čtvrtek 19. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Exkluzívní rozhovor: Případ Jan Kavan:
  • Benjamin Kuras: Nikdy jsem netvrdil, že Jan Kavan spolupracoval s Stb po roce 1970 Politická a ekonomická kultura v ČR:
  • Proč v Čechách nefunguje kapitalismus? (Petr Paleta) Dokument:
  • Vídeňská deklarace 13. listopadu 1998 z konference "Informační společnost přibližující veřejnou správu těsněji k občanům" (pracovní překlad ČSSD) Irák a Spojené státy:
  • Neopatrná rétorika bude stát životy, míní Independent Britská politika:
  • Britská politika: obyčejní lidé se zasazují o své zájmy Češi a dvojí občanství - debata znovu sílí:
  • Dvojí občanství a diskriminace (Alex Wynnyczuk)
  • Proč má někdo právo na dvojí občanství a jiný ne? (Robert Smolík)
  • Konflikt zájmu dvou mateřských zemí (Jindřich Pařík)
  • Odpověď Jiřině Fuchsové z Kanceláře prezidenta republiky
  • Pohrdání nálezem Ústavního soudu, píše o tom Petr Uhl, ale o Češích v Americe se nezmiňuje...

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Letadlo Českých aerolinií Airbus A310-300, které letělo na pravidelné lince z New Yorku do Prahy, muselo nozově přistát v kanadském Ganderu v důsledku poklesu tlaku na palubě.Při nakládání zboží byl pravděpodobně porušen zavazadlový prostor, takže přední vypouštěcí ventil klimatizace nebyl zcela uzavřen.Včera ve 12:29 středoevropského času letadlo startovalo do Prahy, kde má přistát mezi 20:25 až 21:30. Z 97 cestujících se 21 rozhodlo pro alternativní let.

  • Příčinou většiny nehod českých vojenských letadel byla prý podle náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého nedisciplinovanost a nekázeň příslušníků vzdušných sil. Při nehodách letos zemřelo osm lidí. Náčelník skupiny zkušebních pilotů Jiří Hlavnička připustil nekázeň, zároveň zdůraznil, že pilot pracuje vždy na hranici rizika a  v české armádě se potýká se špatným zabezpečením.

  • Demonstracemi v Praze a Brně, stávkou jednoho tisíce českých internetových serverů a předáním petice se sto tisíci podpisy poslancům a vedení SPT Telecom vyvrcholila ve středu protestní akce Internet proti monopolu proti zdražování poplatků za telefon. Zástupce Telecomu organizátorům protestu sdělil, že na páteční jednání SPT Telecom přijde se dvěma konkrétními návrhy na  platby za internetové připojení. Podle Ondřeje Neffa by měl, podobně jako u mobilních telefonů, SPT Telecom nabízet pro různé zákazníky diferencované služby. Neff dodal, že SPT Telecom se k těmto návrhům iniciativy staví vstřícně. Protest podpořili zástupci Unie svobody, KDU-ČSL i vládní ČSSD. Avšak ministr financí Ivo Svoboda bez porady s vládou zvýšení poplatků Telecomu schválil, čímž rozhněval místopředsedu vlády odpovědného za ekonomiku Pavla Mertlíka. Ministr dopravy a spojů Antonín Peltrám chce přehodnotit smlouvu se strategickým partnerem SPT Telecom, protože stát podle něj nemá dostatečné zastoupení ve výkonných orgánech společnosti. Ve společnosti vlastní 27 procent konzorcium TelSource. ODS, jejíž ministr Karel Dyba prosadil monopolní postavení SPT Telecom do konce roku 2000, protest ignorovala. Petice je na  internetové stránce http://bojkot.zpravy.cz. Můžete ji tam podpořit.

  • Škodu za zhruba 800.000 korun způsobil výbuch a  požár v Třineckých železárnách, při němž se v úterý odpoledne zřítil 60 metrů vysoký komín. Zřícení komínu pro odtah spalin z ohřívače větru u vysoké pece způsobil výbuch vysokopecního plynu s horkovzdušnou směsí. Příčina výbuchu není známa.

  • V Teplicích se připravuje akce proti rasismu. Vazeny pane Culiku, obracime se na vas s prosbou o uvedeni odkazu pripravovane akce proti rasismu v Teplicich. Je-li to mozne uvedte tento link v BL: http://www.teplice.cz/against/ Jinak preji hodne zdaru do vasi cinnosti a hodne sil cele redakci BL - delate potrebnou a kvalitni praci. S pozdravem Jan Strnad.

  • Česká televize: Vedoucí zpravodajství Zdeněk Šámal umlčel Janu Bobošíkovou. Moderátorka Jana Bobošíková poskytla 23. října 1998 Britským listům rozsáhlý a závažný rozhovor. Svědčí v něm znepokojujícím stavu redakce zpravodajství této veřejnoprávní instituce a vysvětluje, proč se rozhodla odejít. Odvetou za její vystoupení v BL i v jiných sdělovacích prostředcích jí Zdeněk Šámal zakázal vstup na obrazovku."Vážený pane Čulíku, možná by vás zajímalo, že mám písemný zákaz moderovat, natáčet šoty a chodit na porady, podepsaný panem Šámalem. To vše pro mé názory v tisku," napsala nám J.B. 27. 10. 1998.

  • Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list".

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Případ Jan Kavan:

    Benjamin Kuras: Nikdy jsem netvrdil, že Jan Kavan spolupracoval s Stb po roce 1970

    Původní rozhovor Britských listů s autorem a překladatelem Benjaminem Kurasem, který žije v Londýně a který v ČR zveřejňoval články kritické vůči Janu Kavanovi.

    (Možno citovat pouze s uvedením zdroje.)


  • Ve čtvrtek 12. 11. jste zveřejnil omluvu Janu Kavanovi v Britských listech, nyní však vychází v pražském měsíčníku Xantypa s vámi rozhovor, jehož část je ostře kritická vůči Janu Kavanovi.

    K tomu několik otázek: V roce 1992 otiskl týdeník Respekt váš článek "Kavan - KATO: Tajný spolupracovník - důvěrný styk". V něm byl zkresleně citován seznam skartovaných dokumentů, týkajících se Jana Kavana. Zkreslená a příliš krátká citace v Respektu navozovala dojem, že Jan Kavan spolupracoval s Stb v době husákovského režimu po roce 1970, zatímco pohlédneme-li na celou citovanou stránku ve svazku, vyplývá z ní opak, že naopak Stb Kavana sledovala jako aktivního příslušníka antikomunistické exilové opozice. Dá se říci, že zkreslení pošpinilo Kavanovo jméno. V ČR vládne vypjatá emocionální atmosféra. Nebývá tam zvykem podrobně, věcně a objektivně hodnotit ve sdělovacích prostředcích fakta. Lidé nekriticky přijímají insinuace s emocionálním podtextem, zejména pokud jim potvrzují jejich předsudky, a proti Kavanovi mnozí předsudky měli: byl to emigrant, zastával labouristické (sociálně-demokratické) názory. Možná si neuvědomujete, jak tato zkreslená citace i jiné povrchní, emocionální insinuace stačily k živení dlouhodobé, iracionální tiskové kampaně i všeobecného přesvědčení, že Jan Kavan "byl u estébáků". To vám řekne dnes v ČR leckdo. Málokdo ovšem zná podrobnosti. Skoro nikdo není ochoten se složitou historií disidentské činnosti Jana Kavana nestranně, věcně a v detailech zabývat. Stačí jen nepodložené přesvědčení, "že byl u estébáků". Jak se na tento fatálně zkreslený citát ve vašem článku z roku 1992 díváte dnes?

    Beru na vědomí vaše upozornění, že sedm let starý spor Kuras - Kavan za tu dobu prosákl emocemi, dohady a iracionálnostmi, takže to zkusme bez nich, věcně.

    Upřesněme, že minulý týden jsem se omluvil Janu Kavanovi za jednu jedinou věc, a to jeden jediný chybný citát v článku "KATO - tajný spolupracovník" - v Respektu z roku 1992. Žádám, aby toto bylo naprosto jasné, kdyby někdo chtěl tuto omluvu citovat v českých novinách.

    Došlo tam k záměně slov v titulech dokumentů, které tvoří součást citovaného spisu KATO, jako dodatek z roku 1978, a které byly skartovány v roce 1989. K záměně došlo v těchto dvou citacích:

    Spis: "Rozpory v Palach Pressu" a "Situace v Palach Pressu".

    Respekt: "Rozhovory o Palach Pressu" v obou případech.

    Uvedl jsem citáty slovy, že "nic neříkají". Jan Kavan si v Britských listech stěžoval, že jsem se touto záměnou dopustil vědomého zkreslení citátu a tím jsem prý navozoval dojem, že spolupracoval s StB po roce 1970, kdy byl agent Zajíček alias Zachystal odvolán. (Na tomto místě jsou v BL obě inkriminované citace z policejního seznamu skartovaných dokumentů o Kavanovi, pozn. JČ.) Jan Kavan dále ve stížnosti uvedl, že skutečná formulace daného citátu naopak znamená, že na něho pravidelně podával StB zprávy někdo jiný.

