čtvrtek 24. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize:
  • Kdo je žába na prameni? Česká televize "odhalila" příčinu nedostatku bytů (Tomáš Pecina) Světová - a tedy i česká - ekonomika:
  • Tony Blair požaduje globální finanční reformu
  • Je zapotřebí nové mezinárodní ekonomické dohody Bretton Woods (Observer)
  • "Třetí cesta" Tonyho Blaira Totalitní země a svoboda projevu:
  • Írán se chystá dát spisovateli Salmanu Rushdiemu milost Parodie:
  • Bill Clinton: Řeč o záchodu Čeští politikové:
  • Tomáš Ježek revizionista (Milan Znoj) Reakce:
  • Může Čechoameričan získat české občanství právní cestou? (Jiří Jírovec)
  • Nákladná rekonstrukce Kongresového centra v Praze (Jiří Guth, Petr Paleta, Jan Macháček) Pořad o Jazzové sekci:
  • Karel Mašita znovu píše Radě České televize

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • A selection of articles in English, dealing with the Czech politics and the Czech media, mostly published in the Czech internet-daily Britske listy over the past year or so, is at this address.
  • Zde je minulé vydání Britských listů,.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice?

  • Do Prahy přijel na závěr své cesty po středovýchodní Evropě rakouský prezident Thomas Klestil a setrval tam asi pět hodin.Problémy v odsunu sudetských Němců nebo dostavby Temelína prý podle Klestila nesmějí "zatížit" vstup ČR do EU. Rakousko v současnosti na půl roku předsedá Evropské unii a chce prý v rozhovorech o rozšiřování EU "dospět co nejdále". (Někteří zahraniční pozorovatelé kritizují rotační princip předsednictví EU, kdy každého půl roku EU předsedá jiná země, to, co se prý za jednoho předsednictví vyjedná, je za jiného trochu zase ztraceno - neexistuje prý v čele EU jedna pevná a cílevědomá politika, neboť každý stát má při předsednictví EU trochu jiné priority.) Klestil se zmínil o hlavně ekonomických obavách Rakušanů z rozšíření EU, to je trochu podivné, protože sami Rakušané do EU vstoupili teprve velmi nedávno. Rakouský prezident se setkal v Praze s Havlem, Klausem a Zemanem. Se Zemanem hovořil Klestil o myšlence česko-rakouského kulatého stolu, je to myšlenka vzešlá od Klestila. - Připomínám, možná trochu cynický komentář britských novinářů, který jsem četl před časem při příležitosti jiného jednání Havel - Klestil. Že prý je ve srovnání s významem Havlovy osobnosti Klestil na mezinárodní scéně naprostá nula, napsal kdesi před časem jeden britský novinářský cynik.

  • Hrubý domácí produkt České republiky v přepočtu na obyvatele dosahuje podle předsedy ODS Václava Klause 63 procent průměrného HDP Evropské unie. Že prý je to uveden v bruselské studii Eurostatu. - To bych rád věděl, jakým způsobem se to počítá. Jsou ovšem i chudší země Evropské unie, britský průměrný hrubý měsíční plat je cca 1300 liber, tedy 65 000 Kč. - Klaus také argumentoval, že se středoevropské země Evropské unii hospodářsky přibližují. Že prý byl v zemích západní Evropy v posledních letech ekonomický růst jen asi 1 - 1,5 procenta. Ano, některé země Evropské unie trpí hospodářskou recesí - jenže v západoevropských zemích je o něco vyšší technologická úroveň a vyšší životní standard, takže je logické, že tam hospodářství nyní už roste poněkud pomaleji. Zní to trochu jako Klausova výmluva, proč je růst českého hospodářství nyní tak nízký, případně záporný. Vždyť jinde v Evropě je také nízký, konstatuje Klaus. Jenže země jako ČR mají mnoho co dohánět, a právě proto by měl být v ČR nyní přece doslova ekonomický rozkvět. Co všechno se musí postavit, opravit a udělat. - Klaus také konstatoval, že nynější ruskou hospodářskou krizi prý nezpůsobil "trh bez přívlastků". Přečtěte si k tomu v těchto BL komentář týdeníku Observer ("Je zapotřebí nové mezinárodní ekonomické dohody Bretton Woods"), který k této věci zaujímá jiný, trochu složitější postoj.

  • Vláda plýtvá penězi na nesmyslné projekty? Schválila státní garanci ve výši dvou miliard korun pro rekonstrukci a dostavbu pražského Kongresového centra, kde se má konat v roce 2000 konference Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Téměř všichni členové vlády, řekl Zeman, přiznali, že z čistě obchodního hlediska, kdyby očekávali návratnost a zisk, je tato investice naprosto nevýhodná. Vláda však vycházela z toho, že je "povinna ctít závazky kabinetu premiéra Václava Klause vůči MMF". (Proč ?) - A co když v roce 2000 už Mezinárodní měnový fond třeba nebude existovat? Myslíte, že přeháním? Viz ekonomické texty v tomto čísle Britských listů. - Klaus slíbil v roce 1997, že vybuduje pro Mezinárodní měnový fond v Praze sál pro minimálně 5000 lidí. Viz k tomu příspěvek Petra Palety.

  • Ministerstvo vnitra chce v boji proti korupci využívat tajné agenty, odposlouchávání telefonů a policejní důvěrníky. Tyto návrhy obsahuje ministerstvem vnitra připravovaný Národní program boje s korupcí.

  • V Praze se bude konat od 22.do 25.října pornografický veletrh, což jistě dále posílí kulturní pověst českého hlavního města. (Pořád se mně v Británii ptají, jakými novými původními akcemi a díly je nyní česká kultura proslulá. Že bych je poslal na tento veletrh?) Čtvrtý ročník "mezinárodního veletrhu erotické kultury" se uskuteční ve smíchovském Národním domě v Praze. Erotica - Sex'98 nabídne literaturu, filmy, erotické oděvy, pomůcky a potřeby. Akci zahájí 21.října slavnostní večer v Národním domě na Smíchově, na kterém budou vyhlášeny cen v oblasti pornobyznysu.

  • Mlčením zpochybňuje Česká televize svou věrohodnost. Že by bylo vedení ČT ochotno mluvit jen s těmi, kdo je chválí? Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list". - Česká televize dosud neobjasnila ani vztahy společnosti Hroch k ČT.

