Ještě jednou Tunisko: je možno ho hodnotit podle evropských měřítek?
Pan Vojtěch Kment, který byl v Tunisku na dovolené před několika lety, napsal velmi zajímavý dodatek k mému článku o Tunisku zveřejněnému v BL v pondělí 20.4. Chci připojit jen pár poznámek:
1. Mnohoženství. - Je v Tunisku od padesátých let zakázáno, byla zavedena práva ženy na potrat, v letech 1956 - 1957 získaly ženy v Tunisku volební právo. Tyto reformy zavedl Bourgiba. Zejména ve venkovských oblastech je však povědomí žen o svých právech malé, ženská negramotnost je větší než mužská. Čtu tady, že od roku 1979 se prý mnohé tuniské ženy vrátily k nošení roušky před obličejem, žádnou takovou mladší ženu se závojem jsem neviděl. Staré ženy asi dvě tři. Mladé ženy chodily oblečené zcela západně, v texaskách, módních atraktivních kalhotách a blůzách, atd. Přesto je však údajně postavení žen v rodinách velmi podřízené. Ovšem i v ČR a zejména na Slovensku nutí příbuzní často dodnes mladé dívky, aby se "už vdaly" a "měly děti" pro radost rodiny. Ten tlak je jistě v Tunisku daleko silnější.
2. V přístavu Port El Kantaui bylo zjevné, že pracovníci turistické oblasti vyvíjejí naprosto úzkostlivé úsilí, aby byly služby v hotelech skutečně dokonalé. Ředitel hotelu dokonce obešel při večeři v předposlední den u stolů hosty (byl to hotel asi s 200 pokoji!) a zdvořile se ptal, zda jsme s něčím nespokojeni, zajímala ho kritika, nikoliv chvála. Správný management. Kolem normálních tuniských vesnic je v krajině obrovský svinčík, papíry, odhozené láhve z umělé hmoty, igelitové tašky. V ostrém kontrastu vůči tomuto zvedali ze země zřízenci a zaměstnanci v turistické zóně El Kantaui každé smítko, jakmile se objevilo na zemi. Nezažili jste, k jaké ceremonii dochází, když se rozhodnete koupit si něco dražšího. Moje žena se rozhodla koupit si jakýsi koberec. Následovalo doslova divadelní představení asi čtyř prodavačů, předvádějících půl hodiny nejrůznější koberce a vzory. Na neslyšný povel přiběhly dvě dívky, přinesly stolečky, vykládané intarsiemi, a na nich pro děti limonádu a pro dospělé čaj, a to během produkce různých koberců třikrát. Ostatní drobný nákup, který jsme měli připraven k zaplacení, nám byl dán zadarmo. Cena koberce i v tomto státním obchodě s pevnými cenami byla pro nás snížena o deset procent.
3. Idol dětství a dětí je v Tunisku skutečně až přehnaný.
4. Kartágo bylo od základů zničeno Římany, a to v roce 146 před Kristem. Je fakt, že jeho pozůstatky byly posléze dále rozebírány místními lidmi, a v moderní byla zcela necitlivě na místě Kartága vystavěna vilová čtvrť, a teprve v posledních letech vzniklo jakési úsilí na záchranu úplně těch posledních zbytků, co ještě existují. To je skutečně trochu odstrašující příklad pro Prahu.
5. V Tunisku došlo k fundamentalistickým útokům na turisty před rokem 1987, před tím, než nynější prezident Ben Ali zvítězil v palácovém puči a liberalizoval zemi. V posledních letech Bourgibovy vlády vyvíjel systém silný nátlak proti fundamentalistům a teroristické útoky byly na to odpovědí.
6. Deset procent obyvatel Tuniska se živí turistikou. Ekonomika trpěla v sedmdesátých letech vysokou inflací, byl realizován úsporný program Mezinárodního měnového fondu, byly zrušeny dotace na základní potraviny, což vedlo k nepokojům kvůli ceně chleba. V osmdesátých letech byla v Tunisku oficiálně čtrnáctiprocentní nezaměstnanost, ve skutečnosti však asi dvacetiprocentní a prý až čtyřicetiprocentní mezi mladými lidmi. Existuje určitý průmysl, vyvážejí se fosfáty, olovo a železo. Úsporný program MMF zastavil růst tuniského státního dluhu a snížil inflaci na méně než deset procent (podle oficiálních údajů). Životní úroveň Tuniska patří mezi nejvyšší v rozvojovém světě. Skoro tam neexistuje extrémní chudoba, jako v Maroku či v Egyptě. Všichni Tunisané mají zadarmo přístup ke vzdělání, včetně vzdělání univerzitního, a k zdravotnictví, i když není příliš dobré. Tunisko je nyní většinou poměřováno standardem západních zemí, nikoliv standardem rozvojových zemí.
7. Nevím, zda Tunisko "nikdy nebylo zotročeno tak, jako Čechy". To, co dělali Francouzi v Tunisku od roku 1881, bylo dosti velkým nátlakem na tuniskou "kulturu". Čechům, jen s výjimkou nacistické okupace, nebyl nikdy odepřen jako národu přístup ke vzdělání.
8. Zvyk rozhazovat kolem sebe při zvláštních příležitostech okvětní lístky květů je zřejmě v Tunisku běžněji rozšířený. Okvětními lístky byl pokryt - jak při Božím těle - v tuniském hotelu, v němž jsme bydleli, náš stůl v jídelně v poslední večer pobytu.
JČ