    Opakuji, že nevím, jak k této chybě došlo a že nebyla záměrná, nýbrž způsobená nedbalostí nebo nepozorností a nechápu, jak by se z ní dalo vyčíst, zda Kavan spolupracoval nebo byl sledován. Uvědomil jsem si ji teprve minulý týden, když jsem si po sedmi letech znovu pozorně spis kontroloval, díky Vašemu upozornění. Trvám na tom, že v době, kdy jsem článek psal, citáty v této části spisu skutečně nic neříkaly ani mně, ani redakci. Nerozumím, jak tato chyba mohla vážně poškodit Kavanovo jméno víc, než už bylo poškozeno jeho zveřejněním parlamentní komisí. Beru nicméně na vědomí váš a Kavanův názor, že se to tak mohlo některým čtenářům jevit, proto jsem se za chybu omluvil a omluvu opakuji v tomto omezeném rozsahu. Je to omluva za jedinou chybu, která navíc byla neúmyslná.

    Nerozumím, jak tato chybná citace, či údané "jiné povrchní emocionální insinuace" mohly stačit k živení jakési "dlouhodobé iracionální tiskové kampaně". Žádnou kampaň jsem z Londýna nevnímal a po svých článcích v Respektu jsem se Janem Kavanem veřejně nezabýval, dokud mě nenařkl z nehorázné lži v roce 1996. Rovněž nemohu přijmout odpovědnost za to, jak si kdo moje články vykládal.

    Opakuji také, že jsem v článku zároveň pečlivě citoval pasáž ze spisu, z níž je jasné, že StB na Kavana nasadila někoho jiného, za účelem nevědomého vytěžování. Rovněž opakuji, že jsem netvrdil, že Jan Kavan s Stb spolupracoval po roce 1970.

    Pokud jde o interview v Xantypě, několik lidí, jejichž názorů si vážím, mě upozornilo, že jsem v něm přestřelil, a že po skončeném sporu by se už mohlo jevit jako emocionální posedlost. Vidím, že můj spor s Kavanem se tím bezděky vymkl do jakési setrvačnostní spirály, kterou chci tímto zastavit. V hovoru se Zuzanou Blühovou, která pro Kavana teď pracuje jako poradce pro média a která nás oba z emigrace dobře zná, jsem se dověděl, že naším vyhroceným sporem zvlášť těžce trpí Kavanova mladá žena Lenka.Smrtelně nerad působím bolest ženám, ani bezděky. Nabízím jí proto upřímnou omluvu.

  • Požádal jste týdeník Respekt, aby uveřejnil opravu, že výše uvedený citát byl nepřípustně zkreslen a že se tedy z něho vzniklé podezření, že Jan Kavan pracoval pro Stb po roce 1970, nezakládá na pravdě? Máte konkrétní a nezvratné důkazy, že Jan Kavan někdy ve svém životě vědomě pracoval pro Stb? Pokud nikoliv, proč jste o tom v českém tisku široce psal?

    Beru za tuto opravu odpovědnost sám, nechci budit dojem, že z chyby viním Respekt. Nerozumím vašemu tvrzení, že jsem v českém tisku "široce" psal, že Jan Kavan vědomě pracoval pro StB. Pouze jsem citoval z existujícího spisu, jehož obsah ani Jan Kavan nepopírá.

  • Ve vašem článku "Operace Delta: Nový rozruch v případě Kavan", který zveřejnil Respekt č. 32/91, líčíte příběh Kavanova kamionu se zakázanými knihami, který v roce 1981 zadržela československá policie. Formulace článku insinuují, že za zadržení kamionu nesl vinu Jan Kavan. ("Kamion byl vyslán z Londýna z agentury Palach Press, kterou vedl Jan Kavan.Celá operace měla být tajná, dnes je jasné, že Stb o ní již delší dobu věděla. (...) Jan Kavan (...) z podivných důvodů neuposlechl varování a žádosti československých disidentů, aby změnil krycí jména (...) tři týdny před příjezdem kamionu.") - V ČR bylo ale prokázáno, že Kavanův kamion prozradil Stb nikoliv Kavan, ale někdo jiný, známá osoba v tehdejším Československu. Potvrdili to i mnozí disidenti, jimž byly zásilky v kamionu adresovány. Jejich svědectví ovšem česká média většinou nezveřejnila. Máte konkrétní důkazy, že Jan Kavan předem informoval Stb o vyslání tohoto kamionu?

    Nikdy jsem netvrdil, že Jan Kavan předem informoval StB o vyslání kamionu.

  • V rozhovoru pro měsíčník Xantypa, který vychází tento týden, jste v souvislosti se zadrženým kamionem konstatoval: "Několik disidentů bylo zatčeno. Thames TV o tom natočila dokument, v němž uvedla, že v kamionu byla jména a adresy Kavanových kontaktů. Kavan na Thames TV podal stížnost u komice BCC, že v kamionu žádná plná jména nebyla." - To je pokud vím nepřesné. Z dokumentace případu vyplývá, že Kavan si na Thames TV stěžoval proto, že její film o zadrženém kamionu konstatoval, že v kamionu byl "seznam jmen a adres lidí v Československu, kontaktů tajné organizace Jana Kavana." Charta 77 nebyla "tajnou organizací Jana Kavana" a po odvysílání této formulace hrozilo, že by mohli být na základě tohoto výroku britském televizním filmu zadržení čeští disidenti souzeni jako členové "tajné Kavanovy organizace". Bylo by to spiknutí s cizí moci a následovaly by dlouholeté tresty. - Dále, v rozhovoru pro Xantypu jste neuvedl, že "stovky jmen a adres", na samolepicích štítcích, které v kamionu byly, byly Pavlem Tigridem z velké většiny náhodně vybrané adresy z telefonního seznamu, které Tigrid používal s pomocí pražských disidentů k distribuci českého exilového tisku v Československu. Šlo tedy nikoliv o adresy "Kavanovy tajné organizace", ale o materiál, který nemohl a nebyl použit proti disidentům v soudním řízení. Jste ochoten tyto své nepřesné formulace v Xantypě vzít zpět?

    Informaci o Tigridově namátkovém výběru znám jen z druhé ruky a byla nerelevantní pro posuzování podstaty sporu. Tou byla otázka, zda jsem nehorázně lhal.

  • V Xantypě píšete, že v zadrženém kamionu byly jména a adresy i "ručně psané na balíčcích". Podle informací z jiných zdrojů byly však balíčky označeny pouze kódy a jejich příjemci nebyli nikdy dešifrováni. Žádní ze zatčených disidentů nebyli popotahováni za to, že by balíčky byly určeny jim. Můžete poskytnout důkazy pro tento váš výrok?

    Důkazy pro tento výrok poskytl mimo jiné Kavan sám v dopise, zaslaném krycímu jménu Kat, který jsem jako důkaz předložil soudu. Jeho pravost potvrdil v přísežném prohlášení v Anglii jeden ze spolupracovníků, který s ním kamion nakládal.

  • V rozhovoru s měsíčníkem Xantypa jste také uvedl, že Kavan křivě přísahal, když "napadl v roce 1982 Thames TV, za její nepravdivé tvrzení, že "v kamionu byla jména". Šlo o vedlejší, procedurální spor, který byl předložen britskému soudu, ostatní jednání, týkající se Kavanovy stížnosti proti Thames TV, neprobíhalo před soudem. V místopřísežném prohlášení, shrnujícím celou stížnost, Kavan uvedl na titulní straně vámi napadanou zkrácenou formulaci, hájí se však tím, že prý na titulní straně nebylo na podrobnější vysvětlení místo a že plná formulace, kritizující film Thames TV za výrok o seznamu jmen a adres lidí v Československu, kontaktů tajné organizace Jana Kavana, byla obsažena v přílohách k prohlášení, které jsou - podle Kavana a podle jeho britských právníků prý nedílnou součástí spisu. Jaký je váš postoj k tomuto sporu?

    V samotném přísežném prohlášení podepsaném u Nejvyššího soudu Jan Kavan podával mimo jiné stížnost na "nepravdivá tvrzení programu, že kamion vezl seznam jmen a adres a že francouzští řidiči nesnědli všechny dokumenty, které vezli." Ta hlavní příloha, o níž angličtí právníci potvrdili, že byla součástí přísežného prohlášení, byla ona původní sedmistránková stížnost, adresovaná BCC. Je v ní tato věta: "Francouzi nedostali jména adresátů knih, pouze několik osobních dopisů, které se jim podařilo všechny zničit." Kompletní přísežné prohlášení tedy obsahovalo nepravdivé sdělení dvakrát.

  • Co si myslíte o Kavanově argumentu, že se nemohl ve své stížnosti BCC zmínit o existenci Tigridových samolepicích štítků s adresami v kamionu, protože by tím prozradil StB celou mechaniku distribuce českých exilových tiskovin v komunistickém Československu, distribuční síť by tak rozbil a ohrozil by tím pražské disidenty?

    Nemám na něj názor.

  • V rozhovoru pro měsíčník Xantypa uvádíte, že "v roce 1992 (...) Kavan podle lustračního zákona pro podezření ze spolupráce z StB musel odejít z parlamentu, ale už v roce 1996 se do politiky vrátil jako senátorský kandidát." Neuvedl jste, že byl Jan Kavan mezitím od podezření ze spolupráce z Stb soudně očištěn. Proč?

    Pokud jsem tomu rozsudku rozuměl, Jan Kavan byl očištěn od podezření z "vědomé" spolupráce. Samotný styk s agentem StB v Londýně nepopírá ani on sám.

  • V nedávném procesu s Kavanem, kdy pražský soud potvrdil, že Kavan poškodil vaši pověst, když v jednom článku označil vaše výroky za lež, jste na Kavanovi vysoudil odškodné 50 tisíc korun. V rozhovoru s Xantypou uvádíte, že tyto peníze odevzdáváte pražskému Výboru na ochranu svobody slova. Podle některých kritiků je to organizace, v jejímž čele stojí pan Vachalovský, a ten prý vede na základě neověřitelných skutečností subjektivně zaměřené kampaně proti různým osobám v ČR, včetně Jana Kavana. Je-li to pravda, byl byste ochoten věnovat vysouzené peníze nějaké objektivní, nezávislé organizaci?

