Britské listy

pátek 20. února

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

Přehled aktuálních zpráv z České republiky Česká republika:

Další skandál, počkejte, neobracejte stránku (Andrew Stroehlein)

Another Scandal, Wait Don't Turn the Page (Andrew Stroehlein) Irák a plánované vojenské útoky Západu proti němu:

Nemocní a umírající v baghdádských nemocnicích - jsou to oběti sankcí a Saddáma (The Guardian, 19.2.1998)

Ó jaká překrásná válka o nejvyšší sledovanost reportáží z Iráku! (The Guardian)

Vedoucí armádní představitelé z války v Perském zálivu doporučují vyhnout se zbrklosti

Letecké útoky proti Iráku jako televizní show (Jiří Laburda) O popravě Karly Faye Tuckerové v Texasu:

Přestaňte se chovat jako lidi! (Jiří Jírovec) Může Česká republika vydělávat z turistiky více než Rakousko? Pokračování diskuse:

Máte pravdu, ale jsou zde jisté limity (Aleš Mueller)

Odpověď Vratislava Kusky Hokej v Naganu a dvojí občanství:

Dvojí občanství, hokej a zdravý rozum (Dalibor Štys), poznámka JČ o tom, mají-li či nemají dostat Češi v USA české občanství Česko-německé vztahy:

Názor Jaroslava Teplého k probíhající diskusi České ministerstvo vnitra informuje:

Účinnost snížení nejvyšší dovolené rychlosti v obci na 50 km/h za období říjen - prosinec 1997 Média:

Nové číslo časopisu AmberZine (z 19.2. 1998) na Internetu

Kompletní Britské Listy

Ikona pro Vaši stránku...

Adresa Britských listů je zde.

(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)

Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.

Co je nového v České republice

Předseda ODA Jiří Skalický zdržel v zájmu ředitelství společnosti Vítkovice privatizaci akciové společnosti Vítkovice. Firma Vítkovice byla sponzorem Občanské demokratické strany. V dalších jednáních byl prý schválen privatizační postup, během něhož se vlastníkem významné části akcií měl stát management firmy. - (Jiřího Skalického nedávno přemlouval Václav Havel, aby z vládních a stranických funkcí neodstupoval.) Důležitější než šok ze stále dalších vyvalujících se skandálů je však odstup, zamyšlení a potřeba radikální akce, vypracování takového systému, aby ke skandálům v budoucnosti nemohlo docházet. Viz komentář Andrewa Stroehleina v tomto čísle Britských listů.

Ukazuje se, že společnost TMC na Panenských ostrovech měla být ve skutečnosti jen krycí firmou pro účet ODA v lichtenštejnském Vaduzu. (Ovšem firma TMC ve Vaduzu má prý v obchodním rejstříku uvedenou adresu v tomto městě už od 21.5.1991 existuje tedy zřejmě dlouho, nezávisle na Občanské demokratické alianci, což ovšem nemusí nic znamenat, k dohodě mohlo dojít později.)

Skalický se s konečnou platností rozhodl odstoupit z funkce předsedy ODA. Skalický je prý znechucen vzájemným obviňováním ve straně kvůli neprůhlednému sponzorování aliance.

Nejvyšší nezaměstnanost je v ČR mezi nejmladšími, podle analýzy Patria Finance. Nezaměstnanost také těžce postihuje ženy. Na konci roku 1997 byla nezaměstnanost u žen téměř o polovinu vyšší než u mužů. (Jistě k tomu přispívají nedokonalé zákony, které nezajišťují v práci rovnoprávnost pohlaví. To je ovšem obtížné zajistit, ale západní státy se o to alespoň intenzívně snaží.) 65 procent nezaměstnaných jsou lidé s nejnižším vzděláním, 30 procent nezaměstnaných jsou lidé se středním vzděláním. Roste však poptávka po schopných dělnících, zatímco se začínají propouštět administrativní síly. Patria očekává, že do konce roku 1998 bude v ČR sedmiprocentní nezaměstnanost (nyní je 5 - 5,5 procenta). Pro lidi nezaměstnané déle než tři měsíce začíná být dosti obtížné najít práci.

Česká národní banka varuje, že "bude-li vývoj české ekonomiky nadále nepříznivý", zvýší úrokové míry, aby se zamezilo růstu inflace. No, to skutečně povzbudí českou ekonomiku, aby se začala rozvíjet, když budou muset podnikatelé platit větší úroky ze svých půjček. - ČNB chce udržet tzv "čistou inflaci" (růst cen "očištěný" od vlivu "deregulace" - tedy zvyšování cen energie a činží) na přibližně šesti procentech ročně. - Co to je za eufemismus, "čistá inflace"? - Každý finančník a ekonom musí přece vědět, že vliv zvyšování cen energie a činží se odrazí na růstu inflace tak, jako každý jiný růst cen. Deregulace povzbudí inflační spirálu a projeví se v mnoha oblastech ekonomiky. To snad ČNB doufá, že inflaci, způsobenou deregulačním zvýšením cen energie jako nebude zaznamenávat a bude si všímat jen "čisté inflace", a tak celková inflace, která se zrychlí v důsledku cenových deregulací, jako vlastně nebude existovat?

Českého podplukovníka Jaroslava Kulíška a jeho tři kolegy z Pozorovatelské mise OSN v Gruzii včera unesla ozbrojená gruzínská opoziční skupina a vyhrožuje, že je usmrtí, nebudou-li splněny její požadavky.

Vladimír Mlynář, ministr bez portfeje (a bez vysokoškolského vzdělání), který se však záslužně zasazuje o potlačování rasismu v ČR, vyjádřil názor, že když hodili tři mladí muži o víkendu do Labe romskou ženu, která se utopila, byla to rasově motivovaná vražda. Otázka ale je, zda se před soudním projednáváním případu má ministr k takovýmto záležitostem vyjadřovat. Není to pohrdání soudem? Státní zástupce Miroslav Antl konstatoval: "Politika do hodnocení nejzávažnějších trestných činů nezasahovala, ani v minulém režimu. Já bych si nedovolil bez bližší znalosti zejména pohnutky, způsobu provedení určit právní kvalifikaci činu," řekl Antl s tím, že vybízení policistů, aby čin překvalifikovali na vraždu Mlynářovi nepřísluší.

