Korupce v Evropské komisi

Evropská komise je neobyčejně mocná, píše list Guardian. Jako jediná evropská organizace má právo iniciovat nové zákony pro 15 členských zemí Evropské unie a pro jejích 372 miliónů občanů.

Evropská komise má roční rozpočet 3000 miliard Kč. Prostřednictvím Společné zemědělské politiky určuje Evropská komise zemědělcům, jaké plodiny mají pěstovat a jaké ceny mají spotřebitelé platit za potraviny.

Komise každoročně vyplácí chudším evropských regionům prostřednictvím strukturních fondů dotace ve výši 1000 miliard Kč. Zároveň poskytuje Evropská komise zahraniční hospodářskou pomoc rozvojovému světu ve výši 250 miliard Kč. Tak je EU největším poskytovatelem zahraniční hospodářské pomoci ve světě.

Po dobu delší než 40 let je Evropská komise strážcem a motorem projektu sjednocené Evropy. Jak si to představoval její francouzský zakladatel Jean Monnet - elitní byrokracie pomůže vytvořit z hašteřících se národů jednotný evropský celek navzdory vůli Evropě. Monnet chtěl vybudovat systém v němž by byli nuceni jednotliví národní politikové spolupracovat a vypracovávat kompromisní rozpočtová řešení, aby měli společné cíle a společné předpisy.

Po celou dobu trvání Evropské komise hrála klíčovou roli v tomto procesu bruselská byrokracie. Není příliš rozsáhlá, celkem čítá asi 20 000 osob, méně, než kolik zaměstnanců mají komunální úřady v Birminghamu nebo v Paříži. Z těchto 20 000 osob je asi 3000 lidí tlumočníky a asi 35000 osob pracuje ve spojených výzkumných střediscích.

Úředníci Evropské komise stupně A, osoby, které ve skutečnosti Evropské unii vládnou, těch je 6637. Jsou to osoby, které složily zvláštní přijímací zkoušku.

V čele Evropské komise stojí 20 komisařů, jeden z každé jednotlivé členské země a dva z každé z pětice velkých členských zemí (Německo, Británie, Itálie, Francie a Španělsko).

Komisaři Evropské komise jsou prostě jmenováni do funkcí svými národními vládami, které dříve také jmenovaly předsedu Komise.

Od letošního roku, podle pravidel Amsterodamské smlouvy z roku 1997 bude mít Evropský parlament právo vetovat kandidáty na funkci předsedy Evropské komise. Už nyní se silně spekuluje o tom, kdo bude příštím prezidentem. Po nynějším křesťanském demokratu Jacquesu Santerovi, premiérovi Lucemburska, po to měl být sociální demokrat s velké jihoevropské země, jako je Španělsko. Itálie navrhuje svého vlastního bývalého premiéra, Romana Prodiho, ale to není sociální demokrat.

Německo konstatuje, že už třicet let nemělo prezidenta Evropské komise, a vznikají spekulace, že by jím mohl být Oskar Lafontaine, nynější kontroverzní německý ministr financí. Bude se o tom všem debatovat na vrcholné schůzce v Kolíně nad Rýnem letos v červnu.

Jacques Santer byl vybrán do funkce předsedy Evropské komise v roce 1994 na vrcholné schůzce na ostrově Korfu. Evropští vedoucí představitelé byli ve stavu šoku, vzhledem k tomu, že referenda ve Francii a v Dánsku málem neschválila Maastrichtskou smlouvu. Obávali se, že došli v úsilí o evropskou integraci příliš daleko, když sledovali příliš otrocky grandiózní vizi Jacquese Delorse , který chtěl vytvořit jednotný trh a evropskou měnovou unii.

V obavách před evropským veřejným míněním, které začínalo se stavět vůči Bruselu velmi podezřívavě, byl jmenován do čela Evropské komise Jacques Santer, o němž se předpokládalo, že nebude příliš radikální. Mýlili se. Santer prosadil projekt jednotné evropské měny a rozšiřování Evropské unie směrem na východ.

Santerovi se však nepodařilo zvládnout pomézní a tajnůstkářskou bruselskou byrokracii. V minulých dnech explodovala korupční aféra, která zasáhla samé jádro Evropské unie. Krize s finančními podvody vedla k otevřené konfrontaci mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem.

Santerův problém spočívá v tom, že předseda Evropské komise je ve skutečnosti dost slabou figurou. Nemá právo propustit jednotlivé komisaře. Komisařka Evropské komise Edith Cressonová, bývalá francouzská premiérka, nemusí poslouchat Santera, který býval premiérem pouhých 400 000 Lucemburčanů. A právě na Cressonovou se soustřeďují útoky Evropského parlamentu.

Krize začala loni v červenci, kdy se objevily ve francouzském tisku informace o tom, že zubař Cressonové dostal v Evropské komisi místo, aby zhodnotil programy Evropské unie pro preventivní potírání AIDS. Tentýž člověk, René Berthelot, se také stal zaměstnancem podnikatelského koncernu Perry-Lux, který nyní vyšetřuje policie. Až do loňského roku získávala tato firma od Evropské komise největší množství kontraktů. Firma George Perryho poskytovala Evropské komisi počítačové služby a řídila její programy v Evropě, v Africe a ve Středozemí. Cressonová žalovala francouzský list Libération za to, že napsal, že je prý součástí Perryho "sítě kontaktů".

