Co je nového v České republice

Výběr textů z posledních dní:

• Podělanost před silnějšími v české národní povaze? Svět bez jaderných zbraní: Myslíme jinak (Petr Paleta)

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Tomáš Pecina

Všechny parlamentní politické strany, dokonce i KSČM, líčí svým voličům vstup do Evropská unie jako svého druhu apoteózu, aniž by se zamýšlely nad tím, jaký bude věcný obsah tohoto členství a kdy může ke vstupu reálně dojít. Veřejná a zasvěcená diskuse o těchto otázkách neprobíhá, stejně jako neproběhla veřejná diskuse o vstupu do NATO; což nepřekvapuje, uvědomíme-li si, že pro všechny hlavní české politické strany je jediným místem, kde lze legitimně veřejně diskutovat, Parlament.

V průběhu let tzv. vstup do Evropy ztratil atributy politické vize a stal se mýtem, nezpochybnitelným konečným cílem českého snažení: cítí-li vláda potřebu zvýšit příjem do státního rozpočtu, převede energie do kategorie vyšší sazby DPH a zdůvodní to přizpůsobováním struktury sazeb Evropské unii; podle posledních zpráv se bude dál zvyšovat spotřební daň z pohonných hmot, aby se ceny přizpůsobily EU a nedošlo v okamžiku vstupu k cenovému nárazu (přestože je jasné, že do nižších cen v České republice se promítají mj. nižší mzdové náklady na skladování a distribuci). O žádném z těchto kroků se nepřipouští diskuse: chceme přece do Evropy, nebo ne? Poněkud to celé připomíná "Kdo neskáče, není Čech!"...

Další tabuizovanou otázkou je, zda přistoupení k EU přinese České republice také nějaké nevýhody. Radím váženému čtenáři, aby se občas podíval na cyklus Evropa a my na ČT. Pořady uvádí zpěvák Pavel Bobek a jejich simplistické ladění a propagandistický náboj předčí nejednu komunistickou agitku o štvavém radiu Svobodná Evropa.

Troufám si tvrdit, že i kdyby k přijetí České republiky nakrásně došlo (těžko lze přitom očekávat plné členství před rokem 2012-15), v prvních letech přinese vstup do EU převážně negativní dopady a není pochyb, že veřejné mínění ovládne euroskepticismus a nejčastěji diskutovanou otázkou bude, zda by nebylo nejlepší z EU zase vystoupit. Jak známo, paměť voliče je krátká, a tak se může stát, že euroskepticismus budou obhajovat právě ty strany, které jsou dnes nejvíc proevropské.

Druhý scénář je ještě znepokojivější. Může se totiž stát, že sociálně demokratické ministerstvo zahraničních věcí (a Jan Kavan je asi nejhorším a nejslabším ministrem od doby Bohuslava Chňoupka) místo plného členství vyjedná tzv. "přechodné období", takže vztahy České republiky s EU budou připomínat smlouvu o dlouhodobých dodávkách, s tím, že v prvním období bude odběratel za zboží pouze platit a dodávky začnou až za několik let. První publikovaná verze, podle níž by v přechodném období nemohli občané České republiky pracovat v jiných členských státech, se této variantě nepříjemně podobá.

Další otázkou je, zda Češi budou schopni stát se loajální součásti struktur Evropské unie, když za posledních nejméně tři sta let usilovali vyvázat se ze všech nadnárodních celků, do nichž byli včleněni. Dovolím si tvrdit, že budou-li horovatelé pro vstup do EU i nadále hrát na oportunistickou strunu a tvrdit, že Evropská unie je místo, kde se dávají obědy zadarmo, tak jako tomu bylo v případě vstupu do NATO, pravděpodobnost podobného zvratu je velmi vysoká; je to ostatně patrné na vztahu ČR k visegrádské skupině: dokud byli Češi premiantem, středoevropská spolupráce by je pouze zdržovala - jakmile se však začali propracovávat na poslední místo mezi kandidátskými zeměmi, zjišťují, že Visegrád je vlastně skvělý nápad, přičemž v upřímnost těchto proklamací může věřit pouze ten, kdo o Češích téměř nic neví.

Celá tato diskuse může být ovšem nadbytečná. Vše nasvědčuje tomu, že další osud evropské integrace bude mít v rukou poválečná generace západoevropských politiků, u níž nelze předpokládat pocit odpovědnosti za výsledky poválečného rozdělení Evropy. A tak je velmi pravděpodobné, že po 30. letech se i 90. léta dvacátého století zapíší do českých dějin jako nepodařené námluvy se západní Evropou.

Praha, 30.11.1998

Tomáš Pecina
http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html

Jiří Jírovec

President Havel se nechal slyšet, že to je těch dvacet procent lidí, kteří volili v druhém kole senátních voleb. Trochu to přehnal, protože mnozí z nich žádnou osvícenost neprojevili, protože určitě volili jinou stranu než on.

Jiný názor zastává Vladimír Kučera, který v MF Dnes (24.11. 1998) píše: "Možná těch osmdesát procent má jednoduše "po selském rozumu" pocit, že Senát je zbytečnost. Zvlášť, když vidí, jak se z původní "řady moudrých osobností", jak ho zpočátku prezentoval také Václav Havel, změnil v sadu křesel, o něž se prestižně perou straničtí politici. V kteréžto rvačce si i pan prezident už vybral své gladiátory. Byť nás neustále přesvědčoval, že on se vznáší nad stranami jako blahovolný pánbíček nad vodami.

Dlouhodobou historickou zkušenost se Senátem nemáme, nepočítáme-li komickou senátní epizodu první republiky. A těch pár let současné existence druhé komory? Nic moc. Možná též ti "méně osvícení" si pomysleli, že kandidáti jsou jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet, a proč se kvůli nim trmácet v mrazu?"

Je rovněž možné, že těch osmdesát procent zlomilo nad politiky hůl, ačkoli vyloučit se nedá ani to, že to s jejich neosvíceností není tak hrozné a tu hůl teprve hledají. A nebudou mít jistě potíž najít dost těch o něž jí mohou přerazit.

Například ve Vimperku se vaří krev. Nejen, že tam jistý podnikatel koupil kasárna a pozemky za 51 miliónů, které nezaplatil, ale navíc jsou dva státní úředníci, důstojník politického presidia a krajský státní zástupce z Tábora obviněni ze snahy trochu se na létajících milionech přiživit, výměnou za slib, že vyšetřování této transakce bude zahráno do autu.

