Britské listy - příspěvek do diskuse
Jen neomylný člověk si může dovolit číst jen ty publikace, s jejichž obsahem zcela souhlasí.
Komentář kritika Britských listů:
"Je nemožné, aby se někdo tolik lišil od našich názorů a měl přitom pravdu."
(Obávám se, že to ten člověk myslí vážně.) V.K.
Upozornění: K předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
Zajímavou stránku Lži politiků má Viktor Vereš.
Mladá fronta Dnes objevila Ameriku: Privatizace prostřednictvím důchodových fondů
Od roku 1994, nejprve prostřednictvím Svobodné Evropy, posléze prostřednictvím některých českých periodik a nejnověji prostřednictvím Britských listů upozorňuji na myšlenky londýnského ekonoma Františka Nepila (nemá nic společného s nedávno zemřelým pražským spisovatelem téhož jména), který doporučoval od samého začátku Československu a České republice privatizovat státní podniky prostřednictvím zesoukromění důchodové pohledávky, tak, jak to velmi úspěšně provedly některé jihoamerické země, zejména Chile.
O Nepilově metodě privatizace prostřednictvím důchodových fondů se psalo v Britských listech nesčetněkrát. Níže uvádím některé odkazy. Podrobně se jí zabýval v č. 6/ 1995 také časopis Listy. Doporučuju tyto materiály vaší pozornosti. Lidé v ČR by měli vědět, co se stalo s jejich majetkem a co se s ním mohlo stát.
Byla česká privatizace mistrovským tahem? (Britské listy 25. listopadu 1996) Kritika české privatizace (příspěvek, potlačený Olgou Kopeckou ve Svobodné Evropě, přetištěn v závěru Britských listů, 22.11.1996) Největší vyvlastnění v českých dějinách (František Nepil, Listy č. 6/1995). Následovala diskuse v Listech č. 1/1996 a 2/1996. Balíček opatření a české hospodářství (František Nepil, Britské listy 15.5.1997) Britská penzijní revoluce
Závažná kritika Klausovy privatizace Kapitálový trh bez úspor na stáří: reakce na článek Václava Žáka "Křižovatky naší privatizace (František Nepil, Britské listy 11.8.1997) Diskuse, které se česká vláda nedováží účastnit (František Nepil, Britské listy 22. září 1997) Dopis Františka Nepila Václavu Havlovi z 22. srpna 1990 (!!!) o privatizaci prostřednictvím důchodových fondů, na nějž prezident Havel nikdy neodpověděl
Po dlouhá léta bylo nesmírně obtížné tyto myšlenky v ČR prosadit. Podařilo se mi je zpočátku zveřejnit jen ve Svobodné Evropě. MFD je tisknout odmítala, Jan Macháček z Respektu se vyjadřoval, že "je chilská privatizační metoda nějaká blbost".
Mlýny melou pomalu. Časem lidem leccos přece jen dochází. Nyní vychází na světlo, jak to všechno bylo. Už i čelnému českému deníku došlo, že by bývala zjevně chilská privatizační metoda (jakou doporučoval František Nepil) pro českou ekonomiku přínosem.
Mladá fronta Dnes o tom v úterý 20. ledna 1998 přinesla tento - trochu zmatený - článek. (Potíž holt je, že novináři většinou mají informace jen z vládních zdrojů.) Poněkud nezdvořilé však je, že je z článku zcela vyzmizíkováno jméno londýnského ekonoma Františka Nepila, který na tyto myšlenky české činitele upozorňuje už od začátku devadesátých let.
Prosím, přečtěte si Nepilovy texty, které byly dosud ignorovány, ve světle níže citovaného článku z MFD, 20.1.1998. Je mi docela líto, že pan Nepil byl věštec. Všechno, co předpověděl o ekonomickém vývoji ČR od začátku devadesátých let, se - bohužel - plní. Kéž by se o této důležité záležitosti začalo alespoň v ČR kompetentně hovořit.
Penzijní systém se točí v bludném kruhu schodků
Nedostatek peněz na důchody si vynutí růst daní
P r a h a - Dramatický loňský sedmimiliardový schodek na důchodovém účtu je důkazem toho, že několik let ohlašovaná krize penzijního systému opravdu začala. Odborníci se shodují v tom, že nyní vybírané peníze již prostě nestačí.
