O Irák se Západ zajímá kvůli ropě. Proč to nikdo neřekne nahlas?
Kdyby byly zrušeny ropné sakce proti Iráku, Saddám by mohl snížit světovou cenu ropy a ohrozit ostatní země, produkující ropu
Na jeho první tiskové konferenci po irácké invazi do Kuvajtu v roce 1990 jsem se zeptal generála Normana Schwarzkopfa, vrchního velitele spojeneckých vojsk v Perském zálivu, jestli řekne svým vojákům, že se válčí o ropu, píše v nedělníku Independent on Sunday jeho slavný reportér z Blízkého Východu Robert Fisk.
Swarzkopf odpověděl, že jestliže si myslím, že je válka v Perském zálivu o ropu, měl bych si hledat jiné zaměstnání, pokračuje Fisk. "Tato válka není o ropu. Tato válka je o znásilnění: konkrétně o hromadném znásilnění," řekl Schwarzkopf.
No - píše dále Fisk - pak vznikl konflikt , jehož jádrem bylo skutečné hromadné znásilnění - Bosna - a Spojené státy nechtěly zasáhnout. A ukázalo se, že válka v Kuvajtu skutečně byla válkou o ropu. Nyní znovu hrozí Spojené státy válkou s Irákem a zase nikdo, ani jediný západní politik nepřizná, že jde o ropu.
Proč ne? Irák je jedním z nejbohatších ropných států na světě. Před válkou v Perském zálivu produkoval Irák denně 3,2 miliónů barelů ropy denně. Dnes je celý program sankcí OSN proti Iráku založen na prodeji irácké ropy: Irák smí prodávat 600 000 barelů denně, jejichž hodnotu vyměňuje za potraviny a léčiva. Každých šest měsíců se povolení k prodávání ropy z Iráku znovu hodnotí a reviduje.
Co by se stalo, kdyby byly sankce proti Iráku zrušeny? Mohl by se Saddám Husajn pomstít Kuvajtu tím, že by ceny ropy uměle snížil?
Arabští ropní experti mají toto podezření. "Saddám Husajn by mohl snížit cenu ropy na 9 dolarů za barel. V současnosti se prodává za 13,25 až 14 dolarů za barel. Víte, co by to znamenalo? Zlikvidovalo by to hodnotu britské ropy, těžené v Severním moři, ohrozilo by to americkou těžbu ropy a - co je nejdůležitější - neutralizovalo by to obrovské zisky, které Spojené státyplánují získat svými rozsáhlými investicemi do ropného průmyslu na Kavkazu, především v Ázerbajdžánu. Jaký tedy mohou mít Američané zájem na odstranění protiiráckých sankcí," řekl jeden egyptský ropný odborník.
Je to mocný argument, o to víc ironický, že je mnoho Arabů přesvědčeno, že hlavním důvodem pro iráckou invazi do Kuvajtu v roce 1990 bylo kuvajtské rozhodnutí snížit cenu ropy a ochromit irácké hospodářství po osmileté válce s Íránem.
Podezření, že nynější hrozba leteckých útoků proti Iráku má mnoho společného s iráckou ropou, je násobena odmítáním OSN povolit použití části příjmů z prodeje irácké ropy na opravu iráckých ropných studní a čerpacích stanic.
Podle podmínek programu OSN, v jehož rámci smí Saddám Husajn vyměnit ropu za potraviny, musí odevzdat Irák třicet procent svých zisků z prodeje ropy Kuvajtu jako reparace, 5 procent musí dát na náklady operací OSN a 15 procent musí odevzdat do kurdských oblastí v severním Iráku, které jsou však nyní po porážce protisaddámovské rebelie už většinou zcela pod Saddámovou kontrolou. Méně než padesát procent peněz z prodeje ropy smí být použito na nákup léčiv a potravin. Sami pracovníci OSN poukazují na to, že současný program nesplňuje humanitární potřeby 22 miliónů Iráčanů.
Takže vyjednávání generálního tajemníka OSA Kofi Annana v Bagdádu o minulém víkendu se týká i diskuse, co smí Irák učinit, aby mohl zvýšit objem vývozu své ropy. Iráčané se zhrozili, když zjistili, že původní Annanův návrh na rozšíření prodeje irácké ropy nezahrnoval možnost využít části zisků na opravu poškozeného těžebného zařízení v Iráku. Pod francouzským tlakem vznikl nový návrh, který něco takového nyní umožňuje.
Velmi důležitým prvkem nynější krize, o němž se nemluví, je právě ropa. Většina Arabů si uvědomuje, že se nedá agresívnímu iráckému režimu věřit. Arabové však také vědí, že Irák je v jedné věci na Blízkém východě naprosto výjimečný: vlastní ropu i pitnou vodu. Arabské státy u Perského zálivu mají sice ropu, nikoliv však vodu. Arabské země, jimiž protékají řeky, zase nemají ropu. Irák má ale obojí a potenciálně je tedy rájem na zemi. A to je země, kterou se Západ znovu snaží napadnout. Pro Araby je zjevná jedna věc: Západ se snaží udržet potenciálně nejbohatší zemi na Blízkém Východě v chudobě.
Tento argument ovšem ignoruje otázku inspekce zbraní a hrozbu, kterou je prý Irák podle Washingtonu vůči svým sousedům. Podivné ale je, že arabské státy, které mají být těmito zbraněmi ohroženy, se s výjimkou Kuvajtu nechtějí na vojenském zásahu proti Iráku podílet. Arabové mají pocit zrady, že Američané nevyvíjejí dostatečný tlak na Izrael, aby došlo k izraelsko-palestinskému narovnání.
Arabové také nemají tušení, co se stane, až Saddám Husajn odmítne vpustit do svých paláců inspektory OSN i po americkém bombardování. V minulých dnech položili tuto otázku libanonští novináři americkému velvyslanci v Libanonu, Richardu Jonesovi. "Tu hru já hrát nebudu," odpověděl Jones. "To je otázka, na niž by měl odpovědět někdo, kdo je placený daleko víc než já," dodal americký velvyslanec.
