Zeď
V Ústí n.L. se dělí občané na dvě kategorie: normální a nepřizpůsobivé. Normální žijí v rodinných domcích, uklízejí okolí, odpadky sypou do popelnic, hlukem neobtěžují sousedy, zkrátka chovají se slušně, dodržují zákony a vyhlášky. Nepřizpůsobiví bydlí v holobytech ve dvou panelácích, okolí neuklízejí, naopak znečisťují, odpadky sypou z oken, dlouho do noci hlučí, zkrátka chovají se neslušně, na hraně zákona, porušují vyhlášky.
Kdyby každá skupina měla vlastní ostrov, k problémům by nedocházelo. Smůla je, že žijí vedle sebe, v jednom městě, v jedné čtvrti. Lépe řečeno, nepřizpůsobivá skupina žije na úkor skupiny normální. Obtěžuje hlukem, pachem, nepořádkem. Život normálních se stává nesnesitelným, ceny jejich domků klesly na nulu. Nezbývá jim, než docházet na městský úřad, podávat na nepřizpůsobivé stížnosti, psát petice.
V právním státě by městský úřad zjednal nápravu. Vyslal by na nepřizpůsobivé policii a ta by vynutila dodržování zákonů a vyhlášek. V našem státě a v Ústí n.L. se radní rozhodli, že mezi normální a nepřizpůsobivé postaví zeď. Učinili tak po zralé úvaze a po vyčerpání všech předchozích možností. Nebylo jich mnoho - chování nepřizpůsobivých lze kvalifikovat pouze jako přestupek. Za přestupek uložili pokutu a tím pravomoc úřadu skončila. Následoval smích a nezaplacení pokuty.
Český parlament neschválil zákon o vězení pro dlužníky. Proto nelze nepřizpůsobivé dále postihnout. Směrem k parlamentu by tedy měl ministr Mlynář napřít svůj zrak. Ne kritizovat radní, kterým zeď žádnou radost nedělá. Hyzdí město a neodstraňuje příčinu, jen trochu mírní následky. Ovšem za situace, kdy v represivním systému je díra jako vrata, starosta, radní i občané města prostě jiné řešení nenašli.
Soudný člověk okamžitě odhalí, na co jsme si zadělali: Na oddělování normálních od nepřizpůsobivých, na ohrazování teritoriií, kde platí a neplatí zákony, na vytváření kolonií a ghett. Odtud je již jenom krok k zákazům vstupů nepřizpůsobivých mezi normální, k projevům vzájemné nenávisti a nevraživosti, k otevřenému rasismu.
Taková situace nahrává radikálním hnutím i jisté extrémistické straně, která se netají tím, že s nepřizpůsobivými zatočí. Program nabízí líbivá hesla a jednoduchá řešení. Mnozí uvěří, mnozí dají svůj hlas. Kde selhává demokracie, nastupuje totalita. Modrooký vůdce rozhodne nejen o tom, co s nepřizpůsobivými, ale i o tom, kdo je normální a kdo nepřizpůsobivý. Potom Bůh s námi.
Myslím, že podnětné by bylo podívat se do západních zemí, co se tam dělá s nepřizpůsobivými a často zpatologizovanými příslušnými etnických menšin. Například londýnský Brixton byl tak před deseti lety čtvrtí, kde nebylo bezpečné chodit po ulicích. Docházelo tam k nepokojům a k útokům na policisty. Dnes je to prý doslova symbol rasové snášenlivosti. - V některých britských a amerických městech došlo k výraznému poklesu asociálního chování tím, že policie tvrdě vyžadovala dodržování zákonů, i v těch nejmenších věcech. Jde o politiku tzv. nulové tolerance vůči zločinnosti. JČ
