Cizinci, dvojí ceny a falešná česká tvrzení
Vážený pane Čulíku,
chtěla bych se stručně vyjádřit k některým opakovaným falešným tvrzením mnoha čtenářů, reagujících na dva články Andrewa Stroehleina o nových předpisech pro pobyt cizinců v ČR a o praxi dvojích cen.
Zaprvé, podle mého názoru je naprosto základní chybou dávat rovníko mezi americká Social Security Numbers (občanovo číslo sociálního zabezpečení, v Kanadě Social Insurance Numbers) a českou občankou (popř. rodným číslem, pozn. JČ).
Zdaleka není nutné se prokazovat v Americe a v Kanadě legitimací národního pojištění (na níž ani, což je důležité, není fotografie) tak často, jak často je v ČR vyžadována občanka.
Většina lidí, které znám, by měla potíže vůbec doma najít legitimaci národního pojištění a mnoho z nich si prostě zaimprovizuje a vymyslí si nějaké číslo, když po nich číslo národního pojištění někdo chce.
Není to číslo, které občan dostane při narození, a mnoho mladých lidí je v pracovním poměru po dlouhá léta, aniž by toto číslo vůbec měli. Jak na to poukazuje Jiří Jírovec, čísla obyčejně začne být zapotřebí při vyplňování prvního daňového přiznání, ale mnoho studentů, kteří zůstávají registrováni u svých rodičů, odkládá dokonce i toto jeho použití.
Co se týče tvrzení, že je nutno prokázat se číslem národního pojištění při získávání určitých základních služeb, jako je konto v bance, je důležité k tomu dodat, že je často při tom možno využít jiné formy identifikace - což v žádném případě nelze v České spořitelně.
V žádném případě se v Americe či v Kanadě nemusíte prokazovat číslem národního pojištění, když platíte pokutu v metru, když žádáte o průkazku do knihovny, když si půjčujete v půjčovně video, nebo když někoho jdete navštívít do práce.
Ano, ve většině těchto situací se i v Americe a v Kanadě vyžaduje určitá forma identifikace (včetně průkazu s fotografií) ale důraz je na určité formě identifikace, totiž na nahraditelnosti jediného průkazu, což je něco, co v České republice v mnoha ohledech naprosto chybí.
Podle mého názoru je jedním ze základních, výmluvných a odrazujících rysů života v České republice to, že je většině lidí naprosto nepochopitelné, jak by občan mohl prokázat svou totožnost něčím jiným než občankou.
A všeobecně se to týká úsilí předložit jakýkoliv dokument, napsat jakýkoliv dopis, formulovat otázku nebo žádost. Pro lidi v ČR je naprosto nepochopitelné, když to uděláte způsobem, který není absolutně totožný s tím, jak to dělá v 99,999 % procentech případů 99,999 % místních občanů.
Zadruhé bych ráda ukázala, že některé argumenty ve prospěch dvojích cen, které se vyskytly na stránkách Britských listů (Holba, Paleta, Derian) i jinde jsou nepravdivé.
Jedním tímto argumentem je, že dvojí ceny jaksi odpovídají přirozeným machinacím trhu a jsou jen projevem touhy vydělat v "civilizovaném liberálním tržním prostředí" (Holba).
Tyto argumenty využívají logiku "cenové hladiny" a "dvojího druhu zákazníků". Obojí je nesmysl, hovoříme-li o cenových rozdílech, běžných v mnoha českých muzejích, galeriích a památnících. Údajně je tedy "cizinec" oním druhým typem zákazníka, na něhož je zaměřeno vyšší vstupné.
Proto tedy Němci, Ukrajinci, Brazilci, Jugoslávci, Bulhaři a všichni ostatní Nečeši tvoří jeden druh zákazníka a Češi sami o sobě tvoří druhý typ, brilantního, skutečně tržního vykuka.
Kromě toho, jestliže je to taková poctivá a běžná podnikatelská technika, proč se přitom často používá tak nepoctivých metod, jako že cena pro Čechy je uvedena slovy v češtině a cena pro cizince číslicemi?
Uvažování o cenových hladinách také neplatí, jestliže nevezmeme v úvahu cenové hladiny zemí, z nichž pocházejí všichni zahraniční návštěvníci.
Onoho dne, kdy začnou podniky, které účtují dvojí ceny, dělit turisty podle konkrétních hospodářských výsledků jejich rodných zemí, a podle průkazů občanství budou pak účtovat těm cizincům, jejichž cenová hladina je stejná nebo nižší, české "našinecké" ceny, přijmu argument, že dvojí ceny jsou projevem existující hospodářské reality.
Tvrzení o tom, že v Americe existují také dvojí ceny, je prostě nepřesvědčivé. Ano, možná je pravda, že Disney poskytuje místním obyvatelům Floridy desetiprocentní slevu (Novotný), i když to nemohu sama potvrdit, ale to zdaleka není pravidlem, jako je tomu v České republice. Vstup do mnoha státních muzejí je v Americe ve skutečnosti zadarmo (viz. např. Washington, DC.) a většina ostatních muzejí má jedinou cenu anebo nabízí místním daňovým poplatníkům minimální slevu. V žádném případě nediskriminují mlhavou skupinu označenou výrazem "cizinec" a nedávají přednost stejně mlhavé skupině "našinců".
Argument, že členové automobilového klubu či zaměstnanci konkrétních firem mají právo na určité slevy, je naprosto chybný, protože tyto slevy jsou odměnou za to, že jste se rozhodli zakoupit si členství v daném autoklubu anebo jsou premií či pobídkou od zaměstnavatele.
Proč by měl člověk dostávat obdobnou odměnu jen proto, že shodou okolností vlastní české občanství, to nikdy nepochopím.
Prakticky jsou všechny výše uvedené úvahy nejen falešné, ale v první řadě jsou absurdní, protože faktem je, že dokážu-li mluvit česky bez silného cizího přízvuku, smím platit "našineckou" cenu, jestliže česky bez cizího přízvuku mluvit neumím, bez ohledu na své občanství, bez ohledu na to, kde platím daně a bez ohledu na cenovou hladinu mé rodné země musím platit cizineckou cenu.
Podobně, jestliže se prokážu občankou, kdykoliv se to po mně chce, (příliš) mě neobtěžují byrokraté, a možná se i dočkám požadované služby. Jestliže se občankou neprokážu, budou mě byrokraté obtěžovat a existuje vysoká pravděpodobnost, že požadovaná služba mi bude odepřena anebo ji dostanu až po zbytečně zdlouhavém procesu a po spoustě vyplýtvaného času a energie.
Veškeré pokusy umístit tyto existující skutečnosti do kontextu normální hospodářské a právní praxe a do kontextu zasloužených práv českých daňových poplatníků nejsou ničím jiným než chabými, nepodloženými pokusy ospravedlnit dvě nespravedlivé a primitivní praktiky.
(Kazi Šťastnová je redaktorkou časopisu New Presence. Anglický originál jejího článku najdete jinde v tomto vydání Britských listů - viz Obsah.)
