Britské listy

stávám se možná notorickým stěžovatelem na soudnictví v ČR. Ale nemohu jinak. Myslím, že tohle je další důkaz toho, že tady opravdu neexistuje možnost dovolat se práva. Poslal jsem Vám před vánočními svátky článek v MF Dnes a moji reakci na něj, ale zřejmě to nebylo tak závažné, aby se to zveřejnilo. Přestože právě tento článek publicisty Baráka poprvé pravdivě pojmenoval stav našeho soudnictví a jeho posluhování mocným. Škoda.

Existuje ve světě stát, kde právo patří hrstce vyvolených a neomylných, podvodníkům, podvodníčkům a jiným takovým...

Ano, existuje, je to Česká republika. Už několikrát jsem psal do Britských listů své osobní zkušenosti s justicí. Tentokrát však už nevím, zda jenom blouzním nebo je to pravda. Co mě tak namíchlo. Je to krátká zpráva z MF Dnes. Byla otištěna 14.ledna 1999:

Motejl podal stížnost v Kafkově případu

Praha (ČTK)- Ministr spravedlnosti Otakar Motejl podal k Nejvyššímu soudu stížnost na rozhodnutí pražského městského soudu, který odsoudil bývalého agenta Státní bezpečnosti Josefa Kafku za fyzické týrání disidenta a zpěváka Vlastimila Třešňáka k peněžitému trestu ve výši 50 000 korun. Podle ministra byl tímto verdiktem porušen zákon, neboť stanovený trest neodpovídá stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Motejl soudu rovněž vytýká, že stanovil výši peněžitého trestu, aniž si zjistil majetkové poměry obžalovaného, který se nyní živí jako podnikatel.

Jak může ministr spravedlnosti vytýkat soudu něco, co soudci naprosto ignorují a neřídí se tím. Je to poslední věta ve zprávičce. Proč to tvrdím? Protože sám jsem požádal svého právníka, který mě zastupuje, aby nechal soud zjistit, jaké jsou majetkové poměry dlužníka. Dostalo se mi této odpovědi:

"Pokud jde o možnost podání návrhu na výkon rozhodnutí, musíme zjistit všechny informace o osobě povinné, abychom mohli vůbec takový návrh podat. Musíme zjistit, je-li zaměstnán, musíme zjistit u koho je zaměstnán, má-li nějaký majetek ( přesně jaký, musíme ho totiž úplně přesně označit)!!"

K tomuto účelu by měly fungovat soudy, které podle ustanovení paragrafu 260,odst.2 občanského soudního řádu by měly pro občany zjistit všechny informace o dlužníkovi. Tato služba soudu však již delší dobu nefunguje a dokonce soudy dávají podnět, aby toto ustanovení právního řádu bylo vypuštěno.( zatím asi vypuštěno nebylo). Dále mi bylo sděleno, že Obvodní soud pro Prahu 9 tyto žádosti odmítá vyřizovat.

Dále mi právník nabízí možnost zaplatit si soukromou detektivní službu, která tyto skutečnosti bude zjišťovat , nabízí mi taky možnost zaplatit si dotazy na bankovní subjekty v této republice, zda u nich nemá dlužník konto a nakonec si také mohu všechno zjistit sám, pokud budu chtít (opravdu nevím jak).

Jestli tomu rozumím, tak vyvolení mají právo domáhat se u soudu spravedlnosti. Kdo jsou ti vyvolení: prezident republiky a jeho příbuzní a kamarádi, disidenti, poslanci, senátoři, současná vláda a členové vlád minulých a jejich rodinní příslušníci a kamarádi, soudci, právníci. Napadají Vás, kteří čtete tyto řádky, další ?

Mohu napsat ministru spravedlnosti tu svoji nespravedlnost? Můj právník mě varuje před stížnostmi na soud. Ten už trvá (naprosto jednoduchý případ) 3 roky. Po stížnosti by prý trval mnohem déle. Tak si vyberte! Dovolávejte se spravedlnosti a práva. Jen si to zkuste!