V deníku Slovo z 25.11. 1998 o tom píší Ludmila Mlsová a Vlaďka Hradská: "Ministerstvo obrany přišlo o 51 miliónů. Z tendru vypsaného ministerstvem vyšel (táborský podnikatel) jako vítěz, který za lukrativní objekty a pozemky ve středu města nabídl nejvíce. Po podepsání smlouvy se zavázal, že do doby finančního vyrovnání nepřevede nemovitosti na třetí osobu. Obratem ruky však kasárna po částech rozprodal. Případem se zabýval Krajský úřad vyšetřování v Českých Budějovicích. Pro podvodné jednání se však údajně nenašlo dostatek důkazů a věc skončila u policejního vyšetřovatele v Prachaticích. Měsíc poté, kdy prachatičtí policisté obvinili podnikatele z trestného činu poškozování věřitele, se však dostala komplikovaná kauza na stůl kriminalistů podruhé. Tentokrát se na policii vydal sám podnikatel, který oznámil své vydírání dvěma vysokými státními úředníky, krajským státním zástupcem a majorem z majetkové sekce ředitelství kriminální policie, oba původem z Táborska. Ti mu měli výměnou za dva miliony korun nabídnout beztrestnost. Nakonec však prý chtěli víc, a proto se minulý čtvrtek za státním zástupcem vypravil podnikatel nejen s 200 tisíci v aktovce, ale i s policií v zádech. Zatímco státní zástupce skončil ve vazbě s obviněním za trestný čin vydírání a přijímání úplatků, jeho kolega je zatím vyšetřován na svobodě."

Je jistě trestněhodné, když se státní úředníci do něčeho takového namočí. Jenže ke koupi a nezaplacení došlo v roce nebo kolem roku 1994. V té době prokázala tehdejší Klausovy vlády, naprostou neschopnost vytvořit systém který by zamezil machinacím se státním majetkem. Buďme optimisty a nemluvme o úmyslu.

Smyslem privatizace, jejíž spěch byl ovšem podmíněn daleko víc ideologickými poučkami než skutečnou potřebou, bylo převést ekonomiku z vlastnictví státu, který ji údajně řídit neumí do soukromých rukou, kde je tomu naopak. Soudný člověk by očekával, že se vláda pokusí prodat podniky za co nejvýhodnější ceny a že získané prostředky půjdou do státní pokladny, kde je pak budou dále rozmnožovat daně plynoucí z prosperujícího soukromého sektoru.

Jak známo, čeští politikové se dost dlouho nadýmali pýchou, že dělají něco, co nikde jinde nedělali. To je asi pravda, ale může to být tím, že jsou jinde chytřejší. Nicméně tato pávovitost zamlžovala jeden naprosto nezvratitelný fakt: jakmile se dospěje do koncovky, v níž je cena dohodnuta, smlouva připravena a pero namočené v kalamáři k jejímu podpisu nastupují dlouho a leckde dobře zavedené zvyky reálného kapitalismu.

Nejlepší bude malý příklad: Kapitalistické město prodává pozemek a občan X nabídne v dražbě nejvíc. Aby se koupě uskutečnila, musí mít X legálně platný přípis z banky, že jsem tam kupní cenu buď složil celou, nebo že mu táž peníze poskytne. Banka si transakci s panem X pojistí. Bude na něm požadovat zálohu, řekněme 10% ceny nebo majetek podobné hodnoty pro případ, že by jí nakonec pozemek zůstal na krku. V okamžiku, kdy je financování zajištěno se právník pana X spojí s městem a  bankou a sestaví smlouvu jejímž jádrem je, že

Ať již je pak osud pozemku jakýkoli, město dostane svoje a je mu srdečně jedno, jak se banka a pan X dál i dohodnou. Ten může pozemek dál prodat komu chce, ale banka musí souhlasit s podmínkami prodeje, aby nepřišla o peníze.

Doufám, že čtenář tento nenáročný příklad pochopil. Stavím totiž na tom myšlenku, když taková věc nedělá potíž laikům, tak tuplem neměla být mimo chápání Klause a jeho ministrů.

Troufám si tvrdit, že bylo povinností vlády a jejího předsedy zajistit, aby každá prodejní smlouva týkající se státního majetku obsahovala klausuli, že prodejní cena musí být složena při podpisu smlouvy a dále, že pokud půjčky poskytují státem kontrolované banky, je jejich povinností vykonávat kontrolu nad předmětem prodeje do té doby než je půjčka vyrovnána.

To, že se pokaždé nepodaří prodat za maximální cenu se dá pochopit. Nedostat však do státní pokladny dohodnutou cenu a současně přijít o předmět prodeje, se dá v nejlepším případě označit jako hlupáctví a nechopnost. Tvrdí-li pak takoví lidé, že všechno vlastně bylo v pořádku a že je načase, aby se vrátili k moci, jde o aroganci nad níž se chce člověku zvracet. To je možná stav v němž mnozí z těch 80% nezůčastněných nechtěli mezi lidi.

Jiří Jírovec

Jaderná polemika o ředitelích zeměkoule

Petr Vařeka

Na uvod nekolik otazek:

1) Co je lepsi, premistovat miliardy tun horniny, abychom se mohli dostat k zasobam fosilnich paliv, jejichz spalovanim ziskava lidstvo nejmene kolem 70 procent energie (pricemz vic jak polovina takto ziskane energie se timto procesem spotrebuje), anebo pracovat radove s 1000xkrat mensimi objemy hornin k ziskani paliva do JE ?

2) Neni vyhodnejsi pouzivat uranovou rudu, pricemz nedochazi k zamorovani zeme vsemi moznymi oxidy zpusobujicimi sklenikovy efekt ?

3) Neni jaderna energie perspektivnejsi i z hlediska zasob (vzdyt ji "vyuziva" i nase planeta k vyhrevu magmatickeho krbu, jehoz teplo je hnacim motorem horotvornych zmen) ?

Tazu se proto, ze argumenty, ktere pouzivaji odpurci JE pokladam ve srovnani s vyse nastinenymi problemy za nicotne. Vazne si myslite, ze energii budeme potrebovat hlavne k pohonu PC ? Je to, jako byste predpokladal, ze ropu budeme v budoucnu vyuzivat jen coby napln do kapesnich zapalovacu.

Vim, ze vyroba el. energie v JE je nebezpecna a tvrde ztresta kazdou nedbalost, ale prosim Vas, co dnes neni nebezpecne ? Neni to uz sam zivotni styl, ktery je nam souzen ? Lide s Vasimi nazory proste maji dnes prevahu v mediich, to je to cele. Nenabizite reseni, o kterych by se dalo vazne uvazovat a jedine na co se zmuzete je nafukovani potencialnich rizik o ovlivneni vlastnosti materialu ci kontrolnich systemu zarenim ad absurdum. A na hlouposti o tzv. alternativnich zdrojich jiz zacinam byt alergicky, vzdyt i zakovi z 3. obecne musibyt jasne, ze jejich kapacita postacuje tak leda k pohonu kapesnich svitilen. Lidi neprevychovate tim, ze jim budete predpisovat, jak se maji chovat - musite jim trpelive a presvedcive vse vysvetlit tak, aby pak nemeli pochybnosti - a to je prave to, co Vy nedovedete.

S pozdravem a ve vsi ucte

Petr Vařeka z Karlových Varů

Marcel Derian

(K článku Ivana Vágnera "Bezpečnost jaderné energetiky? Něco zajímavějšího nemáte?" z 01.12.98 v BL)

Zdá se, že ve věci výstavby (resp. dokončení) jaderné elektrárny Temelín (dále jen JETE) se začínají objevovat čím dál zajímavější argumentace. Pan Vágner argumentuje tím, že není dobre dostavět JETE, neboť dojde ke zvýšení nezaměstnanosti, zejméne u nízko kvalifikovaných kádrů. Domnívám se, že zatahování takovýchto argumentů brzy skončí diskuzí o možném vlivu JETE na růst ještěrek v Čechách. Zamlžením základního problému nijak nepomůžeme jeho úspěšnému vyřešení.

