České hospodářství se nadále zhoršuje
Jolyon Naegele
An English version of this analysis has been published in The Electronic New Presence magazine.
Hospodářské potíže České republiky, které začaly přibližně před dvaceti měsíci, se zvětšují. Český statistický úřad nedávno uvedl, že během třetího čtvrtletí 1998 poklesl český hrubý domácí produkt o 2,9 procent a za první tři čtvrtiny roku 1998 poklesl celkem ve srovnání s předchozím rokem o 2,1 procenta.
Premiér Miloš Zeman se k těmto statistikám vyjádřil slovy, "padáme do propasti". Zeman viní politiku dvou předchozích vlád, Václava Klause a Josefa Tošovského. Zeman bagatelizuje Klausem velmi vychvalovanou privatizaci jako "fikci" a konstatuje, že v ČR nedošlo skoro vůbec k žádné privatizaci. Český premiér řekl 16. prosince provládnímu deníku Právo, že jeho vláda potřebuje devět měsíců klidu bez kritiky, aby mohla začít oživovat ekonomiku.
Klaus, nyní předseda dolní komory parlamentu, konstatuje, že pokles HDP jen potvrzuje, jak dramatická je situace České republiky a jak důležité je, aby se našlo východisko. Klaus obviňuje z hospodářského úpadku restriktivní politiku ústřední banky. Tošovský, který působil po Klausovi jako český premiér, je šéfem ústřední banky.
Mluvčí ústřední banky Martin Švehla připouští, že je pokles HDP horší, než se očekávalo, a předpovídá další hospodářský úpadek.
Zeman, Klaus, Tošovský a odborový předák Richard Falbr se v minulých dnech sešli ve snaze hledat vzájemně přijatelné řešení prohlubující se české hospodářské krize. Všichni kromě Tošovského souhlasili, že první prioritou musí být hospodářský růst. Tošovský řekl, že považuje pokračování a dokončení hospodářské transformace za hlavní prioritu. Argumentoval, že pokud tato podmínka nebude splněna, jestliže vůbec dojde k hospodářskému růstu, bude krátkodobý a "brzo mu dojde dech". Dodal, že podmínkou pro oživení hospodářského růstu musí být "kultivace tržního prostředí". Tošovský konstatoval, že není naléhavě zapotřebí měnit současné hospodářské priority.
Zeman konstatuje, že všechna nová opatření musejí přinést změny, které půjdou "daleko hlouběji, než je pouhá finanční pomoc". Opakoval, že jeho vláda plánuje zprivatizovat do dvou let české banky a začne tím, že převezme určité nesplatitelné dluhy.
České podniky v současnosti dluží českým bankám a samy sobě navzájem 6,333 miliard dolarů. Většinou těchto dluhů (3,79 miliard dolarů) je zatížen český průmysl.
Existuje mnoho důvodů pro tuto obrovskou zadluženost. V prvních postkomunistických letech zůstaly banky ve státních rukou a v jejich vedení nedošlo skoro k žádným personálním změnám. Poskytovaly půjčky nezkušeným podnikatelům - většinou ředitelům státních podniků a bývalým byrokratům - které jim umožnily zakoupit tyto firmy a další majetek, zejména realitní. *)
Kritikové charakterizují tuto praxi jako "kamarádšoftský kapitalismus", protože potenciální žadatelé o půjčku, kteří nebyli příslušníky komunistické nomenklatury, měli daleko menší šanci, že získají půjčku, než příslušníci nomenklatury, jimž byly běžně dávány k dispozici velké částky bez příslušných kontrolních opatření. V mnoha případech tito žadatelé o půjčky získali několik půjček od různých bank, pro něž byl přitom jistinou tentýž majetek, anebo rychle prodali svůj majetek, aniž by za něj zaplatili a aniž by vrátili půjčky.
Nedokonalé zákony umožnily zadluženým podnikům, které by jinak dávno udělaly bankrot, aby zůstaly podnikatelsky činnými, tak, že jen přesunuly své finanční prostředky do nově založených nezávislých poboček. Zadlužené soukromé osoby zachránily svůj majetek tím, že předaly své úspory, byty a další majetek do vlastnictví manželskému partnerovi anebo jiným osobám.
Jeden rakouský finanční analytik v Praze, Guenther Faschang z banky Die erste Bank, konstatoval v Lidových noviných, že asi 30 procent dluhů v České republice je nesplatitelných. Podle jeho slov, "Praha nemá prakticky jinou možnost, jak vyřešit tento problém, než prostřednictvím privatizace". Faschang tvrdí, že český stát nemá dostatečné množství peněz na to, aby bankám mohl pomoci.
Šéf Živnostenské banky Jiří Kunert uvedl v týdeníku Respekt, že "každá banka, která poskytla půjčku novému vlastníkovi podniku ... musela vědět, že tito lidé budou muset buď ten podnik vytunelovat anebo udělat bankrot", mají-li být schopni dluh splatit. Kunert dodal, že problémem všech polostátních bank je, že poskytly obrovské půjčky lidem, kteří privatizovali české podniky, aniž by předem požadovali zhodnocení těchto firem.
Dvě banky, které jsou nejvíce ohroženy nesplatitelnými dluhy, Komerční banka a Česká spořitelna, zaznamenaly v první polovině roku 1998 ztráty ve výši 550 miliónů dolarů.
Česká spořitelna potvrdila, že má ekvivalent 2 miliard dolarů nesplatitelných dluhů. Banka uvedla, že připravuje restrukturalizaci 1,166 miliardy dolarů prostřednictvím aktiv a předpověděla pro letošní rok ztrátu ve výši 233 miliónů dolarů. Generální ředitel České spořitelny konstatoval, že rok 1999 bude tak obtížný pro jeho banku, jako bude pro celé české hospodářství.
Jolyon Naegele je korespondent rozhlasových stanic RFE/RL.
*) Poznámka JČ: K mezipodnikové zadluženosti přispěla také v prvních letech po pádu komunismu příliš razantní devalvace kursu české koruny vůči západním měnám, která vedla ke stoprocentnímu zvýšení cen zahraničních surovin. (Někdejší ministr Kočárník posléze přiznal, že koruna byla v roce 1990 devalvována příliš mnoho.) Většinu této korunové devalvace v pozdějších letech neutralizovala česká inflace, takže se kurs koruny vůči západním měnám v podstatě vrátil na úroveň roku 1989. Mezitím však už bylo české hospodářství tvrdě zahlceno mezipodnikovou zadlužeností. JČ.
