Co je nového v České republice

Podle vzorů bez koncovky se skloňují tako osobní jména na -e, jako Goethe, Heine, Dante, Niederle, Nietzsche, Baše. V ostatních pádech se toto -e odsouvá a jména přijímají koncovky podle povahy předchozí souhlásky buď podle vzoru tvrdého pán (2. a 4. p. Goetha, Heina, Danta, Niederla, 3. p. Goethovi, Heinovi, Dantovi, Niederlovi) anebo podle vzoru měkkého muž (2. a 4. p.) Nietzsche, Baše, 3.p. Nietzschovi, Bašovi)

Výběr textů z posledních dní:

• Mohla by prosím poslední osoba, která odejde z redakce zpravodajství České televize, zhasnout světla? (Andrew Stroehlein)

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Andrew Stroehlein

Vzhledem k tomu, že mají ceny za užívání telefonu stoupnout, je dokonce zjevnější, než kdy předtím, že způsob, jímž se v České republice účtuje za telefonní služby, je zastaralý a brání rozvoji informační technologie. Měli bychom si vzít levné a jednoduché poučení ze Spojených států. v Jestliže nedojde ve velmi brzké době k reformě způsobu účtování za telefonní služby, Česká republika nebude schopna vyrovnat se s požadavky informační éry. Ve Spojených státech je systém účtování jednodušší, levnější a víc vychází vstříc požadavkům uživatelů internetu. Není to náhoda, že mají Spojené státy největší počet pravidelných uživatelů internetu.

Během několika posledních dní a týdnů explodovalo na české telekomunikační scéně několik skutečností, které by měly vyvolat pozornost všech osob v České republice, které pravidelně užívají telefonu.

Zaprvé, Český výbor pro telekomunikace odmítl právo společnosti pro mobilní telefony RadioMobil, nabídnout svým zákazníkům levnější dálkové telefonování prostřednictvím inteligentního využívání internetu. Toto rozhodnutí zaručuje firmě SPT Telecom její šestiletý monopol, který jí vláda udělila už v roce 1994 oplátkou za příslib, že bude v ČR zlepšena telekomunikační infrastruktura.

Zadruhé, ministerstvo financí a Český výbor pro telekomunikace nedávno povolily cenovou "deregulaci", v jejímž důsledku stoupnou možná místní poplatky za telefon až o šedesát procent. Plány zvýšit místní ceny za telefon se nyní už realizují.

Ondřej Neff, editor českého internetového deníku Neviditelný pes, to správně charakterizoval jako "aroganci monopolu" (Lidové noviny, 9.11.1998). Má také pravdu, že jestliže budou plánovaná zvýšení realizována, můžeme se v podstatě rozloučit s českým internetem.

Vzniklo protestní a byla zahájena petice. Během několika dnů petici podepsaly desítky tisíc lidí. Bohužel, čeští politikové normálně nereagují na požadavky veřejnosti a většina českých politiků je beznadějně neznalá nové informační technologie a zastává k ní záporný postoj (viz loňské články Václava Klause). Proto je na místě obava, že nebude mít petice žádný vliv.

Internet jistě není všelék, ale firma, která chce přilákat zákazníky ze zahraničí, může v dnešním světě sotva doufat, že bude moci efektivně vstoupit do konkurenčního boje bez internetu. Množství informací, které internet poskytuje - relativně levně a rychle - zvyšuje znalosti i produktivitu pracovníků i studentů všude tam, kde je internet k dispozici. Česká republika si nepomůže z nynější hospodářské recese tím, že bude internet ignorovat.

Co by mohla učinit Česká republika, aby posílila svůj potenciál pro informační věk? Rád bych navrhl jednoduchou reformu poplatků za místní telefonní hovory, podle amerického vzoru. Jednoduše řečeno: za všechny místní hovory jediného zákazníka za jeden měsíc se platí jednotná rozumná cena. Znamená to, že můžete za tuto jednotnou cenu telefonovat místně, jak dlouho chcete. Ve Spojených státech bylo dokázáno, že takový jednoduchý účtovací systém, kdy každého soukromého zákazníka doma (nikoliv firmu, pro podniky je jednorázový poplatek vyšší) stojí místní hovory za měsíc jednorázovou jednotnou cenu asi 5 dolarů (150 Kč), snižuje administrativní náklady telekomunikačních společností i poplatky pro zákazníka.

Neříkejte mi, že si Spojené státy mohou tento systém dovolit jen proto, že jsou bohaté. Mnoho "bohatých" zemí, jako je Velká Británie, nadále využívají zastaralého účtování za místní hovory podle počtu odtelefonovaných minut, a to rozvoj internetu zabíjí. Nemá to nic společného s chudými či bohatými zeměmi: má to mnoho společného s inteligentní vládní regulací a s úsilím omezit "aroganci monopolů".

Kolik by takový jednotný měsíční poplatek za hovory mohl v ČR být? Přirozeně nemohu udat konkrétní cifru, ale pokud mohou americké telekomunikační společnosti, které mají daleko vyšší náklady na pracovní síly, účtovat zákazníkům přibližně pět dolarů měsíčně, nevidím důvodu, proč by SPT Telekom měl účtovat daleko více.

Je to jednoduché řešení, které by ušetřilo všem čas, rozčilování a peníze.

Andrew Stroehlein

Milan Hubáček

Pisu z Japonska, takze by se mohlo zdat, ze mi to, jak si naklada s poplatky naklada Telekomunisticka strana v Cesku, muze byt uplna putna. ...

Ne tak docela: Tady v Japonsku dochazi k bourani ne snad uplneho monopolu, ale rekneme neverejneho (:-) telekomunikacniho kartelu, postupne az zhruba ted, coz dava nadeji i pro vyvoj v Cesku. Nebyla k tomu zapotrebi zadna listopadova Velka rijnova internetova revoluce, ale popud musel prijit shora - od vlady, ktera je trimana jiz od konce 2. svetove valky prakticky monopolne toutez stranou (LPD) - ktera tak ma vetsi vydrz nez nasi komunisti.

