Nebylo to mým přáním, že byla vytvořena komise s mezinárodní účastí, která má posoudit účelnost dostavby Temelína. Já se domnívám, že Temelín je v takovém stupni rozestavěnosti, že zastavení této výstavby, ať už o tom masmédia hovoří jakkoli, by znamenalo daleko větší ztráty, než dostavba Temelína. Je stanovena horní hranice investiční částky - neměla by převýšit 98 mld. korun. Chtěl bych Vás ubezpečit, že hranice rentabilnosti je naštěstí dost vysoko nad touto částkou. Já jsem navíc nabídl, že převezmu osobní zodpovědnost, že budu vahou své funkce a osobní prestiží za dostavbu Temelína v daném časovém rámci a v daném finančním limitu ručit. Pokud jaksi navíc byla ustavena komise, tak mi nezbývá nic jiného než počkat až ta ukončí svou práci. To se už teď posunulo asi o dva měsíce. Podle výsledku jejího jednání se zachovám.

Já se především domnívám, že žádný pragmaticky uvažující člověk, ať už politik, ministr, ať je to kdokoli, kdo se pohybuje ve veřejné sféře, nemůže nastolit otázku, že by se Temelín neměl dostavět. Takovéto dusno, které se dělá kolem atomové elektrárny, tam jde o věci, které jsem začal řešit hned po nástupu do funkce. V nejbližší době budu přijímat určitá opatření týkající se ČEZu. Nechci to blíže rozvádět, prostě taková, aby tam tyto věci probíhaly správným tempem a ve správném pořadí.

Elektřina, která je vyráběna v atomových elektrárnách je nejlevnější ze všech typů elektrické energie. Je to systém, který je dneska mnohonásobně zabezpečen, takže takové ty propagandistické projevy o riskantnosti z hlediska ekologického postrádají reálné argumenty. Spíše naopak: výroba energie v atomových reaktorech je jediná, která neprodukuje skleníkové plyny, což je dlouhodobé nebezpečí pro celou planetu v podobě oteplování a celkové změny klimatu. A je to jediná výroba elektrické energie, která nespotřebovává kyslík, což je z hlediska celosvětového velice důležitá záležitost. Takové ty nekvalifikované úvahy o tom, zda elektřinu získávat pomocí jádra nebo jinými způsoby... Prostě ta debata musí být věcná.

Já se musím smát pokaždé, když o tom slyším. Z jaderné elektrárny v Blahutovicích se udělal záměrný humbuk. Tento projekt považuji do budoucna za realizovatelný, životaschopný a pokud by se realizoval v době, kdy bych vše mohl nějakým způsobem ovlivnit, tak to velice rád učiním. Já už budu zcela jistě mimo činnou sféru, ale v rámci energetické koncepce můžeme tyto věci založit už dneska, protože ta se bude navrhovat na období třiceti let, což je doba, kdy se poměry v energetice změní. O tom to ale není. Proti mně se vede, a to ještě než jsem se dostal do funkce, obrovitá kampaň a obrovské množství útoků. Když si to rozeberete, tak se vede taky proti ministru financí Svobodovi. Když vezmete, že Ministerstvo průmyslu a obchodu má na svých bedrech doprivatizaci strategických oborů v této zemi a ministr financí je z titulu své funkce ze zákona prezidentem prezídia Fondu národního majetku, že jsou to dvě místa, která budou rozhodovat o způsobu privatizace, tak asi ani jeden ani druhý nenaplňujeme představy některých lidí , kteří by se na tom zbytku, co ještě v české zemi zbývá, rádi přiživili. Z toho důvodu přicházejí všechny tyto útoky.

Blahutovice nebyly frekventovány v pozitivním slova smyslu, byl to spíš útok na mou osobu. Novináři při tiskovkách položili otázku, jak si představuji energetickou koncepci. Má odpověď zněla, že ji připravujeme v rozvrhu třiceti let , v hrubých obrysech ji ministerstvo vyhotoví do 31. prosince a že vládě bude předložena tak, aby podle usnesení vlády mohla být odsouhlasena do 31. března. Zdůvodnil jsem, že s nastartováním ekonomického růstu poroste spotřeba elektrické energie, která dnes je asi 5,8 MWh na osobu a rok, zatímco ve vyspělých evropských zemích se pohybuje od 8 až do 12 MWh na občana a rok. Z toho důvodu spotřeba i u nás i přes nejrůznější úsporná opatření poroste. Řekl jsem také, že za nejperspektivnější způsob, jak tento problém řešit, považuji další blok jaderné elektrárny. A že to může a nemusí být další blok v Temelíně, že to je otázka koncepce. Může to být Temelín, mohou to být Blahutovice, Takovýto blok může být postaven v severních Čechách. Čili mluvil jsem o velice obecných parametrech. Večer pak se v televizi objevil problém: Temelín je nedostavěnej, Grégr chce stavět další elektrárnu, chce jí stavět v Blahutovicích, je to nezodpovědnost. Pak střih na občana Blahutovic, ten do kamery říká - “Panenská příroda", ale na druhou stranu, a to asi zapomněli vystřihnout, říká: “Ona je tu taky velká nezaměstnanost", další střih a někdo mluví polsky... Já bych tam tu elektrárnu za 20 let viděl rád. Myslím, že by to bylo velice realistické řešení, ale je to vzdálenější budoucnost, není o tom rozhodnuto a bylo to celé zneužito. Mě tyto diskuse bez reálného základu velice deprimují.