    Výběr textů z posledních dní:


    Jeden čtenář si stěžoval na příliš dlouhý seznam starších článků z BL na tomto místě. Proto jeho pokračování umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Prosím, napište mi, co si o tom myslíte. Mnoho čtenářů se totiž často vrací ke starším textům z BL právě na základě tohoto seznamu.



    Kdo je žába na prameni?
    Česká televize "odhalila" příčinu nedostatku bytů

    Tomáš Pecina

    Úterní Jedenadvacítka na ČT2 se věnovala bytovému problému. V předtočené reportáži Davida Jakše z Chebu zazněl následující výrok:
    Pověstnou žábou na prameni jsou ve městě vietnamští trhovci, pasáci a prostitutky. Za pronájmy obecních i družstevních bytů platí měsíčně desetitisícové částky a ceny bytů tak tlačí hodně vysoko. Ti, kdo byty skutečně potřebují, buď čekají nebo si pomáhají, jak se dá.
    Je zajímavé, že ačkoli David Jakš nemůže pamatovat kampaně 50. let proti tzv. zbytkům buržoazie, argumentačně se do jejich ladění přesně strefil. Jestliže "vietnamští trhovci, pasáci a prostitutky" byty nepotřebují, proč jsou za ně ochotni zaplatit desetitisícové částky? Jen proto, aby si je nemohli podnajmout lidé, kteří je potřebují "skutečně"? A není náhodou takový podnájem obecního bytu bez písemného svolení pronajímatele - tedy obce - porušením občanského zákoníku, za něž může být nájemní smlouva vypovězena?

    Situace v příhraničních oblastech s Německem a Rakouskem může málokoho těšit. Zatímco pro hlavní město se stalo charakteristickým řádění loupeživých taxikářů a kapsářských gangů, pohraničí je územím sádrových trpaslíků, pašovaného alkoholu a cigaret, falešného značkového oblečení a snadno dostupných sexuálních služeb - o německých "turistech," kteří přivážejí přes hranice pytle s domovním odpadem, ani nemluvím.

    Česká televize by se těmto jevům měla ve zpravodajství seriózně věnovat: klást nepříjemné otázky poslancům, senátorům, komunálním politikům, úředníkům místní samosprávy, šéfům policie i celníkům. Způsob, jaký zvolil David Jakš, je ovšem spíš parodií seriózního zpravodajského přístupu...

    Snad se na nás pan Jakš nebude zlobit, jestliže Britské listy ocení jeho přínos k vyšší analytičnosti televizního zpravodajství mimořádnou Cenou zlatého osla.

    Praha, 22.9.1998

    Tomáš Pecina
    http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html


    Tony Blair požaduje globální finanční reformu

    Britský premiér Tony Blair chce prosadit rychlé vytvoření nového světového finančního pořádku, který by podporoval rychlý růst ekonomiky a zaměstnanosti a omezil by výstřelky globálních finančních trhů.

    Britský ministerský předseda bude usilovat, aby se ostatní země do roka staly členy nového světového finančního úřadu, který by vyplnil politické vakuum, vzniklé, protože poválečný hospodářský systém, vytvořený na základě dohody z Bretton Woods, není schopen efektivně zabraňovat ekonomickému rozvratu, který způsobují kapitálové toky přes hranice zemí.

    V pondělí 21. září požadoval Blair v projevu na newyorské burze rozsáhlou reformu Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Obě instituce by se měly daleko více zodpovídat ze svého rozhodování a měly by být schopny se daleko lépe vyrovnat s krizemi v Rusku a na Dálném Východě.

    Soukromě je známo, že Blair chce jít mnohem dále. Podporuje radikální reformu světové ekonomiky, kterou vypracoval cambridžský univerzitní odborník Lord Eatwell, labouristický mluvčí v Horní sněmovně a předseda správní rady levicového finančního institutu, The Institute for Public Policy Research.

    Podle plánu Lorda Eatwella by si nový úřad vypracoval procedury, jejichž prostřednictvím by uměl zvládat systémová rizika ve světové ekonomice. Povinností nového úřadu by bylo prosazovat takovou ekonomickou politiku, která by udržovala vysokou míru hospodářského růstu a vysokou míru zaměstnanosti. Aby se zabránilo destabilizaci hospodářského vývoje jednotlivých zemí tlakem mezinárodních spekulantů, národní vlády by měly právo - po poradách s novým mezinárodním finančním úřadem - zavádět omezení mezinárodních kapitálových toků.

    Nový úřad by zároveň dostal úkol zajistit otevřenost a průhlednost rozhodování v Mezinárodním měnovém fondu a ve Světové bance, které jsou kritizovány, že se nedostatečně postavily vůči finanční krizi posledních 15 měsíců.

    Světový finanční úřad by měl regulační rámec, uvnitř něhož by Mezinárodní měnový fond fungoval jako zdroj půjček "poslední pomoci", v situaci, kdy už nikdo jiný do dané země investovat nechce.

    Blair konstatoval, že by restrukturalizace světové finanční architektury neměla být ponechána jen skupince bohatých národů, ale že by se na ní měly účastni i rozvojové země a odborníci zvnějšku. Nová instituce by měla vzniknout do jednoho roku.

    Blair však ve svém newyorské projevu přímo o potřebě založit nový mezinárodní regulační úřad nehovořil, protože nechce diktovat ministrům financí zemí skupiny G8, co by měli dělat.

    Avšak Downing Street zdůraznila, že je Blair plně přesvědčen, že vytvoření nového mezinárodního regulačního úřadu je nutné, protože se Blair obává, že Světová banka a Mezinárodní měnový fond nejsou v stavu se samy regulovat efektivně.

    Je zapotřebí nové dohody Bretton Woods

    V důsledku domácí kritiky a také kvůli obavám ze světového hospodářského kolapsu začínají někteří západní vedoucí představitelé projevovat slabé známky života, napsal v neděli v týdeníku Observer Andrew Marr. V Bílém domě, stále ještě postiženém sexuálním skandálem, se hovoří o "druhé schůzce Bretton Woods", která by měla zreformovat světové instituce. Skupina průmyslových zemí G7 oznámila, že se roznováha rizika ve světě posunula - směrem ke globální krizi.

