Potíže s českým novinářstvím:
Bezkoncepčnost: Mladá fronta dnes a týdeník Reflex se poněkud povrchně rozepsaly o České televizi
Motto č. 1 - k článku Jany Ciglerové v sobotní MFD:
"Je to napsané strašně neanalyticky, ve stylu 'A řekl to a to, kdežto B tvrdí, že je to právě naopak.'"
Čtenář MFD
Motto č.2:
Právě pro účely sugesce větší "objektivity" zpravodajství se rozmohla další praktika - přizvat ke každému bezvýznamnému prohlášení experta, který zhodnotí, co a jak. (...) I pouhá provládní banalita, vhodně zabalená do vyjádření "politologa", může na méně ostražité čtenáře udělat dojem. (..) Experti umějí využít magie slov "pro a proti pro to, abychom nakonec sami došli k úsudku, že status quo je vlastně nejlepší ze všech možných alternativ. (...) Ačkoli současné tituly na českém trhu s deníky, stejně jako televizní a rozhlasové stanice, jsou označovány různě na pravo-levých souřadnicích (...) ve skutečnosti se vydavatelé, šéfredaktoři, generální ředitelé a podobní hlavouni zuby nehty brání otevřeně se přihlásit k nějakému názoru, přiklonit se na nějakou stranu či spřátelit se s nějakou politickou osobností. (...) České noviny jsou povětšinou bez názoru, bez barvy. V pozadí beznázorovosti a panství středního proudu je hlavně STRACH ZE SVOBODY SLOVA, která se naplňuje nikoliv omíláním podstrčených formulek a láskou k (neexistujícímu) středu, ale hlavně tím, že slovo ("logos") vyjadřuje společenské konflikty. Takové "slovo" ale také může - právě svojí nonkonformitou - rozčílit nejen politiky, ale bohužel i vydavatele, a hlavně velké inzerenty. Zaujmout občanský postoj a neschovávat se za "vyváženost" či objektivitu, za rádoby objektivní analýzy různých expertů na cokoli - to je to, co v českých zemích žádný vydavatel nedělá.
Tomáš Rychlý: Média: mýtus nezávislosti a síla středního proudu, Listy, č. 6/1997, p. 15-20.
Jakub Puchalský, který nastoupil 1. dubna 1998 za Ivo Mathého jako nový generální ředitel České televize, je užř ve funkci déle než půl roku. Při této příležitosti se alespoň dvě česká periodika, Mladá fronta Dnes a Reflex, v delším článku věnovaly situaci ve veřejnoprávní České televizi.
Shodou okolností jsou oba články docela výstižnou ukázkou toho, co je principiálně špatného na současné české novinářské práci.
Hlavním problémem je bezkoncepčnost. Odráží názorový relativismus, vládnoucí v současnosti v České republice. Žádná pevná kvalitativní měřítka neexistují, ve světě vládne free-for-all, kdyby se autor článku přidržel nějakého konkrétního názoru, byl by asi v ČR považován za blázna. Je to snad stále, skoro po deseti letech, nepřiměřená automatická reakce na to, že komunistický režim lidem vnucoval jeden jediný názor?
Znovu opakuji, že v zavedené demokracii, alespoň například v Británii, nevládne naprostý hodnotový relativismus. Ten není typickým rysem moderní demokracie. Demokracie funguje na základě určitého dosti pevného hodnotového konsensu, který vznikl rozsáhlou debatou. Tohoto konsensu se veřejnost i politikové víceméně přidržují, pokud nevyjdou najevo nějaké nové skutečnosti a konsensus je třeba poopravit. Pohlédněte například, jak relativně přísně na základě tohoto konsensu reguluje britská rada pro komerční televizní vysílání britské televizní stanice. Tato Independent Television Commission by se musela zbláznit, kdyby jí prezentoval Vladimír Železný své manipulační bláboly. Zřejmě by mu velmi rychle sebrala licenci.
Oba články o České televizi, v Mladé frontě Dnes i v Reflexu, Jana Cíglerová a Tomáš Baldýnský, napsali bohužel autoři, kteří jak se zdá nevědí příliš dobře, jak funguje efektivní veřejnoprávní televize, anebo alespoň tuto znalost v článcích neprojevují. Konec konců, své názory a svou osobnost v článku potlačují. O článku Jany Ciglerové v sobotní Mladé frontě Dnes právem poznamenal jeden čtenář: "Je to psáno strašně neanalyticky, ve stylu A řekl to a to, kdežto B tvrdí, že je to právě naopak."
Tento přístup ovšem nestačí. Je to abdikace na roli novináře. Ciglerová i Baldýnský měli vyjít z nosného konceptu veřejnoprávní televize, měli ukázat, jak veřejnoprávní televize funguje, třeba na příkladu BBC, co vysílá, jak jsou strukturovány její zprávy, co je cílem veřejnoprávní instituce (ono to dneska není jasné ani v samotné ČT, Baldýnský je pojmem veřejnoprávní televize, když se ho snaží definovat, poněkud zmaten.)
Ale reportér musí být vždycky lepší, mít k dispozici víc informací, než lidé, které k danému tématu cituje či interviewuje.
Po definici konceptu veřejnoprávní televize pak mohla jistě autorka v MFD citovat nejrůznější názory či "odborníky", musí však bezpodmínečně jejich výroky kriticky hodnotit . A i samotné výroky je nutno vybírat s určitou mírou kritičnosti: není jistě v zájmu ani listu, který článek zveřejňuje, ani v zájmu citovaných osob, jsou-li jejich výroky nepřemýšlivé, matoucí či naivní.
Ciglerová podrobněji
Vezměme si článek Jany Ciglerové ze sobotní Mladé fronty Dnes podrobněji k ruce. Je asi důležité říct, že je dobře, že se konečně Mladá fronta Dnes odhodlala se Českou televizí na rozsáhlejší ploše zabývat, i když článek Ciglerové je dost plytký. Třeba se ale tento list dokáže během času v této problematice trochu profesionalizovat, bude-li se jí zabývat systematičtěji.
(V tomto ohledu jsou zatím lepší Lidové noviny, které alespoň pravidelně tisknout mediální stránky. To, že jsou tyto mediální stránky neobyčejně hloupé, je jiná věc. Buďme optimisty a doufejme, že nový majitel Lidových novin (stejný, jaký vlastní Mladou frontu Dnes) Lidové noviny v brzké době nezlikviduje jako konkurenci MFD, ale bude je naopak rozvíjet - bude třeba i trvat na tom, aby mediální analýza v Lidových noviných zprofesionálněla a aby list přestal čtenářům nabízet na svých mediálních stránkách urážlivou povrchní informační břečku.)
Ciglerové free-for-all
Článek v Mladé frontě Dnes je vlastně procházkou po malé české scéně mediálních pozorovatelů. Tak např. ministr kultury Pavel Dostál se domnívá, referuje Ciglerová, že ČT je nyní komerční, šéf komise pro sdělovací prostředky Ivan Langer z ODS si myslí, že zpravodajství ČT napodobuje Novu, Jan Čulík z Britských listů jako "jeden z nejostřejších kritiků ČT" konstatuje podle Ciglerové, že "změny jsou povrchní a minimální, protože filosofie a podstata zpravodajské relace se vůbec nezměnila."
No a co?
Kde je samostatná analýza Jany Ciglerové těchto názorů volně hozených do ringu? Čulík si podle Ciglerové myslí jako Langer, že novou formou prezentace napodobuje ČT Novu, ředitel Puchalský naopak Ciglerové řekl, že ČT žádnou Novu nenapodobuje.
A to je všechno?
V článku chybí objektivní analýza nejen zpravodajství České televize, ale i jednotlivých citovaných výroků. Čtenář se nedoví nic, přestože některé citované výroky jsou na samé hranici komičnosti a absurdity.
(Ale vnímá to tak vůbec český čtenář, který funguje mimo běžný evropský civilizační kontext?)
"Vzorem nám nebyla Nova, protože kdybych byl v ČT před čtyřmi roky, budeme takto vysílat čtyři roky," vysvětluje důvod obrazových změn hlavní zpravodajské relace generální ředitel Jakub Puchalský. "Je to celosvětový trend, většina televizních stanic vysílá z newsroomu s dvěma moderátory," dodává v článku Ciglerové.