Celý problém výstavby JETE, či obecně jaderných elektráren lze omezit na dvě roviny. Rovinu ekologickou a rovinu ekonomickou. Oba tyto pohledy se v mnoha místech prolínají, ale jsem přesvědčen že pouze omezením diskutovaného problému můžeme v reálném čase dojít k nějakému závěru.

Problém ekologický jsem zmínil na prvém místě, neboť je důležitější. V dnešní době, kdy se stále zvyšují negativní důsledky vlivu lidské činnosti na svět a za současné vysoké medializace ekologie je tento problém politicky velmi citlivý. Z hlediska ekologie má dostavba JETE mnoho kladných i záporných bodů. Dostavbou JETE umožníme odstavení alespon těch nejhorších tepelných elektráren na severu Čech a tím se zabrání další ekologické devastaci tohoto zasaženého území. Negativní vliv smogů a zhoršeného prostředí na obyvatele tohoto regionu je prokázaný. Na druhé straně provoz JETE bude generovat určité množstvé ekologicky velmi těžko přijatelného jaderného odpadu (v porovnání s jedovatým popílkem je odpadu mnohem méně, avšak jeho vysoká radioaktivita jej činí velmi špatně likvidovatelným), provoz JETE bude hrozit možností jaderné havárie a po ukončení provozu zde vzniknou problémy s likvidací elektrárny. Skladování jaderných odpadů je obecně velmi těžkým problémem jak politickým, tak i technologickým. Nicméně v oblasti technologie je vyzkoušena celá řada postupů a schemat řešení ukládky nízko i vysoce aktivních odpadů. Co se týče bezpečnosti provozu, tak sám pan Vágner uvedl, že pro JETE jsou projektovány běžné veverky, ji dlohodobě odzkoušené v provozu (VVER 1000). S těmito typy reaktorů jsou u nás zkušenosti (VVER 440) a jsou schváleny z bezpečnostních hledisek. Z důvodu zvýšení bezpečnosti byla provedena změna projektu v oblasti elektroniky a jako nové řešení bylo zvoleno řešení od fy. Westinghouse. Domnívám se, že z hlediska zabezpečení, je pravděpodobnost ohrožení života lidí na velmi dobré úrovni. Já osobně považuji za nejhorší problém dokontaminaci a likvidaci elektrárny po skončení její živostnosti. Pokuď odhlédnu od problému likvidace elektrárny, pak se mi jeví dokončení JETE ekologicky přijatelnější.

Ekonomický aspekt celé věci je druhořadý. Bohužel to, že vláda (resp. ČEZ s vládní garancí) utrácí velmi rozmařile, prodražuje výstavbu nelmi nechutným způsobem. Stavební lobby se však opět podařilo prodloužit okamžik kontroly. Ustanovení nějaké mezinárodní vládní komise, do které pak stejně nikdo nechce je diletanství. Ekonomicky však nelze odůvodnit nedokončení výstavby. Přestavba JETE na klasickou tepelnou elektrárnu je jistě možná, ale ekonomika tohoto kroku je katastrofální.

Pokud to celé shrnu, pak ani sám nejsem zcela přesvědčen, co bych na místě našich politiků udělal. Spíše se však kloním k názoru na dostavbu JETE, ale maximálně bych zdůrazňoval hospodárnost v čase a prostředcích při dostavbě.

A co se týče vlivu JETE na nezaměstnanost, pak doufám, že JETE, stejně jako internet zvýší potřebu vysoce kvalifikovaných sil. A doufám, že nizkokvalifikované síly s inteligencí Furbyho se budou muset dále vzdělávat. V budoucí konkurenci EU nebude naší předností levná nízkovalifikovaná pracovní síla, ale pouze masa dobře vzdělaných lidí.

Marcel Derian

Marcel Derian

S chutí jsem se zasmál při čtení článku pana Trhlíka, ale až po přečtení mi došlo, že jej možná myslel vážně. Proto tedy milý pane, pokud si myslíte, že havárie elektrárny s vypařením části chladiva (to je možné) a vypařením aktivní zóny (k tomu v praxi nemůže dojít, po ztrátě chladiva přestanou být neutrony zpomalovány a vlivem snížení aktivního průřezu ustane řetezová reakce a tudíž by zóna měla postupně vychladnout s maximálně nějakými tepelnými deformacemi) je strovnatelná s výbuchem atomové bomby, pak nevíte, o čem mluvíte. Jaderná bomba je zkonstruovaná tak, aby její ničivý účinek byl co nejvyšší, na rozdíl od jaderné elektrárny. Snad jste uvedl příklad jen jako nadsázku, ale Váš příklad je demagogický a zavádějící.

Rovněž Vaše naivní představa, že si stavíte energeticky soběstačný dům, je pochybná. Při stavbě použijete mnoho materiálů, které se musely s velkým energetickým výdejem vyrobit (pochybuji, že si upravujete kamenným kladivem přírodní jeskyni) a rovněž pochybuji že se obejdete bez přívodu energie (to skutečně nebudete mít vnější elektrický proud ani plyn??).

Váš příklad s počítačem je IMHO rovněž mylný. Máte pravdu, že dnes se PC vejde do kapsy a má mnohem nižší příkon než první počítače. Bohužel (nebo naštěstí to nevím) počet PC stoupl natolik, že celkově odebírají řádově více energie, než ten první počítač. Proto nelze v dohledné době předpokládat pokles spotřeby elektrické energie.

Doufám, že řízení zeměkoule Vám jde mnohem lépe, než předvedená argumentace.

Doufám však, že řídíte snad opačnou polokouli, než sídlím já.

Marcel Derian

Michal Žemlička

Již dvakrát nás sdělovací prostředky informovaly o tom, že se česká vláda pokusila postavit proti nevýhodám spojeným s dovozem dotovaných potravin z EU. V jednom případě to moc dobře nedopadlo a ve druhém se zdá, že to dopadne podobně.

V různých komentářích čtu, že vůči EU máme postupovat obezřetně, důkladně připraveni, atd. Co to ale znamená to "důkladně připraveni"? Snažíme se, abychom měli zákony slučitelné s těmi v EU. Zkusme to se zákonem antidumpingovým. Nejen že nám může pomoci ekonomicky, ale i vyjasnit některé vztahy politické.

Ve chvíli, kdy budeme mít antidumpingový zákon (měl tu být už před více než pěti lety, ale není o něj u našich zvolených zájem) nejlépe identického (po věcné stránce) znění, jako má EU, můžeme jej i obdobně využít: vyskytne-li se podezření, že sem někdo dováží dotované zboží, bude na něj možné spravedlivě (ze zákona) uvalit dodatečné clo v patřičné výši. Pravidlo bude známo předem, námitky možné budou, ale oprávněnost budou posuzovat naše orgány.

Ve chvíli, kdy EU tento postup napadne, bude jasné, jak s námi hodlá naložit. A tedy i jak máme postupovat ve snahách stát se jejími členy, či zda se o toto ve vlastním zájmu neucházet.