    V následujících několika týdnech se bude konat celá řada vrcholných schůzek, počínaje jednáním v New Yorku, jehož se začátkem týdne účastnil Tony Blair i Bill Clinton, a konče výročními zasedáními Mezinárodního měnového fondu a Světové banky ve Washingtonu.

    Bude všechno to luxusní cestování letadly a hovor na těchto schůzkách k něčemu? Budou politikové schopni konkrétní akce?

    Je to velmi důležité, aby se k jednání rozhoupali, konstatuje komentátor týdeníku Observer. Světová ekonomika sice není v tak katastrofálním stavu jako v letech 1929 nebo 1945, přesto však hrozí obrovské riziko, protože celá třetina světa je v hospodářské recesi a mnoho dalších zemí je na pokraji recese.

    Pokud budou politikové jednat bojácně, bankrotující banky, ochromení zákazníci a klesající burzy povedou světovou ekonomiku do vážné stagnace. Ochranářští politikové v Evropě a izolacionisté v Americe jen jen čekají na signál.

    Jak vypadá situace doposud? Zatím kupodivu trvá atlantické spojenectví, konstatuje Marr. Navzdory Clintonovým osobním problémům zaujímají v této věci Spojené státy a Velká Británie nejaktivnější postoj. Japonsko, které Londýn a Washington poučuje, zůstává politicky zmrazené. Německo a Francie jsou téměř bez myšlenek, jsou soustředěny na svou vnitřní politiku, na zavádění jednotné společné měny a na blížící se volby.

    Velký problém je, že stále využíváme globální hospodářskou architekturu, která byla vytvořena v roce 1945 - přesto, že se mezitím svět změnil k nepoznání. U kořene toho, co se stalo, jsou chyby, které učinil Mezinárodní měnový fond, který podporovalo americké ministerstvo financí a celé divize západních investičních bank. Co se udělalo špatně? Kapitálové trhy v Asii a v Rusku byly liberalizovány a otevřeny dříve, než byla tamější politická a podnikatelská kultura, vlády a banky na to řádně připraveny. Dr. Johnson řekl: "Nevědomost, madam, naprostá nevědomost." Jeden čelný poradce Blairovy vlády konstatoval: "První plán byl prostě otevřít a liberalizovat všechno. Myslím, že nyní jsme dospěli všichni k přesvědčení, že existuje ve značném množství zemí značné množství problémů, takže v jejich důsledku to nemůže fungovat. Nejsou to neoklasické volné trhy."

    Je to pozoruhodné přiznání. Ale vskutku: považovat náš složitý, jemný svět za jednu velkou, plochou Ameriku bez kultury, bez tradic, beze všeho, to bylo absurdní selhání, za něž nesou vinu západní politikové, především britští konzervativci a američtí republikání a Mezinárodní měnový fond.

    Pokud dokáže Blair řádně využít okamžiku, nastala teď jeho chvíle. Mezinárodní měnový fond byl po druhé světové válce velkým úspěchem, ale od té doby silně zestárl. Lze ho nyní přirovnávat k úzkoprskému, důvěřivému a zvědavému vedoucímu místní bankovní odbočky, který nikdy neopustil své malé město. Dnes jeho kvalifikace už nestačí. Bankovní aula je přeplněná rozhněvanými cizinci, ortodoxními Rusy, Hindy, Buddhisty a mnoha dalšími cizinci, kteří mu nerozumějí.

    Důležitější ale je, že MMF nerozumí jim. V případě celé řady asijských zemí chválil Mezinárodní měnový fond jejich politiku do nebes těsně před krizí, pak následoval v politice MMF vůči těmto zemím dramatický obrat o 180 stupňů, ostrá kritika a drakonické požadavky - v Indonésii například vyvolalo stoupnutí cen potravin a paliva, které zemi vnutil MMF, rozsáhlou chudobu a nepokoje.

    Rusko, kde budou možná nepokoje nejdivočejší, je nejhorším případem. Ekonom Keynes kdysi žertem navrhl, že ve snaze vyhnout se hospodářským recesím, vlády by měly po celé zemi na nejrůznějších místech ukrýt peníze v lahvích, kde by je mohli najít podnikaví kluci. Avšak Keynes předpokládat existenci rozvinutých ekonomik, založených na zákonnosti.

    V Rusku se lahví zmocnila mafie a zlodějští kapitalisté. Peníze z lahví vybrali a utratili je v zahraničí. Podle jedné kalkulace dostalo sice Rusko dotace a půjčky v hodnotě 99 miliard dolarů. ale z Ruska do zahraničí odplynulo 103 miliard dolarů. Kolik peněz od Mezinárodního měnového fondu i od soukromých západních bank je nyní v kapsách stavitelů luxusních jacht ve Francii a v rukou majitelů realitních kanceláří v New Yorku?

    Mezitím diktuje Mezinárodní měnový fond hospodářskou politiku desítkám menších, slabších zemí, které jsou závislé na politických příkazech a na analýze, kterou širší svět nesdílí. Jak uvedl Jeff Sacks, ředitel Harvardského institutu pro mezinárodní rozvoj: "Je to naprosto proti logice domnívat se, že by skupinka 1000 ekonomů na 19. ulici ve Washingtonu měla diktovat hospodářské životní podmínky v 75 rozvojových zemích světa, kde žije 1,4 miliarda lidí. "

    Je čas pro změnu pohledu. Je možná nerealistické očekávat, že skupina G7 totálně restrukturalizuje Mezinárodní měnový fond - tato instituce totiž byla příliš dlouho užitečným tvrdým vyjednavačem pro západní vlády. Ale restrukturalizace se dá provést.


    "Třetí cesta" Tonyho Blaira

    Britský premiér Tony Blair prosazuje "třetí cestu" mezi kapitalismem a socialismem. Kritikové poukazují na to, že je to velmi mlhavý termín. Co má vlastně Blair na mysli?