Dopis Radka Tesaře z 21. prosince 1998

Vážený pane Čulík,

posílám Vám tento dopis s článkem, uveřejněným v pátek 18.prosince 98, v listě MF DNES. Myslím, že to krásně dokresluje můj příspěvek, který jsem Vám nedávno zaslal. Podle mne je to však daleko horší.

Radomír Tesař

V páteční MF Dnes jsem si konečně přečetl článek, který jasně vypovídá o stavu našeho soudnictví, našich soudců a nakonec také o stavu "naší demokracie". Ta pojmenování jsou (tedy podle mne) zcela přesná. Mám však obavu, že tento článek je již zapomenut, jako ostatně všechny předchozí, které ovšem tak srozumitelně napsány nebyly. Když si k tomu článku přidám vzpomínky na různé komentáře ministra spravedlnosti, tak dostanu úplný pohled na "zatím naprosto neřešenou podmínku fungování demokracie". Žádná předchozí vláda se tímto nezabývala ( proč taky, že! ). Byla to vždycky jenom slova, vlastně jakápak slova. Proč to také nenazvat přesně! Byly to vždycky jenom kecy. A u těch zůstává i nynější vláda. Opravdu žije prezident, členové vlády, poslanci, senátoři, radní a ostatní "mocní" v jiném světě? Mají nárok na jinou spravedlnost? Zatím to vypadá tak, že mají. A sakra rychlou spravedlnost. Bez průtahů, bez utrácení "svých peněz" za advokáty a neschopné soudce. Kdyby lékaři léčili pacienty tak, jako soudí naši soudci, možná už by nás bylo moc málo. Stání po 7-8 měsících trvá 20 minut (počítaje v to opakování již několikrát řešených událostí). A právníci si mastí kapsy na účet "těch hloupých,kteří pořád věří", že tady existuje právní stát. A když to vychází z úst politiků, kteří slibovali, že tomu tak bude, tak je to výsměch všem lidem v této zemi. A dobře nám tak, jen ať se nám vysmívají. Patří nám to. Všem! Přece jsem si je zvolili a určitě si je zvolíme zase. No, není to skvělá perspektiva pro ně a nakonec i pro nás. Zase bude o čem "kecat", zase bude o čem "psát".