Prestoze domu volam z jasnych duvodu spis ja, nez abych se nejakeho telefuneni v opacnem smeru sam dockal, dratove-informacni diktatura Telekomunisticke strany Cech a Moravy se me precejen dotyka. A to prave kvuli Internetu. Pres nej se da totiz telefonovat za podstatne nizsi zvukovou kvalitu ale predevsim cenu nez je tomu v pripade volani pres klasickou "dvounulku". Bylo mi tak trochu zahadou, proc se na rozdil od klasickych telefonnich sluzeb poplatky za telefon via Internet neridi geografickou vzdalenosti a tedy potazmo delkou dratu a proc se do Anglie za minutu platilo dvanact, deset centu pak do Ameriky, do Nemecka uz tech centu bylo 24 a do Ceska celych 48. Tohle platilo zhruba jeste pred 2 mesici. Ted je skala celkove levnejsi, ale pomyslne nuzky se jeste vice rozevrely:

Tak pravi cenik internetoveho spojovatele, firmy Delta Three http://www.deltathree.com.

I kdyz cena celkove klesla, ty nuzky se rozevrely jeste vice. A za to vinim Ceskou telekomunistickou stranu, nebot ten cenovy rozdil je dan saci silou pijavice, ktera se na drat prisaje, az kdyz vyjde z nedefinovatelnych (a tudiz nezkasirovatelnych) utrob Internetu (ten drat, ne ta pijavice) a vubec nezalezi na barve trikotu internetoveho pripojovatele.

Secteno a podtrzeno: Akci "Internet proti monopolu" chapu jako logickou sebeobrannou reakci na denodenni praktiky ceskych telekomunistu "Monopol proti Internetu". Proto takovy subject.

A ted si jeste dovolim jakozto smetanku k teto kavicce dodat cast dopisu, ktery mi byl z nasi matky Ambasady dorucen minuly tyden jakozto material k volbam:

V onom dopise jsem byl oznacen coby "statni obcan CR" (nad tim "C" byl hacek). Tak tohle se me opravdu dotklo, protoze frontu na bumazku ohledne sveho vlastniho obcanstvi jsem si pri sebou samym zaplacene navsteve Ceske republiky vystal sam. Jsem obcan statni anebo jaky? Statnim obcanem muze podle me bejt jen policajt nebo vojak, pokud sami chteji. Jinak neco jako "Statni obcan" by snad melo byt vycpano nebo umisteno v ZOO s viditelnym napisem "Pozor! Nekrmit! Statni obcan!" Tudiz sebe sama pokladam za uplne normalniho a sam sebe vlastniciho obcana CR a ne za nejakou statem pocatou a posleze pohozenou vec.

Takto okrouzkovany obcan ma podle (mne) zaslaneho pamfletu pravo volit pouze do Senatu, nikoliv vsak do zastupitelstva ve vlastni obci. Neboli: V miste, kde jsem se narodil a kde znam kazdeho lumpa, ktery se o mistni mocenske koryto pere, pravo volby nemam. Ale k dani listku do krabice nejakemu mne totalne neznamemu dementovi za jeho jakesi nekontrolovatelne zasluhy, pravo mam. To se radsi na takovou poctu vyzneuctim.

Co me ale vyzhavilo nejvic je, ze tenhle policajtskym jazykem napsany dokument se vztahuje i na dalsi bezuhonne obcany. Vzdyt uz jen ten sloh zni od pocatku jako mistni vyhlaska na kontumaci psu... Ja tohle snesu, ale jak oni k tomu prijdou?!

Milan Hubáček

http://www2.gol.com/users/hubacek/

Pro Britské listy se ptal a zaznamenal Jiří David.

Nebylo to mým přáním, že byla vytvořena komise s mezinárodní účastí, která má posoudit účelnost dostavby Temelína. Já se domnívám, že Temelín je v takovém stupni rozestavěnosti, že zastavení této výstavby, ať už o tom masmédia hovoří jakkoli, by znamenalo daleko větší ztráty, než dostavba Temelína. Je stanovena horní hranice investiční částky - neměla by převýšit 98 mld. korun. Chtěl bych Vás ubezpečit, že hranice rentabilnosti je naštěstí dost vysoko nad touto částkou. Já jsem navíc nabídl, že převezmu osobní zodpovědnost, že budu vahou své funkce a osobní prestiží za dostavbu Temelína v daném časovém rámci a v daném finančním limitu ručit. Pokud jaksi navíc byla ustavena komise, tak mi nezbývá nic jiného než počkat až ta ukončí svou práci. To se už teď posunulo asi o dva měsíce. Podle výsledku jejího jednání se zachovám.

Já se především domnívám, že žádný pragmaticky uvažující člověk, ať už politik, ministr, ať je to kdokoli, kdo se pohybuje ve veřejné sféře, nemůže nastolit otázku, že by se Temelín neměl dostavět. Takovéto dusno, které se dělá kolem atomové elektrárny, tam jde o věci, které jsem začal řešit hned po nástupu do funkce. V nejbližší době budu přijímat určitá opatření týkající se ČEZu. Nechci to blíže rozvádět, prostě taková, aby tam tyto věci probíhaly správným tempem a ve správném pořadí.

Elektřina, která je vyráběna v atomových elektrárnách je nejlevnější ze všech typů elektrické energie. Je to systém, který je dneska mnohonásobně zabezpečen, takže takové ty propagandistické projevy o riskantnosti z hlediska ekologického postrádají reálné argumenty. Spíše naopak: výroba energie v atomových reaktorech je jediná, která neprodukuje skleníkové plyny, což je dlouhodobé nebezpečí pro celou planetu v podobě oteplování a celkové změny klimatu. A je to jediná výroba elektrické energie, která nespotřebovává kyslík, což je z hlediska celosvětového velice důležitá záležitost. Takové ty nekvalifikované úvahy o tom, zda elektřinu získávat pomocí jádra nebo jinými způsoby... Prostě ta debata musí být věcná.