Vznikají návrhy na změnu financování politických stran. Unie svobody chce, aby každý dar, jehož původ nebude možné přesně identifikovat, musela politická strana převést na speciální účet ministerstva financí. Sama by určila, na jaký veřejně prospěšný cíl mají být peníze užity. Lidovci chtějí úplně zakázat sponsorské dary ze zahraničí (podobně, jak o to usilují mnozí aktivisté ve Velké Británii v britském politickém kontextu). Prezident Havel navrhuje zřízení Fondu politické kultury, který by spravoval účty všech politických stran.To ale politikové odmítají, protože jim to prý připomíná diktát komunistické "Národní fronty". Opět případ, kdy politikové zjevně nemohou racionálně jednat, protože je irituje a ochromuje vzdáleně podobná zkušenost z komunismu. - Jestliže komunisté za totality věřili, že "slunce svítí" a "voda teče z kopce", znamená to, že to v demokracii budeme popírat, protože to říkali komunisté? Viz komentář Andrewa Stroehleina v dnešních Britských listech.

Oprava. V přehledu událostí z ČR jsem ve včerejších Britských listech uvedl, že ve zprávě o finančních příspěvcích pro sociální demokraty od britské Westminsterské nadace měla ČTK "zřejmě chybu". Avšak reportér Jiří Chrást pro ČTK napsal, že "částku 1,133.670 Kč poskytla sociálním demokratům Labouristická strana na podporu voleb v roce 1996", kdežto částka 2,75 miliónů Kč, poskytnutá sociálním demokratům, je za celkové období finanční podpory, nikoliv jen pro volby v roce 1996. Za nepřesnost se omlouvám. JČ

Výběr textů z posledních dní:

Napsala to ČTK, tak to musí být pravda (Andrew Stroehlein)

Umořme Saddáma Husajna ofenzívou bohatého kapitalismu, nikoliv ekonomickými sankcemi a nesmyslnými leteckými útoky (The Times)

Přijetí středoevropských zemí do NATO by nemělo být automatické (Los Angeles Times)

USA a Británie se před půl druhým rokem pokusily o atentát proti Saddámovi - a další analýzy postoje Západu vůči Iráku

Česko-německé vztahy: k příspěvkům Matthiase Roesera. Jde o kompetenci české vlády (Jiří Jírovec)

Nový ředitel České televize Jakub Puchalský je z BBC - co je to za instituci?(Jan Čulík)

Je rozumné zasáhnout vojensky proti Iráku? Z britské veřejné diskuse

Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci (Andrew Stroehlein)

Diskuse o česko-německých vztazích pokračuje: německý historik Matthias Roeser zajímavě reaguje na předchozí příspěvky Stroehleinovy, Jírovcovy a Zemanovy

Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)

Může ČR příjmy z turistiky dohnat a předehnat Rakousko? (Vratislav Kuska)

Česká politika: strany jsou sice zdiskreditovány, ale deset procent podpory jim pro důchod vždycky zůstane? (Andrew Stroehlein)

"Je to pro vás dobré" (New York Times ironicky o ČR, o rozšiřování NATO a o Clintonovi)

Pokračuje diskuse o česko-německých vztacích (Stroehlein k Roeserovi, v tomto čísle BL též reakce Aleše Zemana, Jiřího Jírovce)

SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík

To, že Ústavní soud odmítl stížnost sládkovců na volbu prezidenta republiky, je velmi znepokojující (Andrew Stroehlein)

Tošovského vládní prohlášení mohl napsat Lubomír Štrougal - analýza (Jiří Jírovec')

Vazalské pojetí českého občanství nyní i pro občany České republiky tvrdě přetrvává. Hanba. (Jiřina Fuchsová)

O Franzi Neubauerovi a českých politicích: Stále horší a stále víc pošetilé (Andrew Stroehlein, v tomto čísle najdete také reakci historika Matthiase Roesera)

Poznámky Ivana Kytky k politické scéně, k novinářství, k Viktoru Koženému

Bigotnost a xenofobie v ČR potvrzeny? 82 procent Čechů si nepřeje, aby Češi v zahraničí směli hlasovat v českých volbách (JČ)

Film Titanic překonává všechny rekordy. Proč? (Jan Čulík)

O novém šéfovi ČT Jakubu Puchalském

K názorům českých mladých lidí na "kapitalismus": Továrník Vinopal (Jiří Jírovec)

Užitečnost zpochybňovacího pohledu - aneb O socialisticko-realistické "umělkyni" (JČ)

Dopis nově zvolenému prezidentu Havlovi (Andrew Stroehlein)

Další skandál: počkejte, neobracejte stránku

Andrew Stroehlein

Jestliže jste jako já, trpíte nyní vážnou formou únavy ze skandálů. Příznaky této choroby jsou: apatie, nezájem a poraženecký pesimismus. Tyto postoje jsou jak se zdá dnes v České republice dost rozšířeny.

I když v ČR nežiju, jsem typickým příkladem této rozšířené nemoci. Kdykoliv vidím v těchto dnech v českých novinách nový politický skandál, obrátím oči k nebi a jdu na další stránku. Tohle přece nejsou žádné nové zprávy, říkám si, tohle je příliš obyčejné na to, aby se to dalo považovat za zprávu. Kde to všechno skončí? Kdo je další na řadě? Stejně jsou to všechno podvodníci. Opravdu trpím vážnou formou únavy ze skandálů a zjevně nejsem sám.

V některé dny se dokonce zdá, jako by se pořádala soutěž o to, která strana je nezkorumpovanější. Objevují se obvinění a protiobvinění a nové invormace o finančních podvodech se vrší každým dnem výš a výš. Zdá se, že vzniklo všeobecné přesvědčení, že skandály postihují všechny politiky ve všech stranách. Existuje tolik zamotaných příběhů, že si dovedu dobře představit, že lidi už ztratili přehled o tom, kdo udělal co, kdy a s kým.

