Nevhodné chování?
Clinton musí prorazit mříže, míní deník Guardian
Další den, píše se v redakčním komentáři úterního deníku Guardian. Dalších 2800 stran svědectví. Dalších 243 minut důkazového materiálu na videopásku. Další týden, v němž je nejmocnější a nejinteligentnější vláda na této Zemi mesmerizována a ochromena. Další vlna nesnesitelně vlezlých otázek a odhalení. A na konci toho všeho stoupla průměrná hodnota akcií na americkém kapitálovém trhu (index Dow Jones), národ pokrčil rameny a šel do práce.
Republikánští propagandisté a jejich ozvěnové komory na této straně Atlantiku se nás snažili přesvědčeit, že čtyři hodiny nafilmovaného svědectví prezidenta Clintona před vysokou porotou bude zničující. Uvidíme prezidenta, jak ztrácí sebeovládání, vytrhne mikrofon a vyběhne z místnosti. Uvidíme ho, jak se potí jako Nixon, jak se kroutí a lže. Toto video ho usmrtí.
Bylo to všechno úplně špatně. Na videozáznamu nebyly žádné hysterické výlevy, žádné profánní obscénnosti z prezidentových úst, žádné scény. Clinton se většinou choval důstojně a byl plný sebeovládání - i když občas jsme byli svědky známek frustrace a kontrolovaného hněvu, zejména když se hovořilo o případu Pauly Jonesové, který skončil už v dubnu. Clinton se upřímně přiznal k chování s Monicou Lewinskou, které bylo nevhodné, chybné a intimní. Zastával názor, že není vhodné probírat se podrobnostmi a odmítl to učinit. Zdůraznil, že má právo na soukromí a totéž platí i o jeho rodině. Mluvil něžně a se znepokojením o slečně Lewinské - "je to hodná dívka, má dobré srdce a inteligentní mysl - je to dobrý člověk". Naproti tomu se choval bezpochyby vyhýbavě - a v některých případech i nepoctivě - když porotci naléhali, aby vysvětlil konkrétní podrobnosti svých sexuálních styků se slečnou Lewinskou. Clintonovy odpovědi týkající se Kathleen Willeyové, jiné zaměstnankyně Bílého domu, byly nepřesvědčivé. Překrucoval jazyk, hádal se o detaily a právnickým způsobem rozbíral prkotiny tak, že to bylo zároveň únavné a absurdní. Bylo toho mnoho politováníhodného, ale celkem vzato, bylo v prezidentově svědectví i mnoho obdivuhodného. Většina cen za nevhodné chování musí být udělena Kennethu Starrovi a jeho pracovnímu týmu.
Kde tedy přesně jsme? Dosud jsme se nedověděli ani hlásku o původním Starrově vyšetřování: ohledně Whitewateru, o Travelgate a Filegate se stále rozprostírá jen mlčení. Máme jen prezidenta, posedlého sexem, který o sexu lže. Máme předsedu amerického parlamentu, který má ambice stát se prezidentem a který tahá za nitky za scénou v americkém hlavním městě, o němž je notoricky známo, že je zcela izolováno od postojů národa. Máme Demokratickou stranu, která se obává naprosté porážky v nadcházejících kongresových volbách, stranu, která se nechce sjednotit za prezidentem a přeje si, kéž by celý problém prostě sám zmizel. Je to katastrofální a potenciálně nebezpečný recept.
Existují dvě možnosti, jak se dostat z této nešťastné slepé uličky. Obě možnosti jsou v prezidentových rukou. První z nich by bylo, kdyby Clinton rezignoval. Mohl by říci americkým občanům, že si nezaslouží být vyhnán z úřadu. Mohl by přiznat, že jednal pošetile a nepoctivě, ale že se jeho lhaní týkalo sexu a nikoliv moci a peněz. Mohl by ale dodat, že chce ušetřit Spojené státy úzkosti a nedůstojnosti protahování této groteskní tragikomedie. V krátkodobé perspektivě by to bylo vítězství pro jeho nepřátele, ale nynější nočni můra by skončila.
Druhou možností by bylo, aby Clinton přestal, když hovoří o sexuálních stycích, provozovat právní sofistiku podobnou argumentům, kolik andělů se vejde na špičku špendlíku. Ať už se proboha neargumentuje o tom, co znamenají slova jako "není" "sám" nebo "úmysl vzrušit". Clinton by to mohl říci před kongresovým soudním výborem, anebo v celostátní televizi. "Monica a já jsme měli sexuální styk. Nebylo to chytré a nebylo chytré ohledně toho lhát, ale stalo se to. Buď mě podpořte, nebo mě vyhoďte, ale proboha, už se zabývejme jinými věcmi." Kdyby Republikány tímto způsobem vyzval na souboj, možná by se tím americká politická scéna dostala ze slepé uličky.
