Dokumenty, o nichž informuje Vlastimil Ježek, že je zaslal tradiční poštou na adresu Britských listů, dosud nedošly. Jakmile dojdou, rádi je zveřejníme, stejně jako veškeré další informace k této záležitosti.

Ředitel ČRo Vlastimil Ježek nemá pravdu

Miroslav Hruška

Pan Ježek v úvodu píše, že se záležitostí zabývala Rada Českého rozhlasu. Prý nám nedala za pravdu. Ptám se v čem nám nedala za pravdu? O nedostatcích jsme teprve chtěli hovořit, požadovali jsme slyšení, na dvojí urgenci (4.12.1997 a 18.2.1998) nám rada neodpověděla (!)

Ano, pracoval jsem od roku 1982 v "komunistech ovládaném československém rozhlase" , stejně jako pan Ježek v "komunistech ovládaném učňovském středisku" . Cenzuru jsem ale poznal až s jeho nástupem do funkce a stále ji mohu prokázat. Na písemné upozornění mi ředitel rovněž písemně odpověděl, že dostanu příležitost cenzuru prokázat.

Čekám marně dodnes.

Zlehčování řídících nedostatků typu "a la James Bond" je nemoudré a má blíže k  tragice než ke komice. Podobně totiž situaci popsala periodika jako Mladá fronta, Právo, Lidové noviny a taky oba krajské deníky MSD a Svoboda (posledně uvedený deník nedávno hned několikrát - 3.a 11. listopadu 1998, letos 11. ledna). Totožný anebo podobný názor zveřejnili Ludvík Vaculík, Pavel Dostál, psala herecká asociace i syndikát novinářů a mnoho jednotlivců.

Výpověď z pracovního poměru mi nedal ředitel studia v Ostravě a pan Ježek to dobře ví. Tehdy měl už z ostudy kabát a tak mu zakázali vystupovat jménem rozhlasu. Podepsal ji pověřený pracovník. Byl v Ostravě možná týden, dva, neznal mě a tak se nejprve představil. Zeptal se, jak jsem v rozhlase spokojen, a pak ze sebe vykoktal slova o mém propuštění. Ježkova výmluva že on ne, on že byl zahradník, je lehce vyvratitelná. Sám mi 17.12.1997 napsal: "Dr. Josef Havel jedná v souladu s mými pokyny."

Rozkrádání honorářů. Bylo to zcela jinak, než říká Ježek. Není pravda, že se pan Tichý k podvodu přiznal. Naopak. Před celým kolektivem (asi 14 svědků) jsem byl nucen se Tichému omluvit. Dokonce i písemně Ježkem, dopis ze dne15.září 1997 stále mám.

Neuposlechl jsem (proto jsem dostal výpověď) a tak se Tichému veřejně omluvil dřívější ostravský ředitel Prokop. Pan Tichý omluvu přijal, ač věděl, že rozkrádal.

Ježek píše, že Tichý nakonec na základě podvodu "z Českého rozhlasu Ostrava odešel." Opět nemluví pravdu. Tichý v rozhlase pracuje dál.

Ke kvalitě mé práce. Příspěvky mi vysílali v zápisnících domácích i zahraničních zpravodajů, v Motorevui i v Zákrutě, v hojném počtu na Svobodné Evropě, znají mě posluchači na Slovensku. Novinařinu učím na vysoké škole. V Ostravě poslední dva měsíce posuzoval kvalitu mé práce prodavač psího žrádla.

Sledovanost ostravského rozhlasu dále klesá. Už ne 40-60, ale podle nejčerstvější informace z tisku jen 35 tisíc. Při nástupu Ježka do nejvyšší funkce to bylo 130 tisíc. Generálnímu řediteli bych snad jen doporučil, aby si ověřil, kdy okolní privátní stanice začaly vysílat.

Sadu osobních urážek nehodlám opětovat ani komentovat. Každý se vyjadřujeme podle své úrovně.

Miroslav Hruška

Další podrobnosti

Na Radu ČRo (adresa Vinohradská 12, k rukám p. Poštulky) jsme psali celkem 3x, vždy bezvýsledně.

Datum 4.12.1997:

Vážená rado,

jsme přesvědčeni, že v ostravském regionálním studiu přetrvává i po odchodu bývalého ředitele řada problémů v práci i v personální oblasti.

Rádi bychom tyto problémy konkretizovali a doložili argumenty. Prosíme proto o přijetí v Praze. Současně prosíme o souhlas s účastí pana Pavla Dostála, poslance Parlamentu ČR.

Situaci v našem regionálním studiu průběžně sleduje a má o ní přehled. Zároveň chceme upozornit na připravované výběrové řízení na funkci ředitele našeho studia.

I zde vidíme řadu nejasností a problémů, z nichž na prvém místě uvádíme nepochopitelně scházející požadavek vysokoškolského vzdělání...