Já se musím smát pokaždé, když o tom slyším. Z jaderné elektrárny v Blahutovicích se udělal záměrný humbuk. Tento projekt považuji do budoucna za realizovatelný, životaschopný a pokud by se realizoval v době, kdy bych vše mohl nějakým způsobem ovlivnit, tak to velice rád učiním. Já už budu zcela jistě mimo činnou sféru, ale v rámci energetické koncepce můžeme tyto věci založit už dneska, protože ta se bude navrhovat na období třiceti let, což je doba, kdy se poměry v energetice změní. O tom to ale není. Proti mně se vede, a to ještě než jsem se dostal do funkce, obrovitá kampaň a obrovské množství útoků. Když si to rozeberete, tak se vede taky proti ministru financí Svobodovi. Když vezmete, že Ministerstvo průmyslu a obchodu má na svých bedrech doprivatizaci strategických oborů v této zemi a ministr financí je z titulu své funkce ze zákona prezidentem prezídia Fondu národního majetku, že jsou to dvě místa, která budou rozhodovat o způsobu privatizace, tak asi ani jeden ani druhý nenaplňujeme představy některých lidí , kteří by se na tom zbytku, co ještě v české zemi zbývá, rádi přiživili. Z toho důvodu přicházejí všechny tyto útoky.

Blahutovice nebyly frekventovány v pozitivním slova smyslu, byl to spíš útok na mou osobu. Novináři při tiskovkách položili otázku, jak si představuji energetickou koncepci. Má odpověď zněla, že ji připravujeme v rozvrhu třiceti let , v hrubých obrysech ji ministerstvo vyhotoví do 31. prosince a že vládě bude předložena tak, aby podle usnesení vlády mohla být odsouhlasena do 31. března. Zdůvodnil jsem, že s nastartováním ekonomického růstu poroste spotřeba elektrické energie, která dnes je asi 5,8 MWh na osobu a rok, zatímco ve vyspělých evropských zemích se pohybuje od 8 až do 12 MWh na občana a rok. Z toho důvodu spotřeba i u nás i přes nejrůznější úsporná opatření poroste. Řekl jsem také, že za nejperspektivnější způsob, jak tento problém řešit, považuji další blok jaderné elektrárny. A že to může a nemusí být další blok v Temelíně, že to je otázka koncepce. Může to být Temelín, mohou to být Blahutovice, Takovýto blok může být postaven v severních Čechách. Čili mluvil jsem o velice obecných parametrech. Večer pak se v televizi objevil problém: Temelín je nedostavěnej, Grégr chce stavět další elektrárnu, chce jí stavět v Blahutovicích, je to nezodpovědnost. Pak střih na občana Blahutovic, ten do kamery říká - “Panenská příroda", ale na druhou stranu, a to asi zapomněli vystřihnout, říká: “Ona je tu taky velká nezaměstnanost", další střih a někdo mluví polsky... Já bych tam tu elektrárnu za 20 let viděl rád. Myslím, že by to bylo velice realistické řešení, ale je to vzdálenější budoucnost, není o tom rozhodnuto a bylo to celé zneužito. Mě tyto diskuse bez reálného základu velice deprimují.

Narovnání cen je otázka komplikovaná, protože nikde nebylo prokázáno, že tady nejsou ceny transparentní a objektivní. Je tu otázka křížových dotací, zda je objektivní cena, která jde na velkoodběratele, nebo zda je objektivní cena, kterou platí maloodběratel, jakým způsobem se tyto ceny mají vyrovnávat. Ještě mne nikdo o celé záležitosti nepřesvědčil. Kalkulace ČEZu jsou naprosto neprůhledné a neprůkazné. Je to záležitost transparentnosti, co je do cen započteno a s jakou návratností investic se počítá. Nedomnívám se, že zvýšení cen určitého produktu vede k hospodárnějšímu nakládání, že to nemá zcela obrácený efekt. Přirovnejte si to ke spotřebě a ceně vody. Říkalo se, že se ceny zvednou, že se povede národ k šetrnosti. To se v tomto případě skutečně podařilo: ceny vody stouply na desetinásobek až patnáctinásobek a skutečně se docílilo určité úspornosti. Jenže fixní náklady vodáren, které byly rozpočítány na velký objem vody, se najednou rozpočítaly na daleko menší spotřebu a následně došlo k dalšímu nárůstu cen vody. Takže když se něčím začne šetřit, neznamená to, že dosáhneme hospodárnosti a pevné, do budoucna bych řekl trvalé ceny.

Z původních náměstků ministra zůstal pouze jeden, čtyři další náměstci jsou noví. Snažíme se, abychom vedli úřad bez nějakých politických předsudků, protože pro mne je prioritní znalost pracovníka. Ale samozřejmě je důležitý i určitý stupeň loajality, aby nám tam někdo neprosazoval jiné záměry než o jaké v rámci našeho volebního programu a v rámci programového prohlášení usilujeme.

Podívejte se, já mám zítra schůzku s představiteli velké francouzské automobilky ohledně Tatry Kopřivnice. Původně jsem to zamýšlel tak trochu neveřejně. Jeden den večer o tom vědělo šest nebo sedm lidí na ministerstvu, včetně mě, z nich tři byli moji nejbližší spolupracovníci. Druhý den o tom napsaly Hospodářské noviny. To přece není únosný stav. Ani profesionálně.

Ve spolupráci s ministrem zemědělství jsme řešili dovoz vysokodotované maďarské pšenice, také dovoz cukru ze Slovenska. To ještě bude předmětem následného jednání v celní unii. Budeme zvažovat i přijetí určitých opatření při dovozu vepřového masa. Ty kroky budou v Evropě negativně přijímány, ale jiná cesta není. Musíme vytvořit takové podmínky, aby naše zemědělství postupně nezanikalo.

