Milióny lidí v Severní Koreji zemřely hladem - severokorejská vláda to utajuje
Letos v červnu nalezla skupina Jihokorejců v opuštěném lomu nedaleko čínského města Changbai umírající ženu. V lomu s ní byly ještě dvě další ženy a dvě děti. Všichni to byli uprchlíci te Severní Koreje, která je jen několik kilometrů daleko, na opačném břehu řeky Jalu.
Žena pocházela z města Hamhung a zjevně nic nejedla po celé dlouhé týdny. Na rukou měla vyrážku a loupala se jí z nich kůže. Byla vyhublá až na kost . Vypadala, že je starší, ale uvedla, že je jí třicet. "Jak bych si mohla dovolit jít do nemocnice," řekla, "když umíráme hladem?"
Nemocná žena přišla o matku, o otce, o manžela a o dvě děti. Přežila jen ona a jedna její šestiletá dcera.
"V Severní Koreji se odehrává neobyčejná tragédie," napsal posléze jihokorejský buddhistický mnich Pomnyun, který byl během své návštěvy v Číně přítomen ve výše zmíněném lomu, když se tam objevili severokorejští uprchlíci. "Milióny lidí tam umírají na nedostatek potravin . Umírají mlčky, nikdo to o nich neví. Musíme tomu zamezit, máme-li si zachovat lidskost."
Navzdory činnosti mnicha Pomnyuna a jeho organizace, Korejské buddhistické hnutí sdílení, mnozí popírají existenci lidí jako jsou výše zmínění uprchlíci. Britský týdeník Independent on Sunday však přinesl jejich fotografie.
Inspekční tým Evropské unie navštívil v květnu Severní Koreu a konstatoval, že tam hladomor není. Lékařská charitativní organizace Médecins du Monde letos v červenci vyjádřila názor, že "to nevypadá, že Severní Korea trpí totální katastrofou. Dojem, který jsme získali,bylo, že mnoho věcí není k dostání, nikoliv však, že vládne krize..."
Hodnocení situace v Severní Koreji se ostře odlišují. Na jedné straně jsou ti, kteří se domnívají, že severokorejská vláda využívá obtížnou situaci své země pro vlastní politické účely. Na druhé straně, organizace jako Korejské buddhistické hnutí sdílení, jsou přesvědčeny, že Severní Korea se stala obětí nepředstavitelné tragédie - kterou severokorejská vláda utajuje a vnější svět ji ignoruje.
Nikdo v zahraničí nemá přesné informace o tom, co se v Severní Koreji děje. Když vyšlo v roce 1995 najevo, že v zemi vládne nedostatek potravin, bezprecedentnímu počtu cizinců bylo dovoleno navštívit Pchjong-jang a dokonce tam i žít. Ale volnost pohybu těchto osob je striktně omezena, a jejich svědectví situaci spíše jen dál matou.
Humanitární organizace, které působí v Pchjong-jangu, konstatují, že je v Severní Koreji široce rozšířena podvýživa, ale že lidé ve velkém počtu neumírají hladem. Soukromě ale někteří zahraniční diplomaté v Pchjong-jangu opatrně potvrzují odhady soukromých, nevládních skupin, které nezávisle dospěly k drastickým závěrům o rozsahu hladomoru v této zemi.
Charitativní organizace jménem World Vision odhaduje, že od ledna do dubna loňského romu zemřelo v Severní Koreji hladem půl miliónu až dva milióny lidí. Minulý týden se ze Severní Koreje vrátila delegace amerického kongresu a odhaduje, že od roku 1995 umírá v Severní Koreji každoročně hladem asi 300 000 až 800 000 lidí. Celkem prý zemřelo asi až 2 milióny osob. A pak jsou k dispozici údaje Korejského buddhistického hnutí sdílení.
Tato organizace, která nemá přístup do zakázaných oblastí Severní Koreje, je přítomna v čínské pohraniční oblasti, která vždycky měla blízké styky se záhadnou a nepřístupnou zemí na druhém břehu řek Jalu a Umen. Od loňského září v této oblasti mají jihokorejští buddhisté víceméně tajné, neformální pracovníky, kteří provedli pohovory s 1500 uprchlíky ze Severní Koreje.
Většina těchto uprchlíků pochází z východních provincií Severního a Jižního Hamyongu. Zjištěním jihokorejských buddhistů vzniká důsledně hrůzný obraz země, která se víceméně zcela vzdala úsilí nakrmit své obyvatelstvo. Více než čtvrtina jejího obyvatelstva zemřela na hladomor a hladem způsobené choroby.
Zdá se, že se od roku 1992 systém kolektivní distribuce potravin rozložil. Sporadicky se sice stále distribuuje rýže, ale všeobecně jsou jednotlivé rodiny nechány na pospas samy sobě. Čtyřicet procent uprchlíků konstatovalo, že museli jíst kořínky nebo kůru stromů. Čtyřicet procent obyvatelstva je podvyživeno. Školy a nemocnice nemají topivo ani léky.
Mnoho dotazovaných přišlo v důsledku hladomoru o rodinné příslušníky - průměrná úmrtnost v rodinách dotazovaných uprchlíků byla 27 procent. Jihokorejští buddhisté odhadují, že na hladomor zemřelo v Severní Koreji tři milióny osob. Uprchlíci uvádějí, že podél silnic a v železničních stanicích leží mrtvoly, nebo jsou v horách zabaleny do hadrů.
Mnoho uprchlíků, snažících se dostat do Číny, se cestou utopí. Pravidelně řeka vyplavuje jejich mrtvoly. I ti Severokorejci, kteří se dostanou do Číny, žijí v trvalém strachu před čínskou pohraniční policií. I výše zmíněná skupinka uprchlíků, která dospěla do nepoužívaného lomu v Číně, byla zatčena čínskými pohraničníky a vrácena do Severní Koreje. Po návratu jsou severokorejští uprchlíci posíláni do pracovních táborů, kde umírají hladem.
