Irák a Spojené státy: neopatrná rétorika bude stát životy

napsal v pondělí v deníku Independent jeho známý reportér na Blízkém Východě Robert Fisk. "Nikdo se neptá na velmi silný zápach ropy, který se line z pax Americana, amerického míru v Perském zálivu", píše Robert Fisk.

Před osmi dny zasedl v Bagdádu k večeři s náměstkem iráckého ministerského předsedy Tariqa Azize v jeho domě bývalý premiér Irské republiky Albert Reynolds. Předtím oba muži debatovali v Azizově kanceláři čtyři hodiny - Reynolds upozorňoval Irák, že musí v krizi přijmout kompromis, Aziz zase argumentoval, že prý chce Washington Irák zničit.

Albert Reynolds opakoval Azizovo podezření i reportéru Independentu Robertu Fiskovi. Aziz podle něho konstatoval, že kdyby byl nějaký jiný národ než Irák vystaven tomuto druhu tvrdých sankcí, bylo by to považováno za jeho vraždění.

Samozřejmě, pokračuje v Independentu Robert Fisk, Alberta Reynoldse, muže, který pomohl vytvořit irský mírový proces, všichni naprosto ignorovali, poté, co odjel z Bagdádu zpět do Evropy. Když přicestoval Reynolds koncem minulého týdne do New Yorku, tou dobou se už připravovaly na letištích americké bombardéry. Reynolds dostal možnost jen telefonem pohovořit s několika nízkými pracovníky amerického ministerstva zahraničí. Amerika nechtěla žádné vzkazy z Bagdádu.

Když Reynolds navštívil v Bagdádu kancelář OSN, ústředí oficiálního monitorování chemických zbraní v Iráku, UNSCOM, dověděl se od jednoho ze tří inspektorů OSN, s nimiž se tam setkal, pozoruhodnou věc. Finský zbrojní inspektor OSN konstatoval, že UNSCOM už svou práci v Iráku skoro skončil a potřebuje k jejímu dokončení jen tři měsíce.

"Byla o tom informována irácká vláda?" chtěl vědět Reynolds. Muž od OSN to nevěděl - jeho úkolem není jednat s Iráčany. Reynolds šel s touto zprávou zpět k Azizovi. Aziz mu řekl: "Rozhodovali bychom úplně jinak, kdybychom tohle věděli."

Je samozřejmě lehké přehnat význam neformálních jednání mezi podřízeným Saddama Husajna a bývalým irským ministerským předsedou, píše dále Robert Fisk. Jeden americký činitel nedávno konstatoval, že Reynolds nemá žádný vliv ani moc a jen na sebe chce mezinárodně upozornit.

Avšak Reynolds se nicméně dotkl jádra nynější zoufalé krize miliardy dolarů: víry Iráku, že se Spojené státy rozhodly nikdy nezrušit sankce, uvalené na Irák.

Názory Tariqa Azize lze najít v dodatku k víkendovému dopisu irácké vlády Radě bezpečnosti OSN, který způsobil, že nakonec bombardéry proti Iráku nevzlétly - i když se dopis nezmiňuje o 100 miliónech dolarech, které odhlasoval americký Kongres pro účel svržení iráckého režimu. OSN lze z toho těžko obviňovat.

Nakonec jde o účel sankcí a nikoliv o dosud neobjevené spóry anthraxu, které možná jsou nebo taky nejsou v laboratořích Saddáma Husajna. Reynoldsovi se dělalo špatně ze zdravotního stavu a z úmrtí tisíců iráckých civilistů. Avšak jejich tragický osud se stal svým způsobem dalším důvodem, proč pokračovat s krutou mašinérií sankcí OSN.

Když nedávno vystoupila v OSN Madeleine Albrightová a požadovala pokračování v sankcích, argumentovala, že existují fotografické důkazy, že Saddám Husajn si dál staví obrovské a luxusní paláce pro sebe a pro své komonstvo. Letecké fotografie dokazovaly, že se ty paláce skutečně stavějí.

Jestliže dokáže i za těchto podmínek shromažďovat Saddam Hussejn osobní bohatství, znamená to tedy, že ho mezinárodní sankce stále ještě nepostihly. Ironie je, že ti, kteří chtějí dokázat nutnost pokračování hospodářského embarga proti Iráku, to činí prokazováním, že je toto embargo neúčinné. Protože jestliže je Saddám Husajn dosud schopen stavět si nové paláce, pak zcela zjevně sankce OSN nemají žádoucíc efekt - ale Madeleine Albrightová se snažila dokázat opak.

Evropské státy jsou přesvědčeny, že se sankce staly jakýmsi dogmatem. Vzhledem k tomu, že po dobu osmi let nebyly příliš účinné, musejí se dodržovat dál a dál. A nikdo se neptá na to, co Francouzi charakterizují jako "velmi silný zápach ropy, který se line z pax Americana, amerického míru v Perském zálivu".

Kdyby totiž bylo ropné embargo proti Iráku zrušeno, kam až by poklesla nynější cena ropy?

Jako ve špatném westernu, zdá se, že Bagdád i Washington přijaly naprosto iracionální politiku. Američané chtějí použít síly, aniž by věděli, co podniknou pak. Iráčané riskují americkou ofenzívu, protože nevědí, jestli mají budoucnost. Bylo by daleko rozumnější, kdyby z nynější nesmyslné situace v Perském zálivu vznikly veřejně kladené otázky a nikoliv nynější rétorika.