Pokud se týká spotřebního zboží, tam je situace samozřejmě složitější, ale můžeme použít určité technické prostředky. U zemědělských produktů jsem ministrovi zemědělství doporučil, aby ve zvýšené míře začal používat fytosanitární opatření, kdy se požaduje určitá karanténa, určité mimořádné prohlídky a garance. To používaly západní země proti nám a jsou to nepřímé metody, jak lze působit na snížení dovozu. U spotřebního zboží existují podobné možnosti. Lze použít zákon o prokázání shodnosti výrobku, prokazování bezpečného výrobku a podobně. Na druhou stranu ten dlouhodobě velice nízký kurs koruny umožňuje dovážení spotřebního zboží a jeho realizaci na domácím trhu. Že se to výrazněji neprojevilo, to je dáno všeobecným poklesem spotřeby obyvatelstva. To považuji za pozitivní jev.

Jsem v určité schizofrenii, protože jako osoba, která léta byla vystavena politické perzekuci, se samozřejmě citově kloním k tomu, že pravda se má šířit do světa za každou cenu. Ale na druhé straně chápu, že tento krok je velice negativně vnímán a může nám způsobit velké národohospodářské škody na straně našeho expertu do Iránu. Domnívám se, že dojde k vyřešení této situace tak, aby nebyly poškozeny ekonomické zájmy České republiky.

Já chci jen zdůraznit, že i státy s tradičně demokratickými režimy toto vysílání odmítly. Domnívám se, že to byl právě ekonomický zájem, který převýšil nad zájmem demokratickým. Je to určité dilema pro každého demokraticky smýšlejícího člověka, ale myslím si, že v tomto směru by neměly tradiční demokracie nám vyslovovat doporučení nebo soudy, protože by nejprve samy musely přijímat opatření, která by odpovídala duchu jejich doporučení.

PS. Jen drobnou poznámku: obchod ČR s Íránem je naprosto zanedbatelný. JČ

Jiří Jírovec

V kanadském deníku The Ottawa Citizen vyšel 2. listopadu 1998 článek Boba Harveye "Cancel Third World Debt Now" týkající se potřeby přerozdělení světového bohatství. V daném kontextu se dá anglický titulek celkem výstižně přeložit jako "Je nejvyšší čas odpustit chudým zemím jejich dluhy".

Předkládám čtenářům jeho překlad, protože se domnívám, že jde o velmi naléhavý problém současného světa. Pro uklidnění některých čtenářů dodávám, že uvedený deník, je solidně konservativní, stejně tak jako současná kanadská federální vláda, jejíž ministr financí, Paul Martin, ve článku figuruje. Upozorňuji ještě, že jsem v zájmu přehlednosti vynechal několik výplňových odstavců.

Je nejvyšší čas odpustit chudým zemím jejich dluhy

Každý rok umírá v Ethiopii 100,000 dětí na choroby, jimž lze předejít (jsou-li peníze na prevenci - poznámka JJ), zatím co ožebračeným státům sub-saharské Afriky je dále pouštěno žilou - jen na úrocích půjček zaplatí ročně ohromujících 19 miliard dolarů.

Na druhé straně západní podnikatelé takměř rutinně odstupují od miliardových dluhů, aniž by se to nějak dotklo jejich osobního bohatství a životního stylu.

Pravidla hry pro chudé státy, které se dostanou na pokraj bankrotu, jsou ovšem podstatně odlišná. V současné době je přípustné, že podnikatel vyhlásí bankrot firmy a přěsto mu zůstane podstatné osobní bohatství. V případě chudých států neexistuje žádné pravidlo, které by jim umožňovalo začít znovu.

Bankrot firmy Olympia and York v roce 1992 je toho zářným příkladem. Tato firma se sídlem v Torontu, patřící bratrům Reichmannům, zkolabovala s miliardovými dluhy. Věřitelé dostali zpět pouhých 15 centů z každého dolaru. Nicméně zmíněným bratrům zůstalo podstatné osobní bohatství. Nejstarší z nich, Paul, dokázal jeho pomocí získat znovu kontrolu nad Canary Wharf v Londýně, což je projekt, který společnost Olympia and York do dluhů a bankrotu dostal v první řadě.

Reichmannovi pomohly zpět na výsluní dvě okolnosti - velmi bohatí podpůrci a zákon o bankrotu. Právě ten umožňuje, že pan Reichmann a tucty jemu podobných podnikatelů nejsou zavrženi. Je jim promíjeno, že za sebou nechávají miliardové dluhy. Pravidla hry můžete odsoudit, jestli chcete, ale pan Reichmann zákon nepřekročil.

Podobně jako Paul Reichmann, i místní vlády se mohou vyhnout drtivému břemeni dluhů. Kalifornské "Orange County" například vyhlásilo bankrot v roce 1994.

V případě zchudlých států třetího světa se však hraje z jiných not. Například Mozambik je v podstatě zbankrotovaný, ale žádný světový zákon ho nechrání před dopadem dluhu.

Zákony, které postavily pana Reichmanna zpět na nohy, jsou humánní a Paul Martin (ministr financí kanadské federální vlády, před tím významný podnikatel v loďařství - poznámka JJ) chce jejich duch použít i v přístupu k zemím, jako je právě Mozambik.

Na setkání ministrů financí skupiny sedmi průmyslových států zdůrazňoval, že je čas zmírnit míru zadluženosti těchto států. Naznačil, že je pro prominutí dluhů některých postižených afrických států a řekl, že světové společenství "musí zaručit, že břemeno dluhů bude sníženo na přijatelnou úroveň - a to brzo". Válka, sucho a klesající ceny komodit devastovaly mozambické finance, ale mezinárodní věřitelé stále trvají na splátkách dluhu, které zaškrcují základní služby, například lékařskou péči. V Mozambiku dnes umírá každé čtvrté dítě před dosažením věku pěti let. Jsou to oběti nemocí podvýživy a dalších ran způsobených kolapsem ekonomiky.