Bohužel, když procházejí země těmito periodickými záchvaty dalších a dalších skandálních odhalení, na světlo světa vychází tolik podrobností, že jen málo lidí si o nich udrží přehled, a většinou to občany obecně odradí od toho, aby se zajímali o politiku. Občané prostě ztratí důvěru v systém jako celek. Kdž ale k tomu dojde, poučení ze skandálů je promarněno, takže se budou brzy opakovat.

Navzdory všemu tomu veřejnému obviňování a všem těm skandálům se bohužel v současnosti v České republice skoro vůbec neodehrává žádná debata o tom, jak zabránit tomu, aby k těmto skandálům docházelo i v budoucnosti. Zdá se mi však, že lidé musejí jednat právě nyní, právě v tuto dobu. Zatímco jsou skandály ještě v živé paměti, lidé by se měli probrat z apatie a soustředit se méně na dnešní obviňování, a více na zítřejší prevenci.

Zde jsou tři myšlenky, které by mohly v této záležitosti pomoci:

Zaprvé, je nutno zavést jednoduchý limit na individuální příspěvky pro politické strany. Maximální příspěvek by měl být relativně nízký - řekněme polovina průměrného měsíčního platu. Příspěvky by měly plynout jen od soukromých osob a nikoli od institucí či od podniků, protože voleb se účastní jen soukromé osoby. Jen registrovaným voličům by mělo být dovoleno, aby darovali peníze politickým stranám.

Zadruhé, a to je důležitější: systém darů pro politické strany musí být naprosto otevřený a průhledný. Účetnictví politických stran musí být přístupné ke kontrole každému občanovi. Nezávislá inspekční instituce by měla být pověřena úkolem registrovat všechny dary pro politické strany. Tím, že by dary procházely touto ústřední agenturou, informace o nich by byly přístupné všem. Agentura by mohla zveřejnit, kdo dal co, na internetu a seznamy by se měly aktualizovat denně. Toto by mohl být dobrovolný systém, politické strany by neměly být nuceny, aby tohoto systému užívaly, avšak kdyby se přičlenit k tomuto systému nějaká strana odmítla, vyvolalo by to podezření, že chce něco skrývat. Taková organizace by se dokonce mohla sama financovat, kdyby si odebírala malé procenta darů, které by jí procházely.

Zatřetí, vláda sama musí být daleko otevřenější, co se týče jejího rozhodování o finančních záležitostech. Občané mají právo vědět, co dělá vláda s jejich daněmi a jaké o nich činí rozhodnutí. Tuto podmínku by splnila radikální reforma zákona o informacích. Samozřejmě, to neznamená, že budou všichni občané chtít trávit čas ve vládních archívech, ale novináři by měli mít možnost pracovat jako hlídací psi demokracie a kontrolovat tyto záležitosti jménem občanů.

Politikové budou protestovat, že taková opatření by byla příliš přísná. No, ale to se přece od politiků dá očekávat. Nechtějí, aby jim tajné zdroje financování vyschly přes noc. Všechny země trpí v dnešní době skandály týkajícími se financování politických stran a únava ze skandálů je problém v každé demokracii, avšak lidé v České republice musejí jednat hned, dokud je poučení z finančních skandálů ještě v živé paměti.

Apatie je příznakem, nikoliv lékem pro nemoc únavy ze skandálů.

Andrew Stroehlein

Another Scandal, Wait Don't Turn the Page

Andrew Stroehlein

If you are like me, you are now suffering from a severe case of scandal fatigue. The symptoms of this ailment are apathy, disinterest and defeatist pessimism and they seem to be widespread in the Czech Republic today.

Although I do not live in the Czech Republic, I am a typical example of this popular affliction. When I see a new political scandal in the Czech press today, my first reaction is to roll my eyes and turn the page. That's not news, I say to myself, that is too commonplace to be considered news. When is it all going to end? Who's next? They're all a bunch of crooks in any case. I am suffering from serious scandal fatigue, and I am certainly not alone.

Some days, it almost seems to be a competition over which party is most corrupt. There are accusations and counter-accusations, and revelations of financial impropriety pile up higher and higher every day. I think there is a widespread impression that the scandals touch every politician and every party. There seem to be so many stories that I imagine most people have lost count of who did what, when and with whom.

Unfortunately, when countries go through these periodic bouts of rapid revelation, there are so many details that few can keep track, and people turn off to public life in general. Citizens simply loose faith in the system as a whole. When this happens, however, the lesson of the scandals is lost, and they are thus destined to be repeated.

For all the accusations and scandals, there is sadly little discussion of how to stop these things happening again in the future. But it seems to me that this is precisely the time when people need to act. While these scandals are fresh in everyone's heads, people need to escape their apathy by focusing less on today's accusations and focusing more on tomorrow's prevention.

Here are three ideas that could help in this regard:

First, there needs to be a simple limit on individual contributions to political parties. The maximum contribution should be relatively low - I'd say half the average monthly wage is a good benchmark. Contributions should only come from private individuals not organisations or firms because only private individuals vote. Only registered voters should be allowed to donate money to political parties.

Second, and more importantly, the contributions system has got to be completely transparent: the party books have to be open for all to see. I would suggest that some independent regulatory body be charged with registering all party contributions. By channelling the contributions of all parties through this central agency, the details would be available to everyone. This agency could post the contributions on the Internet and update the lists daily. This can be a voluntary system, that is parties would not be forced to join this system, but a party's refusal to participate would generally create the suspicion that it was trying to hide something. I believe that such an organisation could even be self-financing if it were to take a minimal percentage of the funds which pass through it.

Third, the government itself has got to be much more transparent with its financial books. The people have a right to know where their taxes go and the decisions their government makes. A wide-ranging freedom of information law could secure this. Of course, this doesn't mean that every citizen will want to spend days in government archives, but journalists should be able to act as society's watchdog and keep an eye on these things for them.

Politicians will protest that these measures are too strict. Well, they would wouldn't they? They don't want to see their secret sources of funding dry up over night. Every society seems to face party financing scandals these days, and scandal fatigue is a problem in every democracy, but people in the Czech Republic need to act while today's lessons are fresh in everyone's head.

Apathy is a symptom not the cure for the illness of scandal fatigue.

