Do Evropy po kolenou?
Cervencový výrok predsedy vlády M. Zemana, ze "v diskusním foru by meli
být lidé, kterí tuto (cesko-nemeckou) deklaraci podporili. Sudetonemecký
Landsmannschaft k organisacím, které podporily tuto deklaraci, rozhodne
nepatril. A podobne jako z nasí strany tam nejsou komunisté nebo
republikáni, nevidím duvod, proc by tam z nemecké strany mel být
Landsmannschaft" jak se patrí rozceril hladinu cesko-nemeckých vztahu.
Na nemecké strane zástupci politických stran a organisaci ruzných smeru
témer jednotne ostre kritisovali M. Zemana, ze "prirovnal sudetonemecký
Landsmannschaft (SL) k ceským republikánum a komunistum". Za zmínku
stojí vyjádrení kanclére Kohla, "ze si pri nejblizsí prílezitosti "podá"
kolegy z Prahy za jejich urázky" (Slovo 6.8.98), dále výrok Wolfganga
Gerhardta, predsedy FDP, koalicního partnera CDU-CSU, který oznacil
Zemanovy výroky za "neodpovedné plácání" (Slovo 5.8.98) (jen pro
porádek: M. Zeman je predseda vlády sousedního státu). O celé serii
podobne zamerených prohlásení zejména z kruhu nemecké sociální
demokracie referuje J. Loewy v LN 6.8.98. (Nemecká prohlásení jsou
citována z prazských novin, za presnost prekladu nemohu rucit! J.T.)
V ceském tisku se objevilo celé spektrum názoru od prísné kritiky Zemana
az po jeho podporu, pri cemz se zdá, ze kritiku bylo více. Názor, ze
"Tezko odpoustet hulvátství, s jakým Milos Zeman srovnal Sudetonemecké
krajanské sdruzení s ceskými komunisty ci republikány, a jeste tezsí je
odpustit hulvátství tuplované, s nímz odmítl omluvu" (P. Sustrová, "Kdo
hází klacky pod nohy", LN 6.8.98.) je typickým príkladem pro tuto
skupinu. Na opacném polu stojí P. Machácek, tajemník "Kruhu obcanu CR
vyhnaných v roce 1938 z pohranicí", podle nehoz "nemecké vládní strany
zatím vzdy podporovaly vsechny pozadavky SL. Nasi predstavitelé si to
vzdy nechali líbit a jednali spíse lokajsky" (LN 13.8.98) a vedle neho
spisovatel P. Kohout, který ve svém pozoruhodném clánku napsaném na
zádost redakce deníku Die Welt ( ve stejný den 11.8.98 vysel i v LN)
m.j. soudí, ze " Vinu na novém rozdrázdení vásní nesou predevsím
militantní sudetstí Nemci...Hrozby jako Uzavreme Vám cestu do Evropské
unie!, pri nichz se dokonce uzívá Hitlerovo milované oznacení Tschechei,
znejí práve z této strany - i pro mé smírlivé ucho - naprosto
nesnesitelne..." A jeste hlas lidu: J. Suster, 48 let, zámecník z
Pardubic: "Já jeho (M. Zemana) výrok nepovazuji za urázku. Pokud jsem
dobre cetl, proste vyjádril výhrady k úcasti jedné ze stran, které s
deklarací nesouhlasily na jednáních, a to není urázka. Nepatrím k
Zemanovým stoupencum, ale v tomto prípade si cením jeho prímosti, byt
mozná z pohledu politiku nebyla diplomatická." (Slovo 7.8.98)
Pan Suster cetl dobre. M. Zeman nikoho k nikomu neprirovnával; do
mnoziny charakterisované odporem k deklaraci se SL zaradil vedome sám.
To, ze v té mnozine jsou i KSCM a republikáni, ale také i jednotlivci z
CSSD, jak si správne vsiml F. Mozís (Slovo 14.8.98), melo SL vést spíse
k úvaze, zda by nemel své stanovisko prehodnotit.