Jubileum 2000, globální koalice církví a humanitárních skupin, prohlašuje, že Mozambik a další státy se nemohou osvobodit z horentních dluhů bez vydatného přispění staromódního odpouštění. Dluh mnoha těchto zemí roste rychleji než jejich schopnost splácet.

Kanadské a další církve chtějí tento stav změnit přesvědčováním bohatších států, jako Kanada, aby odepsaly dluhy 50 nejzbědovanějším (1) národům včetně Mozambiku, Ethiopie, Súdanu a dalších 32 afrických států.

Bernardino Mandlate, metodistický biskup z Mozambiku, prohlásil: " Situace s chudobou v Mozambiku je zoufalá. Co dluh způsobuje naší zemi, je zavrženíhodné. Žijeme v naprosté bídě, daleko pod hranicí chudoby. Školství je v troskách, stejně jako zdravotnictví." Podle biskupa nejsou peníze ani na učitele ani na léky. V mnoha částech země chybí zdroj pitné vody. Dokonce i v hlavním městě země Maputu je trvale tekoucí voda nevídanou událostí.

Zatím co většina obyvatel Mozambiku (stejně jako čtvrtina světové populace) žije za méně než jeden dolar denně, splátky dluhu dělají víc než 100 miliónů dolarů ročně, což je víc než rozpočet na zdravotnictví, školství, policii a soudnictví dohromady (2).

Dvě třetiny dluhů afrických států jsou u (bohatých) států jako Kanada, a finančních institucí jako Mezinárodní měnový fond (MFF) a Světová banka (SB).

Až dosud narážela snaha o ulehčení situace na odpor Německa a Japonska, jejichž postoj odráží obavu, že odpis dluhů povzbudí jiné státy k vypůjčování a nezodpovědné spotřebě. Ironií je, že růst německé ekonomiky po druhé světové válce souvisel se štědrou zahraniční pomocí a pak odpisem většiny německých dluhů v roce 1953.

Existují další příklady odpisů: USA odepsaly ve třicátých letech dluhy Británie, Francie a Itálie. Před nedávnem prominula Kanada vysoce zadluženým zemím 900 miliónů dolarů rozvojových půjček. Nicméně 18 těchto zemí jí dluží dalších 1.2 miliardy dolarů, především prostřednictvím Export Development Corporation a Canadian Wheat Board.

Roy Culpepper, ředitel ottawského North-South Institute, zastává názor, že odpuštění dluhů rozvojovým zemím neodstraní bídu v Africe a že pro kanadskou vládu nebude jednoduché přesvědčit vlastní daňové poplatníky o nutnosti zahraniční dluhy prominout. "Není, ale žádný důvod, proč to neudělat.", říká, "Časem se stejně budeme muset ptát, co je naším cílem. Zda rozvojovým zemím pomáhat, nebo z nich vysát, kolik je jen možné."

Zadlužené země ovšem splatily původní dluh několikanásobně. Od roku 1981 zaplatily 2.9 biliónu dolarů na pokrytí dluhů, které v roce 1980 představovaly 568 miliard dolarů.

V současné době dluží 33 sub-saharských států 235 miliard dolarů a tento dluh stále roste, protože dlužníci se opožďují se splátkami. Ethiopie a Mozambik mají největší potíže. Polovina jejich příjmu z exportu padne na splátky. Mozambik dluží asi 5.8 miliard dolarů - zhruba cenu dvou amerických bombardérů B2.

Biskup Mandlate řekl, že kdyby byl mozambický dluh prominut, víc dětí by mělo přístup ke vzdělání, víc lidí by mělo přístup k základní lékařské péči a očkování a méně lidí by umíralo na banální choroby.

Biskup rovněž řekl, že Mozambik by znovu nabyl nezávislost alespň částečně. V současné době musí Mozambik projednávat jakékoli změny svého rozpočtu se Světovou bankou ve Washingtonu.

Před čtyřmi lety SB trvala na tom, že mozambické oříšky kešu musejí být exportovány nezpracované do Indie, protože tamní zpracovatelský průmysl je dotován vládou (výsledný produkt je levnější a jeho prodej přinese větší zisk - poznámka JJ). Většina mozambických podniků na zpracování kešu byla nuceně uzavřena a 7000 lidí přišlo o zaměstnání.

Od té doby nová studie SB ukázala, že mozambický kešu průmysl byl před demolicí výkonný a ziskový. "Kde je naše nezávislost? Kde je naše svoboda?" ptá se biskup Mandlate.

Podle organizace UNICEF by 9 miliard dolarů investovaných do zdravotní péče, výživy a zlepšení hygienických podmínek zachránilo 21 miliónů lidí v sub-saharské Africe. Tuto investici si ovšem tyto země nemohou dovolit, protože platí ročně 13 miliard dolarů jen na pokrytí úroků z půjček. V Ethiopii, jak již bylo řečeno, umírá ročně víc než 100000 dětí na nemoci jimž je možné předejít - částečně proto, že její splátky dluhů jsou čtyřikrát vyšší než výdaje na zdravotní péči.

V letošním září doporučila konference OSN, týkající se obchodu a rozvoje, dlouhodobější řešení než prosté odepsání dluhů: jakýsi mezinárodní soud dlužníků. Ten by umožnil ochranu států před věřiteli a projednání výhodnějších podmínek pro vyrovnání dluhů.

Během několika posledních let prokázaly Světová banka a Mezinárodní měnový fond větší ochotu tuto i další varianty řešení problémů rozvojových zemí zvážit. Jack Boorman, ředitel strategického rozvoje MMF, naznačil podporu mezinárodnímu soudu dlužníků, když na zmíněné konferenci prohlásil, že "správné řešení (otázky dluhů) je v zájmu všech. Tento problém existuje a mezinárodní společenství jej musí vyřešit."