Andrew Stroehlein

Nemocní a umírající v baghdádských nemocnicích - jsou to oběti sankcí a Saddáma

Ve čtvrtek přinesl deník Guardian skoro na celé své titulní stránce reportáž Maggie O'Kanové z Baghdádu na toto téma, spolu s fotografií dítěte na polštáři nemocniční postele. Pod ním byl titulek: "Devatenáctiměsíční chlapec čeká na léčení na podvýživu v baghdádské nemocnici. Unicef konstatuje, že sankce proti Iránu způsobily šestinásobný vzrůst kojenecké úmrtnosti."

Cituji z reportáže Maggie O'Kanové:

Západní mocnosti mají proti iráckému diktátoru Saddámu Husajnovi novou zbraň. Není sice příliš technologická. Přenáší ji na zádek samička písečné mouchy. Zbraň útočí nejsilněji na jaře.

V druhém patře nemocnice Quadisiya na předměstí Baghdádu najdete civilní oběti této nové zbraně. Kenovi Azarovi je šest měsíců. Je zabalen do peřin tak pevně, že mu z růžové a krémové deky kouká jen hlava.

Parazit se nejprve nastěhoval do morku jeho kostí a požírá tam krvinky, které vyrábějí jeho krev. Nyní už ovládl také jeho jádra a slinivku břišní. Chlapec spí klidně, neboť tento parazit zabíjí bezbolestně.

Nemocnice, s ošuntělými pěnovými matracemi, omlácenými železnými postelemi a špinavými prostěradly, nemé lék Pentostan, který Kena potřebuje, aby se jeho šestiměsíční tělo uzdravilo.

"Má desetiprocentní šanci na přežití. Před zavedením sankcí, když jsme ten lék ještě měli, by jeho šance na přežití byla devadesát procent," konstatuje jeho lékař.

V šedesátých letech byla leišmaniasis, známá jako "černý mor", v Iráku značně rozšířená. Nyní se onemocnění vrací. Země má nedostatek insekticidů (v důsledku sankcí OSN je jejich dovoz zakázán), rozložil se sanitační systém (je nedostatek náhradních dílů, v důsledku sankcí), a tak se písečná moucha zase velmi rozmnožila.

V posteli vedle Keny leží druhé dítě Saleeemy Jurové. Trpí gastroenteriditou, nejčastější infekcí u iráckých dětí, kterou způsobuje špatná hygiena. Třicetiletá Jurová volá lékaře a jemně ho prosí, aby pomohl jejímu nejstaršímu synovi, čtyřletému Alimu, který je doma.

Ukazuje kus papíru se jménem jiného nedosažitelného léku. "Prosím, pomozte mi, jestli existuje něco, co bych mohla dát svému dítěti. Chodil a mluvil a všecko, teď dostal tuhle infekci a nemůže mluvit, ani hýbat nohama."

Dr. Sultan vysvětluje, že Ali trpí virovou infekcí, která je nyní v Iráku nevyléčitelná. "Potřebuje fyzioterapii, potřebuje řečovou terapii, tyhle věci my už tady vůbec nemáme."

Jurová se najednou obrací a říká: "Můžete říct všem těm lidem v zahraničí, že Ali opravdu mluvil a hrál si. Pak najednou dostal tuhle nemoc a já mu nemám co dát. To udělali vaši lidé mému dítěti." Teď už pláče, najednou vezme své dítě a odchází z nemocnice.

Dr. Sultán říká: "Minulý týden přišla jedna žena s velmi vyčerpaným dídětem, které zvracelo a mělo průjem. Řekl jsem jí, že bude muset u něho v nemocnici zůstat, protože tady musejí být matky se svými dětmi, protože nemáme nemocniční zaměstnance.

Řekla mi, že v nemocnici zůstat nemůže. 'Budu ho muset nechat umřít,'řekla. 'Mám doma čtyři děti, o které se musím starat, aby zůstaly naživu.'"

Podle organizace UNICEF vedly hospodářské sankce, používané posledních sedm let jako zbraň proti Saddámovi Husajnovi, k šestinásobnému zvýšení kojenecké úmrtnosti.

Loni konstatovala studie lékařské skupiny z Harvardské univerzity, že je v Iráku nemocných nebo zemřelo půl miliónu dětí v důsledku sankcí.

V nemocnici Quadisiya - je to jedna z dvanácti nemocnic v Iráku - vládne naprosté zoufalství. Dvaatřicetiletý dr. Ali Rasim, pediatr na oddělené, konstatuje: "Viděl jsem, jak tady umírají děti na selhání ledvin, protože jsme neměli uličitan sodný, to je užívací soda, soda na pečení.

V oddělení pro předčasně narozené děti jsou inkubátory záplatovány modrými igelitovými taškami ze supermarketu. V inkubátorech nejsou žádné žárovky a jedna matka trží hadičku s kyslíkem, silnou jako tužka, u nosu jejího půldruhého kila vážícího dítěte, s hlavou velikosti jablka.

"Nemáme pro děti už žádné kyslíkové masky, a tohle je nejtenčí hadička, která nám zbyla," říká dr. Rasim téměř omluvně.

Ve vedlejším nemocničním pokoji brečí devítiměsíční chlapec : matka mu přivazuje ruku k železné posteli provazem. Neexistuje jiná metoda, jak mu do ruky zapíchnout kapačku.

Dr. Juad Rashid, hlavní pediatr nemocnice, říká: "Za celých sedm let lékařských studií jsem viděl jen jeden případ tyfu. Teď máme tady jeden případ tyfu každý týden. V létě budeme mít epidemii.

Velká Británie a Spojené státy dále nejodhodlaněji podporují hospodářské sankce a všechno, co přichází s nimi: včetně nového rozšíření písečné mouchy a jejího černého moru.

"Jsem voják beze zbraní," konstatuje dr. Rashid. "Rakety a střely, které napadají naše děti, jsou viry a epidemie a já nemám nic, čím bych proti nim mohl bojovat. Proč vedete válku proti našim dětem?"

Ó jaká překrásná válka o nejvyšší sledovanost reportáží z Iráku!!