    To ať pan Kavan prodiskutuje s mým právníkem, který má moji plnou moc s těmito penězi disponovat.

  • V rozhovoru s Xantypou uvádíte, že vlastníte 550 stránkový neveřejný spis Stb, "dokládající, jak v letech 1969 - 1970 udával v Londýně emigranty agentům Stb." Kolik stránek z oněch 550 se týká návštěv Jana Kavana na londýnském vyslanectví v letech 1969 - 1970? Jak můžete prokázat, že všechny informace ve svazku, nasbírané údajně od Jana Kavana, byly skutečně od něho? Existují totiž informace, že některé údaje se dověděla Stb úplně od jiných lidí a dělala z nich souhrny, které přičleňovala pro zjednodušení k jednomu zdroji. Proč v rozhovoru s Xantypou nerespektujete rozhodnutí českého soudu, že Jan Kavan s Stb vědomě nespolupracoval? Máte-li konkrétní a nezvratitelné důkazy, že tomu je jinak, proč jste je soudu nepředložil?

    Proč vy nerespektujete rozhodnutí soudu v mém případě? Slovo "neveřejný" jsem v interview nepoužil. Celý spis vám okopíruju a pošlu, budete-li chtít. Zveřejněte prosím také Odborné vyjádření federálního ministerstva vnitra ze dne 26. června 1991, které už jsem vám poslal a podle kterého se po zrušení StB dnem 16. února 1990 na spis této kategorie nevztahuje státní ani služební tajemství. (Zveřejněno níže, pozn. JČ.) Jeho zveřejnění v médiích tudíž není trestný čin.

  • Hovoříte také o Janu Šlingovi, který, jak píšete, v roce 1969 Kavana varoval, že český diplomat na velvyslanectví v Londýně, s nímž byl ve styku, byl agent Stb. Jak to Jan Šling věděl, když až do srpna 1972 žil v Praze? Neuvedl jste , že mezi Janem Šlingem a Janem Kavanem existovala rivalita, takže není vyloučeno, že jeho svědectví může být osobně zabarvené. Je možné brát vážně takováto svědectví o tom, co se stalo téměř před třiceti lety? Nepromlčují se v civilizovaných zemích dávné trestné činy právě proto, že nelze na tu časovou dálku získat spolehlivé důkazy?

    Jan Šling studoval v Londýně do května 1969, pak byl nucen se vrátit, a emigroval roku 1972. Svoje prohlášení mně poskytl letos. Hovořil věcně, bez zvláštní zášti.

  • Jak je možné, že lidé, kteří nevěřili komunistickému režimu a jeho tajné policii ani slovo, berou jako stoprocentní pravdu policejní svazky, které se po Stb dochovaly? Na Západě vyšla celá řada materiálů, dokazujících, že nelze policejní svazky považovat za spolehlivé důkazy - že jsou směsicí polopravd a zbožných přání. Viz například svědectví britského konzervativního historika Timothy Gartona Ashe, který o svazku, sestaveném na něj východoněmeckou policií, když žil v NDR jako student, vydal nedávno celou knihu. Josef Škvorecký považuje Cibulkovy seznamy a svazky Stb za komunistické spiknutí, zlý odkaz nekomunistickému národu. Škvorecký napsal v Lidových novinách 12. listopadu 1998: "[Cibulkovy] seznamy uvedly v chod divný proces, který vyústil v legální skandál, kterého si nikdo vlastně nevšiml: pranýřované osoby ze seznamů musely dokazovat, že jsou nevinné. Řekl bych, že to byla jasná perverze západního práva, k němuž se, pokud vím, Česká republika hlásí a  podle něhož je tíha důkazu na žalujícím; obžalovaný se hájit nemusí. Obžalovaní nucení dokazovat nevinu, to byla specialita práva sovětského." Souhlasíte s tímto odsouzením tajných materiálů Stb? Pokud ano, proč jste je předkládal veřejnosti, jako by to byla nezvratná fakta?

    "Tajné materiály StB" jsem veřejnosti jako "nezvratná fakta" nepředkládal.

  • Obdržel jste od britských vládních úřadů v souvislosti s vaší aktivitou proti Janu Kavanovi určité vyrozumění. Z kterého úřadu to bylo, co bylo obsahem dokumentu a jaký je váš postoj vůči němu?

    Nešlo o dokument, nýbrž o soukromé sdělení, z něhož se dalo vysoudit, že současný britský establishment podporuje přátelský a pracovně užitečný vztah, který k Janu Kavanovi mají někteří britští ministři, bez ohledu na výsledek našeho soudního sporu, který vzali na vědomí.

  • Znamená to, že vaší čtvrteční omluvou v Britských listech a tímto rozhovorem končí vaše kritická kampaň proti Janu Kavanovi?

    Za předpokladu, že se nebudu muset bránit dalším útokům a nařčením od Jana Kavana či jeho přátel, nebo že nebudu muset svědčit v případech, kde bylo použito mých informací, od této chvíle o Janu Kavanovi nemám co dalšího říct. Vzalo mně to hodně pracovního času a výsledkem je několik nenapsaných her a knížek. Na žádné další otázky týkající se Kavana neodpovídám a další informace neposkytuji.

    Děkuji vám za rozhovor.

    (Rozhovor vedl Jan Čulík)


    Příloha:

    Úřad FMV pro koordinaci a řízení

    SEO - skupina OUS FMV

    V Praze dne 26. června 1991

    Odborné vyjádření z oboru státního a služebního tajemství federálního ministerstva vnitra

    I.

    V odborném vyjádření mají být zodpovězeny následující otázky:

    1. Časové omezení tj. od kdy do kdy byla evidence o tajné spolupráci s bývalou složkou StB (ve formě KTS, TS, D, Agent) předmětem:

    a) státního tajemství ve smyslu ust. par. 106 a 107 tr. zákona

    b) služebního tajemství ve smyslu ust. par. 173 tr. zákona

    II.

    V souladu s ustanovením par. 21. odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a s NMV č. 6/1984, kterým se upravuje výkon znalecké činnosti ve věcech státního a služebního tajemství a zpravodajské činnosti, podávám k předmětným otázkám podle par. 105 odst. 1 trestního řádu následující odborné vyjádření:

    K otázce č. 1:

    Svazky tajných spolupracovníků bývalé StB tvořily do jejího zrušení ve smyslu čl. 12 odst. 4 NMV č. 34/1977 předmět státního tajemství se stupněm utajení "Přísně tajné". Po zrušení StB dnem 15. února 1990 svazky tajných spolupracovníků této instituce pozbyly významu chráněného zájmu a tudíž není naplněna materiální stránka pojmu státního ani služebního tajemství.

    Na předmětné materiály se však vztahuje povinnost mlčenlivosti ve smyslu par. 60 odst. 1 zákona č. 40/1974 Sb. o SNB.

    Vedoucí skupiny OUS FMV

    mjr. JUDr Ladislav Stodola


    Proč v Čechách nefunguje kapitalismus?

    Petr Paleta

    Páteční Britské listy uveřejnily zajímavou úvahu pana Paříka na téma "proč nefunguje v Čechách kapitalismus". Názor pana Paříka mi připadá trochu zjednodušený, a proto bych rád přispěl svoji troškou do mlýna.

    Zaujala mě už věta " Domnívám se spolu s Táňou [Zajícovou], že lze považovat správnost pravicové teorie za experimentálně dokázanou, třeba výkonem hospodářství amerického." Tato věta je sice jako vystřižená z našich "politicky správných" novin, ale není z ní vůbec jasné, co s čím pan Pařík srovnává. Dává-li do protikladu tržní ekonomiku a reálně-socialistické centrální plánování, plně s ním souhlasím (i když nevím, proč pak používá slovo "pravicová teorie"). Chce-li však srovnávat různé ekonomiky vyspělého světa, pouští se na velmi tenký led. Americká ekonomika má jiné rysy než třeba ekonomika japonská, (západo-)německá, švýcarská nebo norská. Možná je "pravicovější", není však výkonnější (viz např. údaje Světové banky). Ale to je námět na samostatnou diskusi.

    Bez ohledu na své odlišnosti stojí všechny tyto ekonomiky na stejných základech. Napadne-li vás "tržní ekonomika", máte samozřejmě pravdu. Jenomže tržní ekonomika je i v Řecku, Turecku nebo v České republice, a pečení holubi v těchto zemích do huby nelétají. Musíme se podívat trochu pod pokličku. Co chybí Řecku ve srovnání s Irskem? Čím disponují Slovinci a my nikoliv? Co třeba:

    1. podnikatelské (a nejen podnikatelské) klima založené na konkurenci (přinejmenším pro domácí subjekty), poměrně snadný vstup do podnikání pro začínající firmy

    2. dobrovolné dodržování zákonů, smluv a závazných pravidel, podpořené samozřejmě fungujícím "umravňujícím" aparátem (soudy, policie)

    3. ochrana majetku, a to zejména ochrana majetku těch "menších"

    4. společenské klima podporující aktivitu, "podnikavost", investice a úspěch (nejen finanční)

    5. občanská důstojnost, rovnost před zákonem, slušné ocenění za práci, dostupnost vzdělání, státní aparát sloužící občanům a ne naopak.

