Německá snaha prosadit zvýšení britských daní je neférová,
napsal v neděli v týdeníku Observer Andrew Marr.
Argumentoval ve svém komentáři, že se dosud zdálo, jako by byl labouristický premiér Tony Blair až nadlidský, jak byl zatím spektakulárně úspěšný ve všem, čeho se dotkl.
Nyní však vznikl problém: "Minulý týden se probudil malý drak," píše Andrew Marr a pokračuje: "Jmenuje se Oskar a pochází ze zrezavělé, průmyslové pouště. Není příliš sympatický a chce vyšší danně a méně práva veta. Lafontainovy požadavky jsou vážné. Útočí přímo na samou podstatu totožnosti britské Nové labouristické strany.
Sociální model Evropské unie je zosobnění přesně toho všeho, proti čemu Tony Blair bojuje. Blair by nemohl tento model přijmout a být nadále brán vážně.
A přesto - Německofrancie utváří podmínky přijetí jednotné evropské měny, euro, a i tato jednotná evropská měna je součástí totožnosi Nové labouristické strany. Blair ji nemůže nepřijmout.
Tak vypadal Blair náhle v pasti - tak zranitelný, tak lidský, příliš britský. Když se britští ministři dověděli, co chce Lafontaine, byli šokováni. "Jak můžeme říci voličům, že je přijetí jednotné evropské měny správné, když jim Němci tvrdí, že to bude znamenat vyšší daně?"
Andrew Marr poukazuje v článku dále na to, že konzervativci minulý týden tvrdě promeškali příležitost opozice využít tohoto slabého momentu proti labouristické vládě, a pokračuje:
"Lafontainův útok je pro Británii neobyčejně vážným problémem. Konec konců, Nová labouristická strana Tonyho Blaira byla v podstatě založena na návrhu, že vedení Evropské unie přijme protržní liberální ekonomiku, založenou na anglosaském modelu a podpoře lidového tisku.
Nyní tvrdí německé a francouzské ministerstvo financí, že to v podstatě není možné. Buď si zvolte Delorse, nebo Margaret Thatcherovou, ale obojí není možné.
Má-li z této situace Blair uniknout, bude muset past, do které se dostal, otevřít s velkou odvahou. Bude muset odhalit a kritizovat extrémnější myšlení, k němuž dochází na evropském kontinentě tak, jak to veřejně dosud neučinil.
Na které kontinentální myšlení bude muset Tony Blair zaútočit? Zaprvé, na Oskarovo. Lafontaine totiž nereaguje na Británii, ale na německou nezaměstnanost. Jedním řešením pro současné německé problémy je pokusit se vnutit stejný regulační a daňový systém všem hospodářským konkurentům. V současnosti, když firma Mercedes-Benz dospěje k názoru, že jsou sociální dávky, které musí platit za své zaměstnance, v Německu příliš vysoké, může přesunout svou továrnu přes hranici do České republiky. Anebo ji může přesunout do Británie či do Portugalska, které mají nižší produktivitu a nižší daně.
Aby to žádná německá firma nemohla udělat, inteligentní německý politik se bude snažit svázat východoevropské země německým zákonodárstvím a vnutit celé Evropské unii vysoké německé daně a sociální dávky.
Tato logika je jasná - to je Velkoněmecké hospodářské impérium, jehož se tak obávají britští euroskeptikové.
Toto impérium nikdy nevznikne. Německý plán totiž předpokládá, že v zájmu dobrého evropanství se vzdají všechny ostatní země svých konkurenceschopných výhod ve prospěch Německa, aby se Německo nemuselo podrobit nezbytným vnitřním hospodářským reformám. Členské země EU to však neučiní. Je čisté fantazírování domnívat se opak.
Jak se nyní EU bude rozšiřovat, bude velmi obtížné ji vůbec udržet dohromady. V nejlepším případě to bude drolivá, těžko dohromady držící federace. V žádném případě nevznikne teutonský superstát.
V této federaci je možné, že některé daně budou trochu vyšší. Ale socialistický ochranářský blok prostě nevznikne. Zároveň se musíme zbavit představy, že existuje obrovský rozdíl mezi prosperující Británii s nízkými daněmi na jedné straně a selhávající, vysoce zdaněnou Evropskou unií na straně druhé.
Lidi nejsou blbci. Lidi do těch zemí jezdí. Povšimli si, že ty zatracené země jsou ve skutečnosti velmi bohaté. Sice platí vysoké daně, ale za ty daně něco dostávají - dobré silnice, zdravotnictví, starobní důchody. Jestliže je politika Evropské unie tak katastrofální, jak je možné, že občané členských zemí EU žijí déle než občané Británie, stravují se lépe a vyrábějí lepší výrobky?
Má-li Blair zvítězit tam, kde se to nepodařilo Majorovi a Thatcherové, musí nadchnout britské občany vůči Evropě: musí hovořit otevřeně, že se Británie brzo přidá k jednotné evropské měně, musí konfrontovat nynější tvůrce evropské politiky argumenty, nikoliv vetováním rozhodnutí. Lafontaine a Strauss-Kahn jsou mírně nepopulární místní politikové, kteří bojují za zájmy místních lidí jako každý politik. Blair musí také vstoupit do kontroverze - ale jako aktivní hráč, nikoliv jako pozorovatel. Musí to udělat rychle, jasně, hlučně.