Narovnání cen je otázka komplikovaná, protože nikde nebylo prokázáno, že tady nejsou ceny transparentní a objektivní. Je tu otázka křížových dotací, zda je objektivní cena, která jde na velkoodběratele, nebo zda je objektivní cena, kterou platí maloodběratel, jakým způsobem se tyto ceny mají vyrovnávat. Ještě mne nikdo o celé záležitosti nepřesvědčil. Kalkulace ČEZu jsou naprosto neprůhledné a neprůkazné. Je to záležitost transparentnosti, co je do cen započteno a s jakou návratností investic se počítá. Nedomnívám se, že zvýšení cen určitého produktu vede k hospodárnějšímu nakládání, že to nemá zcela obrácený efekt. Přirovnejte si to ke spotřebě a ceně vody. Říkalo se, že se ceny zvednou, že se povede národ k šetrnosti. To se v tomto případě skutečně podařilo: ceny vody stouply na desetinásobek až patnáctinásobek a skutečně se docílilo určité úspornosti. Jenže fixní náklady vodáren, které byly rozpočítány na velký objem vody, se najednou rozpočítaly na daleko menší spotřebu a následně došlo k dalšímu nárůstu cen vody. Takže když se něčím začne šetřit, neznamená to, že dosáhneme hospodárnosti a pevné, do budoucna bych řekl trvalé ceny.

Z původních náměstků ministra zůstal pouze jeden, čtyři další náměstci jsou noví. Snažíme se, abychom vedli úřad bez nějakých politických předsudků, protože pro mne je prioritní znalost pracovníka. Ale samozřejmě je důležitý i určitý stupeň loajality, aby nám tam někdo neprosazoval jiné záměry než o jaké v rámci našeho volebního programu a v rámci programového prohlášení usilujeme.

Podívejte se, já mám zítra schůzku s představiteli velké francouzské automobilky ohledně Tatry Kopřivnice. Původně jsem to zamýšlel tak trochu neveřejně. Jeden den večer o tom vědělo šest nebo sedm lidí na ministerstvu, včetně mě, z nich tři byli moji nejbližší spolupracovníci. Druhý den o tom napsaly Hospodářské noviny. To přece není únosný stav. Ani profesionálně.

Ve spolupráci s ministrem zemědělství jsme řešili dovoz vysokodotované maďarské pšenice, také dovoz cukru ze Slovenska. To ještě bude předmětem následného jednání v celní unii. Budeme zvažovat i přijetí určitých opatření při dovozu vepřového masa. Ty kroky budou v Evropě negativně přijímány, ale jiná cesta není. Musíme vytvořit takové podmínky, aby naše zemědělství postupně nezanikalo.

Pokud se týká spotřebního zboží, tam je situace samozřejmě složitější, ale můžeme použít určité technické prostředky. U zemědělských produktů jsem ministrovi zemědělství doporučil, aby ve zvýšené míře začal používat fytosanitární opatření, kdy se požaduje určitá karanténa, určité mimořádné prohlídky a garance. To používaly západní země proti nám a jsou to nepřímé metody, jak lze působit na snížení dovozu. U spotřebního zboží existují podobné možnosti. Lze použít zákon o prokázání shodnosti výrobku, prokazování bezpečného výrobku a podobně. Na druhou stranu ten dlouhodobě velice nízký kurs koruny umožňuje dovážení spotřebního zboží a jeho realizaci na domácím trhu. Že se to výrazněji neprojevilo, to je dáno všeobecným poklesem spotřeby obyvatelstva. To považuji za pozitivní jev.

Jsem v určité schizofrenii, protože jako osoba, která léta byla vystavena politické perzekuci, se samozřejmě citově kloním k tomu, že pravda se má šířit do světa za každou cenu. Ale na druhé straně chápu, že tento krok je velice negativně vnímán a může nám způsobit velké národohospodářské škody na straně našeho expertu do Iránu. Domnívám se, že dojde k vyřešení této situace tak, aby nebyly poškozeny ekonomické zájmy České republiky.

Já chci jen zdůraznit, že i státy s tradičně demokratickými režimy toto vysílání odmítly. Domnívám se, že to byl právě ekonomický zájem, který převýšil nad zájmem demokratickým. Je to určité dilema pro každého demokraticky smýšlejícího člověka, ale myslím si, že v tomto směru by neměly tradiční demokracie nám vyslovovat doporučení nebo soudy, protože by nejprve samy musely přijímat opatření, která by odpovídala duchu jejich doporučení.

PS. Jen drobnou poznámku: obchod ČR s Íránem je naprosto zanedbatelný. JČ