Guardian, 19. února 1998

Pro americké televizní stanice už válka - o nejvyšší sledovanost reportáží z Blízkého východu - už začala. "CNN má hrstku opravdu dobrých reportérů, ale NBC má celou stáj," chlubil se Chris Hampson, hlavní produkční okruhu MSNBC, který vysílá zprávy čtyřiadvacet hodin denně a který - pokud dojde k leteckým útokům proti Iráku - bude během vojenských akcí konkurovat stanici CNN.

Bude to válka o sledovanost televizních okruhů. Bojovet se bude satelitními telefony a prostřednictvím internetu. Během poslední války v Perském záliv vyhrála na celé čáře Turnerova CNN. Udělala hvězdy z Petera Arnetta, Johna Ho llimana, Bernarda Shawa a CHristiane Amanpourové, kteří reportovali z Baghdádu, když tam začaly dopadat první bomby. Tentokrát jsou televize ABC, NBC a satelitní okruh BBC News24 rozhodnuty poskytnout k CNN alternativu.

6. ledna 1991 se Američané dozvěděli, že je jejich země ve válečném stavu s Irákem z televize CNN. Oficiální potvrzení přišlo z Bílého domu až o třicet minut později.

Nová technologie a internet znamenají, že televizní společnosti provozují obrovské internetové stránky k této tematice. CNN má v Baghdádu 20 lidi a odhaduje, že ji to bude stát navíc 1 milión liber (55 miliónů Kč) týdně, aby mohl její tým z Baghdádu řádně reportovat. Co to bude stát MSNBC? "Hodně," pravil Hampson. "Ale jsme připraveni."

V roce 1991 rozzuřily Spojené státy a Velká Británie reportéry tím, že dovolily jen méně než 500 reportérům hovořit s půl miliónem amerických vojáků. Systém zabránil reportérům, aby si nezávisle ověřovali informace a také došlo k příliš nekritickému zdůrazňování přesnosti zásahů tzv. "inteligentních" bomb. Tentokráte reportéři předem debatují o tom, jak se vyhnout těmto omezením.

Irák si velmi dobře uvědomuje, jak užitečné je vpustit do země cizí novináře. Během poslední války v Perském zálivu zaútočili američtí politikové na Petera Arnetta, že vysílal z vybombardované továrny, o níž Irák tvrdil, že je to továrna na dětské sušené mléko, kdežto americké zdroje trvaly na tom, že je to zbrojovka.

Arthur Kent, který byl ve válce v Perském zálivu reportérem pro NBC, uvedl, že ho šokovalo, jak televize proměňovala válku v showbyznys. Stěžoval, si, že NBC usilovala učinit z něho hvězdu, namísto solidního novináře, a že dávala při reportážní práci přednost senzacionalismu.

Když tato obvinění zveřejnil, televize NBC ho vyhodila ze zaměstnání. Obvinila ho, že je zbabělý a nechce jít jako reportér do Bosny. Kent se s NBC soudil, soudní proces vyhrál, ale z televize stejně odešel.

Vedoucí armádní představitelé z války v Perském zálivu doporučují vyhnout se zbrklosti

Jak uvedl ve čtvrtek 19. února deník Times, vojenští velitelé z války v Perském zálivu z roku 1991 a čelní politikové otevřeně vyjadřují pochybnosti, ohledně toho, čeho dosáhnou v Iráku další letecké útoky.

Někteří čelní vedoucí vojenští představitelé, včetně generála Normana Schwarzkopfa, který velel spojeneckým armádám v roce 1991, se obávají, že letecké útoky nijak neovlivní schopnost Saddáma Husajna vyrábět chemické a biologické zbraně a možná rozštěpí mezinárodní koalici.

Velitel Merrill McPeak, který ve válce v Perském zálivu velel letectvu, konstatoval, že pochybuje, že by nejmodernější a nejpřesnější letecké zařízení mohlo zničit Saddámovy schopnosti vyrábět chemické a biologické zbraně. "Dojde k civilním obětem, a to jsou velmi nešťastné vyhlídky," konstatoval. "Asi přijdeme o několik amerických pilotů. A existuje riziko, že nezasáhneme cíle na 100 procent. Možná je zasáhneme na 50 procent, na 30, nebo 20 procent. Je to obtížné předem určit."

Admirál Sir James Eberle, bývalý velitel NATO (Commander-in-Chief Channel) z let 1979-1981, uvedl: "Dostali jsme se do pěkné šlamastyky. Riziko toho, že nesplníme účel operace, je značné a cena selhání bude opravdu vysoká. Je to celé velmi riskantní podnik. Mám velké obavy, že podle mezinárodního práva nejde o oprávněnou akci. Američané jak se zdá říkají, že i kdyby byl generální tajemník OSN spokojen s dohodou z Baghdádu, Spojené státy by stejně užily leteckých útoků. Američané praktikují ďábelskou politiku. Je velmi pochybné, jestli se nám podaří zlikvidovat všechno, co má Saddám Husajn, a co mu zabrání, aby si ty zásoby po útocích nevybudoval znovu? Vojáci a politikové tvrdí, že nemohou Saddáma odstranit, tak bychom se ho asi měli snažit přesvědčit, aby jednal jinak, měli bychom vyjednávat a ne vyhrožovat."

Generál Sir Peter de la Billiere, který velel v roce 1991 v Perském zálivu britským vojskům, uvedl: "Je velmi nepravděpodobné, že by samotné letecké útoky dokázaly porazit takového rozhodného a energického nepřítele jako je Saddám Husajn. Pokud nedojde k rozsáhlé pozemní invazi do Iráku, veškeré jiné vojenské akce zřejmě v arabském světě posílí prestiž Saddáma Husajna na úkor britských a amerických jednotek."

Generál Schwarzkopf uvedl, že Spojené státy riskují zatažení do nového Vietnamu. Swarzkopf také uvedl, že bombové útoky zřejmě nepřimějí Saddáma Husajna k tomu, aby do svých paláců vpustil inspektory OSN. Naopak povedou k tomu, že se rozpadne protisaddámovská koalice.

"Saddám Husajn usiluje o zrušení sankcí. Jestli se rozpadne protisaddámovská koalice, je velmi pravděpodobné, že sankce budou zrušeny. Proto asi Saddámu Husajnovi pár leteckých útoků nebude vadit, naopak."