Na stejné konferenci prohlásil hlavní ekonom SB, Joseph Stieglitz, že podíl chudých na utrpení, spojeném s krizí zadluženosti, která od roku 1975 postihla víc než 100 zemí, byl neúměrně velký. Pan Stieglitz řekl, že je zřejmé, že ekonomické reformy fungují v zemích, které je plně podporují a že jediná cesta jak tuto podporu vytvořit, je uvolnit peníze pro vzdělání a lékařskou péči.

Sedmička průmyslových zemí shromáždila loni 100 miliard dolarů na zastavení krize ve východní Asii. Přes to všechno, dětská prostituce je tam na vzestupu, výdaje na zdravotní péči byly sníženy, podvýživa je na vzestupu a v Thajsku a Indonesii se miliůny dětí letos nevrátí do školy. A to jde o země které jsou daleko vlivnější než Mozambik nebo Ethiopie (3).

Jak Mr Stiglitz vysvětlil: "Nevinní přihlížející, kteří nemohou ovlivnit okolnosti vedoucí ke krizi pak nesou její největší břímě".

Překlad Jiří Jírovec

Poznámky

(1) V originále je použit výraz nejzadluženější. Protože absolutně nejzadluženějším jsou nepochybně USA, měl autor článku patrně na mysli relativní zadluženost vzhledem k národnímu důchodu, tedy schopnosti platit.

Uvedené číslo je třeba dát do souvislostí. Mozambik má 16 600 000 obyvatel (údaj z roku 1992). Výdaj 100 miliónů dolarů na zdravotní péči, vzdělání, soudy a policii se rovná zhruba šesti dolarům na hlavu. I když je cenová hladina v Africe jiná, jde o pakatel. To je tak rozpočet jednoho profesionálního klubu košíkové. Třicet miliónů dostává údajně za rok basketbalista Jordan jen za reklamu firmy Nike. Baseballový hráč Piazza podepsal nedávno několikaletou smlouvu na 91 miliónů dolarů.

Podle encyklopedie Grolier (1998) má Mozambik 342 lékařů, Kanada na dvojnásobný počet obyvatelstva jich má 60600. Tomu odpovídá i rozdíl v kojenecké úmrtnosti 6.8 a 136 na 1000 narozených dětí. Očekávaná délka života je 46 (m) a 49 (ž) let v Mozambiku a  75 (m) a 82 (ž) let v Kanadě.

V tomto směru je zajímavé srovnání s jedenáctimiliónovou Kubou, kde je podle stejné encyklopedie 34700 lékařů, kojenecká úmrtnost 10.5 z 1000 a očekávaná délka života 75 (m) a 79 (ž) let.

Autor zde bohužel nevysvětlil, že finanční injekce (bailouts) nejsou určeny pro vylepšení podmínek země, která je v trablu, ale pro povzbuzení investorů, kteří vlastně celý problém způsobili. Prestože peníze do dané země nemusejí fyzicky vůbec dorazit, je většinou podmínkou "pomoci" příslib vlády, že si prostřednictvím občanstva utáhne opasek. Občan se pak dozví, že si žil nad poměry a že bude míň peněz na vzdělání a zdravotnictví. Přichází k tomu jako slepý k houslím, což ostatně potvrzuje sám pan Stiglitz ze Světové banky.

Jiří Jírovec

Ubohý rádobyútok na pana Bendu

Date: Sun, 08 Nov 1998 18:14:58 +0000

Ivo Bednář

Vazeny pane Saxonberg:

jsem rad, ze otazky, na ktere nebyl cas ci prilezitost se podivat po leta studene valky se dostavaji na porad. Neni to jen Pinochet, ale take Arafat, Korea, Severni Irsko, atp., atp. Vse to je mozne jen proto, ze i na hru "nepritel USA je nas pritel" v Kremlu diky porazce svetoveho komunismu nejsou zdroje a nastroje.

Nevim kde a jak pan Benda takto o Pinochetovi mluvil a jak se vyjadril. Nevim zda ho pozval na veceri. U pana Bendy jsem po revoluci take byl nekolikrat a mluvil s nim i s jeho manzelkou, v jejich byte na Karlove namesti.

Jedna vec, kterou by jste mohl ve sve, ne zcela neopodstatnene kritice postoje pana Bendy zvazit, jsou skutecnosti ceske sceny, ktere bych ilustroval na svem prikladu.

a) svrzeni vlady soudruha Allenda probehlo v dobe "uspesne" normalizace, kdy se, jak to jen v te dobe slo, Moskva a jeji "rozumni" kolaboranti snazili naroubovat do prostredi pocatku 70. let alespon nektere z tvrdych praktik stalinismu. Ja jsem pad Allenda prozil tesne po svem nastupu na ZVS (zakladni vojenskou sluzbu) v CSLA (Cesloslovenske lidove armade). Byli jsme postaveni na vysoky stupen bojove pohotovosti, abychom byli pripraveni na triky a agresi panu imperialistu. Priznam se, ze jsem vojenskou sluzbou nebyl nadsen, zvlaste pak, ze skutecnost, ze jsem ji do te doby nevykonal, byla jednou z prekazek k udeleni vyjezdni dolozky, coz byla podminka k uspechu nasemu planu trestniho cinu opusteni republiky, raje delniku, rolniku a nelenosive inteligence. Mohu Vam ale rici, ze i ostatni "normalni" vojaci, na ZVS ci z povolani, ze zvyseneho stavu pohotovosti radost nemeli. Krome politruku, bubnujicim na vycpele bubny normalizace, vetsina obyvatelstva mela dojem: kdyz okupant zvany SSSR a jeji prazsti nohsledove jsou tak nestastni z padu soudruha Allenda, nemuze to byt tak spatny vyvoj veci. Nikdo neprovolaval slavu Pinochetovi, ale tendence charakterizovana "nepritel meho nepritele je asi muj pritel" platila i zde. Krome toho, co jsme o Chile, o svete, z normalizovanych medii a ucebnic vedeli? Ze tam byl statecny soudruh Courvalain (predseda statecne KSCh)? Byl to nekdo jako soudruh Guss Hall v USA, ktery se soudruzkou Angelikou Davisovou (ano ta, ktera koupila automaticke zbrane, kterymi se zabilo nekolik soudcu v soudni sini) pravidelne kandidovali na urad presidenta a VP USA? O soudruhovi Courvalainovi jsme ani nevedeli, ze si ho vyhandlovali za Saranskeho na moste v Zelendorfu v Zapadnim Berline. Tedy, o Chile jsme tehdy ci nikdy v CSSR/CSFR/CR moc neslyseli.

