Tomáš Ježek revizionista
Milan Znoj
Vyšlo v dvouměsíčníku Listy, který si můžete objednat zde.
Od jara loňského roku začalo u nás období změn. Nejprve se dělala korekce vládní politiky. Ta ovšem s podzimem získala výbušné politické rysy, až došlo k zemětřesení, při němž jeden politický kontinent, zvaný Klausova ODS, málem vzal za své. Leč Klausova ODS se udržela a vedle ní se vynořila nová formace US, usilující o obrodu pravice. Ačkoli se zdá, že se mnoho nezměnilo, že US je ODS II, jedna důležitá okolnost je hodna úvahy. Neoliberalismus, který byl ideovým vzorcem ospravedlňujícím budování svobodné a demokratické společnosti, ztratil na důvěryhodnosti a zřejmě si žádá určitou revizi. Není místa na důkladnou analýzu. Toto téma lze ale pojednat i v malém. Jeden z hrdinů neoliberalismu u nás Tomáš Ježek se již před časem nechal slyšet, že s trhem to není tak jednoduché, jak se zdálo: trh není svévole, ale dodržování pravidel, často říká. Jak dalekosáhlá ideová změna se skrývá za těmito Ježkovými výroky? Nejsou nezajímavé, doprovázely jeho cestu z fondu národního majetku, kde dbal na privatizaci, do komise pro cenné papíry, kde hodlá dbát na regulaci kapitálového trhu.
Byly doby, kdy se Tomáš Ježek nechal označovat za “otce privatizace", a kupónovou privatizaci dokonce sám hrdě vydával za svůj vynález. Upřímné nadšení, s nímž k věci přistupoval, mělo dvě stránky. Bylo odzbrojující - takže i vzdorovití poslanci někdejšího federálního parlamentu bez okolků schválili předložený zákon poté, co jim Tomáš Ježek spíše gesty než slovy předvedl jeho důležitost. Bylo však také bezelstné - není náhodou, že zrovna Tomáš Ježek je autorem hned dvou ze čtyř legendárních výroků o české privatizaci. Vedle “divokého Východu" Dušana Třísky, “nerozlišitelnosti špinavých peněz" Václava Klause se hned skví dvě myšlenky Tomáše Ježka: “privatizace je závod mezi právníky a ekonomy, v němž se ekonomové nesmí nechat od právníků doběhnout" a “ trh si morálku vynutí sám".
Od té doby se hodně zprivatizovalo, něco vytunelovalo a Tomáš Ježek začal měnit slovník. Ještě jako předseda rozpočtového výboru parlamentu najednou uznal, že jistá regulace kapitálového trhu je nezbytná, má-li to být trh důvěryhodný, a začal prosazovat zřízení komise pro cenné papíry, která by na kapitálovém trhu dbala na dobré mravy obchodníků. “Trh to není džungle, ale pravidla, která se musí dodržovat", prohlašoval nyní Tomáš Ježek. Našel hodně spřízněných uší. Ostatně není se co divit, kdo by této zásadě odporoval? Ani skálopevný hlasatel trhu bez přívlastků by něco takového nepopíral, pouze by tvrdil, že jeho trh bez přívlastků k žádné džungli nevede. Jenomže k čemu vedla privatizace po česku, to jsme zakoušeli na vlastní kůži a viděli na vlastní oči. Věřejnost najednou přicházela o iluze, které o budování kapitalismu v Čechách zprvu měla. Slova Tomáše Ježka padla na úrodnou půdu, zdálo se dokonce, že Tomáš Ježek zmoudřel. Najednou uměl rozlišit mezi falešným liberalismem a liberalismem řádným a ten falešný se mu ani za mák nelíbil. Vypadalo to, že se postavil po bok těm, co rozlišovali již delší dobu, např. Jan Sokol mezi “gangsterským" kapitalismem a kapitalismem spořádaným.
Tomáš Ježek nyní zdůrazňuje, že tržní řád nemůže fungovat bez dodržování pravidel a že tato pravidla jsou vlastně pravidla správného chování. Jenomže každý manažer, který se zapojil do třetí vlny privatizace, a je tak najednou kritizován, se musí zeptat, jaká že pravidla při privatizaci nedodržel? Kupónová privatizace neproběhla bez pravidel. Ve sbírce zákonů si je možno přečíst příslušné zákony. Kromě toho platí trestní právo, občanský zákoník a stohy jiných předpisů. Co znamenají Ježkova slova? Buďto Tomáš Ježek jenom říká, že se mají dodržovat zákony. To je ale chabý základ důvěryhodného trhu a liberální demokracie vůbec. Anebo chce říci, že pravidla, která se ve společnosti mají dodržovat, mají svůj základ v určitých morálních principech, jako je zásada rovnosti, spravedlnosti, odpovědnosti vůči druhým lidem atd. V tom případě by Tomáš Ježek opravdu prodělal určitý vývoj, ale takový závěr ukvapený. Dotyčný muž by nejspíš řekl, že nepodložený. Jemu jde zjevně o to, aby byla zajištěna soukromovlastnická práva, lidově řečeno, aby se nekradlo. Na to by měla stačit policie. Je zde ale zkušenost, kterou jsme učinili nejen my, ale možná i Tomáš Ježek, že policie nestačí, pokud nevládne ve společnosti morální přesvědčení, že se krást nemá. Nikoli represe, ale ona vysmívaná morálka.
Morálka sahá mnohem dále, než jen k dodržování pravidel trhu. Morálka zahrnuje hledisko spravedlnosti. Spravedlnost jsou také pravidla, ovšem pravidla tohoto druhu Tomáš Ježek odmítal a nejspíše stále odmítá. Trh morálku nevytváří, spíše ji předpokládá. Lze sice dokazovat, že si trh vynucuje určité morální zásady jako: s poctivostí nejdál dojdeš, nepoctivost v obchodě se nevyplácíi a pod. Když bude obchodník šidit a podvádět, lidi si to zapamatují, navzájem řeknou a najdou si cestu, jak se začnou před podvodníky chránit, přinejmenším u nich přestanou nakupovat. Bohužel nejen z empirické zkušenosti, ale i na základě racionální úvahy víme, že tak tomu bohužel není. Nepoctivému obchodníkovi sice hrozí špatná pověst, ale zároveň je zde pokušení, kterému se bez morálky těžko odolává a trh si s ním neporadí. Když totiž budou všichni dodržovat pravidla poctivého obchodu, tak ten, kdo je poruší, bude mít výhodu. Takové je pokušení vydělat na tom, že poruším pravidla, která druzí dodržují. Jelikož o této možnosti vědí i ostatní, snadno se jich zmocní podezíravost vůči druhým llidem, neboť když ti pravdila poruší, pak oni jako hlupáci na svou poctivost doplatí. Na takové pokušení a podezíravost je trh krátký, spíše tyto pocity plodí. Bez elementární důvěry k druhým lidem a přirozených pout solidarity se těmto pocitům nedá rozumě čelit, z čehož plyne, že trh bez důvěry a solidarity nemůže fungovat. Něco takového ovšem náš neoliberalismus sotva nahlédne, a tak lze s klidem říci, že Tomáš Ježek zůstává věrným synem své doby.