"Je asi nepochybné, že bude muset stoupat pojistné. To, co lidé odvádějí, již letos nebude stačit. A situace se ještě zhorší," soudí Jiří Král z ministerstva práce a sociálních věcí.
Pokud se uskuteční valorizace důchodů, k čemuž s největší pravděpodobností donutí vládu zákony, pak letošní schodek přesáhne osm miliard korun.
Nutnost zvýšení pojistného, což je v současnosti vlastně daň, připouští i předseda parlamentního výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Vladimír Špidla (ČSSD). "Podle propočtů sociální demokracie by ale stačilo vrátit sazbu pojistného na úroveň před rokem 1996 a na důchodovém účtu by se ještě v roce 2010 objevoval mírný přebytek," tvrdí Špidla.
To považují jiní ekonomové za nesmysl. Návrat z dnešních 26 procent ke staré sazbě 27,2 procenta z celku mzdových prostředků by podle nich nemohl v žádném případě stačit.
"Když splní sociální demokracie svůj slib návratu penzijního věku zpět, tak bychom vyrovnané financování získali až někde kolem šestatřiceti procent odvodu do důchodového fondu," tvrdí poradce ministra průmyslu a obchodu Ondřej Schneider.
Propočty vycházející z oficiálních podkladů ministerstva práce a sociálních věcí dokazují, že při nezměněné důchodové politice a nezvýšené sazbě by schodky penzijního systému dosahovaly od začátku příštího tisíciletí asi dvacet miliard korun ročně.
Od letoška do roku 2002 by načítaný dluh z důchodů mohl dosáhnout téměř devadesáti miliard korun. Již dříve vypracované studie, například ministerstva práce a sociálních věcí, pracují s předpokladem, že při zvýšení pojistné sazby a věku odchodu do důchodu by se mohlo podařit v nejbližších letech udržet důchodový systém vyrovnaný.
Avšak tyto práce byly dokončeny před tím, než byl znám letošní výsledek důchodového systému, a také před zveřejněním nové demografické prognózy Českého statistického úřadu.
Ta je v odhadech vývoje obyvatelstva daleko pesimističtější než dřívější studie.Hrozící problémy důchodového systému vracejí do hry úvahy o rozsáhlé penzijní reformě. Ta by podle liberálních a konzervativních ekonomů znamenala především přechod ze současného průběžného systému na systém fondový. Nyní platí lidé v aktivním věku ze svých pojistných příspěvků důchody současných penzistů.
Fondový systém by znamenal, že si každý občan země bude šetřit a z této sumy pak ve stáří dostane důchodové zajištění. Jednotlivé fondy by měly být soukromé a stát by občanům garantoval jen základní dávky, ve srovnání s průměrnými platy podstatně nižší než nynějších 44 procent hrubé a téměř 56 procent průměrné čisté mzdy.
O tomto řešení však nepanuje shoda ani mezi pravicovými a křesťanskými stranami, ani s opozicí. Sociální demokraté například chtějí systém, který nazývají fondový, ale pod státní kontrolou a v podstatě při zachování průběžného způsobu plateb.
O reformě se v zemi hovoří již dlouho. Poprvé se tato myšlenka objevila ještě před kupónovou privatizací s tím, že by státní majetek nebyl určen na kupóny, ale předán těmto fondům právě jako základ pro důchodové fondy.
Znovu se o reformě mluvilo více než před rokem, kdy tehdejší ministr práce Jindřich Vodička oznámil, že jeho úřad na reformě usilovně pracuje.
Nadcházející ekonomické problémy však přípravy zastavily a pozdější politická krize odsunula téma penzí na vedlejší kolej. Česká republika se tak dostala na chvost reformních snah v této oblasti.
Například v Polsku a Maďarsku jsou již přijaty základní zákony pro změnu systému, daleko jsou i pobaltské země. V západní Evropě většinou reformy důchodového systému probíhají nebo jsou v konečné fázi příprav.
Klasickou vzorovou zemí pro reformu penzijního systému se stalo již před lety jihoamerické Chille. Zatímco domácí reformátoři v tomto případě hovoří o výrazném úspěchu, sociální demokraté tvrdí, že tamní systém prochází krizí.