Kdo blokoval přijetí antidumpingového zákona je vysledovatelné. Až budou titíž lidé tvrdit, že oni bojovali jako lvi, ale ti ostatní jim házeli klacky pod nohy, bude jasné, že to jsou oni, kdo se snaží tuto zemi zničit.

Michal Žemlička

Jaroslav Teplý

Cervencový výrok predsedy vlády M. Zemana, ze "v diskusním foru by meli být lidé, kterí tuto (cesko-nemeckou) deklaraci podporili. Sudetonemecký Landsmannschaft k organisacím, které podporily tuto deklaraci, rozhodne nepatril. A podobne jako z nasí strany tam nejsou komunisté nebo republikáni, nevidím duvod, proc by tam z nemecké strany mel být Landsmannschaft" jak se patrí rozceril hladinu cesko-nemeckých vztahu. Na nemecké strane zástupci politických stran a organisaci ruzných smeru témer jednotne ostre kritisovali M. Zemana, ze "prirovnal sudetonemecký Landsmannschaft (SL) k ceským republikánum a komunistum". Za zmínku stojí vyjádrení kanclére Kohla, "ze si pri nejblizsí prílezitosti "podá" kolegy z Prahy za jejich urázky" (Slovo 6.8.98), dále výrok Wolfganga Gerhardta, predsedy FDP, koalicního partnera CDU-CSU, který oznacil Zemanovy výroky za "neodpovedné plácání" (Slovo 5.8.98) (jen pro porádek: M. Zeman je predseda vlády sousedního státu). O celé serii podobne zamerených prohlásení zejména z kruhu nemecké sociální demokracie referuje J. Loewy v LN 6.8.98. (Nemecká prohlásení jsou citována z  prazských novin, za presnost prekladu nemohu rucit! J.T.)

V ceském tisku se objevilo celé spektrum názoru od prísné kritiky Zemana az po jeho podporu, pri cemz se zdá, ze kritiku bylo více. Názor, ze "Tezko odpoustet hulvátství, s jakým Milos Zeman srovnal Sudetonemecké krajanské sdruzení s ceskými komunisty ci republikány, a jeste tezsí je odpustit hulvátství tuplované, s nímz odmítl omluvu" (P. Sustrová, "Kdo hází klacky pod nohy", LN 6.8.98.) je typickým príkladem pro tuto skupinu. Na opacném polu stojí P. Machácek, tajemník "Kruhu obcanu CR vyhnaných v roce 1938 z pohranicí", podle nehoz "nemecké vládní strany zatím vzdy podporovaly vsechny pozadavky SL. Nasi predstavitelé si to vzdy nechali líbit a jednali spíse lokajsky" (LN 13.8.98) a vedle neho spisovatel P. Kohout, který ve svém pozoruhodném clánku napsaném na zádost redakce deníku Die Welt ( ve stejný den 11.8.98 vysel i v LN) m.j. soudí, ze " Vinu na novém rozdrázdení vásní nesou predevsím militantní sudetstí Nemci...Hrozby jako Uzavreme Vám cestu do Evropské unie!, pri nichz se dokonce uzívá Hitlerovo milované oznacení Tschechei, znejí práve z této strany - i pro mé smírlivé ucho - naprosto nesnesitelne..." A jeste hlas lidu: J. Suster, 48 let, zámecník z Pardubic: "Já jeho (M. Zemana) výrok nepovazuji za urázku. Pokud jsem dobre cetl, proste vyjádril výhrady k úcasti jedné ze stran, které s deklarací nesouhlasily na jednáních, a to není urázka. Nepatrím k Zemanovým stoupencum, ale v tomto prípade si cením jeho prímosti, byt mozná z pohledu politiku nebyla diplomatická." (Slovo 7.8.98)

Pan Suster cetl dobre. M. Zeman nikoho k nikomu neprirovnával; do mnoziny charakterisované odporem k deklaraci se SL zaradil vedome sám. To, ze v té mnozine jsou i KSCM a republikáni, ale také i jednotlivci z CSSD, jak si správne vsiml F. Mozís (Slovo 14.8.98), melo SL vést spíse k úvaze, zda by nemel své stanovisko prehodnotit.

Tato malá politická erupce byla asi docela uzitecná. Témer jednotná a nedvojsmyslná reakce nemecké strany na necekane "opovázlivý" výrok ministerského predsedy malého státu, jehoz obcané se prece naucili behem 46 let totalitních rezimu prímo ci neprímo rízených velkými mocnostmi nevmesovat se ani do svých vlastních zálezitostí, dává ceské strane realistickou predstavu o podstate soucasných cesko-nemeckých vztahu.

Hlavní starostí Zemanových kritiku je prevázne obava, ze jeho výrok muze ztízit ci dokonce znemoznit vstup CR do Evropské unie. Bohuzel situace na této "fronte" nápadne pripomíná soucasné vztahy cesko-nemecké. Jen pokud bude CR stále ustupovat, budou i zde vztahy tak ríkajíc nezkalené. Ale nejprve: mohl by vstup do EU opravdu být jakousi "zivou vodou" pro ceské hospodárství? Mozná, ale rozhodne ne za soucasných podmínek. Amatérsky rízená CR je vedena na snure úredníky EU, aniz by vedela, zda a kdy podmínky vstupu do EU splní, pri cemz EU splnení techto podmínek muze sama vedome ci nevedome ztezovat ci podmínky menit. A není dnes vubec jasné, jaké definitivní podmínky bude klást EU, az se vstup CR stane opravdu aktuální. Tak na pr. spolkový kanclér H. Kohl ujistil z CSR a Polska odsunuté Nemce, ze jednání o clenství CR a Polska v EU ulehcí vyresení sporných bilaterálních otázek. Tyto otázky budou zahrnovat i právo usadit se na míste podle vlastní volby (Slovo 22.8.98). Zhruba ve stejné dobe prohlásil vysoký nemecký státní predstavitel, ze Nemecko bude zádat v prípade vstupu nových zemí do EU, aby zavedení jedné ze ctyr základních svobod EU, volného pohybu pracovních sil, bylo pro nové cleny odlozeno o 15 let.

Je mozné, ze EU trpí problémem známým z komunistických rezimu. Její politické vedení nemá jednotnou predstavu, jak by melo probíhat sblizování EU s kandidáty na clenství a dává proto volnou ruku svému pricinlivému aparátu, který o politických následcích své cinnosti nemá ani ponetí a ani o nich neuvazuje, protoze na to není zvyklý. To je ta lepsí varianta. Ta horsí muze být, ze si vedení Unie dobre uvedomuje otresy, které by v ní vyvolal prístup nových clenu v prípade CR s kvalifikovanou a hlavne lacinou pracovní silou a ze proto smeruje k jakémusi pripojení nových clenu, kterí by stáli vuci EU v priblizne stejné posici jako Mexiko k USA, címz by EU zabránila preskoku ruzných sociálne-ekonomických "infekcí".