    Možná vás překvapuje, že jsem do svých podmínek nezavedl často skloňované liberální modly, "soukromé vlastnictví" nebo "nízké daně". Mám pro to dva důvody. Především, obě tyto podmínky vyplývají z mých pěti bodů. Bez převažujícího soukromého vlastnictví není možné zajistit konkurenční prostředí (bod 1) a příliš vysoké daně zase ničí podnikavost (bod 4). A kromě toho, ve spoustě států převažuje soukromé vlastnictví při nízkých daních a přesto je jejich ekonomika k pláči, stačí se podívat do Afriky nebo Jižní Ameriky. Naopak konkurenčně založená ekonomika přežije nějaký ten státní podnik a rozumně vyšší daně (příkladem může být Německo s Volkswagenem).

    Ale vraťme se k České republice. Jakkoliv naši politici nejrůznějších barev (zejména modré) tvrdí, že u nás zakořenila tržní ekonomika, podle uvedených pěti kriterií jsme na tom velmi špatně. Udělejme si malou inventuru.

    1. konkurenční klima

    Tento bod považuji za klíčový, a právě v něm selháváme nejvíce. Částečně proto, že to máme odjakživa v povaze, ale v tom se asi příliš nelišíme od Rakušanů nebo Italů, takže to není omluva. Podíváme-li se na úroveň menších firem a na obory, kde konkurence je (třeba prodej počítačů nebo cenová válka na poli mobilních telefonů), musíme dojít k závěru, že ani Čechům není "competition" cizí. Malý, a často i velký privátní sektor funguje velmi dobře. Bohužel, ta část ekonomiky, která má cokoliv společného se státní mocí (zakázky na centrální nebo obecní úrovni, státem garantovaný monopol), je nakažená rakovinou. Všichni známe zmanipulované veřejné zakázky (nedávno jsem se jedné účastnil - v roli kořena, samozřejmě) nebo dosazování politických kámošů na klíčová místa v rozhodujících podnicích. Minulá vláda dosadila své lidi do Telekomu, Komerční banky, Unipetrolu, OKD atd. Tehdejší opozice tuto úděsnou praxi právem kritizovala, a když vyhrála volby, udělala to samé - místo aby na tato místa jednoduše vyhlásila konkurzy (mám na mysli skutečná výběrová řízení, ne frašky).

    2. dodržování pravidel a vynutitelnost práva

    O tom už bylo napsáno mnoho. Já jenom dodám, že pokud dokonce i soudy přijímají úplatky, patříme někam k Senegalu. Že se tak opravdu děje, vím od tří svých známých, kteří nezávisle na sobě v posledních letech zařizovali firmu (v Praze). Chcete mít zápis v obchodním rejstříku místo za půl roku už za čtrnáct dní? Taxa je 5000 korun, zkušený právník vám to diskrétně a na své riziko zařídí, vždyť "má kontakty". Všichni to vědí. Přitom stačí tak málo: evidovat, v jakém pořadí žádosti na obchodní soud došly, a vyřizovat je v tomto pořadí. Bez výjimek. A je po úplatcích.

    3. ochrana majetku, zejména "menšího"

    Na vysvětlenou, ochrana většího majetku je samozřejmě také důležitá, ovšem velký majetek se zpravidla dokáže ohlídat sám a často i rozmnožit na úkor toho menšího. To jsme ostatně viděli, když byli zcela beztrestně okradeni drobní akcionáři firem nebo fondů těmi většími nebo dokonce pouze správci svého majetku. I dnes si musíte dávat pozor, aby vás neokradla cestovní kancelář, pojišťovna, firma stavící váš byt a podobně. Pokud k tomu totiž dojde, máte naprosto minimální šanci získat svůj majetek zpátky, a to i tehdy, pokud se ti, kteří vás okradli, válejí v penězích.

    4. podnikavost, aktivita, ochota investovat a uznání úspěchu

    Myslím, že v tomto bodě nelze české společnosti mnoho vytknout. Lidé jsou samozřejmě různí, ale stačí se podívat kolem sebe, a hned to zlepší náladu.

    5. lidská a občanská důstojnost

    Ani zde na tom nejsme špatně. Dokonce i často kritizovaný státní aparát funguje docela dobře, pokud se díváme na jeho dolní patra. Bohužel, o jeho vrcholu škoda slov.

    Když to shrnu, nic moc, tak tři mínus. "Žiješ z podstaty, ale kdyby ses snažil, měl bys na lepší známku", řekla by souška učitelka, "stačí chtít a výsledek přijde sám".

    Dneska nás nikdo neokupuje, nikdo nám neříká, koho máme volit nebo jak se máme chovat. Dokonce i nadnárodní monopoly a jiná strašidla nás v tomto ohledu nechávají na pokoji. Tak co nám brání v tom, abychom si zařídili fungující ekonomiku? Popravdě řečeno, nevím. Nabízím několik hypotéz. Možná jsou správné, možná nikoliv, nevyhrazuji si právo ani na úplnost, ani na přesnost. Posuďte sami.

  • Nevíme. Jinými slovy, spoustu lidí je ochotno "utáhnout si opasky" nebo "hejbnout kostrou", ale soustředí se v dobré víře na kritéria, která jsou pro hospodářskou prosperitu nepodstatná, jako je "pravicovost", "disidentská minulost" nebo vzhled kandidáta, místo aby dali přednost kompetentosti, alespoň elementární poctivosti a úspěšným výsledkům.

  • Víme, ale nechceme. Neboli rozhodující části lidí současný stav vyhovuje. Vždyť se zase nemáme až tak špatně. Kdo se vyzná, ten se má přece dobře a může být "úspěšný". A Evropa nebo svět nám do toho nemají co kecat. Prostě myslíme jinak.

  • Víme, chceme, ale je nám to jedno. Nějak to dopadne, přijali nás do NATO, tak jako tak se nakonec necháme přijmout do Evropské unie. Zvolíme ty, kteří nás nechají na pokoji a prominou nám drobné podvůdky, a my jim za to promineme podvůdky větší.

  • Víme, chceme, není nám to jedno, ale nemůžeme (se prosadit proti stávající moci). Tuto variantu uvádím pouze pro úplnost. Jeden člověk skutečně nemůže, ani tisíc lidí nemůže, ale kdyby do této kategorie spadala podstatná část národa, vypadá to tu dnes jinak.

  • Manipulace. Jistá část sdělovacích prostředků zcela vědomě zkresluje pravdu a servíruje "čistý liberalismus" nebo "pravicovost" jako jedinou správnou cestu, a tak ovlivňuje podstatnou část populace. Já vím, nemám rád spiklenecké teorie, ale trochu mě zaráží, že noviny se zahraničním majitelem (Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, mnohé regionální noviny) jsou výrazně pravicovější, než noviny českých vlastníků (Právo, Slovo, Hospodářské noviny). Dokonce jsem (od jednoho novináře) slyšel, že byl šéfredaktor bulvárního deníku Blesk vyměněn proto, že nový německý majitel chtěl, aby byl tento list pravicovější (ne že bych věřil všemu, co mi kdo řekne, ale ono to tak nádherně zapadá do celkové mozaiky). Nikdo soudný asi nemůže popřít, že to, co většina sdělovacích prostředků provozuje proti Zemanově vládě, není nic jiného než štvanice, ve které v neustálém povyku zcela zanikají skutečné chyby vlády, které by si kritiku zasloužily (pro zahraniční čtenáře uvádím některé těžce kritizované "chyby" vlády: vláda zasedala jednou v deset večer, ministři říkají o určitém tématu každý něco jiného (před hlasováním vlády), někteří ministři jsou v důchodovém věku atd.).

    Před pár lety jsem měl hypotézu, že lidé v Čechách konečně pochopí, že je něco špatně v okamžiku, kdy bude slovenská koruna stát více než jednu korunu českou. K tomu již nakrátko došlo (loni na jaře), a mé předpoklady se nesplnily. Od té doby se stalo mnoho věcí, například reálná hodnota průměrného maďarského a polského platu překročila českou úroveň (viz např. Lidové noviny 13.11.). Probudíme se, až nás předeženou Estonci, nebo si budeme muset počkat až na Rumuny a blanické rytíře?

    Petr Paleta


    Vídeňská deklarace 13. listopadu 1998

    Konference "Informační společnost přibližující veřejnou správu těsněji k občanům" (Information Society Bringing Public Administration Closer to the Citizens)

    Pracovní překlad pro vnitřní potřebu pracovní skupiny telekomunikací a informatiky ČSSD

    Vídeňská deklarace je výsledkem práce pracovní skupiny číslo 5 "Fóra informační společnosti". Pracovní skupina veřejné správy na mnoha schůzích vypracovala a prodiskutovala příslušné dokumenty a následující Vídeňskou deklaraci předkládá k úvaze

  • Evropské komisi,
  • členským státům Evropské Unie, a pro prodiskutování a přijetí plénu konference "Informační společnost přibližující veřejnou správu těsněji k občanům" (Information Society Bringing Public Administration Closer to the Citizens, ISBACC, 12.-13. listopadu 1998).

    Těsnější přibližování veřejné správy k občanům v digitální epoše

    Informační společnost představuje mnoho vzrušujících příležitostí, které naléhavě vyžadují, aby je veřejné správy v Evropské Unii uchopily. Pokud tak učiní, pak mohou dosáhnout dobře plánovaného, dobře uspořádaného a účinného přechodu k tomu, co by mohlo být nazýváno "informovanou demokracií" v informační společnosti. Pokud ale v tomto ohledu selžou, pak je veřejný tlak může přinutit k ukvapeným a improvizovaným úpravám, jejichž výsledky však budou podstatně horší než bylo původní očekávání.