JANA HAVLIGEROVÁ, TOMÁŠ MAREK
Politická krize v ČR posílí moc regionů
Klaus a české regiony
Začátkem prosince 1997 začali všichni čelní představitelé Občanské demokratické strany intenzívně usilovat o získání osobní podpory u regionálních aktivistů ODS. Většina stranické elity v ústředních orgánech ODS se postavila proti Klausovi a Klaus si musel vybudovat na regionální úrovni podporu. I když, pokud Klaus zastával premiérský úřad, byl doslova zosobněním centralismu, před úplnou politickou smrtí od nepřátel v ústředí ODS ho zachránila právě podpora regionů. Uvědomily si v důsledku událostí posledních týdnů obě soupeřící politické skupiny, jak důležité jsou regiony?
Poté, co se na veřejnost koncem listopadu vyvalily finanční aféry, v ODS došlo k otevřenému rozkolu mezi Klausem a jeho odpůrci. Obě strany očekávaly od konference ODS, která se konala 14. prosince v Poděbradech, že rozhodne, kdo se stane šéfem strany a určí budoucnost ODS, kterou by bylo možno charakterizovat jako dosud nejúspěšnější politickou stranu přechodného období po pádu komunismu ve středovýchodní Evropě. Vědělo se, že delegáti přijedou na poděbradskou konferenci z celé republiky, a tak se všechny strany okamžitě vydaly sečítat podporu na regionální úrovni.
Uvnitř ODS proti Klausovi
Síly postavené proti Klausovi byly především v ústředí a na vrcholu stranické elity. Například parlamentní poslanecký klub ODS se proti Klausovi postavil velmi brzo (1). Klaus si údajně zaznamenával, kteří poslanci ho podporují a kteří ne (2), ale každému bylo jasné, kdo jsou vedoucí představitelé odboje proti Klausovi. Jeho hlavními soupeři byly osoby ve vedení ODS: Pilip, Ruml a Vodička. Bývalý ministr školství a posléze ministr financí Ivan Pilip býval předsedou samostatné Křesťansko-demokratické strany (KDS), která se sloučila s ODS plně až po volbách v roce 1992, a Pilip byl do prosince loňského roku náměstkem předsedy ODS. Jan Ruml, bývalý disident, odstoupil z funkce ministra vnitra v průběhu roku 1997. Člen ústředního výkonného výboru ODS Jindřich Vodička byl ve vládě v letech 1992-1996 ministrem práce a sociálních věcí, po volbách v roce 1996 byl ministrem bez portfeje a po Rumlově rezignaci se stal ministrem vnitra (3). Byli to představitelé nejvyšší stranické elity. I jiné čelné osobnosti ODS se postavily na poděbradské konferenci proti Klausovi. Odcházející ministr zdravotnictví a místopředseda ODS Jan Stráský podpořil Rumla (4). Bývalý předseda parlamentu za ODS Milan Uhde na poděbradské konferenci na Klause ostře zaútočil. Členové poslaneckého klubu ODS jako Jan Černý si stěžovali, že je jejich vlastní vláda příliš často neinformovala o své politice (6). "Šedá eminence" a podezřívaný strůjce Klausova pádu, bývalý ministr Josef Zieleniec, nebyl pozván na poděbradskou konferenci ani jako host, i když byl spoluzakladatelem ODS. Tak pocházela většina hlavních Klausových soupeřů z nejvyšších kruhů Občanské demokratické strany.
