Svoboda souhlasit
Psáno pro deník Slovo.
Je celkem pochopitelné, že páteční incident, při němž Jan Křeček, aktivista bojující proti vstupu České republiky do NATO, přerušil projev prezidenta Havla pískotem a před televizními kamerami spálil lístek s emblémem aliance, nevyvolal téměř žádnou mezinárodní odezvu.
Takové věci se v demokratických zemích dějí běžně. Právo vyjádřit svůj názor patří k základním právům každého občana a způsob, jaký pan Křeček zvolil, lze v tomto kontextu označit za standardní až konzervativní.
Jan Křeček se přitom právem dovolává podpory Dagmar Havlové, která na stejném místě zvolila k vyjádření svého názoru obdobný prostředek (a je jen chybou přítomných policistů, že Dagmar Havlovou - podobně jako pana Křečka - ani po druhém zapískání nevyvedli ze sálu).
Zarážejí však dvě věci.
České sdělovací prostředky svorně uvedly, že Václav Havel byl z incidentu "rozezlen". Pomiňme fakt, že projeví-li politik tímto způsobem emoce, považuje se to v západních zemích za vážné profesionální pochybení; od politiků se očekává vždy a za všech okolností pozitivní reakce (připomeňme senátora Johna Glenna, který poté, co byl inzultován, místo projevů zlosti zareagoval duchapřítomně a pochválil kvalitu úderu).
Je však potřeba položit si otázku, jak vážně to Václav Havel vlastně myslí s podporou občanské společnosti.
Občanská společnost - v osobě Jana Křečka - za ním přišla na Hrad, a on se na ni rozzlobil.
Je snad Havlova podpora kvalifikovaná, a platí pouze pro ty formy samostatných občanských aktivit a občanské statečnosti, které směřují žádoucím směrem, na příklad proti Havlem kritizovaným praktikám tzv. "velkých" politických stran?
Ještě víc mě znepokojuje, že policie Jana Křečka obvinila z výtržnictví.
Přestože samotný termín zní banálně, nejde o přestupek, řešitelný pořádkovou pokutou, nýbrž o poměrně závažný trestný čin, za který pachateli hrozí až dva roky vězení.
Způsob, jakým je v trestním zákoně definována příslušná skutková podstata (§ 202 tr. zák.), bude přitom od policejního vyšetřovatele vyžadovat značnou míru kreativity, aby jí Křečkovo jednání přizpůsobil.
Bohužel, jak ukázaly loňské zkušenosti s represí proti účastníkům pražské Global Street Party, policejní orgány i justice dokážou být při střetu s touto skupinou občanů velmi kreativní (připomeňme, že na zasahujícími policisty náhodně vybranou a zadrženou skupinu občanů, kteří "vypadali jako anarchisté", tehdy dokonce soudce uvalil vazbu).
Jak jsem již vícekrát psal, zejména na stránkách internetových Britských listů, plně podporuji vstup České republiky do NATO.
Obvinění Jana Křečka se mne přesto dotýká a cítím se jím zkrácen i na svých vlastních právech.
Pro režim, který se považuje za držitele monopolu na pravdu, svobodu projevu vykládá jako právo souhlasit s oficiálním názorem a vůči nositelům názorů odlišných používá prostředků trestního práva, se totiž používá označení režim totalitní.