    Mezi mnohými lákadly informační společnosti je to, že umožní vládám dostát o mnoho efektivněji svým demokratickým povinnostem v ochraně a posilování individuálních práv a ve zlepšování výkonnosti a kvality veřejných služeb. V "Informované demokracii" nové aplikace telematiky mohou usnadnit a zlepšit rozhodovací procesy a vytvořit účinnější a logicky souvislejší pojítka mezi jednotlivými národními správami, a mezi nimi a evropskými institucemi.

    Rozhodující však bude snadnost a kvalita jejich propojení s občany. Lidé musí mít přístup k elektronické komunikaci se svou veřejnou správou nejen ve veřejných budovách ale i ze svých domovů. Zároveň jednoduchá fyzická komunikace musí být provázena garantovaným právem přístupu k veřejným informacím pro všechny lidi.

    Tato transformace k "informované demokracii" nemůže být udělána levně, třebaže poměr nákladů a výnosů z veřejných služeb se značně zlepší. Značné náklady na zařízení, školení a adaptaci veřejných databází a informačních systémů by však měly být považovány za investice, které jsou schopny se v reálně střednědobém výhledu vrátit.

    Po spoustě úvah o strategii, která bude potřebná pro urychlení přibližování informačně-orientované veřejné správy k občanům jsme se shodli na šesti cílech a řadě doporučení k jejich dosažení.

    První cíl: Dospět k jasné definici občanských práv na veřejné informace

    Jestliže zlepšení přístupu k informacím je klíčem k posílení jak občanských práv tak i individuálního osobního a profesního rozvoje, pak otázka "jaká práva na které informace za jakou cenu a podle čeho se mají zaručovat?" vyžaduje detailní definici.

    Věříme, že pragmatický přístup je nezbytně založen na úvaze, že určité informace jsou životně důležité pro plnohodnotnou individuální spoluúčast ve společnosti a pro uspokojení základních potřeb každého jedince. Tyto potřeby vycházejí z praktických, sociálních, kulturních a demokratických aspektů denního života a nacházejí široký konsensus po celé Evropské unii. Naznačují, že garantovaná práva by měla zahrnovat informace o pracovních příležitostech, o lékařské péči, o vzdělání, o osobní bezpečnosti, o pomoci v nouzových případech, o dopravě, o kultuře, o ochraně proti diskriminaci a informace o participaci na politickém životě. Uplatnění těchto garantovaných práv musí, samozřejmě, být podmíněno přísným respektováním stejně důležitého práva na individuální soukromí.

    Doporučujeme že základní informace na které jedinec musí mít právo přístupu by měly být určeny v úzkém a nepřetržitém dialogu mezi veřejnou správou a občany. Důležitým nástrojem pro usnadnění tohoto dialogu by měla být telematika, která umožňuje interaktivní propojení schopné vytvářet takové veřejné služby jejichž velká část by byla mnohem více individualizována než nyní.

    Dále doporučujeme aby vlády na národní úrovni určily pravidla pro přístup k veřejným informacím a využívání nových služeb, odvozených z tohoto přístupu. Tato pravidla musí zajistit bezpečnou komunikaci mezi občany a veřejnou správou prostřednictvím příslušné ochrany dat, autentizace a systémů elektronického podpisu.

    Druhý cíl: Veřejné služby musí být široce poskytovány prostřednictvím elektronických prostředků a veřejné informace se stanou univerzálně dostupnými pro občany

    Příprava veřejné správy na informovanou demokracii od ní vyžaduje přestavbu její organizace a funkce tak, aby byla schopna plně využít nové informační technologie k poskytování lepších veřejných služeb občanům. Cílem pro veřejnou správu na všech úrovních (lokální, regionální, národní, evropské) je její transformace do výkonných a integrovaných sítí, které budou schopny vytvářet jednoduché rozhraní pro uživatele veřejných informací a veřejných služeb. Nepochybně to ale předpokládá vyřešit větší úkol - odstranit existující politické a technické překážky komunikace a kooperace mezi nimi.

    Doporučujeme vládám a Evropské Unii urychlit přetváření jejich veřejných správ a institucí intenzivnějším využíváním nových komunikačních prostředků, zavádění příslušných školících schémat a tvorbu nových funkcí a hierarchií. Odpovědnost za řízení informačních zdrojů musí být dána vysoce kvalifikovaným lidem, kteří zaujmou vyšší řídící funkce.

    Třetí cíl: Partnerství veřejného a soukromého sektoru

    Věříme, že veřejná správa nemůže dosáhnout transformace výhradně vlastní silou. Jakmile jde o poskytování veřejných informací občanům, musí být vytěžovány finanční, intelektuální a technické zdroje soukromého sektoru, jejich využití však nesmí oslabit ochranu dat a občanské právo všeobecného přístupu k informacím. Soukromá iniciativa by se měla povzbuzovat k vytváření nových služeb s přidanou hodnotou, odvozených z veřejných informací.

    Doporučujeme vládám a Evropské Unii podpořit na harmonizované bázi partnerství veřejného a soukromého sektoru pro poskytování veřejných informací.

    Čtvrtý cíl: Veřejné informace by měly být dostupné bezplatně, pokud jsou poskytovány v jejich originálním formátu - třebaže to znamená zlepšit kvalitu stávajících veřejných databází - pokud jsou poskytované informace zdokonaleny vzhledem k užším potřebám uživatele, měl by být uzákoněn systém rozumných poplatků.

    Doporučujeme vládám a Evropské Unii definovat obecný přístup pro stanovování ceny za poskytování veřejných informací v Evropě.

    Pátý cíl: Stimulovat osvojení standardů a nejlepších postupů prostřednictvím panevropských iniciativ

    Doporučujeme Komisi během dvou let vytvořit jedinou vyčerpávající průběžnou zprávu o uskutečněných iniciativách které se týkaly veřejných služeb a informační společnosti v kontextu:

  • programu 5th Framework
  • programu IDA
  • programu TEN Telecom
  • programu Info 2000

    Šestý cíl: Zlepšení průběžného monitorování aktivit, ke kterým se zavázaly členské státy zesílí kapacitu Fóra pro vytyčování priorit a určování úzkých míst.

    Doporučujeme Fóru na evropské úrovni založit informační platformy pro nepřetržitý sběr informací o iniciativách členských zemí, které využívají nové technologie pro veřejné služby. Expertní skupiny tvořené vysoce kvalifikovanými jedinci s dobrou znalostí systémů veřejné správy jak na evropské tak i na národní úrovni by měly práci těchto platforem monitorovat a každoročně o tom vydávat zprávu.


    Irák a Spojené státy: neopatrná rétorika bude stát životy

    napsal v pondělí v deníku Independent jeho známý reportér na Blízkém Východě Robert Fisk. "Nikdo se neptá na velmi silný zápach ropy, který se line z pax Americana, amerického míru v Perském zálivu", píše Robert Fisk.

    Před osmi dny zasedl v Bagdádu k večeři s náměstkem iráckého ministerského předsedy Tariqa Azize v jeho domě bývalý premiér Irské republiky Albert Reynolds. Předtím oba muži debatovali v Azizově kanceláři čtyři hodiny - Reynolds upozorňoval Irák, že musí v krizi přijmout kompromis, Aziz zase argumentoval, že prý chce Washington Irák zničit.

    Albert Reynolds opakoval Azizovo podezření i reportéru Independentu Robertu Fiskovi. Aziz podle něho konstatoval, že kdyby byl nějaký jiný národ než Irák vystaven tomuto druhu tvrdých sankcí, bylo by to považováno za jeho vraždění.

    Samozřejmě, pokračuje v Independentu Robert Fisk, Alberta Reynoldse, muže, který pomohl vytvořit irský mírový proces, všichni naprosto ignorovali, poté, co odjel z Bagdádu zpět do Evropy. Když přicestoval Reynolds koncem minulého týdne do New Yorku, tou dobou se už připravovaly na letištích americké bombardéry. Reynolds dostal možnost jen telefonem pohovořit s několika nízkými pracovníky amerického ministerstva zahraničí. Amerika nechtěla žádné vzkazy z Bagdádu.

    Když Reynolds navštívil v Bagdádu kancelář OSN, ústředí oficiálního monitorování chemických zbraní v Iráku, UNSCOM, dověděl se od jednoho ze tří inspektorů OSN, s nimiž se tam setkal, pozoruhodnou věc. Finský zbrojní inspektor OSN konstatoval, že UNSCOM už svou práci v Iráku skoro skončil a potřebuje k jejímu dokončení jen tři měsíce.

    "Byla o tom informována irácká vláda?" chtěl vědět Reynolds. Muž od OSN to nevěděl - jeho úkolem není jednat s Iráčany. Reynolds šel s touto zprávou zpět k Azizovi. Aziz mu řekl: "Rozhodovali bychom úplně jinak, kdybychom tohle věděli."

    Je samozřejmě lehké přehnat význam neformálních jednání mezi podřízeným Saddama Husajna a bývalým irským ministerským předsedou, píše dále Robert Fisk. Jeden americký činitel nedávno konstatoval, že Reynolds nemá žádný vliv ani moc a jen na sebe chce mezinárodně upozornit.

    Avšak Reynolds se nicméně dotkl jádra nynější zoufalé krize miliardy dolarů: víry Iráku, že se Spojené státy rozhodly nikdy nezrušit sankce, uvalené na Irák.