Outsideři byli pro Klause
Je pravda, že na nižších úrovních ODS byla začátkem prosince regionální situace zpočátku poněkud proměnlivá a chaotická. Na počátku krize začal rozkol v ODS vyvolávat napětí mezi regionálními stranickými organizacemi a docházelo ke konfliktům mezi jednotlivými místními asociacemi ODS. Příkladem tohoto zmatku může být regionální asociace ODS ze západních Čech, kde místní asociace ODS ve třech městech v tomto regionu zaujaly v nedávné krizi vůči Klausovi naprosto rozdílný postoj. Asociace ODS v Karlových Varech pevně podpořila Klause, Asociace ODS v Chebu naproti tomu poskytla podporu Klausovým odpůrcům ve straně. Asociace ODS v Plzni zaujala nerozhodný postoj, Klause kritizovala jen částečně, i když připustila, že je možná nutné přijmout do vedení strany pár nových tváří. (8) V jiných oblastech České republiky zaujaly celé regionální organizace v prvních dnech krize opatrnou a politicky pragmatickou lini. Například Asociace ODS na Severní Moravě oznámila 29.12.1997, že potřebuje podrobnější informace o finančním skandálu, než se rozhodne, komu poskytnout podporu. (9) Brzo nato se však regionální organizace semkly kolem Klause. (10). První vyjádření podpory pro šéfa strany v obklíčení začaly přicházet ještě dříve, než Klaus a jeho vláda rezignovali. 29. listopadu požadovala severočeská Asociace ODS, aby Klaus prostě nahradil odstupující křesťansko-demokratické ministry ve své vládě lidmi z ODS, bez ohledu na to, jaké by to mělo následky pro demokracii. Asociace ODS ve středních Čechách toho dne také podpořila Klause, a obě organizace silně kritizovaly Klausovy soupeře ve straně za to, že začali požadovat Klausovu rezignaci v době, kdy byl šéf strany v zahraničí (11). Raná podpora pro Klause byla často velmi radikální, nejen v případě výše zmíněného hlasování ze severních Čech, které se zjevně inspirovalo Únorem 1948, ale také v případě pouličních protestů v Praze, během nichž stovky lidí vyjadřovaly svou podporu pro Klause a trpce odsuzovaly jeho supeře v ODS. Šéf pražské regionální asociace ODS a pražský primátor Jan Koukal se těchto demonstrací také účastnil a vyjádřil podporu svého regionu pro Klause (12). Samozřejmě, je nutno mít na paměti, že tyto protesty odrážely jen jednu stranu vnitrostranického konfliktu a nikoliv názory české veřejnosti obecně, která většinou Klausovo odstoupení přivítala. (13)
Jak míjel prosinec, z regionálních organizací ODS se začaly ozývat další hlasy a začínalo být zjevnější, že Klaus vyhraje poděbradské hlasování. Klause sice donutila odejít z vlády nejvyšší elita ODS, ale jeho naprostému a konečnému pádu zabránily regionální a místní organizace ODS. Ke konci prvního týdne prosince 1997 se většina regionálních a místních organizací ODS už rozhodla: Klaus se vrátí jako nový šéf ODS. (14).Navzdory soustředěnému útoku členů ústředního vedení ODS, podpořily Klause regionální organizace ODS, a tak byl 14. prosince znovuzvolen do vedení ODS. (15) I když odmítal účast v nové vládě (16) a i když se stal jedním z hlavních překážek dlouhého decentralizačního procesu, Klause zachránily regiony.
Poučení pro nové strany
Nové pravicové strany si uvědomují, že zcela zjevně potřebují získat důvěru voličů v regionech a vytvořit regionální stranickou základnu. Nová Unie svobody, kterou o minulém víkendu založilo oficiálně protiklausovské křídlo ODS, zdůraznilo potřebu větši regionální autonomie. Zatím je ještě příliš brzo určit, zda se stane součástí jeho politického programu silná decentralizace, avšak je důležité zmínit se o tom, že Unie svobody zamýšlí vybudovat svou interní stranickou strukturu na základě nových čtrnácti regionů (17). Regionální autonomie je také hlavním tématem pro novou Stranu konzervativní smlouvy, vytvořené z frakcí, odštěpených od Občanské demokratické aliance (18).
Jakmile si tyto strany řádně uvědomí, co zachránilo Klause a až budou hledat v regionech mocenskou podporu, velmi pravděpodobně by mohly regionálním politickým aktivistům poskytnout větší politickou moc, aby získali potenciální příslušníky místní správy na svou stranu.
Celkem lze tedy dospět k závěru, že nedávná politická krize podstatněji přispěla a ještě zřejmě přispěje k posílení regionální autonomie v České republice výrazněji než nedávno přijatý zákon o regionech.