Letec John Nichol, jehož letadlo typu Tornado bylo v první den války v Perském zálivu sestřeleno a který byl během 42 dnů zajetí v Iráku mučen, má také pochybnosti o tom, čeho mohou letecké útoky dosáhnout. "Budeme bombardovat mešity a paláce v civilních oblastech, kde si téměř jistě Saddám Husajn ukryl své zásoby biologických zbraní? Bude to mít velkou protizápadní odezvu."

Letecké útoky proti Iráku jako televizní show

Jiří Laburda

Pozorne sleduji zpravy o chystanem utoku USA na Irak. Soucasne si vsimam i reakce lidi kolem sebe. Nabyl jsem dojmu, ze lidi se na valku tesi, ze bude dalsim rozpylenim jejich nudneho zivota. Televize jim opet bude zprostredkovavat detailni zabery utoku, lidi budou sedet na kreslech a fandit - tu USA, tu Iraku. Bude se tipovat na viteze, budou se mracit, pokud to nepujde tak, jak by si predstavovali. Uz to nebude pokrik "Jagr, do toho" nebo "Hasku, ty jsi buh", ale "Dalsi zasah", "To byla pecka", "Mas to spocitany, Saddame". Stoupne sledovanost zprav.

Uz to nebudou jen triky, jako byl Independence day nebo jine akcni filmy. Tady to bude realne, tady se opravdu budou hroutit velke budovy, vzduchem budou litat opravdova tela, a bomby taky budou opravdove. Lidi se budou dohadovat, jestli USA utoci spravne, bude se jim radit, jak by to meli udelat...

Stanice se budou predhanet, aby naservirovaly lidem co nejlepsi a nejakcnejsi pohledy, nejlepe kamerou umistenou na spicce rakety nebo v letadle. Adrenalin se bude rozlevat celym telem a bude narustat euforie z toho, ze se neco deje a ze to neni jen film.

I tak bezvyznamna zemicka, jako je ta nase, se najednou bude chtit zviditelnit a bude do sveta hlasat, jaky jsme pasaci, kdyz jsme tam poslali nase vojaky. Politici budou cenit sve usmevy na recepcich a tiskovych konferencich, kazdy se bude delat dulezitym, ale zapomene se na ty, kteri tam opravdu neco delali.

Je lehke prohlasit, ze CR je pripravena pomoci a ze "We will go with you". Ono se to rika, kdyz se potom muze sedet v Praze na zadku, v bezpeci a pozorovat, jak se to tam mydli.....".

To je opravdu cesky clovek tak naivni, ze nechape, co se z toho vsechno muze vyvinout? Nasili plodi vzdy jen nasili a pokud se v Iraku rozpouta valecny konflikt, kdo zaruci, ze se neprenese i do Evropy? Kdo nas potom bude branit? Budou to Spojene staty? Bude to clovek, ktery tak halasne rikal "We will go with you?" Bude to nase slavna armada? pokud by se valcilo ve stylu "kdo toho vic vypije" nebo "kdo toho vic ukradne", tak by asi nase armada vyhrala, ale jinak mam pochybnosti...

Zamyslel se clovek "We will go with you", jak je nase republika pripravena na pripadny iracky uder? Jak je zajistena nase civilni ochrana? Vedi lide, co maji delat, pokud na nas poleti atomova bomba? Jsou nejake plany na evakuaci?

Asi si vsichni mysli, ze to je nepravdepodobne.. ale, kdo vi... Jakou dobu mame na to, kdyz se zjisti, ze nam opravdu hrozi utok? Hodinu, dve? A co teprve biologicke zbrane? Jsou pripraveny ockovaci latky, desinfekcni prostredky? Je pripraven krizovy stab na reseni takovych situaci? A nebo to bude vsechno improvizace?

Na tyhle otazky by se se mel ten clovek zamerit, nez zacal do sveta vytrubovat "We will go with you"!

Jiří Laburda

(Ale jak tedy zabránit Saddámu Husajnovi, aby svět ohrožoval biologickými a chemickými zbraněmi? A jak mu zabránit, aby vraždil a mučil ve věznicích své vlastní obyvatelstvo? JČ)

Přestaňte se chovat jako lidi!

O popravě Karly Faye Tuckerové v Texasu

Jiří Jírovec

To neni navod k nepravostem. S touto vyzvou vpadl kamarad Seana Conneryho mezi dva chlapky, kteri se v jakemsi baru rvali jako kone kvuli nejake holce. Alespon tak to stoji v zivotopise Agenta 007.

Cetl jsem tu knihu kratce pred tim, nez v USA popravili Karlu Faye Tucker. Celkem pohlednou zenskou, ktera pred 14 lety zabila sveho partnera a jeho divku. Jeji cin popudil hlavne kvuli vyberu vrazedneho nastroje. Misto vseobecne tolerovane strelne zbrane zrejme pouzila prvni vec (sekeru ci co), ktera ji prisla od ruku, cimz se se jeji cin dostal do kategorie vrazd brutalnich ci "neapetytlich". Pak ji chytili a odsoudili k trestu smrti, coz nebylo nijak obtizne, protoze vsechno priznala.

V USA se trest smrti povazuje za vyznamny odstrasujici prostredek zabijejici dve mouchy jednou ranou. Ulehci se danovym poplatnikum, na jejichz ucet se odsouzenci v celach smrti stejne jen povaluji, a nastupujici generace potencialnich kriminalniku dostane do vinku "strong message", silne varovani, ze zabijeni neni jen tak.

Ucinek tohoto "silneho varovani" je ovsem omezeny, cemuz nasvedcuje 25 000 vrazd, k nimz roce dochází v USA. Dusledne odstrasovani by ovsem predpokladalo popravit v USA nekolik tisic lidi rocne, coz by mohlo vest k potmesilym otazkam tykajicich se pricin kriminality.

Nepopravuji se tedy vsichni, ale jen asi 1% adeptu injekce nebo plynove komory. Losuje se. Predstavuji si to tak, ze to udela nejaky pocitac, ktery vybalancovava vek, barvu pleti, pohlavi a ostatni kvalifikacni atributy, jako tomu je treba pri sestavovani kandidatnich listin ve volbach.