    Jako politická myšlenka není "třetí cesta", jak ví každý Čech, vůbec originální. Jako první využil tohoto termínu v posledním desetiletí devatenáctého století Eduard Bernstein, ve snaze oddělit německé sociální demokraty od marxistické komunistické ideologie a přimět je, aby šli parlamentní cestou. V roce 1959 využila západoněmecká sociální demokracie pojmu "třetí cesta" znovu, když "přijala" kapitalismus. Pojem "třetí cesta" využívala také pravice. Felipe Gonzáles, bývalý španělský sociálně demokratický premiér, poukázal nedávno ironicky na to, že když byl mladý, španělský diktátor Franco prohlašoval, že jeho režim je "třetí cestou" mezi kapitalismem a komunismem.

    Pro Tonyho Blaira je "první cesta" individualismus, také zvaný neoliberalismus nebo thatcherismus. Dosáhl některých pozitivních cílů (Blair chce zachovat individualismus v osobních vztazích), ale zanedbal společenskou solidaritu a národní soudržnost. "Druhá cesta" je tradiční sociálně-demokratická politika, požadující znárodnění průmyslu.

    Blairova "třetí cesta" se přidržuje starých sociálně demokratických rovnostářských cílů - požaduje, aby byla dána šance chudým lidem a vyžaduje společenskou solidaritu - avšak zastává pragmatický postoj ohledně toho, jak těchto cílů dosáhnout. Nenabízí "nákupní seznam politických předpisů", ale jen souhrn reflexů. Hlavním slovem je "partnerství". Úkolem vlády je být vstřícná vůči kapitalismu a podporovat ho, jak říká premiér, zajistit, aby byla podnikatelská sféra sebevědomá, úspěšná a výdělečná. Stát nesmí vnucovat soukromým firmám rozhodnutí, týkající se zaměstnanosti. Stát musí naopak podporovat konkurenci na trhu, posilovat lidský kapitál a zajistit "efektivní přístup na trh práce". O tom, že by soukromí podnikatelé měli mít povinnosti vůči veřejnému dobru, se ve vládním Blairově dokumentu nepraví nic.

    Avšak v Blairově pojetí třetí cesty mají občané práva i povinnosti. Občané mají například společenskou povinost vychovávat děti jako schopné a odpovědné občany a podporovat ty zaměstnance, jako jsou učitelé, kteří se na tomto úkole podílejí.

    Vláda "třetí cesty" je svou podstatou limitovaná vláda - to je typické vládní tvrzení, jímž se zdůvodňuje, že daně musejí zůstat na minimální úrovni. Blair je ovšem britský politik, a tak jeho politická filozofie nemá zrovna pevný teoretický základ.


    Írán se chystá dát Rushdiemu milost

    Írán se připravuje k tomu, formálně a veřejně zrušit svou podporu pro fatwu (mezinárodně vyhlášený trest smrti) pro spisovatele Salmana Rushdieho, autora knihy Satanské verše, který žije v Británii.

    V roce 1989 vyhlásili íránští militantní fundamentalisté odměnu ve výši 2 miliónů dolarů pro kohokoliv, kdo usmrtí Salmana Rushdieho, poté, co ajatoláh Chomejní Rushdieho v podstatě za jeho knihu Satanské verše odsoudil k smrti. Salman Rushdie je od té doby nucen skrývat se na střežených místech a  je čtyřiadvacet hodin denně pod policejní ochranou.

    Írán doufá, že když zruší trest smrti nad Rusdiem, dojde k obnovení diplomatických styků mezi Íránem a Británií a Írán přestane být považován za párijskou zemi.

    Vyhlášení trestu smrti nad Rushdiem a výzva, aby ho kdokoliv zavraždil, vyvolalo velmi hněvivou reakci v Británii i v zahraničí a vášnivou debatu o svobodě projevu a náboženské snášenlivosti. Tento případ ochromuje britsko-íránské styky už skoro deset let. Před dvěma lety se Evropské unii nepodařilo Írán přesvědčit, aby svůj postoj zmírnil tak, aby to Británii uspokojilo.

    Kamal Charazzi, íránský ministr zahraničních věcí o novém postoji Íránu vůči Rushdiemu informoval v New Yorku, před schůzkou s britským ministrem zahraničních věcí Robinem Cookem. Pokud by k tomu došlo, Cook by pak navštívil Írán.

    Po mnoha měsících intenzívních důvěrných rozhovorů se nyní chystá íránská vláda požadovat od Nadace Chordad, která v roce 1989 nabídla odměnu dvou miliónů dolarů za usmrcení Rushdieho, aby tuto nabídku zrušila a dala jasně najevo, že je celá záležitost u konce.

    Írán dlouho tvrdil, že jednou vyhlášená fatwa se nedá zrušit, ale že nikoho neposílá do Británie zavraždit Rushdieho. Británie však vždycky trvala na tom, že má-li dojít ke zlepšení hospodářských a politických styků s Íránem, Teherán musí vydat v případě Rushdieho jasné záruky.

    Sami Rushdieho stoupenci naléhali na britskou vládu, aby se soustředila na otázku odměnu za Rushdieho vraždu, protože přiznávají, že fatwa samotná nemůže být zrušena, neboť je to teologický trest.

    Muslimové po celém světě považují Satanské verše za rouhačský román (přitom je to dosti experimentální text). Když kniha vyšla, muslimové ji na veřejných shromážděních pálili a organizovali útoky na nakladatelství a překladatele, kteří s knihou byli spojeni. Rushdie žije pod ochranou britské rozvědky a jeho střežení stojí britské daňové poplatníky milión liber (50 miliónů Kč) ročně. Sám z vlastních prostředků přispěl Rushie finančně na tuto ochranu částkou 100 000 liber. Chce-li Rushdie někam jít z domova, musí o tom informovat šest dní předem. Je převážen ve speciálně upraveném bezpečnostním automobilu. Opustila ho manželka, o několik let později si vzal jinou ženu, jejíž totožnost je udržována z bezpečnostních důvodů v tajnosti. V posledních letech se Rushdie několikrát objevil v Británii na veřejnosti.

    Mohammed Chatamí, íránský reformní prezident, sdělil reportérům v New Yorku, že "aféra s Rushdiem naprosto skončila" a že jeho vláda "o tom nerozhoduje". Přivítal také pondělní projev Billa Clintona na valném shromáždění OSN a opakoval, že si Írán přeje vztahy založené na vzájemném respektu.

