Britské listy

1) Pan Stroehlein je nekonzistentní, nebo cynický: souhlasí se mnou ve věci křivd na východě Čech , v závěru se však domnívá, že to přece jenom fungovalo, aspoň natolik, aby se to nemuselo opravovat Tady je zásadní spor ? podle mne systém, který nezaručuje stejná práva, nefunguje.

2) Argumentu s Jihlavskem úplně nerozumím, třebaže bez moravské zkušenosti nejsem - na Moravě jsem se léčil (když jsem konečně coby dítě druhé kategorie dostal lázně), studoval i vojákoval, a žije tu většina mých nejbližších příbuzných- myslím že potřebné by byly bezprostřední názory obyvatel Jihlavského kraje. Vím jen , že někteří tamní spolužáci mluvili dialektem mně vlastním, fenomén Horácka existuje i nářečně. Tím ale nechci říci, že by se kraje byly měly pořádat nářečně. Rozumím problémům s dopravou z Havlíčkova Brodu a okolí do Jihlavy a vidím v tomto bodě otevřený problém, rozhodně ale neopravňující Stroehleina mluvit o šílené regionalizaci. Záhadou mi je Stroehleinem vypozorovaná vazba Jihlavy na Hradec Králové (proč ne na Brno?)

Rodinné svazky, podnikatelské kontakty a osobní historie tak daleko na sever (v českém měřítku)Podnikatelské kontakty - ano, ty ale obecně neznají hranic, ale osobní historii opravdu nerozumím. Statisticky významný počet rodin z Jihlavského kraje pochází z Královéhradecka?

3) Lidem nové kraje životy nenaruší, naopak, v Česku se zdaleka tolik necestuje, jako jinde, vím to z vlastní zkušenosti. V sesterském německém závodě se jezdí do práce i 100 km denně, v Česku máme raději vše co nejblíže. Já jsem v protikladu k dálkovým vazbám Stroehleina - naopak ze života v bývalém východočeském kraji získal pocit, že je zbytečně velký. Nenašel jsem nikdy pravidelnější vazbu Pusté Rybné na Turnov a naopak.

Také lidé na Liberecku a Jablonecku neprožívají souvislost se severočeskou pánevní oblastí nijak. Dokonce ani negativně ne: jako znečišťovatele svého ovzduší je příliš nevnímají, částečně i proto , že mají své lokální mnohem blíže, v Polsku a Německu.

4) Mrazí mne z teze, že když jeden poníží druhého, není to tak špatné, protože aspoň jeden je spokojen. Jestli to bude pravidlem i pro Kosovo, nebo pro Kurdy, Bůh potěš. Aplikace v kriminalistice by byla zajímavá: zjistilo by se, že trestné činy vlastně vůbec nejsou, a dost by se ušetřilo.

5) Uspokojení z rozšíření kontrolovaného území na úkor někoho je pocit velmi reálný a jeho vliv na společnost nikdo rozumný nepopře. Rozdíl je v kulturách páně Stroehleinově a mojí - oč řidčeji je to trnutí přítomno v české minulosti o to častěji v americké. Volnost, s jakou se Češi a Moravané smířili s emancipací Slovenska, je toho důkazem. Ve Státech by v podobných případech, pokud by došlo k praktickým krokům vyhlášení suverenity , asi zasahovala Národní garda . Našinci podobné zadostiučinění znají také, pořád ale ještě i největší šovinisté jsou schopni mravně odlišit či aspoň připustit rozdíl uspokojení z jakžtakž vyrovnaného vypořádání od výše zmíněného anšlusorgasmu.

(Sama Arizona je čítankovým příkladem realizace zmíněného pocitu jako by zábor po vyhrané válce v r. 1848 nestačil, bylo nutno dokoupit ještě oblast jižně od Gily osídlenou jen Mexičany a Indiány Gadsden's purchase se ta událost nazývá. Byla bohatá na stříbro a měď. Pro Mexičany celoživotní trauma .)

K častým obavám z rozbití : právě udělení individuálních, menšinových skupinových a těm podobných práv je nejlepší cestou ke skutečnému sjednocení. Podnikání - a teď mám na mysli to s kladnou konotací - a rozumná spolupráce (neziskových a rozpočtových organizací) svou věcností a z toho plynoucími přesahem a univerzalitou přirozeně spojí to, co spojitelné je, (a nemusí to být vždy cestou organizační fúze), a ponechá to, co má být ponecháno.

Podmínky na začátek se ale stanovit musí. A já myslím , že schválený návrh VÚSC je dobrý tím, že vyhovuje doporučení, kterým bych rád kontroval arizonskému úsloví:

Unjust or improper? Improve it! (Nevhodné či nespravedlivé? Zlepšete to!)

(Arizoňané, které znám z internetu, sice toto úsloví neznají, protože je to moje parafráze, nicméně se někteří z nich v jeho duchu chovají a inspirovali mne k jeho vyslovení. Nesprávná klasifikace kosterních pozůstatků a vykopávek z pohřebišť k jednotlivým kmenům v důsledku mylného řazení některých skupin Yumů (kmen Yavapai) a Maricopů k společenstvím Apačů na základě dočasných historických aliancí, vytvořilo zajímavou kauzu a je dnes napravováno.

Zájemcům mohu poslat článek "Inventory and Assessment of Human Remains Potentially Related to the Apache and Yavapai Tribes in the National Museum of Natural History". Případ se mi otevřel, když jsem na AltaVistě začal hledat heslo Yavapai- to jsem byl překvapen, co zafixovaných věcí v Arizoně bylo "fixed" tím, že je "odfixovali"! Yes, it is a pun, juego de palabras, amigo, trpká slovní hříčka)

Jiří Kouba