Jde v prvé rade o zemedelství, které by se v CR obeslo bez rozsáhlých subvencí na úrovni EU, jak na to svého casu upozornoval V. Klaus. Jiste jste si vsimli, ze na jeho tehdejsí ponekud prímocará prohlásení odpovedela EU zpusobem ciste mocenským (CR chce vstoupit do EU, nikoliv naopak), argumenty pro vecnou repliku v tomto prípade proste nemela a nemá. V prumyslové oblasti se projevuje dosti zretelne tendence investoru EU v kandidátských zemích jen lacino vyrábet ci jen montovat z dovázených dílu a nepresouvat k nim i seriosní projekcní ci vývojovou (=výse kvalifikovanou) práci, cili technika, puvodne praktikovaná západními státy hlavne v jihovýchodní Asii. Podle Business Central Europe z dubna 98 (M. Kapoor, K. Eddy: "Two-track Hungary"), zamestnávají podniky tohoto typu v Madarsku 20% pracovních sil, obstarávají 40% celkové výroby a 80% exportu, ovsem kolem takových podniku nelze budovat celou ekonomiku . V Madarsku podle téhoz zdroje prý uz dosla situace tak daleko, ze  více nez jedna tretina obyvatel ríká, ze by nepracovala pro zahranicní spolecnosti ovládající Madarsko. Nejnapjatejsí vztahy má EU momentálne s Polskem po zakazu dovozu podle EU zdravotne závadných polských mlécných výrobku. Proti zdravotní kontrole importovaných potravin nelze jiste nic namítat, potíz je v tom, ze zákaz postihl prímo ci neprímo i nejvetsí polskou mlékárnu, která si opatrila moderní hygienické zarízení za 13 milionu liber práve v EU. (Internet, Britské listy 25.3.98, prevzato z deníku Guardian). Takové a obdobné prípady iniciují neprátelské postoje vuci EU a mohou prý vést k výbuchum nacionalismu. Poláci chtejí mimo to rozhodne bojovat proti odkladu volneho pohybu pracovních sil, protoze jeste dnes pracuje ctvrtina polských pracovních sil v zemedelství (týz pramen).

CR by nemela s brzkým vstupem vubec pocítat, ale mela by si radeji uvedomit, ze neustálé ustupování vzdycky a vsude jen povzbuzuje druhou stranu ke stupnování pozadavku. V doporuceních Evropské komise (Agenda 2000,holandská verse, Supplement 14/97, str. 29) stojí, ze uchazeci o clenství musí m.j. vyhovet dvema ekonomickým kriteriím: V kandidující zemi musí existovat fungující trzní ekonomika a zeme musí být schopna celit konkurencnímu tlaku a trzním silám uvnitr unie. Podmínky pro vstup si muze samozrejme EU stanovit, ovsem kandidát musí mít moznost své hospodárství zrekonstruovat tak, aby zmíneným kriteriím mohl vyhovet, a to bez rusivých zásahu EU behem této rekonstrukce. Takovým zásahem je na pr. neomezený dovoz subvencovaných zemedelských produktu do CR, kterým muze EU tise zruinovat celá odvetví (nejen) ceského zemedelství nebo i zemedelství celé jiz v prípravném období. CR musí v tomto období, jehoz délka se muze prodlouzit na desítky let, disponovat stejným klackem proti vnejsím rusivým vlivum, jaký má a systematicky pouzívá EU, nebot i to patrí z ceského hlediska do asociacního procesu. Takovým zásahem je ovsem i prímé politické vmesování, jehoz príklad je v záverech shora zmínené agendy 2000 na str. 91: "Situace ve veci prípadného prodlouzení platnosti zákona, který zbavuje bývalé cleny bezpecnostních sluzeb a aktivní spolupracovníky komunistického rezimu moznosti pracovat ve státní sluzbe (=lustracní zákon) je zálezitost, která musí být zvlast pozorne sledována." Chce snad EU ci Rada Evropy také dohlédnout na to, aby pri soucasných bezpecnostních proverkách budoucích ceských spolupracovníku NATO nebyli diskriminováni ruzní fízlové a bývalí(??) agenti KGB? CR musí naléhave upozornit EU, ze zmínené a i jiné prehmaty v politice EU mohou vést k vázným politickým následkum v kandidátských zemích. Jsou totiz vodou na mlýn prívrzencum starých rezimu, kterí by rádi zatlacili své zeme zase do t.zv. "socialistického" systému a prípadne i do náruce velkého východního bratra, a jimz se EU v daném prípade snazí poskytovat ochranu!

Pri vsech techto doufejme zdvorilých výtkách na adresu EU je nutno si uvedomit, ze za soucasný pro CR nepríznivý stav vztahu s EU je v prvé rade odpovedná ceská strana. Kdyz svého casu obcházel V. Klaus po svete se svými mylnými predstavami o úrovni cs. hospodárství, vzali to úredníci EU vazne a podle toho s CSR jednali. Naproti tomu Jizní Korea v dobe, kdyz uz zaplavovala Evropu a svet prumyslovými výrobky, stále houzevnate a s úspechem bojovala o udrzení statutu méne rozvinuté zeme. Umberto Agnelli se tehdy podivoval ve svém clánku "Europe as industrial leader"(European affairs 1/87), ze " EU cástecne z uslechtilosti ducha a cástecne z  chronické neschopnosti rozpoznat zmenu stále priznává Seulu obchodní výhody poskytované zemím Tretího sveta".

Neprípustná snaha Rady Evropy vmesovat se do vnitrních zálezitostí CR ve veci ostatne v praxi zcela bezzubého lustracního zákona vyplývá z toho, ze v Rade zasedali do prijetí CR výhradne zástupci zemí nemající zádnou vlastní zkusenost s komunistickým rezimem, pri cemz na pr. Francii zastupují i clenové komunistické strany Francie, která v srpnu 1968 uprímne privítala sovetské prepadení Ceskoslovenska. Ponevadz president republiky veren svým predstavám o lásce a pravde v politice jmenoval prvním ceským delegátem u Rady Evropy kovaného komunistu C. Císare, nelze se celkem soucitu Rady s nebohými exponenty a pomahaci teroristického rezimu divit.

Ale hlavním problémem zustává trvale vázná situace v národním hospodárství, v jehoz prestavbe a rekonstrukci se za tech devet let udelalo velmi málo, skoro nic. A co je jeste horsí: v zemi se stále více lidí domnívá, ze vstupem do EU se vsechno vyresí jako kouzelným proutkem. Tak jako nám nebude nic platné clenství v NATO, nebudou-li obcané sami ochotni bojovat za svobodu své vlasti, nepomuze nám nic clenství v EU, pokud by ho snad bylo dosazeno jen obratným vyjednáváním, aniz by národní hospodárství bylo skutecne ve stavu schopném celit konkurencnímu tlaku a trzním silám v unii. Pokud jsme jeste mimo unii, má vláda vsechny moznosti k jeho rekonstrukci. Po prípadném vstupu do EU by bylo pozde.