    Názory Tariqa Azize lze najít v dodatku k víkendovému dopisu irácké vlády Radě bezpečnosti OSN, který způsobil, že nakonec bombardéry proti Iráku nevzlétly - i když se dopis nezmiňuje o 100 miliónech dolarech, které odhlasoval americký Kongres pro účel svržení iráckého režimu. OSN lze z toho těžko obviňovat.

    Nakonec jde o účel sankcí a nikoliv o dosud neobjevené spóry anthraxu, které možná jsou nebo taky nejsou v laboratořích Saddáma Husajna. Reynoldsovi se dělalo špatně ze zdravotního stavu a z úmrtí tisíců iráckých civilistů. Avšak jejich tragický osud se stal svým způsobem dalším důvodem, proč pokračovat s krutou mašinérií sankcí OSN.

    Když nedávno vystoupila v OSN Madeleine Albrightová a požadovala pokračování v sankcích, argumentovala, že existují fotografické důkazy, že Saddám Husajn si dál staví obrovské a luxusní paláce pro sebe a pro své komonstvo. Letecké fotografie dokazovaly, že se ty paláce skutečně stavějí.

    Jestliže dokáže i za těchto podmínek shromažďovat Saddam Hussejn osobní bohatství, znamená to tedy, že ho mezinárodní sankce stále ještě nepostihly. Ironie je, že ti, kteří chtějí dokázat nutnost pokračování hospodářského embarga proti Iráku, to činí prokazováním, že je toto embargo neúčinné. Protože jestliže je Saddám Husajn dosud schopen stavět si nové paláce, pak zcela zjevně sankce OSN nemají žádoucíc efekt - ale Madeleine Albrightová se snažila dokázat opak.

    Evropské státy jsou přesvědčeny, že se sankce staly jakýmsi dogmatem. Vzhledem k tomu, že po dobu osmi let nebyly příliš účinné, musejí se dodržovat dál a dál. A nikdo se neptá na to, co Francouzi charakterizují jako "velmi silný zápach ropy, který se line z pax Americana, amerického míru v Perském zálivu".

    Kdyby totiž bylo ropné embargo proti Iráku zrušeno, kam až by poklesla nynější cena ropy?

    Jako ve špatném westernu, zdá se, že Bagdád i Washington přijaly naprosto iracionální politiku. Američané chtějí použít síly, aniž by věděli, co podniknou pak. Iráčané riskují americkou ofenzívu, protože nevědí, jestli mají budoucnost. Bylo by daleko rozumnější, kdyby z nynější nesmyslné situace v Perském zálivu vznikly veřejně kladené otázky a nikoliv nynější rétorika.


    Britská politika: obyčejní lidé se zasazují o své zájmy

    Právě v době, kdy mnozí novináři dospěli k závěru, že je politika mrtvá, že se proměnila jen v marketingovou manipulaci a obojaká vyjádření představitelů politických stran, začíná se politika znovu rodit mezi obyčejnými lidmi, napsal v týdeníku Observer Andrew Marr.

    Obyčejní občané bez vlivu, černí, bílí a asijští Britové vyvíjejí nátlakové akce proti soukromým podnikům, proti místním úřadům a bankám a vítězí v nich.

    Je to docela neznámé hnutí, v jeho čele nestojí známé osobnosti a nemá žádnou konkrétní ideologii. Minulý týden otevřelo toto hnutí svůj Národní institut.

    Ohnisko hnutí je ve východním Londýně, v jeho nejchudších čtvrtích, v ekonomicky stagnujícím Liverpoolu, v Sheffieldu, ve Walesu a v Bristolu. Usiluje o vybudování aktivní občanské civilizace v nejchudších oblastech Velké Británie. Zatím zaujalo svou činností více než 100 000 lidí. Předložilo své požadavky soukromým podnikům i poslancům parlamentu. Poskytlo školení více než 500 místních předáků. Hnutí existuje už deset let - a říká si "community organising". Vyzývá k aktivitě obyčejné lidi.

    O minulém víkendu uspořádalo 50 představitelů tohoto hnutí pochod do londýnské čtvrti Canary Wharf. Požadovalo, aby Financial Services Agency, agentura pro finanční služby, zabránila tomu, že banky uzavírají své odbočky v oblastech, které postihla hospodářské krize anebo ve vesnicích, které jsou izolovány od větších měst velkými vzdálenostmi.

    Průkopníkem tohoto hnutí byl americký kriminolog Saul Alinsky, který začal v třicátých letech zkoumat v chicagských slums, proč je mezi mladíky španělského původu tak silně rozšířena kriminalita. Usoudil, že hlavním problémem je to, že tito mladí lidé nemají moc. Opustil své dosavadní zaměstnání a zorganizoval komunitní akci, ve spolupráci s katolickými kostely, do nichž tito mladí lidé španělského původu chodili.

    Bývalý sociální pracovník Neil Jameson importoval v roce 1990 tuto myšlenku ze Spojených států do Británie. Má však také britské kořeny.

    Dosud existuje v Anglii a ve Walesu šest takovýchto organizací. Na rozdíl od politických stran jsou těsně spojeny s nejrůznějšími církvemi.

    Hnutí je agresívně politické a velmi ctižádostivé. Otevřeně požaduje rozhodnutí od poslanců, členů komunální samosprávy a přímo konfrontuje řadové občany s organizacemi a institucemi, které svými rozhodnutími ovlivňují jejich život.

    Při jedné z prvních akcí v roce 1991 donutili aktivisté spořitelnu Bristol and West Building Society, aby poskytla jedno procentu svých zisků místním bezdomovcům, aby pozměnila svůj postoj vůči lidem, kteří se náhle dostanou do potíží a nemohou splácet hypotéku a aby zreformovala svou praxi vůči tzv. "zakázaným čtvrtím", jejichž obyvatelům odmítala poskytnout hypotéky.

    Stovky aktivistů se dostavily na výroční podnikovou schůzi této spořitelny. Jedné soboty stovky aktivistů zablokovaly podobčky spořitelny tím, že se v celé řadě z nich mnoho aktivistů dožadovalo zároveň otevření nových kont. Nyní je spořitelna Bristol and West jedním z nejštědřejších dárců na dobročinné účely: zvýšila svůj charitativní rozpočet o 119 procent.

    V Severním Walesu se vzbouřili místní lidi proti podniku Deeside Aluminium, který působil 24 hodin denně velký hluk. Vyhledali si amerického majitele firmy v New Yorku a předložili mu ve Spojených státech své protesty. Přesvědčili místní komunální úřady, aby zpřísnily podmínky provozu a hluk je nyní odstraňován.

    Ve čtvrtích uprostřed Londýna, postižených nezaměstnaností, se aktivistům soustředěnou kampaní podařilo přesvědčit stavební firmy, aby najímaly místní pracovní síly. Bylo dohodnuto, že 15 až 20 procent stavebních dělníků bude místních. Kostely a mešity otevřely náborové kanceláře, poskytly stavebním firmám 250 uchazečů a poslaly 300 lidí do vyškolovacích kursů.

    Během posledních deseti let zaznamenaly tyto místní organizace úspěch ve více než 100 různých akcích. Aktivisté poukázali na nebezpečné parky a hřiště, na továrny, ekologicky znečišťující své prostředí, , na ilegální skládky, na prodejce narkotik a na špatné služby v supermarketech. Nejdůležitější je ale, zdůrazňuje Jameson, že akce pro nápravu něčeho dávají lidi dohromady a znovu vytvářejí mezi nimi kontakty, vytvářejí komunity.

    Zásadním textem je kniha In Defence of Politics, Na obranu politiky, od Bernarda Cricka. Toto dílo od životopisce George Orwella hlásá agresívní radikalismus, jehož kořeny vycházejí z komunit. Jádrem je myšlenka, že lidé naleznou sami sebe, když o něco společně usilují.


    Dvojí občanství a diskriminace

    Alex Wynnyczuk

    Zdá se mi ze ton debaty o dvojím obcanství se stává stále více a více neracionální. Je sice pravda ze nekterým státum nevadí, kdyz jeho obcane se hlásí k obcanství jeste nekde jinde, osobne ale nevidím dulezitý duvod proc by nekdo mel mít více nez jedno obcanství. Jsem také presvedcen ze kdyby Ceská vláda zmenila zákony a vrátila obcanství americkým Cechum ze pred vyslanectvím ve Washingtonu nebude zádná dlouhá fronta. Chápu ale vytrvalost a nadsení paní Fuchsové a jiných v jejich boji. Situace nás Americanů ceského puvodu je ale jenom malá soucást vetšího problému v polistopadové Ceské republice.

    Zrejme jako nasledek ctyriceti let komunistickeho rezimu, xenofobie je v Ceské republice dost rozšírená. Cizinci z východu jsou bud "mafiáni" nebo "ménecenní", ti ze západu "nás tu chtejí poucovat" a jou bohatí coz "moc radi nemáme". A o tech jiné barvy se není treba ani zminovat. A tak není divu, ze na kazdém kroku se nejak diskriminují vsichni, kterí jsou trochu jiní. Zacalo to oficielním udrzením vzité komunistické cenové diskriminace, kdy cizinci platí více v hotelech, restauracích a v divadlech. Pak prišla privatizace a  mnozí, nejen v hospodách, ale i ve vladních kruzích projevovali strach, aby "nás cizinci nevykoupili" a tak cizí investice se omezovaly. Není divu, ze pri restituci majetku zabaveného po roce 48, se okamzite vyloucili cizinci a obcane, kterí nemeli stálé bydliste v Ceské republice. Tím se meli vyloucit oni emigranti, kterí jeste meli obcanství, ale nezili v republice. Vzdyt oni jsou take jini a nakonec nikdo nemusel utíkat z komunistického rezimu, jak jednou prohlásil pan Dienstbier. Ze v mnohých prípadech ten majetek ve forme vil a domu zustal v rukou byvalych komunistických pohlaváru, to snad nevadí, protoze oni nejsou tolik jiní. Tu druhou podmínku restituce pozdeji Nejvyšší soud zrušil. Samozrejme pri rozhodování komu nechat precíst, co o nem nashromazdilo Stb se okamzite cizinci také vyloucili.