2) A to mne vede k druhemu bodu, ktery Vam prekladam ke zvazeni v posuzovani pana Bendy a rozpolozeni mysli obcanu v Cechach. Tedy pred tim, nez se budete muset zbavovat obdivu a bolsevicky a radikalne prehodnocovat Vas nazor na nej tak, jak tim "hrozite", pridelavaje i sobe zrejme zbytecnou bolest.

Co jsme vedeli o Chile, o podstate zmen pred, za a po Allendem? Co jsme z Rudeho prava a jednotne kandidatky NF vedeli o svete, co bylo objektivni a komplexni? Ja jsem se o osudu exilu z Chile dozvedel vice az na Zapade. Ackoliv jsem se s par lidmi z Chile setkal jiz v CSSR, to, ze studovali ci hledali existenci v totalitnim state, nebudilo ve mne duveru. Na Zapade jsem poznal, ze post-Pinochetovsky exil nebyli jen komuniste a tvrdi levicaci. To pomohlo v mem formovani nazoru. Nicmene jsem nemel moznost (zajem) se dozvedet moc vic. Vim, ze jeden predstavitel chilskeho exilu byl obeti atentatu (organizovanym Pinochetovskou StB) zde v USA. Vim, ze za leta (mozna gen. Frankovi podobne) vlady Pinocheta se hospodarsky Chile velice pozvedla a jiz po vice nez par let se zda byt nejzdravejsi v cele Latinske Americe. Pinochet predaval a predal moc. To je asi tak vse co ja, i zde z USA o nudli zvane Chile vim.

Vim take, ze prilis blizkym porovnavanim Chile a Ceske republiky mnoho lidi nepresvedcite. Cesi veri (a vy sam to take dokazujete, kdyz i cesky komunismus vidite ne tak zle), ze maji, na rozdil od Chile, "dlouhou demokratickou tradici". Ja vim, ja vim, tyrani v Cine, v Rwande, v Praze 70. let, se vzdy ohrazuji proti "zapadnimu a burzoasnimu vykladu" lidskych prav, bez ohledu na "mistni specifikum a tradici".

3) Nemyslim si ze jsou prospesne a na pravde zalozene Vase spekulace o tom, o co panu Bendovi vlastne jde (jisty model hospodarstvi a role nabozenstvi) a ne o svobodu, demokracii a lidska prava.

Po precteni vasich (prilis mnoha) radku v dopise zvanym "otevreny" se mne nejevi potreba menit nazor na pana Bendu, ac je to prirozeny cil, ktery od tohoto pokusu zviditelnit sam sebe ocekavate. Neznam vas, ale nejaky nazor si jiz o vas zacinam tvorit.

Jinak si myslim, ze sila vasi frustrace, ktera nyni zrejme nastoupila po trosku naivnim obdivu pana Bendy, vas opravnuje k tak ne prave vkusnym utokum na pana Bendu a na jeho praci jakoz i to, co pan Benda (neprimo a neformalne) representuje: lidi s fundamentalnim odporem k komunisticke totalite a lidi s krestanskou virou.

Nevim proc jste byl tak urazen udajnym navrhem pana Bendy na soudni vysetrovani cinnosti dlouholeteho a prominentniho komunisty a oportunisty Zdenka Mlynare, ktery to jiz pocatkem 50. let, v dobe monster-procesu a naplnovani Jachymova, Boru a jinych zarizeni snazive dotahl na stalinske univerzite az do studentskeho pokoje s dalsim mladym bolsevikem, Michailem Sergejevicem ze Stavropolu. Madari i Polaci ztratili otevrenym odporem ci bojem proti "ne tak spatnemu" komunismu mnohem vice lidi nez CSSR. Neni pak "nahodou", ze i za totality meli svobodnejsi a "gulasovejsi" komunismus? Takze s tim "krveprolevanim" ceskeho svejka dale strasit nemusite. Ten potrebuje spise rovnejsi pater a trochu obcanske odvahy.

Vase zoufala (a ne prave koser) snaha prirovnat pana Bendu jako nekoho kdo se misto Kristova prikazani "miluj blizniho sveho i nepritele" (podle vas, "objektivniho" neznaboha) dal misto toho na cestu invizice, vase zalostne odsuzovani pana Bendy ze se podava Stalinovu (proc prave Stalinovu?) "ucel sveti prostredky", ze mu nejde o svobodu, demokracii a lidska prava, to vse neni diagnozou a posudkem pana Bendy. Je to spise diagnozou vaseho melkeho chapani a posuzovani veci. A verte mi, ac nevim jak jste prozil leta disentu, nabadani pana Bendy aby se vratil k idealum disidentu od vas nezni vubec presvedcive.

Jinak jsem rad, ze komunisticka diktatura v CSSR/CSFR/CR si nevyminila kontrolu centralni banky. Jsem rad, ze soudruh Tosovsky, ktery s celou rodinkou se jako jeden z nejvice proverenych clenu KSC na lukrativnim postu v Londyne zdokonaloval v anglictine i financnictvi, byl po Sametu pripraven tak, ze si na 14 let v partaji ani nevzpomel. Takze mate, pravdu, Ceska narodni banka neni pod kontrolou komunistu. Vite kolik namestku, reditelu, vrchnich reditelu a jinych sefu CNB bylo cleny KSC? Ja bych tou cifrou prekvapen nebyl, vam by ale nepomohla ve vasi ruzove teorii.