Podepsáni: Miroslav Hruška, Petr Breitkopf, Jan Rokyta

Další dopis z 18.2.1998

Tatáž adresa, opět k rukám předsedy M.Poštulky:

V prosinci 1997 jsme se obrátili na radu se žádostí o přijetí. Vedlo nás k tomu podezření ze zakrývání trestné činnosti a nedostatky v oblasti řízení v Českém rozhlase. Nedostalo se nám odpovědi. Urgujeme přijetí a prosíme o pozornost v záležitosti, která by mohla diskreditovat veřejnoprávní rozhlas.

Jsme přesvědčeni, že se radě a Vám osobně, pane předsedo, vždy jednalo o dodržování zákonnosti. V té souvislosti chápeme prosincový podnět bez odpovědi jako nedopatření.

S pozdravem -

a opět

Hruška, Breitkopf, Rokyta

Dopis zůstal opět ve vzduchoprázdnu, i když pan Ježek v poslední reakci píše, že se rada Českého rozhlasu (tj. p.Poštulka a spol.) záležitostí věnovala.

Konkurs byl podle mého názoru zmanipulován.

Budu hovořit za sebe - přihlásil jsem se: Byl jsem samozřejmě odmítnut, ale datum odmítavého dopisu je dřívější, než se vůbec sešla konkurzní komise.

Existuje svědek, kterému bylo řečeno, že přece musí chápat, že funkci ředitele musí dostat jejich člověk. Bojí se ale mluvit, je to žena.

Ví, že společnému známému někdo telefonicky vyhrožoval, (Jiřímu Pospíšilovi, bývalému šéfovi hudební redakce) aby se do věci nemíchal, chce-li mít živé děti. A tak se bojí mluvit.

Současný ředitel p.Horváth se podílel na reklamní kampani ODS, takže další "trafika".

Ježek píše, že mě nepřemlouval, abych vzal obvinění zpět. Samozřejmě nemluví pravdu a dobře to ví. Měl eminentní zájem na tom, aby kolem krádeží bylo ticho, ví proč.

Věděl, že honoráře měl rozkrádat pan Tichý, věděl, že je poukazoval rodinným příslušníkům, o tom byl několikrát uvědoměn písemně (př. hned zpočátku 24.7.1997).

Přesto mi v dopise z 15. září 1997 napsal: "Vážený pane Hruško, po důkladném prošetření Vašeho oznámení sděluji (slůvko oznámení napsal kurzívou), že Vaše podezření ohledně vyplácení honorářů rodinným příslušníkům pana Františka Tichého se nezakládá na pravdě.

Předpokládám, že se všem zúčastněným osobám omluvíte a že celou věc vysvětlíte všude tam, kde jste své podezření - ústně či písemně - rozšířil." A podpis. A pak že to po mně nechtěl...

Vůbec nic neprošetřovali, na to by při jmenovitém upozornění musela přijít obyčejná účetní.

Prostě kamuflovali rozkrádání. Pak se ještě pan Ježek osobně snažil se mnou domluvit a když neuspěl, následoval postih.

Alespoň "výcuc" ze dvou posledních článků z regionálního deníku Svoboda:

Autorka Zuzana Kubátová, titulek

Příchod nového ředitele situaci v rádiu neuklidnil

"... Se změnami v Ostravě se neztotožnili nikoli neschopní, nýbrž osobnosti typu folkloristy Jana Rokyty, který odchází do důchodu po 46 letech rozhlasové práce se slovy: Jsem vlastně rád, že jsem tak starý. "

A dále se tam píše: " Poslechovost studia klesla z někdejších 130 tisíc lidí na loňských 40 tisíc a pohybuje se mírně nad touto hodnotou. Situace se vyhrotila loni po nástupu nového šéfredaktora Zdeňka Boldyse, přijatého v rozporu s podmínkami výběrového řízení bez vysokoškolského vzdělání, jen s tříletou praxí v komerčních rádiích."

A k rozkrádaným honorářům: "Redaktor, který si loni psal černé honoráře dnes opět pro rozhlas pracuje: Je talentovaný a za ty záležitosti odpovídali i jiní, kteří už tu nejsou, vysvětlil ředitel Horváth.

(Rozpor s argumentací Ježka, který tvrdí, že Tichý v rádiu nepracuje - pozn. M.H.)

A dále: "Nový ředitel Horváth nastoupil po konkurzu letos v únoru. Ani on nemá praxi v médiích. Odboráři dále kritizují "přítelíčkování" a atmosféru strachu...

V říjnu byla odvolána z pořadu Apetýt, jednoho z nejpopulárnějších v ostravském vysílání jeho zakladatelka Dagmar Misařová, která každoročně boduje v posluchačských anketách Zlatý mikrofon..."

A teď ještě výcuc z článku

Podivné praktiky vedení zničily dobrou kvalitu vysílání

. Je to sice opět Svoboda, ale je nejnovější, z 11.1.1999:

Dlouholetí zaměstnanci dostali výpovědi nebo jim byla notně "demokraticky" přistřižena křidélka. Patří mezi ně i nositelé ceny Zlatý mikrofon pro nejlepší moderátory - Petr Breitkopf a Petr Šiška... (pozn. M.H. - bylo třeba dát příležitost kamarádům a rodinným příslušníkům, příkladně manželce pana Boldyse).