Není toto samo o sobě legrační výrok? Skutečně lze redukovat veškeré velké plány na profesionalizaci zpravodajství ČT podle Puchalského jen na drahou přestavbu velína, aby mohly při čtení hlavních večerních zpráv kamery nahlížet do "zákulisí redakce?" (Což mohly dělat daleko levněji prostřednictvím techniky "blue screen"?)
Co se týče celosvětového trendu vysílání "z newsroomu s dvěma moderátory", myslí si Puchalský skutečně, že je rozumné zjišťovat statisticky, co je ve světě nejčastěji užívanou prezentací zpráv a podle toho pak povrchně pozměnit i vlastní prezentaci zpráv? Nebylo by daleko důležitější podrobit celé zpravodajství hloubkové analýze jeho filozofie, dát si nahlas otázku, co vlastně má Česká televize dělat, srovnat její práci s jinými veřejnoprávními stanicemi a pak se dál ptát, zda svůj úkol ČT skutečně splňuje?
(Jenže to se po katastrofickém vývoji ve zpravodajství ČT v posledních měsících Puchalský nemůže odvážit udělat. Proč tuto zjevnou pravdu žádné české sdělovací prostředky nenapíšou? Proč neanalyzovaly inteligentně náhlý odchod Ivana Kytky z postu šéfa zpravodajství letos v květnu? Proč nepřiměly jeho nástupce Zdeňka Šámala, aby namísto primitivních a zarážejících blábolů, jimiž občas častuje koncesionářské i mediální publikum, se jasně a konkrétně vyjádřil o filozofii a konceptu svého řízení zpravodajství?)
Není způsob prezentace jen povrchní záležitostí? A je-li věnována pozornost pouze změnám v povrchní prezentaci a nikoliv hloubkové struktuře zpravodajství, nevede to pozorovatele nutně k závěru, že se vedení zpravodajství ČT snaží diváka povrchním pozlátkem zmanipulovat, protože vlastní kvalitu zpravodajství s nynějším substandartním osazenstvem redakce ČT změnit nedokáže? Neměla se Jana Ciglerová zaměřit ve vlastní analýze trochu tímto směrem? Třeba moje úvahy nejsou správné, neměla to však v tom případě Jana Ciglerová dokázat?
Naivní výroky Barbory Osvaldové
Doufám, že výroky Barbory Osvaldové, vedoucí katedry žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK, byly Ciglerovou vytrženy z kontextu. Působí totiž takto citovány neprofesionálně a naivně.
Ciglerová Osvaldovou cituje takto: "Moderátorská dvojice a záběr do newsroomu je bezpochyby mnohem živější a atraktivnější než jeden moderátor se suchým, bílým pozadím. Pro diváka je oživením i víc živých vstupů." (Co to znamená, formulace "se suchým, bílým pozadím?" Mělo snad být podle paní profesorky Osvaldové pozadí v Událostech "mokré"?) Ale vážněji: Je deprimující, zaměřuje-li se vedoucí pražské katedry žurnalistiky na povrchní formální rysy prezentace zpravodajství ČT a neodmítne-li otázku reportérky inteligentnějším, analytičtějším rozborem zpravodajství České televize.
Mohu paní profesorku Osvaldovou ubezpečit, že zprávy BBC se také vysílají na dost fádním, jednobarevném pozadí a, nedej bože, s jediným moderátorem! a jsou přesto asi sto padesátkrát kvalitnější, než na co se zmůže Česká televize. Lze to dokázat promítnutím libovolného videopásku libovolného zpravodajského pořadu BBC.
Potíž je, že s těmito měřítky kvality nejsou čeští novináři seznámeni, takže nemají s čím srovnávat. Nevědí, že kvalitní veřejnoprávní zpravodajství skutečně je možné dělat. Přitom by snad nebylo obtížné uspořádat promítání vybraných zpravodajských pořadů BBC, s analýzou postupů jejich práce.
Má-li někdo v ČR zájem, mohu to zorganizovat.
Ať už konečně je jasné, z jakých východisek vyplývá moje kritika České televize, a lidé si v ČR uvědomí, jaká mohou a mají být řádná kvalitativní měřítka. Pak by snad přestali říkat a psát, že jsem "ostrý kritik" České televize, jako by v pozadí byl nějaký osobní zájem.
Myslím si, že by po uskutečnění takového semináře se projevila i třeba absurdita výroků Ivo Mathého, který tvrdí, na svou vlastní obranu a ve vlastním zájmu, že v jeho éře patřila Jednadvacítka k nejkvalitnějším pořadům v evropských televizích.
Je skutečně výše uvedený výrok profesorky Osvaldové tím nejkvalitnějším a nejprofesionálnějším, akademickým hodnocením, které je schopna tato odbornice na exponovaném univerzitním místě veřejnosti poskytnout?
Povrchnost a amatérismus Britských listů jsou dány tím, že je dělá jeden člověk při práci na mnoha jiných věcech - ale co profesionalita českých mediálních odborníků?
Mnohdy jsem nespokojen s povrchností, nedotažeností a nedostatečnou profesionalitou Britských listů. Vím dobře, co jim chybí, a kde by se měly zlepšovat. Bohužel to však není v silách jediného člověka, jejich redaktora, který je vydává zadarmo a po své hlavní práci.
Jak závidím univerzitním odborníkům, jako je profesorka Osvaldová či dr. Jan Jirák, kteří se mohou analýze českých sdělovacích prostředků a jejich srovnávání s nejkvalitnějšími vzory v zahraničí věnovat daleko systematičtěji než já. Očekával bych od nich profesionální, vynikající rozbory. Britské listy jsou jen amatérský list, snažící se, pokud stačí síly jediného redaktora, poukazovat na určité myšlenky či náměty, a BL často nejsou vstavu řádně je rozpracovat. Toto rozpracování bych očekával od placených českých univerzitních odborníků, popřípadě novinářů, kteří se, jak doufám, nezabývají ničím jiným nže svou hlavní prací.
Takže mě poněkud deprimuje, cituje-li Mladá fronta Dnes Barboru Osvaldovou onou jednou větou, že "záběr do newsroomu je bezpochyby mnohem živější a atraktivnější než jeden moderátor se suchým, bílým pozadím", nebo když srovnává Jan Jirák televizi se školou a konstatuje, "Paní učitelka ve škole také ví, že nevychovává budoucí Einsteiny, přesto je učí přímou úměrnost i nakloněnou rovinu."
Od předsedy Rady České televize bych přece jen očekával poněkud profesionálnější, informovanější výrok.
"Práce s obrazem byla za minulého šéfa zpravodajství Petra Studenovského špatná," konstatuje mediální odborník časopisu Týden Milan Kruml. Jenže, zase - práce s obrazem je i za nynějšího šéfa zpravodajství Zdeňka Šámala špatná.
Britské listy několikrát zaznamenaly, že se komentář zpravodajských šotů České televize většinou logicky neváže na vysílaný obrazový materiál, často se s ním přímo matoucím způsobem tluče. Tuto skutečnost kritizoval Jakub Puchalský i ve svém utajovaném reformním projektu ČT. Proč na tuto zcela zjevnou a do nebe volající, každý den se opakující chybu někdo systematicky ve veřejném zájmu nepoukazuje, dokud nebude napravena? Nezáleží skutečně nikomu na zlepšování kvality televizního zpravodajství? Ani Radě ČT? Je to záhada.
Protože se na zpravodajství ČT dívají i nevzdělaní lidé, musí být co nejprimitivnější?
Tuto pozoruhodnou filozofii vyjádřil v článku Jany Ciglerové nynější šéf zpravodajství Zdeněk Šámal. Dokázal tím, že toho moc neví o principech nejúspěšnější a nejautoritativnější veřejnoprávní televize, totiž britské BBC, která se mezinárodně často považuje za nejlepší světovou veřejnoprávní televizi, vzor veřejnoprávnosti.
BBC funguje pod heslem "inform, educate and entertain" - informovat, vzdělávat a bavit.
BBC zastává - či alespoň donedávna zastávala - filozofii, že existují určité informace, které jsou životně důležité pro všechny členy společnosti, i když si jejich důležitost třeba méně vzdělaní lidé v zemi nemusejí hned uvědomovat.
