Dvojí občanství
Casy se meni. Neni to tak dlouho, co smlouva mezi CSR a USA z roku 1929 o automaticke ztrate jednoho obcanstvi pri nabyti toho druheho, byla mezi emigranty velmi popularni.
Pripomenme si, ze podle ceskoslovenskych zakonu bylo po jistou dobu trestne zdrzovat se v zahranici bez svoleni ceskoslovenskych uradu. Je dosti opomijenym faktem, ze to byl prave tento zakon, ktery, zcela paradoxne, umoznoval emigraci z Ceskoslovenska, respektive imigraci do druheho statu.
Chtel bych tady udelat odbocku. Je jiste pravda, ze omezeni cest do zahranici bylo motivovano ideologicky. Je vsak dost dobre mozne, ze i jine (nekomunisticke) staty mely nebo maji podobna opatreni, ktera brani ztrate odborniku. Existuji v tomto smeru nejake informace?
Ceskoslovenskeho obcana "bez souhlasu", tento zakon postihoval tim, ze se nemohl vratit trvale (leda po prislusnem pokani a pripadnem propagandistickem vyuziti) ani docasne (na navstevu). Druhym dusledkem jeho poruseni bylo odsouzeni, pricemz trest byl stanoven tak, aby jej bylo mozne spojit se ztratou majetku (tusim,ze minimum byly dva roky).
Po vlne emigrace v roce 1968 tehdejsi "normalizacni" vlade doslo, tedy s jistym zpozdenim, ze by mohla, pravdepodobne z ekonomickych duvodu, pozapomenout na zname "opustis-li me, zahynes", a ukazat emigrantum ponekud vlidnejsi tvar.
Vzhledem k existenci onoho zakona, respektive trestu na jeho zaklade vynesenych, se hledalo reseni, ktere by onen zakon nechalo v platnosti a zaroven umoznilo u prislusne skupiny lidi tresty prehlednout. Salamounske reseni se naslo v podobe tak zvane upravy vztahu s CSSR. Tedy tak nejak se ten proces nazyval.
Spocival v tom, ze emigrant "bez souhlasu" se mohl rozhodnout pro jedno ze dvou reseni:
pozadat o zruseni svazku s CSSR (cimz ztratil ceskoslovenske obcanstvi) pozadat o dodatecne povoleni k vystehovani.
Prvni reseni (nevim, zda vyzadovalo zadost o amnestovani a kolik se muselo zaplatit) melo vyhodu v tom, ze se emigrant definitivne vymknul kontrole komunistickeho statu - pokud neemigroval do Jugoslavie. Nevyhodou bylo, ze pro cesty do CSSR musel podat (zamitnutelnou) zadost o vizum a na hranicich cekala povinna vymena deviz. Toto reseni nebylo prilis atraktivni pro lidi, kteri jeste nemeli obcanstvi druheho statu.
Druhe reseni bylo spojeno s zadosti o amnestii a poplatkem, ktery zavisel na financnich pomerch zadatele a patrne i na nalade prislusneho urednika. Omilostneny emigrant zachoval ceskoslovenske statni obcanstvi (stal se z nej obcan zijici trvale v zahranici "se souhlasem" a zvlastnim pasem) a ziskal tri zasadnich vyhody:
mohl zvat pribuzne na navstevu (pokud to tedy vyhoda je) nepotreboval ceskoslovenske vizum nemusel na hranicich menit penize.
To to vse za cenu zadosti o amnestii, nekolika tisic dolaru (za rodinu) a pokracovani styku s jinak nenavidenym rezimem . Pokud se nemylim, amnestie se tykala pouze prominuti trestu vezeni, nikoli propadnuti majetku. Aby to zase emigrant nemel az tak jednoduche, byly obe varianty spojeny s cekacim obdobim.
Druha varianta udajne nebyla u nekterych vlad prilis popularni, zrejme na zaklade predstavy, ze politicky asyl a pripadne udeleni noveho obcanstvi bylo priznano prave na zaklade deklarovaneho odporu toho ktereho imigranta ke styku s komunistickym rezimem.
Ceskoslovensti emigranti v USA si v okamziku ziskani americkeho obcanstvi nemuseli lamat hlavu s ponizenymi suplikami o amnestii a poplatky. Netreba pochybovat o tom, ze jim to jini zavideli. Ted zase zavideji oni jim, kvuli vidine restituci, a je to fifty-fifty. Navic nikdo jiste nikomu nebranil, aby, podle stejne smlouvy, nezmenil obcanstvi po roce 89 zase zpatky. V Americe se prece staci green card.
I kdyz mi to je cizi, chapu, ze nekterym lidem jde o majetek. Bral bych, kdyby ona skupina Cechoamericanu najala pravniky a zacala se soudit s Ceskou vladou. Je dost pravdepodobne, ze vladni interpretace smlouvy z roku 1929 by pri te prilezitosti prestala "drzet vodu", jak se tady rika a bylo by po ptakach. Mozna, ze by ten majetek byl skutecne vydan. Je velmi pravdepodobne, ze ten by nakonec, skoncil z vetsi miry v kapsach pravniku, takze nula od nuly by posla.
Podivuhodne ovsem je, jak se cela zalezitost bali do havu vlastenectvi. Volebni hlas nas cil, prece jsem vzdycky byli Cesi a chceme zase mit papir - zvlast kdyz je "restitucni".
Rad bych si nekdy precetl fundovane vysvetleni o tom, jak to vlastne s tim volebnim pravem v pripade dvojiho obcanstvi je. Muj selsky rozum mi rika, ze je prece naprosty nesmysl, aby hlas treba z Kalifornie rozhodl o vysledku voleb v Nachode (nebo opacne). Neni snad zakladnim pravidlem (mozna nepsanym), ze hlasuji tam, kde platim dane, protoze o penize jde vzdycky v prvni rade.
Co kdyby ceska vlada trvala na celkem zavedenem pravidle, ze s obcanskymi pravy jsou spojeny i povinnosti - treba vojenska sluzba. To by toho vlastenectvi asi hned ubylo.
Jiří Jírovec