Radomír Tesař

Přelud právního státu v českých zemích

Právo a jeho vynutitelnost, což je z pohledu občana jedno a totéž, ovlivňují nejen tempo hospodářského růstu, ale i prostý fakt, zda demokracie je nebo není. Podívejme se proto na justiční mašinerii střízlivou hlavou. Soudní kauzy, kterými nás občas častují média, nepotvrzují existenci právního státu, ale jsou pouhými řídce roztroušenými ostrovy vyčnívajícími z nekonečného moře bezpráví a beznaděje. Když se zamyslíme nad velice nadprůměrnou rychlostí projednání části žalob politiků (typu Václav a Dášenka), nelze se ubránit dojmu, že některé "ostrovy úspěchu" jsou vztyčeny na úslužnosti justice k mocenskému establishmentu. V případě, že se nej de dobrat v reál ném čase rozhodnutí o právech vůči státu, obci, zaměstnavateli, lékařům, výrobcům (při uplatnění reklamace) nebo sousedovi, jsou řeči politiků o demokracii sprostou urážkou občanů. Kulantnějším výrokem, hovořícím o porušení Listiny základních práv a svobod v případě neúměrného protahování obchodních sporů, dospěl ke stejnému závěru, a to bez nějaké odezvy, také Ústavní soud. V hospodářské oblasti je výsledkem tohoto tristního stavu nadvláda dlužníků nad věřiteli a stav, kdy písemná smlouva, neli dohoda ústní, nemá absolutně žádnou váhu. Nejedná se pouze o individuální problém konkrétně postižených podnikatelů, ale o věc, která zásadně snižuje efektivitu hospodářství, a tím se dotýká peněženek každého z nás. Teprve od 1. září 1998, po osmi letech tržního hospodářství, vznikla legislativní šance zhojit se na zástavě ve vlastnictví třetí osoby. Jednalo se o neschopnost, nebo záměr? Majitelé rodinných domků, kterými ručili za úvěry, chráněni pseudosociálními ohledy, se nadále mohou svým věřitelům smát do očí. Není moci, jak je vystěhovat, a tedy ani takovouto nemovitost skutečně prodat. Na obchodních soudech leží, bez jediného provedeného úkonu, návrhy na konkurs z roku 1992 a na případný dotaz vám soudkyně odpoví: "Ptejte se opět na jaře." Pokud dojde k nějakým prodejům zástav, věřitelé zjistí, že majetek je absolutně znehodnocen nájemními smlouvami a věcnými břemeny. Zřejmě jenom bezmezná naivita nebo česká holubičí povaha způsobuje, že party Čečenů již nepřevzaly k vyřízení veškeré obchodní spory. Smluvní "volnost" znemožňuje arbitrážní obchody (v čase a místě), které mírní cenové extrémy a jsou převodovým olejem tržní ekonomiky. Působení dlouhodobých smluv, např. o nákupu zemědělských komodit z budoucí sklizně, neúspěšně, nákladně a za peníze z daní supluje Fond tržní regulace. Plodinová burza, jejímž hlavním posláním by měl být obchod se současnými a budoucími dodávkami, živoří a dosahovaným obratem ji předstihne i vietnamské tržiště. Za této situace snaha nastartovat hospodářský růst na úkor deficitu státního rozpočtu nemá vůbec žádný smysl. Prostředky uvolněné do ekonomiky se bez užitku ztratí v bažině neplatičů. Připravované rychlejší odpisy hravě vynuluje jediný neúspěšný obchod, za který podnik nedostane zaplaceno, a ještě z něj odvede daně. Půjčování peněz se díky platné legislativě stalo mnohonásobně rizikovější než provozování větrné elektrárny. Banky, poučené realitou při vymáhání svých pohledávek, ve většině případů vidí poskytnutí podnikového úvěru jako poslední alternativu před přímým vyhozením peněz do stoupy. Světlo na konci tunelu není vidět. Příprava legislativy se děje tradičními postupy a bez invence. Celý systém si zaslouží akci obdobnou mapování lidského genomu, kdy počítačové zpracování struktury právních předpisů může pomoci odhalovat nejasné definice pojmů, nesmyslnost a nejednoznačnost vzájemných vazeb mezi zákony. Jinak bude nadále platit: "Co dva právníci, to tři právní názory na jednu a tutéž věc." Ve sněmovně kolují návrhy zákonů v počítačové síti, přičemž jejich vystavení na internetové síti by posunulo tvorbu práva blíže k veřejnosti. Přístup k platnému znění zákonných norem je pro většinu občanů v podstatě vyloučený, přičemž umístění Sbírky zákonů na internetu představuje zřejmě neřešitelný problém. Personální obsazení soudů je velice tristní. Soudní čekatelé musí splňovat formální náležitosti, vzdělání, věk, délku praxe. Zůstává opomenut hlavní předpoklad být soudcem, tj. nebát se nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Viníkem této situace jsme svým dílem každý z nás. V prvé řadě exministři Rychetský, Novák, Kalvoda, kteří byli ve své době přímo odpovědní za legislativu. Dále již osm let "nepostradatelní" politici, bez rozdílu, zda jsou ve vládě či smluvní, nesmluvní nebo kdovíjaké opozici, kteří za zdmi malostranských pal áců a zámku v Lánech, chráněni imunitou, ochrankami, poslaneckými prebendami, obklopeni služebními limuzínami s modrými majáčky a za něž řeší jejich osobní problémy devótní státní správa a úslužná justice, mají pro reálný svět pouze panské rady. Hlavním viníkem bídy naší demokracie i přetrvávající bídy materiální jsme ale my občané, protože současný stav jako ovce snášíme.

VILÉM BARÁK