Cibulkovy seznamy - Rudá kráva

Jan Mezdříč

Cibulkovy, nevěrohodné, seznamy spolu s lustračním zákonem sehrály svou očistnou roli nikoli co se týče morálky, ale duševní hygieny naší politické scény. Morálka a právo zaostaly, ostatně jako v řadě jiných věcí, ekonomikou počínaje a novinařinou konče.

Cibulkovy seznamy považuji za nevěrohodné. Snad, částečně, pomohly lidem a útvarům na politické scéně vnímat sebe sama, po roce 1990 jako subjekty politiky a nikoli objekty špionážních a špiclovských manipulací, skrze které ta politika vypadá tak špatně. To bylo velmi důležité pro naši společnost. Nevěříte? - Vzpomeňte tedy na dohady v tisku, zda rozpad ČSFR způsobila rozvědka ruská či americká. Jak by asi ty úvahy vypadaly v atmosféře více orwellovské - místo seznamů a lustrací jen sem tam estébákem "prořeknutá" informace.

V roce 1997 či 98 jsem se v Seznamech daných na Internet našel, jeden záznam D jako důvěrník a s poměrně nízkým číslem. A pak jsem u PC vzpomínal na všechny lidi, co jsem potkal za svůj nedlouhý nekrátký život, v práci i při zábavě, spolužáky nevyjímaje, a koukal do Seznamů, abych odhadl, kdy a třeba i komu a co. Z těch lidí, jeden z nich mi sám řekl, že to podepsal a jiný například byl sice takovej hajzlík a ač člen KSČ, špiclů se bál jak čert kříže. A další páni měli pro mne takové zajímavé, ale nepřijatelné návrhy. No a já tam ty lidi nenašel! (o těch co jsem tam našel, se nezmiňuji, své kdy a co jsem nerozluštil)

Že ty seznamy nejsou úplné jsem tvrdil již tenkrát (v každé špatné i dobré knížce na dané téma se dočtete, jak nějaký lidi nejsou v v patřičném seznamu). Bralo se to ode mne jako autodenunciace při hloupé (chachá) sebeobraně, nikoli jako varování.

Považují společnost za morálně očištěnou, protože se divoce lustrovalo a lustruje, leckteří lidé dobré vůle, leč mylně. Představují si estébáky jako vzorné, poctivé úředníky, kteří pečlivě zapisovali, co jim ty lumpové donašečský donesli a chudák stranovláda na to nějak musela reagovat. A taky jak teď všichni ze Seznamů po 8 let stále zpytují svědomí. Jestli se Vám ta úvaha zdá pitomá, tak prozkoumejte, jak naše společnost po r.1989 hodnotí, trestá či odměňuje nomenklaturčíky, estébáky a lidi ze seznamů v Rudé Krávě. A jak mnohý z lidí dobré vůle připouští pravost Seznamů v tom, kterém případě a v důsledku toho jim věří více, než vlastním smyslům a rozumu.

Jeden z nápadů, který považuji dodnes za rozumný, bylo nebránit lidem od policie, ať tajné či veřejné, v odchodu do civilu. Méně rozumná se mi jevila výše odchodného na cestu. Byl strach. Mezi námi čtenáři BL: kdo měl v tehdejší době například odvahu navrhnout ve Federálním shromáždění , aby sovětská vojska odjela domů? Jen jeden starší muž z Charty, s několika infarkty a kriminály, kterého brzy dostihl jeho poslední infarkt.

Druhý nápad, který považuji za dobrý, bylo nedělat revoluci a nepěstovat pravicový bolševismus (proto ten samet), ale prostě narovnat záda a  z toho reálsocialismu odejít.Tedy, žádné výzvy k hrdým dcerám královským.Potíž byla asi v tom, že jsme si ten kapitalismus představovali trochu jinak - asi jak vypadá v Anglii po 300 letech. I nechali jsme nomenklaturčíky a důstojníky StB budovat kapitalismus. Ono se toho moc jiného nedalo tenkrát dělat.

Udělat bídáky z konkretních komunistů a jiných nár.frontovníků a důstojníků StB nešlo. Alespoň že zbyli ti důvěrníci a tajní spolupracovníci, i když se o jejich soupisu a o velkém podílu na nezákonnostech dá s úspěchem pochybovat. V Seznamech je 160.000 záznamů celkem. V letech teroru ordinovaného Stalinem jich bylo jen několik tisíc, v první polovině 70tých let cca 20-30 tisíc. Pan Benda senior už nám o tom zprávu nenapíše. A taky nám nenapíše, jak Rudé právo na přelomu 80tých let podrobně popisovalo asi v deseti pokračováních, jak americká CIA sbírá "střípky" informací, aby si z nich složila celkový obraz. To byl v naší zemi předpoklad úspěšné politické kariéry pro každého komunistu a celý ten seriál jsem považoval za masovou a nenápadnou instruktáž členů KSČ . Takže ani to kádrově-výrobní špiclování(co lidi u vas dělaj, s kym spěj a vubec jaká je sytuace) mohlo být stěží objevné.

Cibulkovy seznamy nejsou kompletní, nevypovídají o vině a pokud ano, pak převážně v rovině morálky, nikoli v rovině právní. Když Vás pane nenechali dostudovat, může za to udavač, co Váš "delikt" udal, nebo komunisté, kteří stanovili pravidla, podle kterých jste byl ze školy vyhozen? Jo, udavačství je sviňárna? Souhlasím. Ale myslíte, že ten křivák teď začne zpytovat svědomí a páchat dobro, protože je v Cibulkových Seznamech?

Seznamy poskytly velké části naší společnosti, komunistům i nestraníkům, ateistům i křesťanům možnost katarze. Kdo tam není, je bez viny , lze snášet tajné policisty (profesionální a seriosní tvůrce Seznamů) v roli agentů s realitami a nomenklaturčíky v roli podnikových manažerů a byznysmenů, dosud zaměstnaní bývalí estébáci se změnili na oddané zkušené odborníky. Všichni další, kdo své lámání charakteru v dobách minulých odůvodňovali heslem "Všichni jsme jen královi zbrojnoši", se mohli náhle očistit. V nepřítomnosti T či D zvednout své pivo či koňak a říci "Bacha - to von! Našel sem ho TAM."

No, někdo to přece vodsrat musí, ne? Rudá kráva nás doprovází, až do skonání.

7.1. 1999

Jan Mezdříč

P.S. Dle mých zkušeností ti, kteří se upsali, dělali buď kariéry nebo pobírali nepeněžní požitky nepřiměřené či nedostatkové při jejich postavení v reálsocialistické společnosti. Občas se o někom začalo říkat, to je von z vůle StB - vyvolat ve sledované skupině nedůvěru a rozpory či isolovat určitého jedince nebo zaretušovat činnost toho pravého zdroje informací. A taky bylo možno rozhlásit o sobě samém dobrovolně co jste za lumpa - pak jste zaručně neznal a nevěděl nic a se svým stínem jste si mohl povídat o každém svém dni od setkání do setkání.

JM