Necekam, ze vam tento dopis ci jine veci jent tak zmeni nazor. Ale bylo by dobre, nez se priste uchylite k tak emocionalnimu verejnemu projevu, aby jste - objektivneji a chladnejsi hlavou - zvazil zda takovymto zpusobem dosahnete efektu, ktery zamyslite.

Robert Nohejl

Vazeny pane Saxonbergu.

Libi se mi ,jak pisete a hlavne ,jak to delate chytre.Za prve si davate s panem Bendou do jednoho pytle ve veci demokracie a svobody a vzapeti mu vsechno otlucete o hlavu;Protoze vite,ze neni na Vasi strane.Mluvite o svobode ,ale druhou rukou lidem zacpavate "hubu",aby byli zticha.Misto studovani na" doktorat",jak se nam nepovedl komunismus ,byste mel studovat zaklady demokracie,kde kazdy ma narok rici svuj nazor,beztoho,ze by okamzite byl Vami-demokratem a za svobodu bojujicim velicinou vrzem do zatracena-poslete tam mne take?

Znalosti o komunistickem jednani vlad acinitelu jen hyrite,prikladem pan Mlynar-jak podepsal,aby zabranil velkemu krveproliti-podivejme se ,zeme ,kde zvitezil komunismus po ceste socialismu by delal podle Vas krveproliti a pan Aliende,ktery zacinal tuto cestu byl vlastne nevinny chudak,ale nakonec v srpnu 1968 asi vyteklo malo Ceske krve na Vas doktorat.Nakonec s tim podepsanim mate pravdu ,rozumne to je,ale pan Aliende na vyzvu odstoupit,nic podepsat nechtel,takze nebyl tak chytry,jak Vy davate za priklad.V dejinach krvaveho bolsevizmu a komunismu se vse krveproliti omlouvalo,ze;Kdyz se delaji dejiny,tak litaji trisky,jenze Vam se nelibi i vramci krestanske vychovy,ze by to nekdo mohl schavalovat,takove krvave svinstvo,ackoliv cesta socialismu se jen mrtvolama hemzi,coz Vy jste ,asi nestudoval,jak komunismus se dostal k moci,jinak byste vedel ,ze jenom v Ruku to bylo 60 milionu a na Ukrajine mezi6-10 miliony-Kteri meli to stesti ,jak tvrdite Vy;Byt zastreleni a mnozi zemreli hladem.Take tvrdite,ze Chilane socialisti se dostali na povoleni ven ,aby se usadili jinde,kde by chteli provadet svuj mirumilovny socialismus a oni si vybrali vsechny ty kapitalisticke staty,proti kterym v Chile bojovali a malo jich si vybralo ten stat,kde vitezstvi bylo dovrseno-Rusko,asi meli vic rozumu ,nezli Vy.

Kdyby v dobach unora 1948 Benese nezradil general Svoboda,ktery se proti zakonne vlade postavil na odpor a rekl,ze pujde s "proletariatem",tak jsme nemeli Mirov,Bory,koncenracni tabory na Jachymovsku,tisice znicenych zivotu nasich sokolu ,skautu,zapadnich a nakonec i vychodnich vojaku,nikdo by nepoznal muceni v "hradcanskem domecku" od pana-pardon,soudruha Pich-Tuma,ktery se zucastnil i v pripade Jana Masarika a znasilnoval trestankyne a sadisticky je mucil-vrele Vam doporucuji tento matrial ke studiim"kdyz se delaji dejiny a litaji trisky" a pak teprve studujte muze ,jez znicil Chilskou demokracii,ale omyl pane Saxonberg v zadnem socialismu prece zadna demokracie nebyla nikdy,tam vzdy byla jenom diktatura proletariatu,to pri sve "doktorine" jste nevedel?

Nastudujte si take ,jiz v teto Ceske demokracii pravo na soukrome vlastnictvi,protoze ,kdyby se probudil Aliendeho duch,ktery chtel na prvem kroku na ceste k socialismu znarodnit dopravu a taxiky v Chile,tak Vam sebere to ,na co jste roky delali a dreli jste se.Jak to Pinochet nedovolil a prekazil Aliendemu,ktery se nevzdal,aby zabranil krveproliti Chilskych deti za MIR a lepsi zitrky z nakradeneho.Jste sice demokrat a pro svobodu,ale kousky pana Aliendeho by se Vam nakonec zamlouvali v ramci "milujte sveho nepritele" a tak pana Bendu jste vyloucil "ze vznesenych hodnot Ceske demokracie"-Prosim Vas na kolenou vyhodte take mne z te Vasi vznesene spolecnosti,nebot s  takovym demokratem bych nechtel byt pohromade,ja uz jsem na zpetnou psychologii Vaseho typu stary a hodne si pamatuji,ale bez toho Dr.Kdyz ,uz mluvim s nekym ,jako Vy,mohl byste mi jmenovat jediny komunisticky rezim,ktery dovolil vycestovat svym "nepratelum" ven ze zeme,kamkoliv by chteli?Jmenujte mi ,aspon jednu,pan Pinochet byl jeste moc lidsky,ze jim tu moznost dal i Nemci pustili Dimitrova ,ale zadny komunisticky soud,jen za vec nazoru ,neomilostnil zadnou Horakovou,generala Piku,a mnoho dalsich "Trisek dejin" :na tyto priklady jste si nevzpomnel?

Pane Bendo piste sve nazory,at jsou jakekoliv,vzdyt mame demokracii,tak ,at si ji uzijeme,nez nam ji nekdo znechuti,nebot demokracie je svoboda projevu a beztrestnosti pro kazdeho i pro pana Saxonberka take ,ale on jeste o tom nevi,on jeste se k tomu studiu zatim nedostal.

Robert-Australie

Steven Saxonberg