Úkolem veřejnoprávní televize je informovat všechny lidi v zemi, tedy lidi všech vzdělávacích úrovní, o všech nejdůležitějších událostech, které nyní ovlivňují nebo v budoucnu ovlivní jejich život, a to takovým způsobem, který je pro všechny z nich srozumitelný.
Vzdát se povinnosti informovat o životně důležitých skutečnostech část obyvatelstva proto, že prý "o něco takového nemá zájem a stejně tomu nerozumí" , je hrubým porušením principu veřejnoprávnosti. Je poněkud pikantní, když toto hrubé porušení prosazuje sám šéf zpravodajství veřejnoprávní ČT. Vzdělání, vzdělání...
Veřejnoprávní televize musí poskytovat kvalitní a analytickou informační službu. Jejím úkolem je neustále usilovat o co největší jasnost, názornost a srozumitelnost, nikoliv však poklesnout do primitivnosti či účelové bulvární manipulace, jejímž cílem je pouhé zvyšování sledovanosti.
Repríza Událostí ve 22.00
"Už nejsem zoufalý z toho, že nestihnu Události, protože vím, že na mě čeká rovnocenný zpravodajsk ý pořad v deset večer," konstatuje Jan Jirák. - Není to trochu přepjatý výrok? Býval z neexistence Událostí Plus Jirák skutečně "zoufalý", než byl tento pořad zaveden? Jaká to musí být pro něho nyní fyzická úleva, že tento pořad teď existuje!
Stačí však skutečně tento výrok jako jediná analýza nového pořadu, který bývá skoro totožnou, jen zkrácenou reprízou Událostí vysílaných v podvečer? Bylo tedy zavedení Událostí Plus opravdu tak obrovským mediálním úspěchem?
Proč nikdo neanalyzuje selhání zpravodajské relace Tady a teď, jejíž zavedení bylo dobrým nápadem, ale jejíž realizace selhala?
Moderátorské a reportérské "Škatule hejbejte se"
Jana Ciglerová dále píše toto:
V posledních letech přišla řada nových většinou mladých lidí, zároveň však odešli zkušení novináři: Pavel Zuna, Barbora Tachecí, Ota Černý, Jitka Obzinová, Jana Bobošíková. Nový generální ředitel doufal, že situaci zlepší šéfování Ivana Kytky: ten sice vizi předložil, po několika týdnech však rezignoval. Jeho nástupce, někdejší moskevský zpravodaj Zdeněk Šámal, provedl změny na místech vedoucích vydání. Uvádění hlavních relací, které až doposud střídali v týdenním cyklu dva moderátoři, svěřil dvojicím Jiří Janeček - Jolana Voldánová, Bohumil Klepetko - Marcela Augustová. V konkursu na vedení nedělního pořadu V pravé poledne uspěl ekonomický redaktor Miroslav Dittrich, ale časem ho nahradil Roman Prorok.
Tento telefonní seznam příchodů a odchodů moderátorů a reportérů ČT nestačí. Bývalo zapotřebí zkoumat důvody a motivaci, proč tito lidé přicházeli a odcházeli. Kromě toho, dá se skutečně Ota Černý charakterizovat jako "zkušený novinář"? Neobává se Jana Ciglerová, že si v ČR vyslouží pověst hlupáka, když označí Otu Černého, tu nekompetentní a naivní hrůzu české mediální scény (která nyní kazí deník Slovo) za "zkušeného novináře"? Byla Barbora Tachecí opravdu dobrou, nestrannou, informovanou novinářkou? tyto výroky se napíší velmi lehce, ale kde jsou důkazy? Jaké byly chyby Jany Bobošíkové, jichž se dopouštěla na obrazovce? Proč se nikdo těmito otázkami nezabývá? Pomohlo by to samotné České televizi.
I kritici uznávají, že za vlády Jakuba Puchalského, se ve zpravodajství změnilo mnohé,
píše dáleJana Ciglerová. - Ale co se změnilo? A k horšímu nebo k lepšímu?
Víc se zase nedovíme. A Puchalského projekt reformy zpravodajství zůstává tajný. Ministr kultury i šéf parlamentní mediální komise se nad tímto utajováním mírně pozastavují, píše Ciglerová, ale nikdo se nad tím příliš nevzrušuje. Ciglerová se nepřímo zmiňuje o tom, že v české demokratické (?) společnosti si osobuje právo hodnotit realizaci Puchalského reformního projektu jen Rada České televize. Ta ovšem se k věci nehodlá zatím vyjadřovat, je příliš brzo. Tak je asi všechno v pořádku, a jak nevzrušeně a poklidně článek Jany Ciglerové začal, tak taky končí. "Jdeme správnou cestou," konstatuje v závěru článku Zdeněk Šámal a dodává: "Pomalu a bolestivě, ale dobrým směrem."
Důkazy pro toto tvrzení se v článku Jany Ciglerové zase - nevyskytují žádné - stejně, jak tomu bylo i u všech ostatních citátů, které získala při svém pražském kolečku mezi Barborou Osvaldovou, Jakubem Puchalským, Milanem Krumlem a Janem Jirákem. Škoda.
Dobře, ale tak třeba MFD schválně pasívně cituje názory v článcích, a výrazný analytický názor publikuje na své komentářové stránce?
Bohužel ne.
Sobotní MFD přinesla k věci kratičký redakční komentář od Tomáše Brzobohatého.
Myslíte si, milí čtenáři, že se MFD rozhodla jít s kůží na trh a napsat, v titulku svého komentáře třeba "Zpravodajství České televize je špatné"? nebo "Zpravodajství České televize je dobré?"
Ale kdepak. MFD se záležitosti vyhne nekonkrétní metaforou. Tak má článek Tomáše Brzobohatého titulek: Rozmlžené sklo výkladní skříně
A rozmyslné rozklady v textu komentáře, ve smyslu "na jedné straně je to tak, ale na druhé zase jinak" jsou výstižnou, komickou ilustrací motta č. 2 tohoto článku z pera Tomáše Rychlého.
Brzobohatý píše:
Zpravodajské a publicistické pořady jsou výkladní skříní každé
veřejnoprávní televize. Ta česká má za sebou půlrok pod novým
ředitelem. Půlrok ambiciózních změn má za sebou i její výkladní
skříň. Vyhodnocení jejího aranžmá není snadné. Stručně to
vystihují poslední události: Politici zvyšují útoky. Výrazná
moderátorka při odchodu nešetří věcnými, ale i příliš okázalými
výčitkami. Poslední díl pořadu Nadoraz doprovází
dvojnásobné, profesionální i etické porušení pravidel. Zároveň
se poprvé a konečně objevuje na obrazovce romský hlasatel.
Stoupá sledovanost hlavní zpravodajské relace. Půlrok je krátká
doba, aby převaha propadů, či naopak úspěchů byla
jednoznačná. Proto dnešní stav výkladní skříně sice není
bezchybný, ale nikoli beznadějný. Málokdy oprávněné kritiky
politiků to potvrzují. Proti nim není lepší obrany i prevence než
jejich okamžité zpochybnění uvedením faktů. Jako se stalo v
případě Koukalova pocitu, že byl televizí opomíjen ve prospěch
svého senátorského protikandidáta. Výčitky politiků neustrnou.
V televizi totiž chtějí méně politiků na obrazovce. Kéž by svému
předsevzetí dostáli a odstranili tak její největší hřích, že
problémy dne v debatách rozebírali pouze politici. Hřích, jenž
mimo jiné dopomohl některým mužům moci k pocitu
nenahraditelnosti. A veřejnosti nabízel a často jí přímo nutil
velmi zúžené vidění světa. Obojí se nám dnes hořce vrací.
Prosadit náročnější a přitom přitažlivé vidění již tak složitého
světa je pro televizi hlavní úkol i pro příští půlroky. Není
podstatné, zda pády stíhaček budou první zprávou a kříže
českého Kukluxklanu až třetí, či opačně. Podstatné zůstává, zda
u každé zprávy, jež si zaslouží pozornost a prostředky
veřejnoprávní televize, se pravdivě nalezne její obecný přesah
nebo motiv. Pro řazení zpráv ze světa to platí neméně. Soudobé
heslo odpovědnosti - globálně myslet, lokálně jednat je výzvou
určenou pro moderní média. A je trendem, bez jehož zvládnutí
by hodnocení dalšího období České televize bylo mnohem míň
nadějné.