    Nebylo potom divu, ze kdyz se jednalo o ceském obcanství, ze se kazdému líbila ta zásada výlucnosti,. to jest ze ceský obcan nesmí mít zádné jiné obcanství. Uplatnovat se to dalo ale tezko. Vzdyt kazdý emigrant, který se usadil jinde nez ve Spojených státech a výslovne se nevzdal ceského obcanství si ho udrzel i za komunistického rezimu. Kdyby potom demokratická vláda chtela vzít obcanství vsem temto emigrantum, byla by to asi velká ostuda. Tem, kterí zijí v USA, se nic brát jiz nemuselo, protoze obcanství ztratili podle mezinárodní smlouvy podepsané jeste pred válkou. A tak máme uplne nesmyslnou situaci, kdy zákon nedovoluje dvojí obcanství, ale tisíce bývalých uprchlíku dvojí obcanství má. A aby celý ten zmatek byl ješte vetší, v dnešní vláde sedí dva ministri s dvojím obcanstvím. Nikdo se zrejme neptá, jak pri mezinárodních vyjednáváních vyjadrují svojí loyalitu.

    A tak nejde o obcanství pro americké Cechy, ale o konec diskriminace. Kdyby se vrátil majetek ukradený komunistickým rezimem kazdému, komu kdysi patril, kdyby si kazdý mohl koupit byt ci domek v Ceské republice, jako muze v jiné zemi, kdyby platily jedny ceny pro kazdého, at je cerný, bílý nebo obcan toho ci jiného státu, asi by se o tom obcanství tolik nedebatovalo a nebylo by tolik petic a stízností kongresu. Není zádným tajemstvím ze následky diskriminace obycejne nenesou jenom ti, kteri jsou diskriminovani, ale také ti kterí diskriminují. Nepochybuji o tom, ze Ceská republika by dnes byla bohatší, kdyby se nebránila tolik zahranicním investicím, kdyby nechala svoje bývalé obcany doma investovat a  vyuzila jejich styku a pozic v cizine k pozitivní lobby. Jiste i cizinecký ruch, hlavní zdroj valut, by také rostl pri menší diskriminaci.

    Alex Wynnyczuk

    Troy N.Y.


    Proč má někdo právo na dvojí občanství a jiný ne?

    Robert Smolík

    Pane redaktore,

    v dnesnich BL jste na titulni strane otiskl kardinalni otazku vyslovenou panem Parikem: "Proc nekdo ma pravo a ma dvoji obcanstvi a jiny ne?". Tato otazka podle jeho slov unikla jeho zahranicnim pratelum.

    Pokud si dobre pamatuji, toto bylo na strankach BL probirano v minulych letech nekolikrat a jedinym spravedlivym resenim muze byt umozneni vicero obcanstvi pro vsechny. Duvod: Cloveka, ktery jiz vice obcanstvi ma, nelze donutit "vybrat si", jak by to pan Parik velice rad udelal. Tak lze uvazovat v hospode, ale ne v pravnim state.

    Na cizi obcanstvi nema CR zadny vliv, takze jak by to pan Parik udelal? Asi by rekl panu Kavanovi a ostatnim "zradcum"-dvojobcanum: Jestli se do konce tisicileti nevzdate vsech svych neceskych obcanstvi, budete zbaven(a) obcanstvi ceskeho. A co by na to pan Kavan a ostatni? Chacha, to nemuzete udelat, protoze podle ceske ustavy nelze ceskeho obcana zbavit obcanstvi proti jeho vuli. A je to. Pan Parik prohrava. Bude si muset vybrat jednu z nasledujicich moznosti:

    1. Status quo zustava a vsechny vcetne pana Parika irituje, ze nekteri vice obcanstvi mit mohou a nekteri ne.

    2. Ustava CR se meni a obcane jiz mohou byt zbaveni obcanstvi, kdykoli si nekdo (napr. pan Parik) zamane.

    3. Vice obcanstvi je povoleno a spravedlnosti je dan volny pruchod. Tak to nakonec navrhuje (prozatim pouze slovne) soucasna ceska vlada. Panu Parikovi to nejde pod vous, ale je to jedine zcela spravedlive reseni.

    Premyslim, jestli jsem se mohl vyjadrit jeste srozumitelneji. Tusim, ze  to ale pan Parik stejne nepochopi, protoze predstava, jak sam pise "jednoho zadku" s vice obcanstvimi je pro nej proste neco tak hrozneho, nemoralniho, ba primo koristnickeho, ze je to predem vylouceno. Ptam se na oplatku pana Parika:

    1. JAK CHCETE PRAVNE ZARIDIT, ABY ZA SOUCASNEHO STAVU VECI MEL KAZDY CESKY OBCAN PO URCITE DOBE POUZE SVE CESKE OBCANSTVI?

    2. UZNAVATE MOJI ARGUMENTACI, ZE TO SPRAVEDLIVE ZARIDIT NEJDE, ANEBO NE (PROC?)

    3. CO JE PRO VAS PREDNEJSI, SPRAVEDLNOST (STEJNA PRAVA NA VICE OBCANSTVI PRO VSECHNY) ANEBO VASE PROKLAMOVANE "JEDEN ZADEK = JEDNO OBCANSTVI", KTEREZTO DVE MOZNOSTI SE VZAJEMNE VYLUCUJI?

    Pokud se pan Parik rozhodne odpovedet, predem mu dekuji.

    S pozdravem,

    Robert Smolík


    Konflikt zájmu dvou mateřských zemí

    Jindřich Pařík

    Pane Smoliku,

    zakladnim logickym argumentem proti dvojimu obcanstvi jednoho cloveka je mozny konflikt zajmu obou "materskych" zemi, nechci-li rovnou hovorit o moznem konfliktu. Z tohoto dvojobcan ze cti vyjit nemuze, jeden stat proste musi "zradit". Teto schizofreni situaci lze zabranit pouze prirozenym a jedinym spravedlivym zpusobem - tak ze clovek ma pouze jedno obcanstvi. Nabude-li obcanstvi statu jineho, toho puvodniho se vzda, protoze si musi byt vedom, ze nebude v budoucnosti schopen dostat vsem svym povinnostem k statu puvodnimu. Je to proste, ale priznavam ze i velmi neprakticke reseni. Reseni je to ale velmi cestne.

    Ale k Vasim otazkam:

    1. Nejsem pravnik a tak bych jako popovickej strejda videl reseni proste jak cerpadlo. K napr 1.1. 1999 se dvojobcani rozhodnou - preji-li si ponechat ceske obcanstvi - v tom pripade se vzdaji obcanstvi jinych, nebo si ponechaji cizi, a ceskeho pozbudou.

    2. Vzhledem k reseni nabizenem v bode 1 si nemyslim, ze existuje spravedlive reseni - kazdy dvojobcan nebude k nicemu nucen, pouze si bude muset predem rozmyslet, na kterou stranu se v budoucnu bude chtit pridat - a treba ktery i stat bude v pripade ohrozeni branit. Obcanstvi neprinasi s sebou jen vyhody ale i povinnosti. Uz vidim syny pani Fuchsove jak se tresou na to, aby mohli na sebe nechat rvat celej rok nejakeho primitiva v nasi armade. Nespravedlive by ovsem bylo, aby strejda Parik (s tim uz ale zeleny moc nehnou) to snaset musel, ale Fuchs jr. jsa ceskym obcanem ktery prekrocil 18 let veku ne. Proc? Povinnosti k statu musi mit kazdy obcan stejne, nejen prava.

    3. Je velmi tezke posoudit co je spravedlivejsi - spravedlnost je vnimana kazdym velmi subjektivne a kazdy mame sklon povazovat za spravedlive to co nam vice vyhovuje - je to lidska vlastnost. Me pripada eticke, moralni a cestne miti sanci si vybrat stat jehoz obcanem budu a ten stat by mel moje prava beze zbytku hajit a ja (samozrejme) jsem tomu statu cimsi povinnovan. Ze tento stat - pokud si neudelam z prisahy car papiru - muze byt jen jeden povazuji za naprosto logicke.