    Během prvního roku po vyhlášení fatwy obdrželo nakladatelství Penguin, vydavatel Satanských veršů, více než 5000 sprostých nebo výhružných dopisů a 25 varování, že v budově je umístěna bomba. Budova nakladatelství byla šestkrát evakuována. Během tohoto prvního roku stáli trvale kolem londýnských kanceláří nakladatelství Penguin muslimští demonstranti.

    V dubnu 1993 konstatoval tehdejší mluvčí íránského parlamentá Nateq Nouri, že "Írán nemá ani nikdy neměl v úmyslu vyslat komando na zavraždění Salmana Rushdieho." To posléze potvrdil i prezident Rafsanžání v rozhovoru pro týdeník Time. Jenže v říjnu 1993 byl postřelen norský překladatel Satanských veršů Wilhel Nygaard.

    Podle Salmana Rushdieho bylo z Británie během posledních deseti let vyhoštěno více než deset íránských vrahů, kteří se snažili spisovatele usmrtit.

    V roce 1994 opakoval íránský velvyslanec v Oslo, že Teherán nebude vysílat komanda na zavraždění Rushdieho, ale že je povinností každého muslima Rushdieho zabít, "pokud k tomu má možnost."

    Ještě v roce 1997, v den devátého výročí vyhlášení fatwy opakoval nejvyšší státní prokurátor Íránu, že Rushdie musí být usmrcen.

    "Prolití krve tohoto muže je povinnost," řekl Morteza Moqtadie a pokračoval: "Každý muslim, který slyší urážku Proroka, musí usmrtit tu osobu, která spáchala tu urážku. Nejlépe je, aby se ho pokusili nejdříve usmrtit ti lidé, kteří jsou mu nejblíže."

    Teprve letos v únoru se Rushdiemu splnilo jeho přání setkat se s britským ministrem zahraničních věcí. Při schůzce Rushdie řekl: "Snažím se, pokud možno, žít bez strachu. Strach vás ochromuje. Snažím se žít dál svůj život.


    Bill Clinton: Řeč o záchodu

    Amerika se zřejmě nikdy nezotaví ze všech těch odhalení, nechvalně známého vyšetřování nezávislého prokurátora Scara (Zjizvence) údajné zkorumpované praxe prezidenta Clintona v takzvané aféře Whitewater, napsal ve středu v deníku Guardian známý scénárista Terry Jones, autor filmů jako Monty Python's Flying Circus a Life of Brian.

    Terry Jones pokračuje: Vyšetřování, které stálo čtyřicet miliard dolarů, sice nezjistilo žádné finanční podvody, spáchané prezidentem, ale v průběhu svého nezaujatého a nezávislého vyšetřování odhalil prokurátor Zjizvenec šokující podrobnosti týkající se prezidentova soukromého života, které by mohly vést k jeho odstranění z úřadu a k revoluci v postojích k funkci amerického prezidenta. Ukazuje se, že po celou dobu, co Bill Clinton působí ve funkci prezidenta Spojených států, tento člověk tajně chodí na záchod!

    Šokující zpráva, kterou zveřejnil nezávislý, nezaujatý prokurátor Ken Scar (Zjizvenec), podrobně líčí, jak si americký prezident na záchodě vyprazdňoval střeva v samotném Bílém domě, v jedné z nejhistoričtějších a nejmilovanějších budov na této Zemi, a někdy chodil na velkou stranu jen několik minut předtím, než vítal důležité státní návštěvy.

    Zpráva popisuje křiklavými podrobnostmi, které šokovaly Ameriku, jak si prezident nesčetněkrát utíral zadek, přičemž použil kus toaletního papíru, který držel v pravé ruce mezi palcem a ukazováčkem (byla to tatáž ruka, kterou prezident podal prezidentu Bolivie). Vyšetřovatelova zpráva tvrdí, že prezident otíral tento kus papíru o svůj konečník, až papír zhnědl, a zešpinavěl.

    Washington je v naprostém šoku, vzhledem k tomu, že hrozí další odhalení Clintonovy tajné činnosti na záchodě. "Tahle záležitost jde daleko dál než jen k samému prezidentovi," tvrdí Ken Scar. "V Bílém domě jsou zaměstnanci, kteří museli vědět, co se na tom záchodě odehrává."

    Při výslechu prezident tvrdil, že se na záchodě věnoval vlastním záležitostem (to his own business). Později, před vysokou porotou, byl obviněn ze lži, a byl konfrontován s tvrzením, že byl na záchodě na velké straně. Prezident reagoval slovy, že pokud je mu známo, výraz, že se na záchodě věnoval vlastním záležitostem (was attending to my own business) obsahuje i takové věci, které na záchodě dělal.

    Ken Scar, naprosto nezávislý a nezaujatý prokurátor odpověděl, že "byznys" podle jeho interpretace (a podle interpretace každého bohabojného Američana, s nímž byl kdy v kostele) znamená vydělávání peněz a to v  žádném případě Clinton na záchodě v Bílém domě nedělal. Kromě toho, senátor z Klondike navrhl ve sněmovně reprezentantů, aby byl prezident Clinton donucen zaplatit za veškerou dobu, kterou strávil - na náklady amerických daňových poplatníků - tajným vyprazdňováním střev a močením v jedné z nejhistoričtějších a nejmilovanějších budov na této Zemi.

    Amerika se s hrůzou připravuje na zveřejnění dalších podrobnosti o tom, jak se prezident vrtal v nose, šťoural si do ucha, prděl, krkal a nechával za sebou skvrny - a to všechno na nejsvatějších místech naší planety.

    I když odebrání se na záchod v Bílém domě samo o sobě není dostatečným důvodem pro zbavení Billa Clintona prezidentské funkce, podle politických analytiků ta skutečnost, že prezident přísahal před vysokou porotou možná důvodem pro zbavení Clintona prezidentského úřadu je. Obrana Bílého domu, že prezident jen použil eufemismu, který většinou užívají lidé, když jdou na záchod, byla jeho oponenty zesměšněna. Plánují také prezidenta dále ztrapnit tím, že zveřejní videozáznam, jak prezident sedí na záchodové míse. V reakci na protesty členů Demokratické strany konstatoval předseda sněmovny Newt Gynekolorich, že "američtí občané mají právo vidět, co dělal jejich prezident v jedné z nejhistoričtějších a nejmilovanějších budov na této Zemi".