"Prosadit náročnější a přitom přitažlivé vidění světa". To je sice pravda, ale je to všechno strašně povrchní. Proč se Brzobohatý nezabývá kvalifikací pracovníků zpravodajství ČT, o jehož nedokonalosti si štěbětají vrabci na střeše? - Brzobohatý také zjevně nikdy neviděl, jak funguje jinde skutečná veřejnoprávní televize. Také jeho úvahám chybí základní koncept a půda pro srovnávání. Nemělo by být pro české novináře podmínkou, než se k danému tématu začnou vyjadřovat, aby o něm něco věděli?
Druhořadost, malost a povrchnost nároků je strašně deprimující. Vždyť my jsme jenom Češi, tak nemusíme usilovat o nejvyšší kvalitu, hlavně, že se máme rádi... Já vím, že pan Brzobohatý chudák musí psát komentáře na mnoho různých témat. Ale přesto!
Tomáš Baldýnský v Reflexu
píše o nynější situaci v České televizi podstatně kvalitněji, než jaký byl jeho hagiografický článek o Daniele Drtinové v létě 1998. Ani on však nemá podrobnější informace o tom, jak by měla fungovat veřejnoprávní televize a i jeho článek je snůškou v podstatě nezávazných řečí, které nasbíral při návštěvě ČT a na Hradě (?) během vlastního kolečka mezi Voldánovou, Puchalským, Šámalem a zejména, jak se zdá, Ivo Mathém.
Jenže drby z placu nenahradí inteligentní, objektivní analýzu, na základě kvalitních informací. Ale vždyť by možná i jen stačilo se trochu pozorně pár dní dívat na Události, poznamenat si hlavní chyby a jít se pak na ně za pány Šámalem a Klepetkem vyptat. (Jiná věc je, že oni by mu na věcné dotazy asi jen těžko odpovídali, možná by jeho úsilí označili za goebbelsovské. )
Článek Baldýnského se zdá být dost silně ovlivněn názory Ivo Mathého, který velmi intenzívně, především v Britských listech, obhajuje sám sebe i situaci v České televizi v době jeho ředitelování. Mathé vystupuje neúnavně a hlučně. Připomíná Vladimíra Železného. V situaci všeobecné české relativity a absence hodnot je pracné a náročné rozmotávat Mathého argumenty. Člověk však musí být na pozoru a ověřovat všechno - Mathé má tendenci pomíjet nebo zamlčovat skutečnosti, které vrhají na jeho režim v České televizi nepříznivé světlo. Je lehké propadnout Mathého propagandě, a Baldýnskému se to v článku v Reflexu stalo dost valnou měrou.
Je fakt, že od odchodu Mathého uplynul už půl rok, prosím, ale nepropadejme vzpomínkovému optimismu a uvědomujme si i nadále, že i za Mathého byla kvalita zpravodajství České televize špatná - dá se to lehce dokumentovat anylýzou zpravodajských pořadů z té éry.
Pár dalších drobných poznámek k Baldýnského článku:
O anonymním dopise, kolujícím v České televizi, se asi neměl vůbec zmiňovat. V civilizované společnosti se anonymy neberou vážně. Chce-li někdo něco říci, musí mít odvahu se za své výroky postavit. Anonymní úhybnost je třeba ignorovat.
Nedostatek konkrétní analýzy nahrazován lyrickými metaforami: "Nový ředitel veřejnoprávní televize připomíná plavce v temné vodě, který ještě ani dnes nedohlédne na dno." To nestačí.
Reklama pro Ivo Mathého: "Českou televizi vybudoval od základů a na konci jeho šestiletého mandátu to byla plně funkční veřejnoprávní instituce." Skutečně? Kde jsou důkazy pro toto odvážné tvrzení? Nebo je možno v relativitě české společnosti říci bez důkazů cokoliv?
"Při lobbování v Parlamentu [se Mathému podařil] husarský kousek -- prosadit zvýšení koncesionářských poplatků při zachování jednoho procenta reklamy." To je nesmysl. Parlament každoročně od pádu komunismu České televizi koncesionářský poplatek systematicky snižoval, tím, že ho nevyrovnával s inflací. Mathému se podařilo dosáhnout jen částečného nahrazení tohoto dlouholetého snižování.
Kytkova éra v České televizi v podání Tomáše Baldýnského
Baldýnský píše toto:
Názory na koncepci zpravodajství, kterou v prvních dnech [Kytka] rozdával všem svým podřízeným, se různí. Lidé, kteří ve zpravodajství zůstali, tvrdí, že "chtěl všechno zplanýrovat, zrušil všechny vedoucí posty a vyhlásil nový start". Odcházející Jana Bobošíková ho charakterizuje jako člověka se skvělou koncepcí, avšak nedostatkem manažerských schopností dotáhnout ji do konce. Pravda bude někde uprostřed.
Proč si však Tomáš Baldýnský tu analýzu nepřečetl sám a neudělal si na ni sám názor, ať už kladný nebo záporný, s nímž by seznámil čtenáře Reflexu??
Baldýnský pokračuje:
Kytkova skvělá koncepce však vyústila v mnoho nepříjemností -- zahájil ji zpravodajský průšvih první kategorie: opomenutí zprávy o zasedání výkonné rady ODS, kterou pak Česká televize odvysílala s ostudou a dvoudenním zpožděním.
Proč by proboha měla mít veřejnoprávní televize povinnost vysílat zpravodajství o každém zasedání výkonné rady nějaké politické strany??
Baldýnský dále píše:
Vše pokračovalo vzpourou zaměstnanců zpravodajství, k nimž se Kytka choval s bezprecedentním despektem.
K tomu despektu: Vzpomínám, že mě k tomu Kytka před časem řekl: "Despekt to nebyl, problém byl v tom, že ti lidé v České televizi nejsou zvyklí na přímočarý a otevřený způsob jednání. Jedna reportérka přinesla určitý materiál do střižny a já jsem jí řekl, 'Nezlob se, I., takhle to přece nejde odvysílat, to musíme společně předělat.'" Seděl u toho Puchalský a ten potom řekl Kytkovi něco v tom smyslu, "Ivane, nesmíš na ně takhle tvrdě." Kytka to však přirozeně za "tvrdé" jednání nepovažoval, v rámci své práce očekával debatu a přijímal i sám kritické připomínky podřízených. Redaktoři zpravodajství ČT ale nebyli zvyklí na žádnou kritiku shora.
Nejzajímavější výroky z obou článků
Vím, že mě někteří asi obviní z prokytkovské zaujatosti, ale z obou článků se mi zdají nejzajímavější zrovna výroky Ivana Kytky, které cituje v MFD Jana Ciglerová. (Baldýnský s Kytkou zřejmě nemluvil.) Bohužel, v MFD to jsou opět jen neanalyzované, krátké štěky. Ivan Kytka v nich nicméně nastoluje docela závažné otázky.
Měla by nebo by se neměla veřejnoprávní televize honit za sledovaností? Je dobře, nebo špatně, že sledovanost zpravodajství BBC "neustále klesá"? Je pravda, že vysoká sledovanost českých televizních stanic je důsledkem toho, že lidé nemají peníze a tak musejí sedět doma před televizí? (Faktem je, že v Británii se nejvíce dívají na televizi chudí a nemajetní, popřípadě nezaměstnaní lidé.)
To jsou všechno náměty, které by zasloužily, aby se k nim české sdělovací prostředky systematičtěji vracely.
Kéž by byl článek Jany Ciglerové v Mladé frontě Dnes prvním pokusem, sice možná neumělým, ale přece jen správným krokem k systematické kultivaci české mediální kultury ve sdělovacích prostředcích.
Jan Čulík
Pro srovnání uvádím plný text článků Jany Ciglerové z MFD i Tomáše Baldýnského z Reflexu:
(Články jsou sice v současnosti k dispozici na výše uvedených adresách, mohou z nich však časem zmizet a chtěl bych, aby byly k výše uvedenému rozboru k dispozici trvale. JČ)
Jaká je veřejnoprávní televize po půl roce panování nejmladšího ředitele Jakub Puchalský čelí kritice, ale svým lidem věří
Jana Ciglerová, MFD, 20. listopadu 1998
Šéf České televize Jakub Puchalský je po prvním půlroce působení v ředitelském křesle přesvědčen, že Kavčí hory jsou na nejlepší cestě za naplněním poslání veřejnoprávního média. Kritické hlasy, které se objevují již od první minuty jeho nástupu do vedení veřejnoprávní televize, však v poslední době nabraly na síle a týkají se především zpravodajství.