Dobre fungující hospodárství je nutná i kdyz nedostacující podmínka, aby obcané získali sebevedomí a správný pomer ke své zemi i k Evrope. Co se týce postoje k Nemecku ve veci nároku sudetonemeckých vysídlencu, doporucoval bych dále poucit se ze záveru clánku L. Loewyho (exil. soc. demokrata) v LN 6.8.98 ("Riskantní sázka na volební vítezství SPD"): "Poválecná generace, ke které patrí i kandidát na úrad spolkového kanclére Gerhard Schröder (SPD), nezapomíná, co nacistické Nemecko napáchalo. Není vsak uz zatízena komplexem viny a porázky jako její predchudci, má zdravé sebevedomí. To je nový jev a melo by se s tím pocítat." To snad bychom mohli pri trosce dobré vule dokázat také. Horsí uz je to s EU. I kdyz by se podarilo po vyprsení soucasné asociacní smlouvy v roce 2000 odstranit kriklavé prípady nerovných podmínek ve vzájemných vztazích a zarucit tak potrebné podmínky pro restrukturaci ceské ekonomiky, neobjevil se zatím na prazské politické scéne nikdo, kdo by vedel, co se musí udelat a jak. Pri pokracování dosavadního trendu by se stala CR nejspíse evropským Mexikem.

Jaroslav Teplý, 15.9.1998

Aleš Zeman

"Plus ca change, plus c'est la meme chose" (Cim vice se to meni, tim vice je to stejne)

Kanada posledni den mesice listopadu letosniho roku zila provincnimi volbami provincie Quebek, v kterych soucasny quebecky premier a sef separatisticke strany Parti Quebecois Lucien Bouchard zvitezil pohodlnou vetsinou. Jelikoz volby dopadly vcelku stejne jako pred ctyrmi roky, uvadim coby motto teto zpravy ono francouzske prislovi. Tak se jevi situace na  povrchu tesne po volbach; jinak jsou dohady politickych expertu, ze k nejake zmene v quebecke politice preci jen dochazi, zejmena v dlouhodobejsi perspektive.

Jak volby dopadly? Separatisticka Parti Quebecois (PB) ziskala 75 mandatu (77 v r. 1994), federalisticka Liberalni strana (Lib.) 48 (47 v r. 1994) a  Action Democratique (ADQ) 1 mandat (stejne jako v r. 1994). Vyznamnejsi zmeny se odehraly v procentovych vysledcich (v anglictine "popular vote"). V letosnich volbach 43,3 % volicu volilo PB (44,7 % v r. 1994), 42,8 % liberaly (44,4 % v r. 1994) a 12,0 % ADQ (pouhych 4,4 % v r. 1994). Kvantitativni vysledky jsou zatim predbezne a neoficialni, ale neocekavaji se zadne vyznamne zmeny.

Prve, co nutno konstatovat, je opetovne vitezstvi separatistu, ktere vsak neodpovida predpokladanemu rozhodnemu vitezstvi, ktere by pro Boucharda vytvorilo tzv. "podminky pro vyhru", na zaklade kterych by mohl vyhlasit dalsi referendum. Bouchard od quebeckych volicu neobdrzel jasny mandat, po kterem tak touzil. Vudce liberalu, ctyricetilety Jean Charest, ktery predtim vedl zdecimovanou konzervativni stranu ve federalnim parlamentu v  Ottawe, neprohral nijak presvedcive a nadale (s nejvetsi pravdepodobnosti) zustava v quebecke politice. Mlady vudce strany ADQ Mario Dumont, ktery mimo jine prosazoval zakaz separacniho referenda po dobu 8 let, ziskal sice znacne na prizni volicu, ale jeho strana do pristich voleb bude ve stinu dvou hlavnich stran. A tak vcelku nikdo zretelne ani neprohral, ani nevyhral. Secteme-li hlasy dvou stran proti referendu (Lib. a ADQ), je zrejme, ze Quebek zustane jeste nejaky ten rok provincii Kanady.

Volby jsou prvym vitestvim pro Boucharda, ktery vedeni PQ prevzal po tesne prohranem referendu v roce 1996 (jeho predchudce byl Jacques Parizeau). Pod Bouchardovym vedenim se PQ presunula z leveho stredu na pravy stred. Tez Charest je novym vudcem, ktery se teprve snazi uchytit na quebecke provincni scene a tez on se spis kloni k pravemu stredu. Nejvetsim prekvapenim byl uspech mladickeho Dumonta, jehoz ADQ byla volena zejmena ve volebnich obvodech s francouzsky mluvicim obyvatelstvem.

Tak jako v minulosti, liberalove ziskali nejvice hlasu v Montrealu, kde bydli vetsina obyvatel provincie, ktera je bud anglickeho nebo jineho puvodu. Naprosta vetsina separatistickych hlasu byla odevzdana ve venkovskych obvodech, tak jako v predchozich volbach.

Zbytku Kanady je jasne, ze quebecke volby vcelku nic nezmenily a ze vztah mezi Quebekem a ostatnimi prvinciemi (a teritorii) bude stejne neklidny jako pred volbami. Zadny jasny vysledek quebecke volby neprinesly. Dalsi referendum o separaci Quebeku je sice mozne ocekavat, ale ne v blizke budoucnosti. V dusledku quebeckych voleb se kurs kanadskeho dolaru vuci americkemu nepatrne zvysil (z 65,16 centu na 65,57 centu).

Nastava cas politickeho handrkovani (v politicky korektni mluve "social-union talks") mezi provincnimi premiery a federalni vladou, ktereho se nyni vitez Bouchard pravdepodobne zucastni na rozdil od sveho radikalnejsiho predchudce Parizeaua. Ocekavana taktika zkuseneho politika Boucharda bude jednat tak, aby se s ostatnimi federalnimi politiky nedohodl, a tim ziskal podminky pro vyhlaseni noveho referenda. Ale ani to neni v kanadske politice zadne novum.

Aleš Zeman

Výjimka potvrzuje pravidlo

Vratislav Kuška

Pripojeny e-mail stoji za zverejneni. Takhle drze si mi o uplatek nerekl nikdo ani v CR.

Rozdil vidim v tom, ze v CR jde o pravidlo v jinych zemich o vyjimku. Podle nekterych podnikatelu z CR uplatek je samozrejmosti u zadavani beznych objednavek statnimi a polostatnimi podniky a AUTOMATICKY se s nim pocita, dokonce pry se rika "nase cena je" = skutecna castka a k tomu si objednavajici urednik pripocita svuj uplatek, ktery jeho urad nebo podnik proplati a ktery po zaplaceni (nekdy i pred zaplacenim) uctu proplati dodavatel jemu (ji).

V ramci civilizovanych zemi, kde ma zkusenost s obchodovanim opravnuje k delani zaveru, je zadost o uplatek v teto forme zcela ojedinela. Jinak, samozrejme, uplatky, zvlaste statnich uredniku a politiku, jsou bezne, jen se provadeji tak elegantne, ze jsou ve vetsine pripadu nejen netrestatelne, ale i nenapadnutelne. Takze, pri srovnani s CR lze pouzit domaci analogie a rici, ze forma uplatku bezna ve svete je porovnatelna s husakovskym gulasovym socialismem a forma uplatku nyni bezna v CR je zatim primitivni tak, jako byly primitivni kontrolni a natlakove mechanismy statu v Ceskoslovensku padesatych let.

