Nemocní a umírající v baghdádských nemocnicích - jsou to oběti sankcí a Saddáma
Ve čtvrtek přinesl deník Guardian skoro na celé své titulní stránce reportáž Maggie O'Kanové z Baghdádu na toto téma, spolu s fotografií dítěte na polštáři nemocniční postele. Pod ním byl titulek: "Devatenáctiměsíční chlapec čeká na léčení na podvýživu v baghdádské nemocnici. Unicef konstatuje, že sankce proti Iránu způsobily šestinásobný vzrůst kojenecké úmrtnosti."
Cituji z reportáže Maggie O'Kanové:
Západní mocnosti mají proti iráckému diktátoru Saddámu Husajnovi novou zbraň. Není sice příliš technologická. Přenáší ji na zádek samička písečné mouchy. Zbraň útočí nejsilněji na jaře.
V druhém patře nemocnice Quadisiya na předměstí Baghdádu najdete civilní oběti této nové zbraně. Kenovi Azarovi je šest měsíců. Je zabalen do peřin tak pevně, že mu z růžové a krémové deky kouká jen hlava.
Parazit se nejprve nastěhoval do morku jeho kostí a požírá tam krvinky, které vyrábějí jeho krev. Nyní už ovládl také jeho jádra a slinivku břišní. Chlapec spí klidně, neboť tento parazit zabíjí bezbolestně.
Nemocnice, s ošuntělými pěnovými matracemi, omlácenými železnými postelemi a špinavými prostěradly, nemé lék Pentostan, který Kena potřebuje, aby se jeho šestiměsíční tělo uzdravilo.
"Má desetiprocentní šanci na přežití. Před zavedením sankcí, když jsme ten lék ještě měli, by jeho šance na přežití byla devadesát procent," konstatuje jeho lékař.
V šedesátých letech byla leišmaniasis, známá jako "černý mor", v Iráku značně rozšířená. Nyní se onemocnění vrací. Země má nedostatek insekticidů (v důsledku sankcí OSN je jejich dovoz zakázán), rozložil se sanitační systém (je nedostatek náhradních dílů, v důsledku sankcí), a tak se písečná moucha zase velmi rozmnožila.
V posteli vedle Keny leží druhé dítě Saleeemy Jurové. Trpí gastroenteriditou, nejčastější infekcí u iráckých dětí, kterou způsobuje špatná hygiena. Třicetiletá Jurová volá lékaře a jemně ho prosí, aby pomohl jejímu nejstaršímu synovi, čtyřletému Alimu, který je doma.
Ukazuje kus papíru se jménem jiného nedosažitelného léku. "Prosím, pomozte mi, jestli existuje něco, co bych mohla dát svému dítěti. Chodil a mluvil a všecko, teď dostal tuhle infekci a nemůže mluvit, ani hýbat nohama."
Dr. Sultan vysvětluje, že Ali trpí virovou infekcí, která je nyní v Iráku nevyléčitelná. "Potřebuje fyzioterapii, potřebuje řečovou terapii, tyhle věci my už tady vůbec nemáme."
Jurová se najednou obrací a říká: "Můžete říct všem těm lidem v zahraničí, že Ali opravdu mluvil a hrál si. Pak najednou dostal tuhle nemoc a já mu nemám co dát. To udělali vaši lidé mému dítěti." Teď už pláče, najednou vezme své dítě a odchází z nemocnice.
Dr. Sultán říká: "Minulý týden přišla jedna žena s velmi vyčerpaným dídětem, které zvracelo a mělo průjem. Řekl jsem jí, že bude muset u něho v nemocnici zůstat, protože tady musejí být matky se svými dětmi, protože nemáme nemocniční zaměstnance.
Řekla mi, že v nemocnici zůstat nemůže. 'Budu ho muset nechat umřít,'řekla. 'Mám doma čtyři děti, o které se musím starat, aby zůstaly naživu.'"
Podle organizace UNICEF vedly hospodářské sankce, používané posledních sedm let jako zbraň proti Saddámovi Husajnovi, k šestinásobnému zvýšení kojenecké úmrtnosti.
Loni konstatovala studie lékařské skupiny z Harvardské univerzity, že je v Iráku nemocných nebo zemřelo půl miliónu dětí v důsledku sankcí.
V nemocnici Quadisiya - je to jedna z dvanácti nemocnic v Iráku - vládne naprosté zoufalství. Dvaatřicetiletý dr. Ali Rasim, pediatr na oddělené, konstatuje: "Viděl jsem, jak tady umírají děti na selhání ledvin, protože jsme neměli uličitan sodný, to je užívací soda, soda na pečení.
V oddělení pro předčasně narozené děti jsou inkubátory záplatovány modrými igelitovými taškami ze supermarketu. V inkubátorech nejsou žádné žárovky a jedna matka trží hadičku s kyslíkem, silnou jako tužka, u nosu jejího půldruhého kila vážícího dítěte, s hlavou velikosti jablka.
"Nemáme pro děti už žádné kyslíkové masky, a tohle je nejtenčí hadička, která nám zbyla," říká dr. Rasim téměř omluvně.
Ve vedlejším nemocničním pokoji brečí devítiměsíční chlapec : matka mu přivazuje ruku k železné posteli provazem. Neexistuje jiná metoda, jak mu do ruky zapíchnout kapačku.
Dr. Juad Rashid, hlavní pediatr nemocnice, říká: "Za celých sedm let lékařských studií jsem viděl jen jeden případ tyfu. Teď máme tady jeden případ tyfu každý týden. V létě budeme mít epidemii.
Velká Británie a Spojené státy dále nejodhodlaněji podporují hospodářské sankce a všechno, co přichází s nimi: včetně nového rozšíření písečné mouchy a jejího černého moru.
"Jsem voják beze zbraní," konstatuje dr. Rashid. "Rakety a střely, které napadají naše děti, jsou viry a epidemie a já nemám nic, čím bych proti nim mohl bojovat. Proč vedete válku proti našim dětem?"