Belgický poslanec Evropského parlamentu však podal minulý týden u belgického soudu žalobu, v níž obviňuje Evropskou komisi z vážných přestupků při provozování vzdělávacího programu Leonardo, za nějž je odpovědná právě Cressonová. Důvěrný interní audit konstatoval, že v "kontrolních a organizačních strukturách byly vážné nedostatky a byly zašantročeny určité finanční prostředky".

Komisaři Evropské komise mohou sami rozhodovat o tom, jakým způsobem řídí svá oddělení. Pokud Francouzi, Italové a Španělé jednají podle své národní tradice a liberálně poskytují kontrakty svým známým, Santer tomu sám nijak nemůže zabránit.

"Velkým problémem je, že v Bruselu máme 15 různých národních administrativních kultur a mezi nimi nutně vznikají konflikty," konstatovala Pauline Greenová, britská poslankyně Evropského parlamentu za Labouristickou stranu a šéfka socialistického parlamentního klubu ve Štrasburku.

Santer se tím nezabýval, ani se nepokusil vyřešit problematické vztahy mezi komisaři, jejich kabinety a jejich generálními řediteli.

Generální ředitelé jsou permanentně jmenovaní úředníci, kteří stojí v čele 25 ředitelství Evropské komise. Některá z těchto ředitelství, jako např. DG-6, které řídí zemědělskou politiku, jsou obrovská. Jiná ředitelství, např. pro energetiku či turistiku, jsou malá.

Bývalé ředitelství DG-1, pro zahraniční styky, je tak velké, že bylo nedávno rozděleno na tři samostatné celky. Nový direktorát DG1 se zabývá zahraničním obchodem a vztahy se Spojenými státy, s Čínou a s Japonskem. Vede ho s energickou svobodomyslností, založenou na principech volného trhu (což velmi irituje Francouze) britský komisař Sir Leon Brittain.

Ředitelství DG-1A se zabývá zahraničními styky. Rádo by se považovalo za ministerstvo zahraničních věcí Evropské unie. Toto ředitelství má obrovské finanční závazky ve středovýchodní Evropě. Jeho šéfem je elegantní holandský křesťansko-demokratický komisař Hans van den Broek, který je ještě arogantnější, než měl donedávna ve zvyku, od té doby, co se loni jeho syn přiženil do holandské královské rodiny.

DG-1B se zabývá zahraničními styky se Středozemím, s Blízkým východem, s Latinskou Amerikou a jihovýchodní Asií. Vede ho španělský komisař Manuel Marin. Právě toto ředitelství se stalo v Evropském parlamentu notoricky známé svou nekompetentností a svými podvody.

Vnitřní vyšetřovatelský tým Evropské komise nenalezl "žádné důkazy o podvodech", což vedlo Evropský parlament k závěru, že se Brusel pokouší své podvody zakamuflovat. Jeden člen interního vyšetřovatelského týmu Evropské komise dal Evropskému parlamentu k dispozici dokumenty, z nichž, jak se zdá, vyplývá, že se skutečně Evropská komise pokusila korupci ve svých strukturách utajit.

Pieter de Haan , čelný poradce Jacquese Santera, předsedy Evropské komise, se má podrobit výslechu na belgické policii a byl k tomuto účelu zbaven poslanecké imunity. Bude vyslýchán v souvislosti s finančními podvody, týkajícími se kontraktu na 50 miliónů liber, uzavřeného s firmou bezpečnostních pracovníků Group 4 Securitas. Imunity má být zbaveno i pět dalších členů de Haanova pracovního týmu. Budou vyslýcháni ohledně kontraktu, podle něhož poskytovala firma Group 4 Securitas do roku 1997 400 strážců pro budovu Evropské komise. Interní zpráva Evropské komise tvrdí, že při konkursu na tento kontrakt dostali činitelé firmy Group 4 Securitas předem od pracovníků Evropské komise předem výlučné informace, na jejichž základě jim posléze byl kontrakt udělen. Přitom byl kontrakt formulován tak, aby firma Group 4 Securitas mohla vydělat to, co Evropská komise charakterizuje jako "nadměrné zisky". Oplátkou za to se prý stali zaměstnanci firmy Group 4 Securitas "mrtvými dušemi", které sice měly oficiálně vykonávat strážní funkce, ale dělaly zcela jinou práci, podle rozhodnutí pracovníků Evropské komise.

Situace se ale má změnit. Podle Amsterodamské dohody má Evropský parlament nyní nové pravomoci uspořádat veřejná vyšetřování a slyšení, jaká se konají v americkém Kongresu. Parlament také bude mít pravomoc povolávat jednotlivé komisaře, aby se mu zodpovídali ze svých činů. Labourističtí poslanci Evropského parlamentu také usilují o to, aby dostal každý parlamentní výbor právo každý měsíc posuzovat výdaje a odvedenou práci každého důležitého ředitelství Evropské komise.

Potíž ovšem je, že ani poslanci Evropského parlamentu nejsou zcela bez viny. I Evropský parlament je obviňován, že jeho poslanci si neoprávněně vybírají diety, na něž nemají právo a jejich luxusní kanceláře v Bruselu a ve Štrasburku jsou otevřeným skandálem.