A důležité: "Regionální veřejnoprávní vysílání se dostalo v poslechovosti až za lokální rozhlasové stanice. Ze 130 tisíc na 35 tisíc posluchačů...

"Hudbu mi musel vybírat někdo jiný, který neměl tušení, o čem si s hostem povídám. O použití archívních snímků jsem musel žádat programového náměska, vystříhat jsem se měl klasické hudby, která neodpovídala "moderní tváři" stanice (tento zákaz znamená jednoznačné porušení zákona o rozhlase, nemoudrost uvedeného rozhodnutí poškodí ty, kteří přijdou po nás), řekl písničkář Jaroslav Wykrent.

"V Českém rozhlase jde o perzekuci populárních osobností, stejně jako to bylo za minulého režimu", říká Šiška. ... K těm nejlepším patřili i Petr Breitkopf a Miroslav Hruška, oba dostali vyhazov... "

Obecně o Ježkově pojetí řízení vypovídá ještě jiný ústřižek. Není vyloženě o ostravském rozhlase, ale leccos napovídá. Článek vyšel v Mladé frontě vloni 3. dubna a týkal se zákazu práce hudebnímu publicistovi Jiřímu Černému.

Černý se tenkrát soudil s manželkou a prohrál. To se Ježkovi stalo záminkou pro zákaz:

"Černý soud skutečně prohrál. Pro ředitele patrně nebyl tento výsledek dostatečný a rozhodl se Černého "trestat" dál, aniž se přitom opřel o zákony nebo o Listinu práv a svobod. Omezující podmínky pro výkon určitých povolání nebo činností může totiž stanovit pouze zákon. A tím ředitelské rozhodnutí není, stejně jako prohrané autorskoprávní řízení není trestní řízení a stejně jako Jiří Černý není zločinec."

A ještě alespoň citace z deníku Práce z 18.12.1997. Krátce nato deník zanikl.

Titulek:

Téměř osmdesátiletá babička se stala reportérkou ostravského rozhlasu.

"V regionu s téměř dvěma miliony obyvatel má ostravské veřejnoprávní vysílání necelých 40 tisíc pravidelných posluchačů. Je to málo hlavně s přihlédnutím k faktu, že toto studio ročně vydá přes 27 milionů korun z koncesionářských poplatků...

Bylo zcela běžné, že si šéfové zaměstnávali své příbuzné, nebo že si někteří redaktoři s vědomím vedení posílali jim nepřináležející honoráře na rodinné příslušníky. Tak se téměř osmdesátiletá babička jednoho z nich stala rozhlasovou reportérkou, která měsíčně za tisíce údajně připravovala až třicet příspěvků do vysílání...

Situaci měl vyřešit konkurs. Přihlásilo se dvaatřicet zájemců. Těm nepohodlným však nepřišla protiprávně ani pozvánka ke vstupnímu pohovoru."

Pan Ježek ještě píše, že nelze zvýšit signál vysílače (kolize s frekvencí, používanou na letišti Mošnov při řízení letového provozu).

Čípak je vina, že tato záležitost není 6 let řešena?

A konkurence s privátními rádii? Pan Ježek je nesprávně informován, jím vzpomenutá radia Orion a Morava vznikla daleko před rokem 1995.

Také výsledky průzkumu poslechovosti již zohledňují současný systém porovnávání hodnot.

Podle dřívějšího průzkumu agenturou Marketingová laboratoř (vedoucí PhDr J.Hon) totiž ještě v roce 1994 poslouchalo Ostravu ve špičkách 300 tisíc posluchačů (!) Dnes s bídou 35 tisíc. Situace je možná jen proto, že peníze jdou z kapsy koncesionářů.

Celý ten problém bude mít zřejmě širší rozměr. Český rozhlas v obsazování postů zjevně ustoupil od požadavku kvality (ani na významnějších funkcích nepožaduje VŠ vzdělání (viz pp. Boldys, Plchot), a když přece jen, pak jsou to lidé, odborně vzdálenI znalostem mediální problematiky.

Nedostatečná erudice ústí do porušování norem, projevuje se nízkou produktivitou, a směruje i k záležitostem s trestně právním podtextem.

Jsou-li nedostatky příliš výrazné, nezbývá, než tyto lidi přeřadit nebo propustit. Za dobu řízení rozhlasu panem Ježkem (6 let ve funkci) má Ostrava v pořadí čtvrtého ředitele, čtvrtého nebo dokonce pátého ekonomického náměstka, čtvrtého vedoucího redakce zpravodajství a publicistiky a mohl bych pokračovat.

Důsledkem jsou nevýhodné prodeje, rozkrádání, prodělečná obchodní činnost, nezákonné zdroje příjmů. K prověrce dalších podezření nejen morálního charakteru prozatím scházela vůle. Rozhlas má čas a může tlakem na fluktuaci "zametat stopy".

Celkový počet funkčních změn už překročil počet zaměstnanců v rozhlase.

Miroslav Hruška