Tato malá politická erupce byla asi docela uzitecná. Témer jednotná a
nedvojsmyslná reakce nemecké strany na necekane "opovázlivý" výrok
ministerského predsedy malého státu, jehoz obcané se prece naucili behem
46 let totalitních rezimu prímo ci neprímo rízených velkými mocnostmi
nevmesovat se ani do svých vlastních zálezitostí, dává ceské strane
realistickou predstavu o podstate soucasných cesko-nemeckých vztahu.
Hlavní starostí Zemanových kritiku je prevázne obava, ze jeho výrok muze
ztízit ci dokonce znemoznit vstup CR do Evropské unie. Bohuzel situace
na této "fronte" nápadne pripomíná soucasné vztahy cesko-nemecké. Jen
pokud bude CR stále ustupovat, budou i zde vztahy tak ríkajíc nezkalené.
Ale nejprve: mohl by vstup do EU opravdu být jakousi "zivou vodou" pro
ceské hospodárství? Mozná, ale rozhodne ne za soucasných podmínek.
Amatérsky rízená CR je vedena na snure úredníky EU, aniz by vedela, zda
a kdy podmínky vstupu do EU splní, pri cemz EU splnení techto podmínek
muze sama vedome ci nevedome ztezovat ci podmínky menit. A není dnes
vubec jasné, jaké definitivní podmínky bude klást EU, az se vstup CR
stane opravdu aktuální. Tak na pr. spolkový kanclér H. Kohl ujistil z
CSR a Polska odsunuté Nemce, ze jednání o clenství CR a Polska v EU
ulehcí vyresení sporných bilaterálních otázek. Tyto otázky budou
zahrnovat i právo usadit se na míste podle vlastní volby (Slovo
22.8.98). Zhruba ve stejné dobe prohlásil vysoký nemecký státní
predstavitel, ze Nemecko bude zádat v prípade vstupu nových zemí do EU,
aby zavedení jedné ze ctyr základních svobod EU, volného pohybu
pracovních sil, bylo pro nové cleny odlozeno o 15 let.
Je mozné, ze EU trpí problémem známým z komunistických rezimu. Její
politické vedení nemá jednotnou predstavu, jak by melo probíhat
sblizování EU s kandidáty na clenství a dává proto volnou ruku svému
pricinlivému aparátu, který o politických následcích své cinnosti nemá
ani ponetí a ani o nich neuvazuje, protoze na to není zvyklý. To je ta
lepsí varianta. Ta horsí muze být, ze si vedení Unie dobre uvedomuje
otresy, které by v ní vyvolal prístup nových clenu v prípade CR s
kvalifikovanou a hlavne lacinou pracovní silou a ze proto smeruje k
jakémusi pripojení nových clenu, kterí by stáli vuci EU v priblizne
stejné posici jako Mexiko k USA, címz by EU zabránila preskoku ruzných
sociálne-ekonomických "infekcí".
Jde v prvé rade o zemedelství, které by se v CR obeslo bez rozsáhlých
subvencí na úrovni EU, jak na to svého casu upozornoval V. Klaus. Jiste
jste si vsimli, ze na jeho tehdejsí ponekud prímocará prohlásení
odpovedela EU zpusobem ciste mocenským (CR chce vstoupit do EU, nikoliv
naopak), argumenty pro vecnou repliku v tomto prípade proste nemela a
nemá. V prumyslové oblasti se projevuje dosti zretelne tendence
investoru EU v kandidátských zemích jen lacino vyrábet ci jen montovat z
dovázených dílu a nepresouvat k nim i seriosní projekcní ci vývojovou
(=výse kvalifikovanou) práci, cili technika, puvodne praktikovaná
západními státy hlavne v jihovýchodní Asii. Podle Business Central
Europe z dubna 98 (M. Kapoor, K. Eddy: "Two-track Hungary"),
zamestnávají podniky tohoto typu v Madarsku 20% pracovních sil,
obstarávají 40% celkové výroby a 80% exportu, ovsem kolem takových
podniku nelze budovat celou ekonomiku . V Madarsku podle téhoz zdroje
prý uz dosla situace tak daleko, ze více nez jedna tretina obyvatel
ríká, ze by nepracovala pro zahranicní spolecnosti ovládající Madarsko.