    Někteří političtí analytikové poukázali na to, že v budoucnosti zřejmě schopní lidé budou odrazeni od kandidatury na prezidenta tím, co mnozí vidí jako hon na čarodějnice. Také tvrdí, že mezi budoucími kandidáty na amerického prezidenta budou asi jen ti, kteří jsou lepší nebo důslednější lháři než Bill Clinton, anebo republikáni, kteří, jak známo, nikdy na záchod nechodí.


    Tomáš Ježek revizionista

    Milan Znoj

    Vyšlo v dvouměsíčníku Listy, který si můžete objednat
    zde.

    Od jara loňského roku začalo u nás období změn. Nejprve se dělala korekce vládní politiky. Ta ovšem s podzimem získala výbušné politické rysy, až došlo k zemětřesení, při němž jeden politický kontinent, zvaný Klausova ODS, málem vzal za své. Leč Klausova ODS se udržela a vedle ní se vynořila nová formace US, usilující o obrodu pravice. Ačkoli se zdá, že se mnoho nezměnilo, že US je ODS II, jedna důležitá okolnost je hodna úvahy. Neoliberalismus, který byl ideovým vzorcem ospravedlňujícím budování svobodné a demokratické společnosti, ztratil na důvěryhodnosti a zřejmě si žádá určitou revizi. Není místa na důkladnou analýzu. Toto téma lze ale pojednat i v malém. Jeden z hrdinů neoliberalismu u nás Tomáš Ježek se již před časem nechal slyšet, že s trhem to není tak jednoduché, jak se zdálo: trh není svévole, ale dodržování pravidel, často říká. Jak dalekosáhlá ideová změna se skrývá za těmito Ježkovými výroky? Nejsou nezajímavé, doprovázely jeho cestu z  fondu národního majetku, kde dbal na privatizaci, do komise pro cenné papíry, kde hodlá dbát na regulaci kapitálového trhu.

    Byly doby, kdy se Tomáš Ježek nechal označovat za “otce privatizace", a kupónovou privatizaci dokonce sám hrdě vydával za svůj vynález. Upřímné nadšení, s nímž k věci přistupoval, mělo dvě stránky. Bylo odzbrojující - takže i vzdorovití poslanci někdejšího federálního parlamentu bez okolků schválili předložený zákon poté, co jim Tomáš Ježek spíše gesty než slovy předvedl jeho důležitost. Bylo však také bezelstné - není náhodou, že zrovna Tomáš Ježek je autorem hned dvou ze čtyř legendárních výroků o české privatizaci. Vedle “divokého Východu" Dušana Třísky, “nerozlišitelnosti špinavých peněz" Václava Klause se hned skví dvě myšlenky Tomáše Ježka: “privatizace je závod mezi právníky a ekonomy, v němž se ekonomové nesmí nechat od právníků doběhnout" a “ trh si morálku vynutí sám".

    Od té doby se hodně zprivatizovalo, něco vytunelovalo a  Tomáš Ježek začal měnit slovník. Ještě jako předseda rozpočtového výboru parlamentu najednou uznal, že jistá regulace kapitálového trhu je nezbytná, má-li to být trh důvěryhodný, a začal prosazovat zřízení komise pro cenné papíry, která by na kapitálovém trhu dbala na dobré mravy obchodníků. “Trh to není džungle, ale pravidla, která se musí dodržovat", prohlašoval nyní Tomáš Ježek. Našel hodně spřízněných uší. Ostatně není se co divit, kdo by této zásadě odporoval? Ani skálopevný hlasatel trhu bez přívlastků by něco takového nepopíral, pouze by tvrdil, že jeho trh bez přívlastků k žádné džungli nevede. Jenomže k čemu vedla privatizace po česku, to jsme zakoušeli na vlastní kůži a viděli na vlastní oči. Věřejnost najednou přicházela o iluze, které o budování kapitalismu v Čechách zprvu měla. Slova Tomáše Ježka padla na úrodnou půdu, zdálo se dokonce, že Tomáš Ježek zmoudřel. Najednou uměl rozlišit mezi falešným liberalismem a liberalismem řádným a ten falešný se mu ani za mák nelíbil. Vypadalo to, že se postavil po bok těm, co rozlišovali již delší dobu, např. Jan Sokol mezi “gangsterským" kapitalismem a kapitalismem spořádaným.

    Tomáš Ježek nyní zdůrazňuje, že tržní řád nemůže fungovat bez dodržování pravidel a že tato pravidla jsou vlastně pravidla správného chování. Jenomže každý manažer, který se zapojil do třetí vlny privatizace, a je tak najednou kritizován, se musí zeptat, jaká že pravidla při privatizaci nedodržel? Kupónová privatizace neproběhla bez pravidel. Ve sbírce zákonů si je možno přečíst příslušné zákony. Kromě toho platí trestní právo, občanský zákoník a stohy jiných předpisů. Co znamenají Ježkova slova? Buďto Tomáš Ježek jenom říká, že se mají dodržovat zákony. To je ale chabý základ důvěryhodného trhu a liberální demokracie vůbec. Anebo chce říci, že pravidla, která se ve společnosti mají dodržovat, mají svůj základ v určitých morálních principech, jako je zásada rovnosti, spravedlnosti, odpovědnosti vůči druhým lidem atd. V tom případě by Tomáš Ježek opravdu prodělal určitý vývoj, ale takový závěr ukvapený. Dotyčný muž by nejspíš řekl, že nepodložený. Jemu jde zjevně o to, aby byla zajištěna soukromovlastnická práva, lidově řečeno, aby se nekradlo. Na to by měla stačit policie. Je zde ale zkušenost, kterou jsme učinili nejen my, ale možná i Tomáš Ježek, že policie nestačí, pokud nevládne ve společnosti morální přesvědčení, že se krást nemá. Nikoli represe, ale ona vysmívaná morálka.

