Provolání
Vyšlo v časopise Listy, týdeníku Svazu československých spisovatelů, 23. ledna 1969, ročník II., číslo 3
Vám, chlapci, kteří jste se odhodlali zemřít! Nechceme žít v nesvobodě, a proto v nesvobodě žít nebudeme. To je vůle nás všech, všech lidí, kteří zápasí o svobodu národní a o svobodu vlasti. Nikdo nesmí zůstat sám, ani vy studenti, kteří jste se rozhodli k nejzoufalejšímu činu, nesmíte mít pocit, že není jiná cesta, než kterou jste sami zvolili. Prosím vás, nemyslete si ve svém zoufalství, že naše věci se dají vyřešit jenom hned a že se řeší jenom tady. Máte právo udělat se sebou, co chcete. Nechcete-li však, abychom se všichni zabili, nezabíjejte se.
Za koordinační výbor uměleckých svazů Jaroslav Seifert
V hierarchii hodnot naší evropské kultury stojí na nejvyšším místě lidský život. Za činem Jana Palacha můžeme tušit rozvrat této hierarchie. Co způsobilo, že pro mladého člověka se představa o možnosti uskutečnit svůj život jako hodnotu zvrátila v míře tak otřesné? Palach reagoval na zcela konkrétní politické ovzduší v této zemi. Hledal co nejvrývavější způsob, jak upozornit na požadavky, jež sdílí s milióny svých spoluobčanů a které, pokud byly ohlášeny a prosazovány obvyklými politickými prostředky, zůstaly nepovšimnuty. Ať ti, kdo mávnutím ruky smetají ze stolů tisíce rezolucí, se zamyslí nad svou odpovědností! Ať uvažují o tom, zda v době výzev ke klidu a umírněnosti zajistili sami mezi sebou kázeň, kterou si vyžádali od všech ostatních a kterou od nich také dostali, zatímco ponechali nejednoho ze svých vlastních řad provokovat, urážet, umlčovat, plivat do tváří spoutaným!
To jsou příčiny, proč pro mladého člověka život přestává být mírou věcí: stačí, aby si představil příští desetiletí svého vlastního života, promrhaná v takovém všivém ovzduší a pod vedením lidí, kteří se dnes už derou k moci. To jsou příčiny, schopné vnutit krajní zoufalství celým národům.
Prohlásí zas někdo, že je to dílo pravicových našeptavačů? Pokud demokratické myšlenky a požadavky půjdou od porážky k porážce, bude oficiálně vyhlašovaný "klid" a "stabilizace" ubohým sebeklamem, zatímco svědectvím o pravém stavu země budou činy, jako byl ten, jehož jsme právě museli být svědky.
20. ledna 1969
Jiří Brabec, Miroslav Červenka, Miroslav Holub, Vladimír Karfík, Jaroslav Putík, Karel Šiktanc, Jiří Šotola