Hlavní výhrady kritiků se dají shrnout do čtyř hesel: povrchní zpravodajství, snaha přitáhnout diváky na jednoduchá témata, nezkušení a neprofesionální redaktoři a napodobování stylu TV Nova.
Televizi kritizují odcházející redaktoři i mnozí politici. Poslanci kulturního výboru parlamentu například vytýkají televizi nízkou profesionalitu zpravodajství a upřednostňování snadno stravitelných a zajímavých zpráv před zprávami důležitými. "Česká televize se snaží dostihnout Novu," myslí si šéf komise pro sdělovací prostředky Ivan Langer z ODS. Sociálnědemokratický ministr kultury Pavel Dostál zase prohlašuje, že televize neprovádí službu veřejnosti v celé šíři. "Management ČT se upnul k jednomu fetiši - sledovanost. Řazení zpráv a jejich důležitost je posuzována z komerčního pohledu na svět," uvedl Pavel Dostál.
OBRAZOVÉ ZMĚNY
Česká televize se změnila na první pohled. Novou, agresivnější podobu dostaly i znělky, díky kterým jsou barevně odlišeny oba programy - ČT1 ve studených modrých tónech a ČT2 laděná do žluta. Od 1. září začala hlavní zpravodajskou relaci Události uvádět dvojice moderátorů, která sedí přímo v redakční místnosti, tzv. newsroomu. ČT byla hned nařčena, že napodobuje konkurenční Novu. "Změny jsou povrchní a minimální, protože filosofie a podstata zpravodajské relace se vůbec nezměnila," nechává se slyšet jeden z nejostřejších kritiků Jan Čulík, vydavatel internetových Britských listů, které se zabývají především mediální analýzou. "Při svém modernizačním úsilí v Událostech se ČT nezmohla na nic jiného, než povrchně okopírovat prezentaci Televizních novin TV Nova," dodává Čulík v Britských listech. "Vzorem nám nebyla Nova, protože kdybych byl v ČT před čtyřmi roky, budeme takto vysílat čtyři roky," vysvětluje důvod obrazových změn hlavní zpravodajské relace generální ředitel Jakub Puchalský. "Je to celosvětový trend, většina televizních stanic vysílá z newsroomu s dvěma moderátory," říká Puchalský. Vedoucí katedry žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK Barbora Osvaldová nový kabát Událostí oceňuje. "Moderátorská dvojice a záběr do newsroomu je bezpochyby mnohem živější a atraktivnější než jeden moderátor se suchým, bílým pozadím. Pro diváka je oživením i víc živých vstupů," soudí Osvaldová. "Současné vedení ČT se obrazovým zpravodajstvím chová k divákovi ohleduplněji, i když ne vždy. Práce s obrazem byla za minulého šéfa zpravodajství Petra Studenovského špatná," poznamenává redaktor Týdne a odborník na mediální problematiku Milan Kruml. Podle průzkumů agentury APA, která monitoruje televizní vysílání, považuje více než polovina diváků ČT novou formu zpravodajství za lepší. Od letošního září, kdy se Události změnily, se na ně dívalo přes devatenáct procent lidí. To je o více než dvě procenta - asi dvě stě tisíc diváků - více než ve stejném období loni.
OBSAHOVÉ ZMĚNY
Televize přišla po prázdninách s novými pořady a změnami ve způsobu řazení a zpracovávání zpráv. Nejvíce pochvalných ohlasů si vysloužily Události Plus. Relaci, která po desáté hodině večer přináší v patnáctiminutovém souhrunu přináší nejdůležitější události dne, si zapíná v průměru šest set tisíc diváků. "Podařilo se nám zareagovat na měnící se životní rytmus obyvatelstva," uvedl šéfredaktor zpravodajství Zdeněk Šámal. "Samozřejmě bychom chtěli dosáhnout ještě vyšší sledovanosti. Nyní klademe větší důraz na dramaturgii, kterou dělá editor hlavního zpravodajství," rozebírá Šámal. Změnu ocenil i předseda Rady ČT Jan Jirák: "Už nejsem zoufalý z toho, že nestihnu Události, protože vím, že na mě čeká rovnocenný zpravodajský pořad v deset večer." Další novinkou je anketa Co vy na to?, kam diváci telefonují své názory na otázku dne. Ta se ovšem neshledala s pozitivním ohlasem, a tak se od nového roku vedení ČT rozhodlo od jejího vysílání upustit. Smysl Co vy na to? uniká i Milanu Krumlovi. "Je to evidentně rána vedle," soudí Kruml. "Tato relace nemá žádnou informační hodnotu, není to ani sociologický výzkum." Tady a teď, jakési volné pokračování Událostí, které se hlouběji zabývá jedním aktuálním problémem, rovněž příliš neuspělo. Pro více než pět procent diváků je každý večer ospravedlněním, aby si mohli přepnout program na konkurenční zpravodajství TV Nova.
MODLA SLEDOVANOSTI?
"Jako veřejnoprávní televize se musíme snažit oslovit co nejširší počet diváků. Sledovanost je pro nás důležitá, je to jedno z měřítek úspěšnosti pořadu," říká Puchalský. Podle Šámala by Česká televize neměla přizpůsobovat hloubku zpravodajských relací náročnějšímu divákovi s vyšším vzděláním, který ze statistik vychází jako průměrný divák ČT. "Jsme tady pro všechny, nemůžeme a priori diskriminovat žádnou skupinu, tedy ani ty, které zajímají jenom lehce stravitelné zprávy," vysvětluje Šámal. "To je přeci nesmysl," brání náročné diváky předseda Rady ČT Jirák. "Paní učitelka ve škole také ví, že nevychovává budoucí Einsteiny, přesto je učí přímou úměrnost i nakloněnou rovinu." Sledovanost zpravodajství je v tuzemsku vyšší než kdekoliv v západní Evropě. Na Televizní noviny na Nově se dívá přibližně 39 procent domácností a na Události zhruba 17 procent. Britská BBC, dávaná často jako veřejnoprávní vzor, má průměrnou sledovanost zpravodajských pořadů mezi pěti a deseti procenty a trend je trvale klesající. Sledovanost jako jediné měřítko úspěšnosti veřejnoprávní televize odmítá akceptovat i zpravodaj ČT v Londýně Ivan Kytka, který sedm týdnů po nástupu Puchalského zpravodajství vedl a pak se zase vrátil zpět do Británie. "Sledovanost zpravodajství u nás neodpovídá významu televize a je dokonce škodlivá," míní Kytka. "Vysoká sledovanost televizních pořadů obecně včetně zpravodajských znamená, že lidé nemají peníze na to, aby se bavili jinak. Čím více mají peněz, tím méně mají potřebu trávit volný čas u televize," dodává Kytka.
PREZENTACE ZPRÁV
Se sledovaností zpravodajství je vedení České televize vcelku spokojeno, ohlasy na obsah jsou ale mnohem méně příznivé. "ČT a Nova se sbližují nejen formátem a stylem zpravodajství, ale i jeho zdroji," přidává se poslanec Petr Pleva (ODS). "Na místa podstatných a důležitých zpráv se někdy dostávají události, které jsou jen zajímavé a okrajové, nebo se jim přisuzuje hodnota, kterou nemají, jako jsou vraždy a nehody," podotýká Milan Kruml. A bývalá moderátorka Jana Bobošíková připomíná: "Ve chvíli, kdy se uklidnila situace na Blízkém východě, jsme začínali korunovačními klenoty. Druhá zpráva byl dovoz masa z Finska. Teprve poté byl Blízký východ." Nad způsobem informování veřejnosti se pozastavuje i Barbora Osvaldová: "Místo odložení hrozícího útoku na Irák, což je informace důležitá pro celou společnost, se hned za první zprávou o sporu církve s vládou dozvíme už po několikáté cosi o moravské akademii. A v situaci, když už po třetí za týden jsou zhanobeny židovské hroby a hoří ku-klux-klanový kříž, by bylo potřeba, aby ČT tyto příhody komplexně zpracovala a vyhodnotila. Místo toho je prezentována zpráva o spadlém vrtulníku, která běží už týden." Při posuzování, která zpráva je důležitá a která ne, odkazuje Jan Jirák na zákon o České televizi: měla by poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názoru.