Nejnapjatejsí vztahy má EU momentálne s Polskem po zakazu dovozu podle
EU zdravotne závadných polských mlécných výrobku. Proti zdravotní
kontrole importovaných potravin nelze jiste nic namítat, potíz je v tom,
ze zákaz postihl prímo ci neprímo i nejvetsí polskou mlékárnu, která si
opatrila moderní hygienické zarízení za 13 milionu liber práve v EU.
(Internet, Britské listy 25.3.98, prevzato z deníku Guardian). Takové a
obdobné prípady iniciují neprátelské postoje vuci EU a mohou prý vést k
výbuchum nacionalismu. Poláci chtejí mimo to rozhodne bojovat proti
odkladu volneho pohybu pracovních sil, protoze jeste dnes pracuje
ctvrtina polských pracovních sil v zemedelství (týz pramen).
CR by nemela s brzkým vstupem vubec pocítat, ale mela by si radeji
uvedomit, ze neustálé ustupování vzdycky a vsude jen povzbuzuje druhou
stranu ke stupnování pozadavku. V doporuceních Evropské komise (Agenda
2000,holandská verse, Supplement 14/97, str. 29) stojí, ze uchazeci o
clenství musí m.j. vyhovet dvema ekonomickým kriteriím: V kandidující
zemi musí existovat fungující trzní ekonomika a zeme musí být schopna
celit konkurencnímu tlaku a trzním silám uvnitr unie. Podmínky pro vstup
si muze samozrejme EU stanovit, ovsem kandidát musí mít moznost své
hospodárství zrekonstruovat tak, aby zmíneným kriteriím mohl vyhovet, a
to bez rusivých zásahu EU behem této rekonstrukce. Takovým zásahem je na
pr. neomezený dovoz subvencovaných zemedelských produktu do CR, kterým
muze EU tise zruinovat celá odvetví (nejen) ceského zemedelství nebo i
zemedelství celé jiz v prípravném období. CR musí v tomto období, jehoz
délka se muze prodlouzit na desítky let, disponovat stejným klackem
proti vnejsím rusivým vlivum, jaký má a systematicky pouzívá EU, nebot i
to patrí z ceského hlediska do asociacního procesu. Takovým zásahem je
ovsem i prímé politické vmesování, jehoz príklad je v záverech shora
zmínené agendy 2000 na str. 91: "Situace ve veci prípadného prodlouzení
platnosti zákona, který zbavuje bývalé cleny bezpecnostních sluzeb a
aktivní spolupracovníky komunistického rezimu moznosti pracovat ve
státní sluzbe (=lustracní zákon) je zálezitost, která musí být zvlast
pozorne sledována." Chce snad EU ci Rada Evropy také dohlédnout na to,
aby pri soucasných bezpecnostních proverkách budoucích ceských
spolupracovníku NATO nebyli diskriminováni ruzní fízlové a bývalí(??)
agenti KGB? CR musí naléhave upozornit EU, ze zmínené a i jiné prehmaty
v politice EU mohou vést k vázným politickým následkum v kandidátských
zemích. Jsou totiz vodou na mlýn prívrzencum starých rezimu, kterí by
rádi zatlacili své zeme zase do t.zv. "socialistického" systému a
prípadne i do náruce velkého východního bratra, a jimz se EU v daném
prípade snazí poskytovat ochranu!
