Starrova služba světu
Vystoupení presidenta Clintona, v němž sděluje svým Státům, že s tou
Lewinskou nic neměl, jsem viděl mnohokrát, tomu se tady člověk nemůže
vyhnout. Jeho původní význam, normálnímu člověku pochopitelný - totiž
zatloukání před manželkou - dostal postupem času mnoho dalších rozměrů.
Z nich nejdůležitější je převedení výroku z kategorie "milosrdných lží" do
výšin absolutní prolhanosti. Kdo jednou lhal, tomu se už nedá věřit.
Clinton lhal o sexu, a kdo ví, zda tedy nelže právě teď, kdy stejně
přesvědčivě mluví o něčem jiném.
Tento argument je často používán Clintonovými odpůrci, kteří žádají jeho
sesazení. Mají svým způsobem pravdu. Proč třeba věřit Clintonovi, že
zrovna teď hrozí lidstvu smrtelné nebezpečí z Iráku, vyžadující lekci
raketovým obuškem?
Potíž je v tom, že Clinton je jen jedním z mnoha amerických politiků,
špička ledovce, tak říkajíc. To vede k otázce: kolik lhářů a kolik
pravdomluvných je v tom zbytku a jak se to pozná ? A co je vlastně pravda
a co je lež ? A existují nějaké mravní zásady, podle nichž by se američtí
politikové snad i řídili?
V Americe je populární komunikovat s Kristem a hledat u něj oporu. Pokud
politikové v tomto směru nelžou a opravdu se na Boha obracejí, tak je s
podivem, že jim uniká poučení z téhož pramene: "Kdo jsi bez viny, hoď
kamenem".
Světu by neměla uniknout nemravnost Republikána Boba Livingstona, který byl
připraven, jako Gingrichův nástupce, tepat do prohnilého Clintona a
obhajovat morálku a pravdu. Chtěl si hodit kamenem a od tohoto úmyslu
upustil až v okamžiku, kdy se na něj proláklo, že má nemanželské máslo na
hlavě. Teprve tehdy odstoupil a začal hned školit Clintona, že tak jedná
odpovědný člověk. Skutečně?
Livingston odstoupil nikoli díky nějakým vnitrostranickým stranickým
lustracím, ale kvůli tomu, že se v Americe přece jenom našel člověk,
kterému lze věřit. Stál modelem Miloši Formanovi pro jeho film People vs.
Larry Flynt. Tento člověk tvrdí, že Amerika je pokrytecká, což dokazuje
objem prodeje pornografických materiálů ve USA, a že moralizování politiků
ohledně sexu má svoje trhliny. Jelikož je to člověk bohatý, mohl si
dovolit malý důkaz ve formě vypsání finanční odměny ženám, které prokáží
mimomanželské styky politických špiček USA. V případě Livingstona se našly
hned čtyři a je, alespoň částečně, po kariéře.
Nejlepší službu světu ovšem poskytl Kenneth Starr, který - i když poněkud
omylem - podal zprávu o dosti podstatné části Unie, tedy Spojených států.
Předně dokázal, že kde je vůle, tam je i cesta a po ní dovedl Clintona až k
výrokům, kterých teď president může jen litovat. Ačkoli měl původně
vyšetřovat aféru White Water, využil obsese medií a společnosti s
nahlížením do ložnic tak mistrně, že si už jen málokdo vzpomene, proč byl
vlastně speciálním prokurátorem jmenován.
Starrovi se podařilo dovést sdělovací prostředky ke slintání nad orálním
sexem a doutníkem v rozkroku Lewinské.
Děvčice Lewinská prodá svoje zkušenosti s Clintonem tomu, kdo dá víc.
Stejně jako Linda Tripp, kterou údajně navedla jakási Goldsteinová, která
se vyzná v tom, jak na takových věcech zbohatnout. I Clinton bude muset
jednou napsat paměti, aby se taky trochu přiživil a mohl vyrovnat dluhy u
právníků, kteří mu, jak se zdá, stejně radili velmi špatně.
Ačkoli o americkém soudnictví naznačil lecos proces s O.J. Simpsonem,
Starrovi se podařilo jít ještě dál, takže víme i o inkvizičních postupech,
placení správně podaných informací imunitou, a kupování beztrestnosti za
hotové. Víme i to, že Starr je za slušný peníz ochoten tvrdit, že nikotin
není návykový a že Pavlínka Jonesů, taky za slušný peníz, ráda vymaže z
paměti nevyžádaný pohled na presidentské přirození (pokud si to, rovněž
kvůli penězům nevymyslela).
Starr sice asi potopil amerického presidenta, ale na druhé straně prokázal
dobrou službu světu, tím, že byť většinou nepřímo, upozornil na morální
níži americké společnosti. Není důvod nevěřit mu.
PS Clintonovo údajné lhaní pod přísahou (uvědomují si sdělovací
prostředky, že pořád presentují jen názor prokurátora Starra a že Clinton
na svůj soud teprve čeká - kde je presumpce neviny?) je právně technickou
záležitostí, která jedné straně nevyjde. Nelze zapomenout, že
Republikánům šlo již od voleb v roce 1992 o to presidenta oslabit a
zdiskreditovat. Clinton jim nakonec nahrál na smeč, na hřebík (jak praví
sportovní žargon), který by mohl být poslední do rakve Clintonova
presidentství. V okamžiku, kdy se už odrazili od země a napřáhli se k
poslední ráně, zjistili, že veřejné mínění vzdaluje pomyslný míč špatným
směrem. Kdyby šlo o vyšší principy mravní, tak ten hřebík zatloukli. Boj
o moc ovšem vyžaduje neukvapovat se.