NOVÁ KREV V ČT
Televize je často kritizována i za nízkou profesionalitu redaktorů. V posledních letech přišla řada nových většinou mladých lidí, zároveň však odešli zkušení novináři: Pavel Zuna, Barbora Tachecí, Ota Černý, Jitka Obzinová, Jana Bobošíková. Nový generální ředitel doufal, že situaci zlepší šéfování Ivana Kytky: ten sice vizi předložil, po několika týdnech však rezignoval. Jeho nástupce, někdejší moskevský zpravodaj Zdeněk Šámal, provedl změny na místech vedoucích vydání. Uvádění hlavních relací, které až doposud střídali v týdenním cyklu dva moderátoři, svěřil dvojicím Jiří Janeček - Jolana Voldánová, Bohumil Klepetko - Marcela Augustová. V konkursu na vedení nedělního pořadu V pravé poledne uspěl ekonomický redaktor Miroslav Dittrich, ale časem ho nahradil Roman Prorok. Zatímco například ve zmiňované BBC se věk moderátorů pohybuje mezi 40 a 55 lety, v České televizi je průměr 29 let. "Dobrý televizní novinář zraje pět až deset let," míní Kytka. "Moderátor by měl vypadat, jako že má něco za sebou a že se mu dá věřit." Právě v nezkušenosti redaktorů vidí kritici hlavní příčinu současného stavu. Důležité informace sdělují lidé, kteří nemají životní zkušenosti, aby jim to mohla starší generace věřit, tvrdí mnozí. "Lidé, kteří v životě nebyli na place, rozhodují o tom, zda příspěvek, který přinese redaktor, je dobrý nebo špatný," říká například Jana Bobošíková. Puchalský uznává, že ve zpravodajské redakci pracuje mnoho mladých lidí, kteří nemají odpovídající zkušenost a potřebné znalosti. "Ale jsou talentovaní a rychle se učí," podotkl. Šéfredaktor Šámal se připojuje: "Dají se tvarovat." Ví, že chybí druhá novinářská generace. "Ale kde mám dobré, nezprofanované tváře brát, ukažte mi dobré moderátory středního věku!" Podle Jakuba Puchalského se na Kavčí hory stále více hlásí noví lidé a dokonce i ti, kteří už jednou z televize odešli. Podle Šámala jsou posilou bývalí redaktoři TV Nova Jana Čermáková a Marek Vítek. "Mají za sebou dobrou řemeslnou školu Novy a spoustu nápadů. Přicházejí ti, kteří opravdu chtějí dělat seriózní novinařinu," říká Šámal. Židli vedoucího domácího zpravodajství nicméně opouští Bohumil Klepetko, který zůstane moderátorem domácího zpravodajství. Na nového vedoucího bude vypsán konkurs, jehož prostřednictvím hledá televize nejen nového moderátora, ale i vedoucího vydání (editora) s vysokoškolským vzděláním. "Chci '21' personálně posílit, musíme ji vyprofilovat jako analytický diskusní pořad, kam budou chodit odborníci a zainteresovaní lidé," prohlašuje Šámal. Požadavek na vysokoškolské vzdělání editora vysvětluje Šámal takto: "I v novinařině je třeba začít dosahovat vyšších vzdělanostních kvalit."
DOBRÉ RÁNO ALIAS STUDIO 6
Nejvíce nelichotivých kritik si vysloužilo stále nákladnější vysílání Dobrého rána (dříve Studio 6), které také patří pod zpravodajskou redakci. "Chybí jasná struktura a vyzrálý moderátorský projev," kárá Dobré ráno předseda Rady ČT Jirák. "Ne každý má po ránu chuť dívat se na párek rozjásaných mladých lidí, kteří se na obrazovce chovají rozjíveně, mluví nespisovně, jedí a pobíhají po studiu. Projev v ČT by měl být vzorem kulturnosti, což v tomto případě není," přidává. Dekorace obývacího pokoje v decentních barvách, jež se pořizovaly k novému roku za zhruba 250 tisíc korun, vystřídaly barevné kulisy s velkým akváriem, které přišly na 750 tisíc. S těmi se navíc každodenně střídá pozadí "jedenadvacítky". Náklady na provoz se tak zdvojnásobily. "Vím, kolik energie se do nové podoby Dobrého rána vložilo, ale musím uznat, že je stále co zlepšovat," nepopírá Šámal.
JAK SE PLNÍ STARÉ PLÁNY
I kritici uznávají, že za vlády Jakuba Puchalského, se ve zpravodajství změnilo mnohé. Nakolik se ale daří plnit projekt generálního ředitele, který uspěl díky důrazu na posílení veřejnoprávního charakteru média a na jehož základě televize hospodaří, nikdo nechce hodnotit. "Když doposud nikdo úplný projekt Puchalského neviděl, je těžké hodnotit, jestli ho naplňuje a nakolik," bezmocně krčí rameny Osvaldová. Puchalský ale tvrdí, že pro utajení části projektu má své důvody: "Devadesát pět procent všech informací, které se týkaly mého názoru na veřejnoprávní televizi, bylo zveřejněno. Zbylých pět procent, jež představuje vnitřní, poměrně konkrétní hodnocení a analýzy stavu některých útvarů a pořadů, považuji za obchodní tajemství, jak je to běžné ve světě. To, co se týká financování a obchodních záležitostí, je průhledné a snadno dostupné." Jeho postup neschvaluje šéf mediální komise Langer: "Já jsem opakovaně předsedu Rady i některé členy upozorňoval, že to nepovažuji za šťastné. "Budeme se zajímat o to, nakolik dochází k naplňování projektu generálního ředitele, jak je naplňován veřejnoprávní charakter této televize a zda je zpravodajství skutečně objektivní. Měli bychom se prostřednictvím Rady snažit, aby naše připomínky promítla do svého vztahu vůči vedení televize. Mělo by existovat něco jako dlouhodobá vize vývoje veřejnoprávní televize," oznámil Langer. Puchalského utajovaný projekt viděla celá pouze Rada České televize - jedině ta tedy může posuzovat, nakolik nový ředitel své sliby splňuje. "Na to, abychom mohli spolehlivě říci, jestli nové vedení dostává svým slibům, je příliš brzy. Musím přiznat, že jsme nezaznamenali výraznější posun ve zlepšení poskytování služby veřejnosti," říká předseda Rady Jirák. "Takováto kultivace ale nejde změnit v intervalu týdnů nebo měsíců," dodává Jirák, podle kterého jsou kritizované výkyvy průvodním jevem při přechodu ČT od oficióznosti k veřejnoprávnosti. "Jdeme správnou cestou," myslí si Zdeněk Šámal. "Pomalu a bolestivě, ale dobrým směrem."
Jana Ciglerová
PÁR VAROVNÝCH SIGNÁLŮ Z KAVČÍCH HOR
TELEVIZE ZNOVA
Tomáš Baldýnský, Reflex č. 47/1998
Jednou z prvních dramatických změn ve
vysílání České televize byla změna v ranním
vysílání. Studio 6 změnil v Dobré ráno
kulturní reportér zpravodajství Ota
Svoboda. Na obrazovku se vrátil i jeden z
původních moderátorů "Šestky", Jaromír
Bosák.
Jolana Voldánová patří mezi veřejnoprávní
tváře, které v brzké době ztratíme. Ona se
pravděpodobně vrátí, ale ti ostatní už ne.
Schopnost Jakuba Puchalského bez pomoci
převzít tak obří instituci je sice
obdivuhodná, ale být v jeho kůži bych
nedoporučoval žádnému z nás
V posledních týdnech se o situaci v České televizi moc nepsalo
Dokonce i Vladimír Železný ve svém Volejte řediteli o svém nesmiřitelném nepříteli hovořil zřídka a s blahosklonným úsměvem na tváři. Dokonce i zoufalý anonym pracovníků České televize ironicky podepsaný Lájos Bács a Mr. Sinha prošuměl médii a okamžitě upadl v zapomenutí. Zdálo by se, že je všechno v pořádku. Jenže v jednom z projektů adeptů na post nového generálního ředitele naleznete citát Oscara Wilda: "Je pouze jedna věc horší, než když se o vás mluví. A to, když se o vás nemluví." Tato slova najdete v projektu Jakuba Puchalského.
