Mladí lidé jsou přesvědčeni, že většina lidí v ČR se před listopadem 1989 měla lépe než dnes (to je bohužel pravda, viz Hospodářské noviny z 8. ledna 1998).
Podle sociologů prý mladým lidem vadí, že se musejí rozhodovat sami za sebe a brát si za sebe individuální odpovědnost.
Je škoda, že překotně a nepříliš kompetentně zaváděný systém zakladatelského kapitalismu 19. století, sloučený ještě vhodně s neefektivností komunistické byrokracie, dokázal už tak brzo po pádu komunismu u mnoha českých mladých lidí (nenašel jsem ale v článku, na jak velkém sociologickém vzorku byl průzkum založen) zdiskreditovat společnost založenou na volných tržních vztazích. Myslím, že je to nebezpečné.
V odmítání "kapitalismu" mnohými mladými lidmi se jistě zračí jejich ekonomická nezajištěnost, jejich chudoba (znám jednoho třicetiletého muže v Praze, který vydělává deset tisíc korun čistého, osm tisíc platí za podnájem a z dvou tisíc pak žije - jak může tenhle člověk kdy založit rodiu?) a beznaděj, že se z ekonomického područí jen tak sami nevyhrabou - chybějí totiž prostředky, jimiž by se mohli sami vytáhnout za vlasy k ekonomické prosperitě. Více než kdy předtím musí tento empowerment - získání vlastní ekonomické moci - umožňovat moudrými kroky vláda.
Mladým lidem - a vlastně všem lidem - je nutno vštěpovat, že mohou a musejí ekonomicky uspět jako nezávislí, tvůrčí, nápadití jedinci s novými prodejnými myšlenkami, že jiná cesta není, nikdo jiný za ně tohle nezařídí, a že tímto směrem svět spěje - v tomto ohledu také velmi sílí celosvětová konkurence. (Jaký vynikající, moderní, celosvětově známý technologický výrobek České republika nyní ve velkém počtu vyváží do zahraničí?).
Jenže k tomu musí stát vytvořit předpoklady. Je to jako v Třetím světě - nemá smysl posílat do Afriky do oblastí hladomoru neustále potraviny, je zapotřebí tamním lidem dát motyku a ukázat jim, co s ní dělat.
Mladí lidé v ČR musejí mít možnost lehce, bez byrokratickým potíží založit vlastní malý podnik, musejí mít možnost získat od banky na podnikání rozumnou půjčku za rozumných úroků, stát musí vytvořit síť poradenských agentur pro malé podnikatelé, které soustředí pro začínající byznysmeny základní potřebné informace. Musí fungovat bankovnictví a právní systém, energie se nesmí plýtvat na hlouposti, neboť konkurence v zahraničí jí také neplýtvá.
Stát se bude muset v nadcházejícím období velmi silně věnovat vytváření předpokladů rozvoje plodné podnikatelské kultury, tak jako se to běžně dělá ve všech vyspělých zemích. To je první priorita.
Na tyhle a obdobné další skutečnosti se bude muset Česká republika soustředit a zaměřit. Není to v dnešním chaosu zase tak složité. Podvádíme-li a jsme-li neefektivní, je to v prvním období pro nás velmi pohodlné. Časem to vede ke katastrofě. Prvním krokem k nápravě je si uvědomit, že myslet a pracovat (nejprve myslet, posléze myšlenky uplatnit v praxi) sice bolí, ale bez neustálého aktivního úsilí hrozí zánik.
S láskou či neláskou ke "kapitalismu" to nemá nic společného. Svět se globalizuje a přežijí ekonomicky jen ti šťastlivci, kteří budou schopni prodávat své nové myšlenky a sami se o sebe postarat - ti šťastlivci, jimž stát umožní, aby se vypracovali do takové situace, v níž jsou produkování nových myšlenek a inteligentních, inovativních výrobků a služeb schopni.
Proti ekonomickému proudu v dnešní době prostě jít nelze. Nějak by se to mělo těm mladým lidem vysvětlit. Jejich důvěru lze ale asi získat jen tak, že budou mít skutečně možnost se sami realizovat. Začíná to přístupem na vysoké školství.
P.S. V podstatě na totéž téma píše v Mladé frontě Dnes Marek Loužek, v článku, který doporučuje Ondřej Neff. Loužek navrhuje, že by Unie svobody mohla definovat finanční skandály ODS jako "selhání pragmatického a relativistického liberalismu" a začít prosazovat namísto toho pravé "konzervativní hodnoty". Loužek argumentuje, že z konzervativního hlediska se vláda musí starat o dodržování řádu a o vynutitelnost soukromého práva, dále si pravý konzervativec cení oblasti samosprávy, neziskového sektoru a občanské společnosti.
Tak, jsou různé "konzervatismy" a např.Margaret Thatherová skutečně prohlašovala, že společnost neexistuje, že existují jen jednotlivec a stát - k hrůze některých tradičních britských konzervativců.
Chtěl jsem k Loužkovu článku jen podotknout, že je dobře, že Mladá fronta Dnes nyní odlišuje zakladatelský, relativistický liberalismus od tradičního konzervatismu, ale zároveň dodat: je skutečně potřeba těchto nálepek? Nálepky politických - ismů potřebujeme, když si nejsme sami sebou v chaotické společnosti jisti. A politické nálepky v dnešní globální chaotické situaci přestávají být zcela k ničemu.
To, co označuje Loužek za tradiční konzervativní principy ("vláda musí starat o dodržování řádu a o vynutitelnost soukromého práva", atd.) musejí dnes být principy každé profesionální vlády v každé dobře fungující zemi.
JČ