    Morálka sahá mnohem dále, než jen k dodržování pravidel trhu. Morálka zahrnuje hledisko spravedlnosti. Spravedlnost jsou také pravidla, ovšem pravidla tohoto druhu Tomáš Ježek odmítal a nejspíše stále odmítá. Trh morálku nevytváří, spíše ji předpokládá. Lze sice dokazovat, že si trh vynucuje určité morální zásady jako: s poctivostí nejdál dojdeš, nepoctivost v obchodě se nevyplácíi a pod. Když bude obchodník šidit a podvádět, lidi si to zapamatují, navzájem řeknou a najdou si cestu, jak se začnou před podvodníky chránit, přinejmenším u nich přestanou nakupovat. Bohužel nejen z empirické zkušenosti, ale i na základě racionální úvahy víme, že tak tomu bohužel není. Nepoctivému obchodníkovi sice hrozí špatná pověst, ale zároveň je zde pokušení, kterému se bez morálky těžko odolává a trh si s ním neporadí. Když totiž budou všichni dodržovat pravidla poctivého obchodu, tak ten, kdo je poruší, bude mít výhodu. Takové je pokušení vydělat na tom, že poruším pravidla, která druzí dodržují. Jelikož o této možnosti vědí i ostatní, snadno se jich zmocní podezíravost vůči druhým llidem, neboť když ti pravdila poruší, pak oni jako hlupáci na svou poctivost doplatí. Na takové pokušení a podezíravost je trh krátký, spíše tyto pocity plodí. Bez elementární důvěry k druhým lidem a přirozených pout solidarity se těmto pocitům nedá rozumě čelit, z čehož plyne, že trh bez důvěry a solidarity nemůže fungovat. Něco takového ovšem náš neoliberalismus sotva nahlédne, a tak lze s klidem říci, že Tomáš Ježek zůstává věrným synem své doby.


    Může Čechoameričan získat české občanství právní cestou?

    Poznámka k dopisu Aji Bufky Tomáši Pecinovi

    Aja Bufka píše v BL (21.9.1998) o své snaze získat zpět státní občanství právní cestou. Napadlo mě, že by bylo docela zajímavé, kdyby se k tomu problému vyjádřil nějaký právník, který se na otázky občanství, a to nejen na české, specializuje (což takhle nějaký profesor z Právnické fakulty).

    Zmíněný dopis mě zaujal tvrzením, že "z americké strany nebyla dohoda z roku 1928 dodržována (to musí znamenat, že Američané, kteří získali občanství ČSR nebo ČSSR neztratili svoje původní občanství, přestože o tom americká strana věděla poznámka JJ) a navíc od šedesátých let uznávana jako diskriminační".

    Nedávno jsem mluvil s jednou bývalou kolegyní, Američankou, která jakousi setrvačností získala kanadské občanství krátce poté, kdy se, po dlouhém pobytu v Kanadě, vrátila z pracovních důvodů do USA. Její informace mi připadá dost zasvěcená, protože se o tomto kroku radila s právníky. Podle ní americké úřady tolerují dvojí občanství v případě, že přísaha s nabytím druhého občanství spojená není protiamerická. V případě Kanady tomu tak je. Lze si ovšem těžko představit, že by americké úřady byly stejně tolerantní v případě, že by americký občan přísahal věrnost státu socialistické soustavy a boji proti světovému imperialismu.

    Je velmi dobře možné, že právě existence dohody z roku 1928 usnadnila a možná vůbec umožnila československým emigrantům americké občanství v určitém období získat. Lze jistě diskutovat o tom, proč někdo má dvojí občanství a někdo ne. Jenže v této sféře neplatí žádná logika, ale předpisy a data a prošlé termíny a politika zrovna vládnoucí vlády.

    Jiří Jírovec


    K rekonstrukci Kongresového centra Praha

    Prikladam neco pro zasmani kolem rekonstrukce KC Praha a kongresu MMF.

    Jiří Guth

    Pražský primátor Jan Koukal by nechtěl, aby Praha přišla o "čestné postavení města, které 'vykopne' světovou ekonomiku do 21.století". Řekl do ve středu 23.9. ráno v odpovědi na tzv.otázku dne Radiožurnálu.

    Co na to Radio Jerevan?

    "Pan primator to rekl v podstate spravne. Tak jenom pro upresneni, ve skutecnosti je to tak, ze pokud bude Jan Koukal primatorem, prijde Praha o postaveni cestneho mesta at bude chtit nebo ne, a svetova ekonomika ji 'vykopne', rozhodne vsak ne do 21. stoleti."

    Tolik Radio Jerevan.


    V nedeli Koukal s vaznou tvari tvrdil v televizi, ze svetove agentury snizily rating CR proto, ze vladu prevzala socialni demokracie (ve skutecnosti to bylo kvuli hospodarskym vysledkum za 2. ctvrtleti, ktere byly par dni pred tim zverejneny). To je dobre vypocitana, ba primo goebbelsovska lez, protoze spousta lidi tomu bude verit, zvlaste pod tlakem toho antizemanovskeho hnusu, ktery se vali skoro ze vsech medii.

    A krome toho, tento citat skoro potvrzuje moji hypotezu. Koukal, a mozna Klaus a spol. snad skutecne veri, ze MMF ridi svetovou ekonomiku! I kdyz mozna je situace prozaictejsi, stalo by za to zjistit, kdo tu rekonstrukci za dve miliardy bude provadet nebo uz provadi.

    Petr Paleta


    Vláda schválila garanci pro Kongresové centrum - proč?

    Jan Macháček

    Dnes jsem se dočetl následující zprávu (MF on-line):

    19:46 Vláda schválila garanci pro Kongresové centrum "Vláda ve středu souhlasila se státními garancemi na vydání obligací ve výši dvou miliard korun na rekonstrukci a dostavbu pražského Kongresového centra, kde se má konat v roce 2000 konference Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky (SB)."

    Velice by mne zajímalo pozadí tohoto rozhodnutí. Z jistých kusých informací vyplývá, že konference MMF se v Praze uskuteční pouze tehdy, pokud bude Kongresové centrum přestavěno. Další informací nám sděluje, že ona přestavba bude stát 2 miliardy. V akci se velice angažuje Václav Klaus, primátor Koukal, Václav Havel a dokonce i Miloš Zeman.