Sledoval jsem střídavě hemžení lidí při natáčení pořadu Sama doma a výraz na tváři filmového režiséra, kterého do pořadu pozvali. "Vono to má dokonce i zkoušku!" zaúpěl nešťastně a pak začal na prstech počítat asistenty poletující kolem. Sama doma je v mnoha ohledech typický nový pořad veřejnoprávní televize: je to projekt, který vypadá dobře na papíře ("služba našim ženám v domácnostech"), jeho výsledkem je však klasicky komerční formát ("A po chřipce nám přijde pan režisér vyprávět o svém filmu"), jehož hlavním problémem je nedostatek kvalitních osobností jak v přípravném týmu, tak na obrazovce ("Já se vás stejně budu ptát jenom na to, na co už jste odpovídal, pane režisére ..."). Říká se tomu rozjezd. Odcházející moderátorka Jedenadvacítky, současný enfant terrible České televize Jana Bobošíková, tomu říká "hazardování s veřejnými prostředky."
PLAVCI V TEMNÉ VODĚ
Situace v České televizi rozhodně v pořádku není. Liší se jen její interpretace -- část lidí považuje problémy, s nimiž se tým vedený Jakubem Puchalským potýká, za příznaky proměny, pokusů a leckdy i omylů, kterými nutně musí televize projít na své cestě k novému tvaru. Mnozí však -- a není jich málo -- jsou si už dnes jisti tím, že Jakub Puchalský zklamal. Nedostatek novinářského zájmu o problematiku České televize považuji za důkaz jeho schopností. Ta informační mezera není přirozená.
Ale jinak nový ředitel veřejnoprávní televize připomíná plavce v temné vodě, který ještě ani dnes nedohlédne na dno. Ale pokud učiníte ředitelem firmy s ročním rozpočtem čtyři miliardy korun, dvěma a půl tisíci zaměstnanci a úkolem měsíčně naplnit přes dvanáct set hodin vysílání, osmadvacetiletého vysokoškoláka s pár lety praxe ve zpravodajství, musíte s něčím podobným počítat.
DUBEN
Dubnové rozhodnutí Rady o osobě nového generálního ředitele vyhlíželo v prvních chvílích velice překvapivě. Ivo Mathé byl vlastně takřka stoprocentně úspěšný -- Českou televizi vybudoval od základů a na konci jeho šestiletého mandátu to byla plně funkční veřejnoprávní instituce. Měla jasnou programovou skladbu rozdělenou do dvou programů, fungující organizační strukturu založenou na producentských osobnostech a vymezovala se jako opak a smrtelný nepřítel naší největší komerční stanice (mimochodem: Podle Iva Mathého: "Česká televize a Václav Havel jsou dva největší balvany na umetené dálnici Vladimíra Železného.").
Rada tenkrát už předem avizovala svou nespokojenost se stavem zpravodajství, ale z jejího rozhodnutí se dá usuzovat, že byla nespokojena vlastně s celým tvarem naší veřejnoprávní televize, jehož budování -- ač ne v totožném personálním složení -- přihlížela.
Mathého televize měla se svým ředitelem mnohé podobné povahové rysy -- byla poměrně konzervativní, uzavřená do sebe (bez dvou a půl procent od soukromých producentů si všechny pořady vyráběla sama). Měla málo důvěry k experimentům, ale zato byla silná v kramflecích, od nikoho si nenechala nic líbit. Při lobbování v Parlamentu byl Mathé Železnému rovnocenným soupeřem a podařil se mu husarský kousek -- prosadit zvýšení koncesionářských poplatků při zachování jednoho procenta reklamy. Závažným faktorem pro rozhodování o Mathého nástupci bylo asi i samotné postavení Rady, sedmi moudrých z Kavčích hor, které bylo v éře odbojníka Mathého velice slabé.
Když začalo výběrové řízení, neměl prý Ivo Mathé na své straně žádného z kurfiřtů. Ti měli dokonce svého favorita: zpravodaje Bohumila Klepetka, jenže Klepetko si nakonec přihlášku nepodal. A tak zatímco Ivo Mathé cítil, že "je čas odložit rašpli a vzít smirkový papír", a svůj projekt založil na vylepšování dílčích nedostatků, Rada odloženou rašpli vtiskla do ruky Jakubu Puchalskému. V éře Jakuba Puchalského postavení Rady posílilo do té míry, že její předseda Jan Jirák dokonce občas reprezentuje Českou televizi místo jejího ředitele. Na tiskové konferenci představující německo-francouzský televizní kanál Arte byli za Arte jeho ředitel se svým zástupcem, za Českou televizi předseda jejího kontrolního orgánu -- Rady. Ano, je to detail. Jenže Rada -- na rozdíl od generálního ředitele -- je přímo politicky ovlivnitelná a jakýkoli budoucí nárůst jejího faktického vlivu na řízení televize je ohrožením její nezávislosti.
Ivo Mathé zaregistroval jiný detail: "Puchalského lidé nastoupili do České televize, rozdělili si auta a strhli z nich logo České televize." V novinářské hantýrce se tomu říká "varovný signál".
SIGNÁLY
"Nový ředitel se nezmohl ani na představení a pozdrav touto, písemnou, formou. Lze z toho usuzovat na přezíravost, aroganci, nedostatek slušnosti či neobratnost v mezilidských vztazích a nezvládnutí základů komunikace." Lájos Bács a Mr. Sinha
Největší problémy má Jakub Puchalský paradoxně s tím, s čím má největší zkušenosti -- s komunikací, kterou vystudoval, a se zpravodajstvím, kterým se živil. Dopis (pravděpodobně) zaměstnanců televize skrytých za pseudonymem Bács -- Sinha byl zaslán do ČTK a všem významným redakcím, jimi pak ponechán bez velkého povšimnutí. Jeho obsah je závažný, ačkoliv celý text je prodchnut jakousi unavenou ironií a nazván Tunel v České televizi a český Berlusconi. Odráží pocity zaměstnanců televize zvyklých na autoritu Iva Mathého, muže, který znal jmény řidiče i osvětlovače a jehož pozici jedna zpravodajka popsala jako "pavouka ve středu pavučiny". Bács a Sinha obviňují nové vedení z uzavírání se do sebe, a tím z podpory různých fám -- od těch nejnesmyslnějších, jakou je nějaké přímé spojenectví Puchalského s Vladimírem Železným, až po tu, že to novému vedení dvakrát nejde od ruky.
Pavoukem ve středu pavučiny sice Jakub Puchalský být nechce, "odpovědnost chci přesunout na střední složky řízení", říká. Moudře, protože ty střední složky v sobě nesou zkušenost, kterou Puchalský nemá. Ale přesto uznává, že nedostatek počáteční komunikace se zaměstnanci byla chyba. Tedy, to byste museli pana ředitele znát, přesně to řekl takhle: "Komunikace dovnitř instituce je v současné době téma prioritní." Vrací se (ve změněné a zkvalitněné podobě, přirozeně) ke hned po jeho nástupu zrušeným schůzkám s televizními producenty, po odchodu Jany Bobošíkové napsal všem zaměstnancům dopis, v němž se snaží dohnat, co zameškal. Ovšem to, že se Bohumil Klepetko o svém sesazení z postu vedoucího domácí rubriky dozvěděl z internetových Britských listů, je mnohem více než "varovný signál".
Zaměstnanci televize si ale stejně budou muset zvyknout, že plavou v jiné řece. Abych pana Puchalského obhájil -- systém jakékoli veřejné instituce musí prostě počítat s možností výměny jejího šéfa. Potíž je, že organizační struktura České televize vznikala v rukou jejího prvního ředitele, a tak přirozeně jemu na tělo.