    Ale sireji k problemu - ktery je pred nami. Diky bolsevikum a jejich prisluhovacum se stala v teto zemi jedna velmi nestastna vec - lide museli ze zeme utikat, citili-li potrebu volne a svobodne dychat, pracovat, zit. Temto lidem se nas byvaly stat mstil tim, ze jim jejich obcasntvi potupne sebral a kdekomu jeste naparil flastr. Ti lide, samozrejme, ve svych novych domovech prijali jine obcanstvi a zili jak si prali, pracovali a mnozi byli velmi uspesni. Mnozi citili vztah k sve rodne hroude, k pribuznym a znamym, mnozi si svuj pobyt v zahranici jakymsi "zpusobem" legalizovali (uplatili bolsevika) a mnozi se k nam - do komunistickeho lagru - jezdili podivat jak to tady stoji za hovno. Jezdili ze svymi novymi pasy, potrebu miti ausgerechnet obcanstvi CSSR nikterak nepocitovali. Doba se smejkla a v nasi zemi se zacalo volne dychat take. Skoro vsichni co kde po svete byli prijeli domu, a nekterym z nich bylo jejich ceskoslovenske obcanstvi vraceno. Pro ty lidi to bylo nesmirne dulezite, ne snad kvuliva te cervene knizecce nazyvane obcansky prukaz, ale proto, ze zakonodarci velmi nespravedlive vazali restituce na obcanstvi. Nekterym lidem se to ale nepostestilo. Taticek Masaryk sveho casu totiz s Amiky dohodl, ze bud Cechoslovak - nebo Amik. A tak Amici meli po ptakach. Pak se do toho ale jeste schumelila ta valka, kdy to vsechno bylo jinak a tak po ptakach mel jen nejakej Amik a jinej Amik zase ne - proste klasickej bordel co dokazi nadelat snad jen pravnici. A tak nekdo chlivek po dedovi dostal, jiny ne a ten co ho nedostal rve jako tur protoze se citi okraden. A safra ze okraden je, o tom zadna.Tatickovi Masarykovi nikdo za tu smlouvu chobot nenasadil (na to nema silu snad ani Jirinka-ceska cizinka) ale smlouvu nejak zametli pod stul a zacal brajgl.

    Strejda Parik je osocen nejprve ze zavisti, pak z bolsevickeho mysleni, pak z nedemokratickych praktik a pak ze je pravdepodobne vypitej idiot nebo nahnila kedlubna kdyz razi heslo jeden zadek-jedno obcanstvi.

    Proc to vsechno?

    Protoze cast lidi v cizine byla okradena, k casti lidi se moji voleni zastupci chovaji jinak nez k jinym, nektere nejakej smudla z parlamentu urazi tim, ze tvrdi "ze stejne zdrhli jen proto, aby se nakapsovali", proto, ze se muj stat a moji predstavitele chovaji jako hovada. Strejda Parik ma malo sanci s tim neco delat, tu sanci kterou ma - tedy volit a jeste na internetu prskat vsak hojne vyuziva.

    Jak situaci resit?

    Po dlouhe uvaze nad zlabkem jsem dospel k nazoru jak bych po strejcovsku situaci vyresil. Dejme vsem co kdysi zdrhli nejakou tu vyjimku - dozivotni. At si spanembohem obcanstvi maji a uziji si ho do sytosti. Vratme jim policka a chlivky, fabricku nebo cinzacek - i kdyz strejda Parik neni ten, co jim to ukrad. Dejme obcanstvi i synum a vnukum pani Fuchsove (ovsem spolu s tim povolavacim rozkazem). Rekneme si - to ty smejdi bolsevicky to tak nejak zavonacili, ze proste normalni a standardni reseni je nemoze - ostatne co je tady normalni. Ale basta. Dalsi dvojobcanstvi nepripoustejme, strejdovi Parikovi nemecky pas nedavejme - nechme dvojobcany vymrit a nadale zachovejme exklusivitu. Tuhle vyjimku jsem schopen zkousnout, protoze bolsevicke Ceskoslovensko se k temhle lidem chovalo jako svine.

    Kapisto, Roberte?

    18.11.98

    Jindra Parik


    Odpověď z Kanceláře prezidenta republiky

    Jiřina Fuchsová

    To: Petra Jochmanova Subject: Re: Odpoved z Kancelare prezidenta republiky

    Petra Jochmanova wrote:

    Vazena pani Fuchsova,

    dovolte mi, abych Vam podekoval za Vas e-mail z 28. rijna 1998, ve kterem zadate o doruceni Vasi restituce a o to, aby generalni konzulat Ceske republiky v Los Angeles vydaval na pozadani osvedceni o ceskem obcanstvi.

    Bohuzel takovato rozhodnuti nejsou v pravomoci prezidenta republiky, a proto si Vam dovolujeme doporucit, abyste se se svou zadosti obratila na nase velvyslanectvi ve Washingtonu, kde Vam jiste pomohou.

    Velvyslanectvi Ceske republiky
    3900 spring of Freedom Street, N.W.
    Washington, D.C. 20008
    tel.: 202-274 9100
    fax.: 202-955 8540

    Jeste jednou Vam dekuji za Vas dopis a preji mnoho uspechu.

    S pozdravem

    Petr Burianek,
    zastupce reditele Politickeho odboru Kancelare prezidenta republiky


    Jiřina Fuchsová komentuje:

    Vazeni a mili,

    do Washingtonu je daleko....

    Nas navrh na novy, spravdlivy zakon o ceskem obcanstvi, zakon, ktery by odpovidal pozadavkum kladenym na nasi 'republiku nyni USA, NATO i EU, byl siroce cirkulovan, i Vase kancelar jej nekolikrat obdrzela... Je to jedina cesta jak vybrednout z dosavadniho legislativniho mocalu tykajiciho se techto veci.

    Odletam domu zacatkem prosince, ceka mne dalsi prace na PAMATNIKU ZAHRANICNICH CECHU, pece o nemocne rodice.

    Zaroven budu behem tomto pobytu pripravovat svoji volebni kampan. Budu, az panu prezidentovi vyprsi jeho volebni obdobi, kandidovat na prezidentsky urad v Ceske republice.Bez toho totiz se 100.000 Cechu, dnes protipravne v zahranici bez ceskeho obcanstvi a jejich ceske, za hranicemi nasi zeme narozene deti, spravdlnosti zrejme nedockaji.

    S laskou k vam vsem a k celemu spolecnemu domovu nas vsech, Republice Ceske

    Vase, srdecne a uprimne

    Jirina Benadova-Fuchsova
    protipravne bez obcanstvi ceskeho

    Jirina Fuchsova

    Lindauerova 10

    301 48 PLZEN

    P.S. OSVEDCENI o ceskem obcanstvi musi byt (zakon toto musi umoznit) mozno ziskat na kteremkoli zastupitelskem urade v zahranici na predlozeni rodneho listu neb jineho rovnomocneho dokumentu. Mnoho Cechu, hlavne starsich, si nemuze ze svych penzicek letat ani do Washingtonu, ani do CR..... Spravdlnost musi byt NEDILNA, a nesmi uprednostnovat jedny pred druhymi. Dekuji vam za uvazeni.


    Pohrdání nálezem Ústavního soudu

    Petr Uhl však v tomto článku naprosto pomíjí osud Čechů žijících ve Spojených státech... Proč?

    Polemika

    V Lidovych novinach vysel 7. listopadu komentar o dvojim obcanstvi nekterych byvalych cs. obcanu pod nazvem: Chcesli spravnym Cechem byti..., ve kterem jeho autor pomiji nekolik skutecnosti. Predne to, ze Ustavni soud mi neudelil zadnou vyjimku , nybrz ze svym nalezem loni v kvetnu uznal, ze podle soucasneho zakona volba slovenskeho obcanstvi po rozpadu federace neznamenala ztratu ceskeho obcanstvi pro toho, kdo volbou slovenskeho obcanstvi nechtel ceske ztratit. Dale to, ze civilnespravni usek ministerstva vnitra uz puldruheho roku protipravne odmita uznat za precedens toto rozhodnuti Ustavniho soudu, ktery je ustavou povolan vykladat zakony v pripade jejich nejasnosti, cimz destabilizuje pravni jistotu. A konecne to, ze ve volebnim programu CSSD a i v programovem prohlaseni vlady ze srpna tohoto roku je jasne uvedeno, ze se uz nyni, pred (nutnou) novelizaci zakona o nabyvani a pozbyvani statniho obcanstvi, uznava, ze tyto osoby neztratily ceske obcanstvi. A to pouze jinym vykladem zakona (mimochodem spatne napsaneho). Zamernym opomenutim techto skutecnosti, ktere jsem predtim Lidovym novinam sdelil, dosahuje komentar sveho zameru: legislativni prekonavani obstrukce ministerskych uredniku proti Ustavnimu soudu a programovemu prohlaseni vlady vydava za soukromou akci Pavla Rychetskeho a Petra Uhla. Ano, zakon je tak hloupy , jak se pise v komentari, ze umoznuje dvoji vyklad. Je proto treba ho urychlene zmenit. To si dnesni vlada, na rozdil od pracovniku civilnepravniho useku ministerstva vnitra, kteri jsou legislativnimi autory zakona a vsech jeho novel, plne uvedomuje. Zakon o nabyvani a pozbyvani statniho obcanstvi je od sveho vzniku pravem tvrde kritizovan v Rade Evropy, v americkem Senatu, Vysokym komisariatem OSN, Amnesty International a nyni, coz snad bude ucinne, i Evropskou unii. Predmetem kritiky je vsak predevsim to, ze podle tohoto zakona v CR z doby pred rozpadem federace (anebo v CR narozeni po rozpadu) ziji tisice lidi bez ceskeho statniho obcanstvi. To, ze z det skych domovu vychazeji v 18 letech mladi lide bez obcanstvi a jakychkoli dokumentu! Vec ovsem nestala tak, jak licil autor komentare, totiz ze novym vykladem zakona chteji Rychetsky a Uhl vyresit problem dvojiho obcanstvi 65 tisic Cechu zijicich na Slovensku se zvolenym slovenskym obcanstvim a ti ostatni je nezajimaji, a proto mohou pockat. Bylo to naopak: prave proto, ze ministerstvo vnitra vahalo s pokynem vykladat zakon podle nalezu Ustavniho soudu a zdrzovala se prace na novele. I to je nastesti uz minulosti, nebot ministerstvo vnitra uz nyni souhlasi s exekutivnim resenim pro techto 65 tisic Cechu a zacalo plnou parou pracovat na navrhu novely zakona.

    Petr Uhl


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|