Pri vsech techto doufejme zdvorilých výtkách na adresu EU je nutno si
uvedomit, ze za soucasný pro CR nepríznivý stav vztahu s EU je v prvé
rade odpovedná ceská strana. Kdyz svého casu obcházel V. Klaus po svete
se svými mylnými predstavami o úrovni cs. hospodárství, vzali to
úredníci EU vazne a podle toho s CSR jednali. Naproti tomu Jizní Korea v
dobe, kdyz uz zaplavovala Evropu a svet prumyslovými výrobky, stále
houzevnate a s úspechem bojovala o udrzení statutu méne rozvinuté zeme.
Umberto Agnelli se tehdy podivoval ve svém clánku "Europe as industrial
leader"(European affairs 1/87), ze " EU cástecne z uslechtilosti ducha a
cástecne z chronické neschopnosti rozpoznat zmenu stále priznává Seulu
obchodní výhody poskytované zemím Tretího sveta".
Neprípustná snaha Rady Evropy vmesovat se do vnitrních zálezitostí CR ve
veci ostatne v praxi zcela bezzubého lustracního zákona vyplývá z toho,
ze v Rade zasedali do prijetí CR výhradne zástupci zemí nemající zádnou
vlastní zkusenost s komunistickým rezimem, pri cemz na pr. Francii
zastupují i clenové komunistické strany Francie, která v srpnu 1968
uprímne privítala sovetské prepadení Ceskoslovenska. Ponevadz president
republiky veren svým predstavám o lásce a pravde v politice jmenoval
prvním ceským delegátem u Rady Evropy kovaného komunistu C. Císare,
nelze se celkem soucitu Rady s nebohými exponenty a pomahaci
teroristického rezimu divit.
Ale hlavním problémem zustává trvale vázná situace v národním
hospodárství, v jehoz prestavbe a rekonstrukci se za tech devet let
udelalo velmi málo, skoro nic. A co je jeste horsí: v zemi se stále více
lidí domnívá, ze vstupem do EU se vsechno vyresí jako kouzelným
proutkem. Tak jako nám nebude nic platné clenství v NATO, nebudou-li
obcané sami ochotni bojovat za svobodu své vlasti, nepomuze nám nic
clenství v EU, pokud by ho snad bylo dosazeno jen obratným vyjednáváním,
aniz by národní hospodárství bylo skutecne ve stavu schopném celit
konkurencnímu tlaku a trzním silám v unii. Pokud jsme jeste mimo unii,
má vláda vsechny moznosti k jeho rekonstrukci. Po prípadném vstupu do EU
by bylo pozde.
Dobre fungující hospodárství je nutná i kdyz nedostacující podmínka,
aby obcané získali sebevedomí a správný pomer ke své zemi i k Evrope. Co
se týce postoje k Nemecku ve veci nároku sudetonemeckých vysídlencu,
doporucoval bych dále poucit se ze záveru clánku L. Loewyho (exil. soc.
demokrata) v LN 6.8.98 ("Riskantní sázka na volební vítezství SPD"):
"Poválecná generace, ke které patrí i kandidát na úrad spolkového
kanclére Gerhard Schröder (SPD), nezapomíná, co nacistické Nemecko
napáchalo. Není vsak uz zatízena komplexem viny a porázky jako její
predchudci, má zdravé sebevedomí. To je nový jev a melo by se s tím
pocítat." To snad bychom mohli pri trosce dobré vule dokázat také. Horsí
uz je to s EU. I kdyz by se podarilo po vyprsení soucasné asociacní
smlouvy v roce 2000 odstranit kriklavé prípady nerovných podmínek ve
vzájemných vztazích a zarucit tak potrebné podmínky pro restrukturaci
ceské ekonomiky, neobjevil se zatím na prazské politické scéne nikdo,
kdo by vedel, co se musí udelat a jak. Pri pokracování dosavadního
trendu by se stala CR nejspíse evropským Mexikem.
Jaroslav Teplý, 15.9.1998