Po ctrnacti letech se cas Karly zacal pomalu navrsovat, protoze ji vylosovali. Mozna proto, ze pocitacovy program nebere v uvahu polepseni hrisnika. Predstava, ze by se v americkem lapaku nekdo mohl diky vychovne praci dozorcu zmenit, je zrejme tak absurdni, ze se neda naprogramovat.

Karla se ve vezeni polepsila. Z byvale detske prostitutky, narkomanky a vrazedkyne se stala uvedomela vezenkyne provozujici spolecensky prospesnou cinost mezi spoluvezni.

Problem byl v tom, ze se polepsila tezko nenapadnutelnym zpusobem, totiz objevenim Boha, lepe receno v Americe popularnejsiho Jezise Krista.

To byla celkem mrzuta situace, protoze nikdo ze zainteresovanych lidi nevedel co s tim. V Texasu je sice mozne udelit milost, ale kdo vi, jestli by to neposkodilo Bushe juniora, az bude chtit presidentskou nominaci. V Americe totiz musi byt kandidat ke kriminalnikum tvrdy.

Druha neprijemnost byla v tom, ze slo o zenskou. Udelit milost kvuli pohlavi je rovnez potencialne napadnutelne.

Nakonec doslo k reseni, ktere se zda byt typicke pro americkou politickou scenu. Secetla se politicka pro a proti a nastoupila retorika, majici jediny cil - naklonit verejne mineni pro popravu.

V poslednim tydnu pred popravou Karly jsem videl nekolik vystoupeni zastancu tvrde linie.

Stejne otazky a stejna demagogie: ... trest smrti odrazuje... na zlocince musime byt tvrdi ... existuji nejake konkretni udaje o tom, ze to je pravda ? ... trest smrti odrazuje... na zlocince musime byt tvrdi ... odrazuje trest smrti, prestoze je popraveno jen jedno procento k nemu odsouzenych? ...trest smrti odrazuje... na zlocince musime byt tvrdi ...nemela by byt cilem prevychova (proc by jinak existovala pravidla pro udelovani milosti)? Karla Tucker se ocividne zmenila, kdo jiny by mel dostat milost (v Texasu nepouzivany projev slabosti vuci kriminalnim zivlum) nez ona?

A otazky sklouzavaji po "teflonovych" pravnicich jedna za druhou. Politicky korektni odpovedi, tak korektni, ze nemaji s realitou vubec nic spolecneho, se monotonne opakuji.

Pak vystoupi guverner Bush Jr., muze udelit milost, ale chce byt presidentem. Tvrdost v Texasu leti a tak je lepsi jit s volicem. Zduvodni neudeleni milosti nejapnym prohlasenim, ze se rozhodl nejit proti zakonu a ze ma tedy kat Karlu Tucker k disposici.

Je to nesmysl, protoze prave v ramci zakona tu milost mohl udelit. Pak vzhledne oddane k nebi (podobne jako tenista Chang) a prohlasi, ze pro Karlu Faye Tucker to bude tam nahore "v Jeho" rukou lepsi.

Tezko rict proc si to mysli, protoze pokud texasky omilostnovaci panel nevahal ani okamzik poslat tu vrazednickou devku do pekla, je tezke predpokladat, ze by Buh tak kvalifikovane rozhodnuti zvratil.

A tak to ma guverner za sebou, muze si jit dat pivo, particku golfu nebo neco podobne odlehcovaciho a mezi tim mu "jeho lidi" zjisti jak u publika zabodoval a jak napravit pripadne skody, aby neztratil sanci na presidentovani.

Poprava se zatim v televizi neprenasi - nejspis proto, ze je tezke najit jiny produkt nez rakve a pohrebni sluzby vubec, ktery by do procesu sprovozovani ze sveta spravne obchodne zapadal.

Nicmene satelity vam alespon priblizi oslavujici zastance prisnosti na kriminalniky. Pocinaji si podobne jako fandove, jejichz muzstvo zrovna dalo gol. A pak jeste chvile sloganu o tvrdosti a kriminalnicich, aby se publiku zafixovaly.

Slo o sceny jako stvorene pro zazrak: Nekdo mezi ty poteflonavane panaky (a oslavujici dav) snad vlitne a rekne jim: prestante se chovat jako lidi. Nestalo se tak.

Stala se ale jina vec. Poprve v zivote jsem si uvedomil, ze vymyvani mozku je zatracene realna vec. Po nekolika tydnech mi dela potize vzpomenout si na to co rekla Karla Faye Tucker v televiznim interview. Zacina to byt prekryte onim "na zlocince musime byt tvrdi ... trest smrti odrazuje". Tenhle clanek jsem tedy napsal, abych pamet neztratil.

Jiří Jírovec

P.S. Polepseni Karly Faye Tucker bylo zrejme opravdove. Nasvedcuje tomu skutecnost ze v posledni chvili pry divala vzhuru (vzhledem k tomu ze byla privazana a lezela na zadech asi moc jinych moznosti nemela) a hlavne, ze jeji posledni slova nebyla "fuck you all" ale neco o lasce k bliznim.

Může Česká republika vydělávat z turistiky více než Rakousko?

Pokračování diskuse

Na příspěvek Vratislava Kusky na toto téma v v Britských listech z 13. února a a v BL z 6. února reagoval Aleš Mueller:

Mate pravdu, ale jsou zde jiste limity

Aleš Mueller

Marketing a reklama (o ktere pisete predevsim) maji velky vliv, ale nikoliv nekonecny.

CR nema Alpy a ostatni ma zhruba stejne jako Rakousko (vice mene). Je naivni si myslet, ze by Rakousko nepouzivalo marketing na prilakani hostu a navstevniku, a ze by stacilo CR jen zlepsit svuj marketing a dostihlo, predstihlo by Rakousko.

Slivovice ve Vsetine (a na Morave, pivo v Plzni a Cechach, rybniky - ve kterych se jiz neda koupat) nemohou nahradit 10.000 km vleku v Rakousku.

Drive, nez zacneme verit tomu, ze marketing vse zvladne, jake tedy ma ceska republika vyjmecnosti proti Rakousku, aby mohlo nahranit vypadek lyzovani ?