Dostatecne presvedcivym dukazem teto primitivnosti je napr. emocionalnost a nenavistnost reakci na  kritiky techto nesvaru. Z hlediska casto velmi schopnych, nejen vseho schopnych lidi, kteri z teto situace maji uzitek, jsou podobne kritiky velmi nebezpecne. Podivejme se napr. na snadno posouditelne pripady internetovych prezentaci, napr. hotelu. Jedna firma udela velmi solidni prezentaci, ztravi na jeji priprave a provedeni mnoho dnu a pak si zauctuje treba jen pet, deset tisic korun. Jina firma, pouzivajici uplatky, udela napr. behem pul dne pro znamy mezinarodni hotel par beznych stranek, v podstate pouze okopiruje cast informaci z jejich brozurky a zauctuje si pul milionu korun (toto je vymysleny priklad a jakakoli podobnost se skutecnosti je ciste nahodna!). Dvestetisic zaplati zadavajicimu pracovnikovi(ci) hotelu jako "consulting fee" na ucet ve Svycarsku, vedeny na jmeno Araba, ktery necekane zemrel pri navsteve byvaleho Ceskoslovenska a jehoz doklady a identitu prevzal spolehlivy clovek (jen amateri pouzivaji k podobnym ucelum jmena mrtvych, jejichz smrt se da snadno prokazat), sto tisic agentovi (v CR je rada lidi, vetsinou prominentu byvaleho rezimu, kteri se zprostredkovavanim podobnych obchodu velmi dobre zivi, nekdy dokonce lepe nez ti, kteri uplatky prijimaji a davaji) a spokojenost je na vsech stranach. Kdyz nekdo nabidne hotelu lepsi praci za mene penez, je striktne odmitnut. Kdyz nekdo situaci kritizuje, je vetsinou souzen pro urazku na cti nebo alespon pomluven (i nekteri novinari, v kterekoli zemi, se obcas propujci ke spinave praci, nekdy i za odmenu, ktera je neuveritelne nizka).

Vybral jsem zamerne priklad, ve kterem z hlediska narodniho hospodarstvi zdanlive o nic nejde. Pul milionu nejsou pro mnohe "podnikatele" v CR zadne penize, tak male castky prenechavaji svym milenkam na dvoudenni vylety nebo odpoledni nakupy. Ale jde o situaci nejrozsirenejsi a castky nejbeznejsi, malych podniku a zakazek je podstatne vice, takze celkovy negativni vliv je mnohem vetsi nez u pripadu vetsich a viditelnejsich. A nejde jen o kradez pul milionu, jde o mnohem vice. Dobra internetova presentace by dotycnemu hotelu mohla vydelat miliony dolaru, o ktere ve vznikle situaci prichazi. V tom je zakladni rozdil mezi uplatky ve vyspelych zemich a v CR. Ve vyspelych zemich nekdo napr. proda americke armade kladivka, ktera se bezne prodavaji za pet dolaru za ctyricetpetdolaru, ale jde alespon o kvalitni kladivka, ktera jsou funkcni a ne takova, u kterych se pri tretim uderu lame nasada a praska kov.

I ti nejlepsi a nejvykonnejsi pracovnici nemaji sanci vydelat tolik, jako ti, kteri podplaceji. A hodne z tech, kteri podplaceji, nepatri ve svem oboru ani k nejlepsim ani k nejvykonnejsim, takze odstraneni uplatku by z nich ucinilo nezamestnane nebo alespon ve srovnani se soucasnym stavem velmi chude. Nyni je situace zcela opacna a ten, kdo si zvykl na vily, draha auta a luxusni zivotni styl, je casto ochoten prestupovat zakon nejen uplatky aby si nezaslouzene vyhody udrzel.

Nejvetsi nebezpeci je v tom, ze lide, kteri maji penize, maji i moc. Kdyz napr. v Ceskoslovensku meli a ve svete maji hospodarskou a tim i politickou moc lide napr. typu Bati, ktereho bych nenavrhoval k prohlaseni za svetce, byla situace prijatelna. Kdyz maji hospodarskou a politickou moc lide s kozenym svedomim a hrosi kuzi, dochazi k narodnim tragediim, ale ne tak rychle a viditelne jako pri zivelnich pohromach. Jde spise o pozvolne narod zabijejici nebo alespon ochromujici rakovinu, jejiz skodlivost je, ve srovnani napr. s povodnemi, mnohonasobna.

Kez by se o rakovine podvodu mluvilo a jednalo alespon tak intenzivne jako o lonskych povodnich a alespon stejne mnozstvi lidi si uvedomilo nebezpecnost situace.

S pozdravem

Vratislav Kuska

v CR "Ignorovany neplatic"

Pro ty, kteri neumi anglicky:

v nasledujicim e-mailu zamestnankyne mezinarodni vystavni spolecnosti se sidlem v Londyne odpovida na mou zadost o BEZNE informace o firme (nazev, adresa, telefon, fax, Internet, jmena, funkce a internetove adresy lidi, ktere je mozne za ucelem nabidky propagace v pripravovane publikaci kontaktovat) otazkou: "A co z toho budu mit ja?", coz jsem si interpretoval, predpokladam, ze spravne, jako primitivni zadost o uplatek. Ona dama jiste vi, ze castky, za ktere jeji podnik kupuje reklamu, se pohybuji vetsinou v desetitisicich i statisicich, takze jiste neriskovala pouze pro padesat, nebo stopadesat dolaru, ktere se davaji (nikdy ne ve forme penez!) za zprostredkovani beznych schuzek nebo sdeleni bezvyznamnych informaci sekretarkam vyznamnych osob.

>Date: Fri, 13 Nov 1998 19:31:36 -0500
>To: travel@ite-exhibitions.com
>From: Vratislav Kuska
>Subject: World Tourism Directory
>Cc: bhWTD@email.com, Endicott_InfoTec
>Bcc:
>X-Attachments:
> > > >X-From_: travel@ite-exhibitions.com Tue Nov 10 09:00:41 1998
> > >From: Travel & Tourism Division travel@ite-exhibitions.com
> > >To: 'Vratislav Kuska'
> > >Subject: RE: World Tourism Directory
> > >Date: Tue, 10 Nov 1998 13:31:17 -0000
> > >MIME-Version: 1.0
> > >
> > >What's in it for me if I do?? Best regards, Marie-Claire
> > >
>
>Dear Marie-Claire:

>We really need to verify our information for the inclusion of ITE
>Exhibitions in the World Tourism Directory.

And perhaps someone in your company would be interested in promotional opportunity the "Bible of World Travel & Tourism" and "World No. 1 Travel & Tourism Publication" offers. In the third edition BVV (Brno Fairs & Exhibitions) had full page advertisement on the back page in all three volumes. I believe it would be excellent for your company to publish there description and future dates of your fairs. Please read the information after my signature and/or on
>http://www.scenemaker.com/anon/1333/cover.dhtml. > > >Would you, please, be kind enough to tell me whom in your company I should >contact, without demanding payment for it? > > >Yours truly,

Vratislav Kuska
Project Manager/Editor
World Tourism Directory
117 Westmoreland Rd.
Kingston, Ontario
Canada K7M 1J6
Tel. (+1-613) 545-3885
Fax. (+1-613) 545-9458
E-mail mailto:vkwtd@email.com

Reakce:

To: PKrasny@aol.com
From: Vratislav Kuska

Subject: Re: Vyjimka potvrzuje pravidlo

Pstrosi politika se vetsinou nevyplaci, ani pstrosum, natoz lidem.