HLEDÁNÍ HOLE NA MIRKA DUŠÍNA
Sečtete-li všechny požadavky na fungování České televize, které nasbíráte v zákoně o České televizi, v analýzách expertů, článcích jejích kritiků, požadavcích Rady a výrocích politiků, vyjde vám třináctiletý blonďák, který v životě neřekl sprosté slovo. Česká televize má za úkol vysílat pro většinu i pro menšiny, vzdělávat obyvatelstvo, kultivovat mediální scénu jako takovou i reklamní trh, být kvalitnější alternativou komerčního vysílání, informovat investigativně i objektivně, být sledovaná a kvalitní zároveň. A uvědomíte si, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. To, že Česká televize je naše televize, která existuje jen díky našim milodarům, nám všem dává možnost ji kritizovat a pokoušet se ovlivnit. Jiná věc je, že vítězný projekt takového Mirka Dušína popisuje a nezmiňuje se o tom, v jakém časovém horizontu je reálné tohoto cíle dosáhnout. Projekt ovšem nebyl zveřejněn, na Internetu naleznete pod odkazem "Projekt Jakuba Puchalského" jen jeho okleštěnou abstraktní verzi zvanou "Teze", v nichž se dočtete konkrétna typu "Původní dramatická tvorba ... by se měla zaměřovat na takovou tvorbu, která bude divákům usnadňovat orientaci v přítomnosti a která bude zároveň uchovávat historický a kulturní odkaz národa."
BITÍ
Chci ještě jednou zopakovat, že si Jakub Puchalský vede asi nejlépe, jak jen si může osmadvacetiletý generální ředitel vést. Jeho chyby jsou chyby věku a nedostatku zkušeností. Je ale překvapivé, že si s sebou do televize přivedl lidi se stejným handicapem, jako má sám -- mladé a bez zkušeností s Českou televizí. Novému šéfovi právního odboru Dušanu Chmelíčkovi je jedenatřicet, tajemnému řediteli pro strategický rozvoj Gordonu Lovittovi třicet tři, ekonomickému řediteli Kralertovi dokonce devětadvacet! Třiačtyřicetiletý Martin Bezouška sice věkový průměr posouvá trochu nahoru, ale jeho praxe programového ředitele (v Primě) se počítá na tři měsíce. Skvěle si naopak vede Alena Muellerová, která zodpovídá za dokumenty, což vám potvrdí každý dokumentarista. Takovýto tým pak přirozeně a bezelstně propojí veřejnoprávní a komunistickou televizi osobou Marcely Augustové moderující hlavní zprávy a na post šéfa regionálních zpravodajů bez konkursu nastupuje známý Zdeněk Soukup. Před Listopadem zpravodaj z Chebu a pak dlouholetý spolupracovník TV Nova. To první je jen netaktnost, ale bulvarizace regionálního zpravodajství už si dokonce všimli i v Parlamentu.
Českou televizi zasahuje kult mládí, z obrazovky odcházejí představitelé středního věku (moderátorka zpráv Kateřina Blechová) a nahrazují je teenageři. Jakub Puchalský to sám charakterizuje jako chybu, kterou bude řešit.
Novému týmu ovšem ztížila situaci i neprofesionální reakce Iva Mathého na jeho nezvolení -- Mathé Puchalského nepovažoval za svého nástupce, ale za pokořitele pevnosti. Dal mu prostě klíče a řekl, ať si s nimi dělá, co chce.
Změny prosazované těmito "cizinci" zároveň narážejí na tužší odpor zbytku instituce. Proto avizovaná "zásadní" změna vysílání televize byla odložena z prvního září (podařilo se změnit jen pár znělek) na prvního října (Dobré ráno, Události plus a nová podoba Událostí) a pak na prvního ledna příštího roku.
S KYTKOU V KLOPĚ
Během svého zatím sedmiměsíčního úřadování na Kavčích horách zažil Jakub Puchalský asi nejpernější chvilky v sedmi týdnech, kdy Ivan Kytka šéfoval zpravodajství. Kytka přišel do Prahy nabuzený a s touhou po razantních změnách. Názory na koncepci zpravodajství, kterou v prvních dnech rozdával všem svým podřízeným, se různí. Lidé, kteří ve zpravodajství zůstali, tvrdí, že "chtěl všechno zplanýrovat, zrušil všechny vedoucí posty a vyhlásil nový start". Odcházející Jana Bobošíková ho charakterizuje jako člověka se skvělou koncepcí, avšak nedostatkem manažerských schopností dotáhnout ji do konce. Pravda bude někde uprostřed. Kytkova skvělá koncepce však vyústila v mnoho nepříjemností -- zahájil ji zpravodajský průšvih první kategorie: opomenutí zprávy o zasedání výkonné rady ODS, kterou pak Česká televize odvysílala s ostudou a dvoudenním zpožděním. Vše pokračovalo vzpourou zaměstnanců zpravodajství, k nimž se Kytka choval s bezprecedentním despektem. Stávka skončila Kytkovým odvoláním. Jeho nástupce Zdeněk Šámal už žádné složky s koncepcí nerozdával, ale pod jeho vedením se situace uklidnila. Revoluce byla zapomenuta a přednost dostal klid. Slovy Jakuba Puchalského: "Některé změny za pana Šámala byly revoluční, ačkoliv nejsou na obraze vidět." Za to byla na Kavčí hory doručena stížnost parlamentního výboru pro školství a kulturu na klesající kvalitu a bulvarizaci zpravodajství. Nic, co vychází z Parlamentu, by se nemělo přeceňovat. Je to nanejvýš "varovný signál". Žádná politická strana by neměla být spokojena se zpravodajstvím, které je skutečně objektivní.
Ale nesouhlasím s generálním ředitelem, že použití dvojice moderátorů, otevření a zatraktivnění zpravodajského studia a posilování regionálního zpravodajství jsou pouze vnějškové rysy, které neznamenají příklon ke komerci. Zpravodajství České televize v sobě dnes obsahuje klasické prvky "infortainmentu", zábavných zpráv. Ale to mi nevadí tolik jako to, že z nich mizí osobnosti (Pavel Zuna, Barbora Tachecí, Jana Bobošíková, brzy Jolana Voldánová) a nahrazují je nezkušení lidé jako Barbora Šámalová či Stanislav Brunclík, kteří vrhají úroveň zpravodajství mnohem níže než pár úsměvů a frází mezi příspěvky v Událostech.
Ty odchody nemají navenek společného jmenovatele -- Zuna a Tachecí odešli za lepším, Jana Bobošíková pro nedohodu s novým vedením o podobě zpravodajství a Jolana Voldánová zmizí z osobních důvodů. Ale ten univerzální důvod existuje a je ten samý, jaký byl za Studenovského: zkuste ve zpravodajství udělat kariéru. Zatím to funguje tak, že po pár měsících zkoušení vám dají do ruky kameru a jdete na obraz, pak z vás najednou udělají moderátora důležité relace, a tím ve třiceti mohou skončit vaše ambice. Jakub Puchalský si to uvědomuje a uvádí to do kontextu celé české novinařiny: "Po revoluci nastoupilo do médií velké množství mladých lidí, kteří se rychle dostali do čela a teď zažívají frustraci z moci, vlivu a závratnosti kariéry ..." Pak se zarazí a řekne: "Tím proboha nemyslím sebe!"
MIREK V NEBEZPEČÍ
V každém případě bude nový tým z Kavčích hor potřebovat pro zorientování a úspěšné uvedení svých myšlenek do praxe sto dní, ale nejméně tři roky. Nevydařené starty několika pořadů, personální přehmaty i přechodné období utváření nového systému řízení není hazardování s veřejnými prostředky ze strany Jakuba Puchalského, ale ze strany Rady, která ho do temné televizní vody vhodila. Nové vedení se musí otrkávat, nalézat už nalezené (Ivo Mathé: "Můj táta říkal: Ty voloviny, na které teď přicházíš, já už dávno zapomněl"). Teď už s tím musíme počítat. Ve stabilním politickém prostředí by to byl experiment, který si můžeme dovolit. Ale blahosklonný úsměv Vladimíra Železného ohlašuje nové kolo boje o jedno procento reklamy, z něhož kryje Česká televize celou čtvrtinu svých příjmů. A pokud se naši moudří v Parlamentu rozhodnou dát mladému řediteli ťafku předtím, než se postaví pevně na nohy, a reklamu z ČT stáhnou, smrtelně ohrozí stabilitu této země v mnoha oblastech. Taková hloupost by je snad ani nenapadla.
TOMÁŠ BALDÝNSKÝ