    Co mě však nejvíce zajímá, je návratnost této investice. Znamená fakt, že se kongres MMF uskuteční u nás, že nám automaticky někdo nabídne dar v hodnotě přesahující 2 miliardy? Další otázky jsou nasnadě: Proč současný Palác kultury (či Kongresové centrum) není vyhovující? Musí přestavba stát onu zmíněnou sumu? Kdo jsou hlavní kandidáti na realizaci zakázky - jaké jsou jejich kontakty na politické špičky?

    Obzvláště v současné době, kdy pravice (v opozici) lomí ruce nad výší navrhovaného schodku, je výše této investice (je-li vůbec investicí?) pozoruhodná. Myslím si, že toto rozhodnutí by mělo být soustem pro řádnou investigativní novinářskou práci.

    Jan Macháček, Manchester


    Upozornění k dokumentu o Jazzové sekci

    Karel Mašita píše Radě České televize

    Rada České televize
    Kavčí hory, 140 70 Praha 4
    Praha 23. 9. 1998
    věc: Upozornění k dokumentu o Jazzové sekci

    Vážené panstvo radní!

    Po dnešním detailním přečtení Britských listů z letošního 18. září jsem zjistil, že rozsáhlý materiál o mé (!) práci na televizním dokumentu o Jazzové sekci obsahuje v závěru také vyjádření tajemníka GŘ ČT Jiřího Kučery z letošního 17. září. Jelikož tento člověk zajisté nemá v náplni práce vyjadřovat se k tvůrčím věcem v ČT, žádám Vás tímto, abyste ho na to upozornili a abyste na to upozornili též gen. řed. p. Puchalského.

    Neboť: tajemník Kučera jen papouškuje nahoráznosti producenta Hynieho, který námět na tento pořad ze mě za směšných 7 000 Kč (cca 140 liber) bez dalšího zaplacení vylákal de facto podvodem, nyní neví, jak ze všeho vycouvat a proto mě už jen osočuje. K. Hynie je ostatně prapůvodcem naší současné vzájemné nevraživosti, možná z toho má soukromou radost, a gen. řed. Puchalský to svojí nabubřelostí jenom zhoršuje. Každopádně jeho tajemník nebude rozhodovat o tom, kdo, jak, s kým a kdy bude tuto věc realizovat.

    Znovu Vás tedy upozorňuji, že nebýt původně "vstřícného" přístupu K. Hynie ke mně v této mé (!) práci, nikdy by ode mě zadarmo nezískal nyní už komplexní a konkrétní faktografii, dle níž už vlastně kterýkoli producent v ČT může tento dokument realizovat. Zamyslel se v ČT vůbec někdo nad tím, že přede mnou nikdo tuto práci ČT nenabídl a že pár jedinců projevilo zájem ovlivňovat jí až poté, když už bylo vše mnou napsané - aniž by ovšem znali obsah této práce?

    A nepřipadá Vám podezřelé, že náhle bylo vše rychle zastaveno? Buďte té lásky, prosím, a nechte si předložit od K. Hynieho všechno - tedy nejen to, co se mu "hodí"; např. nabídnout spolupráci TV BBC, byl a je výhradně můj nápad!

    Pokud tedy ČT má zájem, aby "vznikl dokument o Jazzové sekci", nemůže trvat na tom, že na něm musejí spolupracovat všichni členové a příznivci Jazzové sekce, kterých bylo zhruba čtvrtmiliónu.

    To je stejně absurdní, jako kdyby někdo tvrdil, že např. o císaři Karlu IV. a jeho době smí psát jen Karel IV. a několik jeho příživníků.

    A vůbec: proč se nikdo dosud nezeptal na názor zakladatele a předsedy Jazzové sekce Karla Srpa, který již v roce 1969 prosazoval její úřední registraci?

    S úctou děkuji za Vaše důkladné přemýšlení, pánové!

    Karel Mašita

    BBC - TV Centre, 80 Wood Lane, W 12 O TT
    cestou České televize, Kavčí hory, 140 70 Praha 4

    Návrh dopisu na koprodukci s BBC (UK GB)

    Praha 17. 2. 1998

    Vážení!

    Navrhujeme Vám koprodukci dokumentárního pořadu o Jazzové sekci.

    Jazzová sekce byla nejrozsáhlejší protikomunistickou kulturní organizaci v Československu. Měla tisíce členů a příznivců. Uspořádala stovky koncertů, filosofických seminářů, výstav, divadelních představení i setkání s význačnými osobnostmi z celého světa. Vydala tisíce knih, časopisů a dalších publikací. Aktivně podporovala celou řadu protirežimních akcí, za které byli její členové i příznivci vězněni a perzekvováni.

    Veřejnoprávni Česká televize s Vámi chce navázat spolupráci proto, že Jazzová sekce byla členem Mezinárodní jazzové fedarece při Hudební radě UNESCO se sídlem v Londýně. Na Evropském kulturním foru v roce 1985 její problematiku přednesl vedoucí britské delegace Norman St. John Stevas. Svoji podporu ji veřejně vyjadřovala celá ředa britských a dalších umělců. V právní oblasti jí výrazně pomáhal přední britský právník Geoffrey Robertson. Častými hosty festivalů moderní hudby, které Jazzová sekce pořádala, byli britští hudebníci z hnutí Rock in Oppozition. V rozsáhlé podpisové akci proti jejímu nezákonnému věznění ji podpořili například sir Yehudi Mehunin, sir Elton John, Phil Collins, Artur Miller, Tom Stoppard, sir Paul McCartney, a desítky dalších význačných světových osobností. Při Následné schůzce o plnění helsinských dohod v letech 1986 - 1989 ve Vídni zasáhl "Případ Jazzová sekce" významně do procesu uvolňování politického napětí ve Evropě.

    Předpokládaná podoba dokumentu jsou tří až čtyřdílné zhruba hodinové vysílací bloky dle historie Jazzové sekce od roku 1965 do roku 1991 formou investigativní žurnalistiky a rádi bychom v něm využili Vašich archivních materiálů a vhodnou reciprocitu.

    Karel Mašita - autor
    Miloš Zábranský - režisér

    Pozn.
    Karel Mašita - původně rockový hudebník, nyní 25 let novinář
    (několikrát už kvůli této práci ve Velké Británii byl.)
    Miloš Zábranský - režisér hraných i dokumentárních filmů.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|