">Date: Fri, 27 Nov 1998 11:44:47 +0100
>From: PKrasny@aol.com

>Subject: Re: Vyjimka potvrzuje pravidlo

Pane Kuska vy jste tragik,

lide jako vy zpusobuji, ze  si Cesi doma o ceskych emigrantech nemysli nic dobreho. ... vylev vasich cancu je zcela neadekvatni.

Mimochodem, co jste delal v Ceskoslovensku nez jste emigroval?

Servus

Prokop"

Krasne jste me nakop, pane Prokop,

ale kopance nic nevyresi. Zakladni podminky pro podnikani, napr. ocekavani nebo dokonce vyzadovani uplatku a jejich tolerovani ze strany spolecnosti i soudnictvi je horsi nez jste zrejme schopen pochopit. Je dobre si napr. v konferenci o vsem, co souvisi s podnikanim, sdelit, ze shanim nebo nabizim to a to, ale je jeste dulezitejsi diskutovat o podminkach, ktere podporuji, nebo ztezuji podnikani. Ocekavat, ze podminky vyresi zakonodarci nebo prirozeny vyvoj, bez prispeni tech, kterych se problemy bezprostredne tykaji, je stejne naivni nebo sobecke, jako predstirat, ze zadne problemy neexistuji.

Mnohym, zvlaste neschopnym nebo vseho schopnym lidem, system uplatku velmi vyhovuje. Je to asi totez, jako kdyz ona dama, ktera nebyla ani prumernou maratonskou bezkyni, vyhrala bostonsky marathon. Teprve, kdyz se fotografie vitezky objevila v novinach, tak si par lidi vzpomelo, ze v dobe, kdy udajne zavodila, s nimi jela podzemni drahou. Byla vynalezava, usnadnila si "zadani". Zatim co ti hloupi bezeli a huntovali si telo, ona sedla na podzemku, dojela pohodlne do jedne stanice pred cilem marathonu, vyckala, az se na obzoru objevila skupinka prvnich zavodniku, vbehla na trat a dorazila jako prvni do cile. Sikovna dama. Bohuzel mela smulu, ze se naslo par zavistivcu, kteri upozornili na to, ze nebezela, ale jela podzemkou. Byla z toho ostuda, zbaveni prvniho mista atd. Te dame to nepomohlo, ale bostonskemu marathonu ano. Predstavte si, kdyby se na to neprislo a zavodit po zpusobu te damy by zacalo vice lidi. Nakonec by se na to stejne prislo a vyborna povest bostonskeho marathonu by byla navzdy ztracena.

A to je jen sport. Nevadi Vam, ze "tunelari" a lide, kteri ziskavaji zakazky podvodem, napr. uplatky, okradaji vlastne vsechny spoluobcany? Uvedl jsem priklad mezinarodniho hotelu, jehoz polovinu vlastni neprimo stat. Ten hotel sice vydelava, ale velmi, velmi malo. Mohl by vydelavat trikrat, mozna petkrat, mozna i desetkrat vice. Takze by do statni pokladny mohlo prichazet trikrat, nebo petkrat, nebo desetkrat vice penez. A to je jen hotel. Ale malych podniku je v kazdem hospodarstvi nejvice. A i podniky, ve kterych stat nema zadny podil, prece prispivaji ve forme primych i neprimych dani do statni pokladny, takze podnik, ktery vydelava vice, prispiva do statni pokladny vice.

Vynasobte si ty male castky nekolika tisici podobnych podniku a podobnych situaci a mate najednou castku, ktera by mozna nejen odstranila rozpoctovy schodek, ale treba i zlepsila situaci skolstvi, zdravotnictvi (mimochodem, mozna, ze pravym duvodem krize zdravotnictvi je to, ze jsou neumerne vysoke naklady prave proto, ze v nem existuje uplatkarstvi - par lidi vydelava a narod prodelava) a jeste by treba zbylo i na lepsi vrtulniky na obranu vymozenosti sametove revoluce.

Klausovsky pragmatismus, tvrdici v podstate totez, co komuniste ("Kdyz se kaceji les, litaji trisky" = dochazi sice k  omylum, ale jinak to nejde, blaho pro vsechny musi byt vykoupeno utrpenim par jedincu; "Ano, delame obcas i chyby, ale trh je napravi" = zamer je dulezitejsi nez vysledky) je mozna nebezpecnejsi nez demagogie komunistu. Jde totiz o demagogii mene zjevnou, takze treba i lide vzdelani, jako napr. Vy, nechapou, ze jde o demagogii a uz vubec ne, jak o hodne vetsi nebezpeci, nez napr. demagogie komunisticka, ktere neverila snad ani desetina naroda, demagogie, ktere veri nebo verilo az do te doby, nez balonek splaskl, vice jak polovina naroda, PREDSTAVUJE. Demagogie, nejen tolerujici, ale v podstate akceptujici podvody a podvodniky, je DLOUHODOBE tak skodliva, ze skody ani nelze vycislit. Tak jako by tolerovani jizdy podzemkou, na kole nebo autem zcela znicilo vyznam marathonu (nikdy by nezvitezili ti nejlepsi a nakonec jen podivini typu Dona Quijota by se pokouseli s podzemkou zavodit), tak uplatkarstvi nici nejen moralku spolecnosti (zacnete-li tolerovat jeden zlocin, dojde postupne k tolerovani dalsich zlocinu), ale hlavne jeji produktivitu a konkurenceschopnost. Uplatkari prechodne dominuji a podniky, ktere se snazi konkurovat pouze poctivou praci a vysledky zivori, nebo dokonce zanikaji. Jde v podstate o obmenu znamych pyramidovych obchodu, ve kterych par jedincu okradanim velkeho mnozstvi ostatnich ziskava velke bohatstvi, ale nakonec zcela nutne musi dojit k tomu, ze uz neni koho okradat a cela konstrukce se zriti.

Dokud bude dost prosperujicich podniku, ktere formou stale vetsiho zdaneni budou doplacet na podvodniky prodavajici statu, t.j. nam vsem, predrazene a/nebo nekvalitni sluzby a zbozi, situace bude unosna, i kdyz vetsina naroda bude na par podvodniku doplacet a zit hluboce pod urovni, kterou by mohla mit v normalne fungujicim hospodarstvi. Jakmile vsak bude vice podvodniku nez pracovniku, dojde ke zriceni. Neocekavam kolaps takoveho druhu, ze vetsina naroda bude zebrat nebo se zivit lesnimi plody. V modernich spolecnostech je uz katastrofou, kdyz spolecnost nemuze fungovat na urovni, na ktere by fungovat mohla a mela, t.j. vydavat dostatecne castky na vzdelani, vyzkum, zdravotnictvi, socialni peci, rizeni statu a kulturu a pritom umoznit obcanum zit na urovni, ktera neni trikrat nizsi nez uroven lidi ve statech se srovnatelnou kapacitou narodniho hospodarstvi.

Takze, pane Krasny, prominte, ale nemohu souhlasit s nazorem, at uz jakkoli formulovanym, ktery v podstate rika "Vetsina naroda nekrade, tak proc stale upozornovat ne tech par, kteri kradou". Pstrosi politika se vetsinou nevyplaci, ani pstrosum, natoz lidem.

S pozdravem

Vratislav Kuška