Jsem politik, kdo je víc?
O jednom parlamentním incidentu
V pátek 2. října mělo dojít k epochální události: představitelé strany a vlády se měli sejít se v budově Parlamentu k jednání se zástupci ekologických aktivistů, organizátorů dvou pražských pouličních slavností. Nešlo o setkání ledajaké, k účasti se uvolili skuteční giganti domácí politické scény, mimo jiné Václav Grulich, který před nástupem do funkce ministra vnitra proslul především jako příjemce tzv. podsedické facky, a poslanec Stanislav Gross, který se neproslavil vůbec ničím, takže se právem stal jedním z nejpopulárnějších českých politiků.
Leč došlo k zádrhelu: ekoaktivisté se asi o pět minut opozdili, takže řečení velikáni na nic nečekali, pronesli do objektivů kamer komentáře, jimiž opozdilce navždy zatratili, a poté uraženě opustili budovu. Obzvášť působivý byl projev poslance velkého pouze jménem: mladí ekologové prý promarnili jedinečnou příležitost, která se již nevrátí. Téměř jsem čekal, kdy se Grossova pravice natáhne v imperátorském gestu a z úst malého velikána vyklouzne okřídlené: "Předhoďte je lvům!"
Politici se s aktivisty potkali ve vrátnici, ale bylo pozdě: jak známo, sociálně-demokratický politik na nikoho nečeká, a tak naši novodobí výtečníci odpluli kolem zkoprnělých ekologů i zástupců médií ven z budovy, zpět do svých věží ze slonoviny, kde se nikdo neodváží neprokazovat jim dostatek úcty a kde jsou neustále utvrzováni ve vlastní velikosti.
Ponechme na voliči, aby umělecký dojem z této scénky ocenil, až bude vybírat své zástupce při volbách (jedny nás ostatně čekají zanadelouho). Měli bychom se však ptát, zda neriskujeme příliš, když takto lehkovážně odmítáme dialog se zástupci anarchistických a autonomistických hnutí. Nejsem jejich straníkem ani si nemyslím, že by výsledek pátečních rozhovorů mohl být v něčem převratný, ale ptám se, co by tito lidé museli udělat, aby jim naši papaláši začali věnovat pozornost. Jestliže i další Party skončí potyčkami s policií, rabováním obchodů a převracením aut, půjdu tuto otázku - v té době již bohužel pouze řečnickou - pánům Grulichovi a Grossovi osobně položit.
Praha, 3.10.1998
Tomáš Pecina
http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html
Poznámka Jana Čulíka:
Politikové jsou ješitní všude, všude občas zapomínají na to, že jsou služebníky veřejnosti. Někdy ta ješitnost působí opravdu komicky. Když po šestnácti letech konzervativní vlády zvítězili v květnu 1997 ve všeobecných volbách v Británii labouristé, nově jmenovaný ministr zahraničních věcí Robin Cook vstoupil do své nové kanceláře a setrval tam, v dřevem obložené místnosti britského ministra zahraničí, o samotě plné dvě hodiny - aby svou novou funkci řádně vychutnal.
Běžné jistě je, že politikové budou vyžadovat, abyste se na setkání s nimi dostavili včas. Dělat aféru z pětiminutového zpoždění je však skutečně dost velká ješitnost.