Mnoho jsem toho nenasel, vyda to tak za 1.000 az 3.000 km vleku, vic proste ne.

Kde nic neni, tam ani marketing nic nebere.

Prave neexistence Alp (lyzovani je velmi nakladne a drahe) a temer stejna rovnost mezi CR a Rakouskem v ostatnim znamena, ze vice mene (i kdyby na cestovni ruch ridili marketingovi mágove) bude VZDY jisty rozdil mezi CR a Rakouskem.

Aleš Mueller

Může či nemůže ČR v turistice dohnat Rakousko? Odpověď na dopis pana Muellera

Vratislav Kuska

Vazeny pane Mullere,

dekuji za zajimavy nazor. Moje odpoved muze zacit stejne jako Vas dopis - mate pravdu, ale jen castecne.

Reklama je soucasti propagace a propagace je soucasti marketingu. Ac placena reklama je vetsinou hlavni casti propagace, v idealnim pripade ne. Propagace zahrnuje tez neplacenou propagaci, jako napr. doporucovani spokojenymi nebo ovlivnenymi zakazniky (z marketingoveho hlediska jde o totez, spokojenost je casto iluze, vyvolana marketingem), redakcni propagace v mediich, plus formy propagace vice vynalezave.

Dovolte mi priklad: v kancelari me navstivil neohlaseny zastupce vyrobce whisky Crown Royal a zeptal se me, jestli mi muze dat jednu lahev jejich vyrobku. Pod vlivem vseobecneho povedomi jsem do te doby daval prednost whiskam skotskym a Crown Royal jsem nikdy neochutnal. Nabidku jsem, uz ze zvedavosti ("musi si byt setsakra jisti", rekl jsem si v duchu) prijal.

Od te doby patri Crown Royal spolu s chivasem a dalsimi k mym oblibenym napojum. Pratelum v CR, kteri maji radi dobre piti, vozim od te doby zasadne Crown Royal - je vhodnejsi vozit z Kanady jako darek kanadsky vyrobek nez vyrobek skotsky nebo francouzsky. Takze tato lahev byla pro Crown Royal vynikajici investici.

Ac to byla "placena reklama", nebyla to pravdepodobne reklama, kterou Vy jste mel na mysli, stejne jako v pripade novinaru, propagujicich urcite sluzby nebo vyrobky clanky a porady v rozhlase a televizi efektivnejsi nez placena reklama za castky, ktere jsou vetsinou nizsi nez normalni inzertni sazby.

V pripade hotelu ci lazni, ktere pozvou na navstevu zdarma novinare, pracovniky cestovniho ruchu urcite zeme nebo dalsi lidi, kteri mohou za zlomek cen placene reklamy dosahnout stejneho nebo lepsiho vysledku pri zvysovani poctu navstevniku z te ktere oblasti nebo zeme, jde take o placenou propagaci, nic neni zadarmo, ale jejich vlastni sluzby je stoji daleko mene nez placena reklama, zvlaste v zahranici.

Mate pravdu, reklamz nemaji nekonecny vliv, ale ROZHODUJICI. To staci.

Je naivni si myslet, ze by Rakousko nepouzivalo marketing na prilakani hostu a navstevniku a ze by stacilo CR jen zlepsit svuj marketing a dostihlo, predstihlo by Rakousko.

V me odpovedi panu Paletovi jsem neuvadel, ze Rakousko nepouziva k propagaci zeme marketing.

Rakousko naopak melo jeden z nejlepsich marketingu cestovniho ruchu na svete. Zhorsili se (mene penez - vysledky uz se projevuji), ale stale maji mnohem lepsi marketing cestovniho ruchu nez CR. A na vysledcich je to videt. A nejen Rakousko, napr. i Polsko ma mnohem lepsi mezinarodni propagaci jako turisticky zajimava zeme nez CR. A na vysledcich je to tez videt.

Podle statistiky WTO (World Tourism Organization) je Polsko na zebricku navstevnosti na osmem miste na svete, CR hluboko pod nim.

Slivovice ve Vsetine (a na Morave, pivo v Plzni a Cechach, rybniky - ve kterych se jiz neda koupat) nemohou nahradit 10.000 km vleku.

Dovolte mi odpovedet metaforou.

Priklad c. 1 (oba pripady jsou skutecne). Do maleho mesta prisla mlada kvetinarka, ktera prave vyhrala nekolik mezinarodnich soutezi. Byla plna elanu a planu. Chtela si otevrit ve meste kvetinarstvi a v duchu uz videla, jak ji, pri jejich schopnostech, potvrzenych mezinarodnimi cenami, mesto lezi u nohou. Pote zjistila, ze v dotycnem meste uz tri kvetinarstvi jsou. Najednou se ji otevreni vlastniho kvetinarstvi zdalo nemozne a prijala praci v jednom z existujicich kvetinarstvi. Vlastni kvetinarstvi si nikdy neotevrela.

Priklad c. 2. Neprilis uspesny student, jazzovy pianista, reditel rozhlasove stanice, prodavac pozemku a papirovych kelimku ceskeho puvodu, jmenem Ray Kroc, zalozil v roce 1937 podnik prodavajici mixery, ktere mixovaly sest mlecnych koktejlu najednou.

V roce 1954 si vsiml, ze presto, ze karbanatky v buchte (hamburgery) prodava kdekdo, bratri MacDonaldove, v San Berdandino v Kalifornii, ktere pravidelne z obchodniho duvodu navstevoval, maji vice zakazniku nez ostatni restaurace nabizejici totez.

Zacal se zajimat proc a brzo jim navrhl uplatnovat jejich zpusob prodeje i v jinych restauracich (otvirani dalsich vlastnich restauraci a prodavani myslenky, respective uspesneho systemu - franchising).

Stal se jejich partnerem, v roce 1955 otevrel prvni McDonalds z planovaneho retezce (chain) v Des Plaines, Illinois a prodal dve prava na provozovani restauraci pod jmenem MacDonald (vedel, ze pod jmenem Kroc by uspechu nemusel dosahnout). V roce 1961, kdy mela firma McDonald pres dve ste restauraci a rocni obrat temer ctyricet milionu dolaru, pan Kroc k