Jan Čulík, Britské listy. Velmi krátce ohledně uvalení víz na Slovensko a o etické zahraniční politice. Zmínil jste se o etické zahraniční politice britského ministra zahraničních věcí Robina Cooka. Británie uvalila na Slovensko vízovou povinnost, protože se bojí vlny slovenských Romů. Cyničtější komentátoři řeknou, že to není jaksi zcela slučitelné s etickou politikou Robina Cooka. Vy sám tvrdíte, že - protože jste zažil Chartu 77 - víte, co znamená nedělitelnost lidských práv a svobod. Avšak existují důkazy, že jsou Romové na Slovensku pronásledováni. Nezabraňuje uvalení víz na Slovensko slovenským žadatelům o asyl realizovat jejich lidská práva? Vznesl jste tuto otázku Robinu Cookovi?
Jan Kavan: Ano, s Robinem Cookem jsem o tom hovořil. Hovořil jsem o tom dnes odpoledne také se Sirem Michaelem Brianem a budu o tom hovořit zítra s mým přítelem, britským ministrem vnitra Jackem Strawem.
Nehovořili jsme jen o slovenské situaci, ale interpretovali jsme zavedení víz pro občany Slovenska jako poslední vážné varování pro českou vládu. Debatovali jsme proto i o české situaci. Byl jsem rád, že mě doprovází můj přítel, kterého nedávno jmenovala má vláda jako komisaře pro lidská práva, pana Petra Uhla, jehož činnost v oblasti lidských práv ho činí více než oprávněným, aby o těchto věcech hovořil.
Obava z vlny Romů. Ano, domnívám se, že britská vláda má obavy ohledně počtu slovenských Romů, kteří žádají o asyl. Bylo mi řečeno, že dvojnásobný počet slovenských Romů ve srovnání s počtem českých Romů žádá o asyl. Bylo mi řečeno, že doba, kdy byla na Slovensko uvalena vízová povinnost - kterou já shledávám poněkud nešťastnou - byla zvolena proto, že nejde z britského hlediska jen o počet Romů, ale i o to, že Mečiarova vláda nespolupracovala a nebyla ochotna se problémem zabývat přímo na Slovensku.
Když jsem argumentoval, že vízová povinnost byla uvalena na Slovensko po Mečiarově pádu, bylo mi řečeno, že nechtěli Britové uvalit víza před volbami, aby to neovlivňovalo volby. Na druhé straně, nechtěli Britové zavést víza po utvoření nové vlády, protože by Mečiar a ostatní obviňovali z toho novou vládu. Proto čekala britská vláda na toto krátké období, kdy neexistovala žádná vláda.
Chápu, že zavedení víz pro Slovensko je pochopitelné, ale lituji toho a doufám, že britská vláda změní toto rozhodnutí, až získá informace o tom, že nová slovenská vláda se snaží zabývat se tímto problémem tak rozhodně, jak se jím nyní zabývá česká vláda. Doufám, že budoucí slovenská vláda bude následovat našeho příkladu a pokusí se zavést politiku cukru a biče - zákony, které se budou zabývat diskriminací Romů na pracovním trhu na jedné straně a na druhé straně bude podporovat vzdělávací reformy, které zlepší přístup Romů ke vzdělání, aby děti v základní škole získaly jazykové vzdělání, aby nebyly posílány do zvláštních škol jen proto, že neumějí jazyk. Ale také vzdělávací programy pro většinové obyvatelstvo, aby se snížila xeonofobie, a existující rasové předsudky.
Ale rozlišuji mezi rasovými předsudky, které existují v ČR, na Slovensku i v celé střední Evropě - a v Británii do určité míry také - Ale Británie má zkušenost, jak se s touto věcí vypořádat. Chceme se z Británie učit. Hovořil jsem s Robinem dnes o tom, jak podporovat větší spolupráci mezi českými místními úřady a britskými místními úřady, jak rozšířit v ČR povědomí o úspěšných projektech, jak integrovat menšiny do většinové společnosti. Zároveň chceme bojovat proti xenofobii v celé společnosti, protože tam jsou hlavní problémy. Problémy nejsou na úrovni vlády. Britská vláda nás několikrát ujistila, že plně schvaluje kroky mé vlády.
Problém je, jak prosadit tyto kroky na místní úrovni. Argumentuji, že k tomu je třeba čas. Myšlení lidí se nedá změnit přes noc. Doufám, že Slovensku se dostane stejného času i porozumění.
Závěrem chci říci: ano, z cynického hlediska to lze použít jako kritiku etické zahraniční politiky Robina Cooka. Řekl mi, že je na to zvyklý. Dává přednost tomu, že se dostává do potíží, než aby učinil chybné rozhodnutí. A to je také postoj, který používám i já.
