Jazz už po patnácté
Pane Čulíku, následující článek byl psán pro Karlovarské listy. Požádal jsem pana Wittmanna o souhlas ke zveřejnění v BL. Rád souhlasil. Petr Jánský.
Na třech místech Karlových Varů se rozezněly synkopy od klasického swingu přes církevní chorály a gospely až k těm nejprogresivnějším současným rytmům. Legendární hrabě Schoeneck, jehož tak báječně připomíná v programové brožuře ředitel festivalu Alois Ježek, by měl radost. Vlastně by pan aristokrat mohl být považován za jakéhosi zakladatele karlovarské jazzové tradice, i když - pravda - v době, kdy on tuto hudbu u nás provozoval, se termínem "jazz" označovala jakákoliv hudba, která se hrála v kabaretech a varieté a v jejímž obsazení byl uprostřed velký buben. Na něm bývala připevněna pistole, ze které obsluhující bubeník občas vystřelil. A to už byl ten "jazz". Ale teď vážně.
Hlavní festivalový program začal ve čtvrtek (2.4.) vystoupením mladého pražského kvarteta Apollon. Páni kvartetisté předvedli vynikající výkon, hodný mezinárodního uznání a vůbec nevadí, že prakticky kopírují americký Turtle Island Quartet, od kterého získávají dokonce i noty. Je až obdivuhodné, jak se dá na takřka "nejazzové", staletími ověřené klasické nástroje, swingovat (jak to před časem dokázal celému světu Francouz Grapelli). Kvarteto Apollon pak doplnili pánové Karel Růžička starší a mladší s basistou Honzákem, aby předveli Růžičkovu kompozici napsanou přímo pro tento ojedinělý ansámbl Růže pro Apollon. Celý tento komorní úvod pak uzavřela dvojice pánů Růžičků (saxofony a klavír), kteří soustředěným posluchačům ve zcela zaplněném sále Grandhotelu Pupp ukázali, jaká může být radost z muzicírování, když se to dovede.
Po krátké přestávce na nutnou přestavbu pódium zcela zaplnil Karlovarský pěvecký sbor a Orchestr Gustava Broma, aby tak v karlovarské premiéře provedli dílo Jaromíra Hniličky Missa Jazz. Uznání patří především Karlovarskému pěveckému sboru a jeho dirigentovi prof. Jiřímu Štruncovi, který sbor výborně připravil, což nejvíce ocenil především sám skladatel.
Závěrečné akordy jakoby předznamenaly, že nastává slavnostní událost: Letos poprvé předával Český rozhlas Brno na základě hodnocení 25 nezávislých odborníků z celé republiky prestižní uměleckou Cenu Gustava Broma vynikající osobnosti z oblasti jazzu. Z rukou ředitele festivalu, dirigenta orchestru a zástupce brněnského rozhlasu ji po právu získal za celoživotní špičkovou tvůrčí a interpretační činnost Jaromír Hnilička. Založení nové tradice by mělo samozřejmě pokračovat i v dalších letech.
Po hlavní přestávce nastal ten pravý jazzový rej, ve kterém se Bromův orchestr předvedl jako skutečně špičkové evropské těleso. Jeho zakladatel vše jistě bedlivě sledoval z nebeských výšin. Nová vynikající aranžmá J. Hniličky a především kytaristy Matúše Jakabčice posunula celkový zvuk tělesa o pořádný kus dopředu.
Druhý den se veškeré dění přeneslo, jak už bývá v K. Varech tradicí, do Thermalu, kde návštěvníky uvítal ve foyeru dobře swingující Karlovarský Big Band pod vedením Milana Harta (pan hrabě Schoeneck by měl opět radost, jak mu domácí kapela pěkně šlape). Samotný koncert zahájil skvěle připravený Big Band Jazzové konzervatoře Jaroslava Ježka z Prahy pod vedením Václava Kozla. Tento zkušený profesionál a vynikající aranžér je pro mladou kapelu velkým přínosem. Kdysi jsem se svým přítelem a spolužákem Felixem Slováčkem lamentoval nad tím, že nám nějak vymírají saxofonisté. Dnes už nelamentuji - mladá generace tu je a já jí držím palce. Věřím, že Jazzová konzervatoř udrží nastoupený směr a naučí mladé zájemce o jazz to, co jinde (ve stále stejně konzervativních státních konzervatořích) ne. Troufám si tvrdit, že pro běžnou hudební praxi jsou to vědomosti daleko potřebnější.
Zahraniční reprezentace se opět neobešla - jak už je na karlovarském festivalu tradicí - bez gospelového zpěvu. Letos přivezli organizátoři ze Švýcarska skupinu vedenou černou američankou H. Nichols. Sólistka dokázala, že tuhle - pro ni přímo národní muziku - cítí lépe přece jenom černí než bílí. Nebyl problém navázat kontakt s publikem - karlovarský posluchač je na tyto skupiny zvyklý a připravený.
Závěr třídenního jazzového klání přivedl na pódium hvězdné americké trio Jungle Funk, na jehož vystoupení čekala především mladá generace. Zcela chápu, že ortodoxní jazzmeni a zvláště vyznavači salonního swingu museli být šokováni. Hráčské mistrovství Willi Calhouna a Doug Wimbishe ve spojení s bezprostředním výkonem slavného Winxe působilo prostě dokonale. V zákulisí jsem slyšel, že je to bigbít a nářez a že to na takový festival nepatří. A proč by nepatřilo?
Patnáctý jubilejní festival skončil a už se jistě chystá šestnáctý. Uskuteční se v květnu příštího roku a Český rozhlas jej zařadil do série festivalů EBU (European Broadcasting Union), ze kterých hodlá vysílat přenosy do všech států této unie. Bude to významná kulturní událost nejen pro Karlovy Vary, ale pro celou českou kulturní veřejnost.
Max Wittmann
(Autor je dlouholetým šéfem hudební redakce Českého rozhlasu v Brně.)