Andrew Stroehlein
Poznámky:
1 Rádio Praha, 2.12.97.
2 Rádio Praha, 3.12.97, předseda poslaneckého klubu ODS Honajzer kvůli této záležitosti rezignoval.
3 Rádio Praha, 1.12.97; Rádio Praha, 14.12.97; Rádio Praha ,15.12.97; Mladá fronta DNES, 11.6.96 Příloha "Volby '96" and Mladá fronta DNES, 21.6.96.
4 Rádio Praha, 14.12.97.
5 Rádio Praha 15.12.97. I když měl Klaus Paynovu a Kočárníkovu podporu a podporu většiny senátorů ODS. Rádio Praha, 15.12.97 a Rádio Praha, 3.12.97.
6 Viz například poznámky Jana Černého na poděbradské konferenci, Rádio Praha, 14.12.97.
7 Rádio Praha, 15.12.97.
8 ČTK, 1.12.97.
9 On-line Slovo, 29.12.97.
10 Je nutno říci, že o Klausově podpoře v regionech věděli někteří jeho soupeři v ODS ještě dříve. Viz Vodičkovy výroky v Rádiu Praha, 1.12.97 and prohlášení Zdeňka Geista, náměstka předsedy jihomoravské asociace ODS v ČTK 1.12.97.
Vodička zároveň oznámil, že bude podporovat v boji o ovládnutí vedení ODS Klausovy oponenty a že jestliže Klaus zvítězí, povede to zřejmě k rozštěpu ODS - a to se také stalo. Geist je blízký kolega Ivana Pilipa a právě Geist požadoval velmi brzo Klausovu rezignaci.
11 On-line Slovo, 29.12.97.
12 Rádio Praha, 1.12.97, Mladá fronta DNES, mimořádná příloha, 1.12.97.
13 Sedmdesát pět procent českých občanů konstatovalo, že by byli rádi, kdyby Klaus odešel z politické scény. Tento výsledek průzkumu veřejného mínění přineslo Rádio Praha12.12.97.
14 Rádio Praha, 6.12.98 a 8.12.97.
15 Rádio Praha, 15.12.97.
16 Rádio Praha, 30.11.97.
17 Viz výroky Zdeňka Geista na zakládající konferenci Unie svobody, Regionalist, 19.1.98.
18 Regionalist, 14.1.97
Czech Political Crisis will Strengthen the Role of the Regions
The Regions and Klaus
Early December saw a free-for-all among leading members of ODS to gain support at the regional level of the party. Much of the party elite in the central ODS organs was aligned against Klaus, and Klaus had to develop his backing on the regional level. Although Klaus had been the very definition of centralism while in office, it is the regional level of ODS which saved him from complete political death at the hands of his enemies at the party's centre. Have recent events made both sides more aware of the regions' importance?
After the financial affair was out in the open at the end of November, the sides were clearly drawn between Klaus on the one hand and his opponents within ODS on the other. Both sides looked forward to the extraordinary ODS conference in Podlbrady on 14th December which would decide the leadership of the party and determine the future of what could be called East-Central Europe's most successful party in the transition era. The delegates for that conference would come from all across the Republic, so all sides immediately set out to tally their support at the regional level.
Inside Against
The forces arrayed against Klaus were to be found mostly in the centre and at the top of the party elite. The ODS parliamentary caucus, for example, took an early position against him (1). Klaus was supposedly keeping a list of which representatives supported him and which did not (2), but it was clear to everyone who the anti-Klaus ringleaders were. His primary rivals were leaders in the ODS elite: Pilip, Ruml and Vodička. Former Education Minister and then Finance Minister Ivan Pilip had been the Chairman of the separate Christian Democratic Party (KDS) which only merged fully with ODS after the 1992 elections, and Pilip was a Deputy Chairman of ODS last December. Jan Ruml, a former dissident, resigned his position as interior minister earlier in the year. A member of the Central ODS Executive Committee, Jindxich Vodihka was labour minister in the 1992-96 government, minister without portfolio after the 1996 elections and interior minister after Ruml resigned (3). These were members of the highest party elite.
Other party heavyweights lined up against Klaus at the Podlbrady conference itself. Outgoing Minister of Health and Deputy Chairman of ODS Jan Strask} gave his support to Ruml (4). Former Speaker of Parliament for ODS Milan Uhde strongly attacked Klaus at that conference (5). Members of the ODS Parliamentary caucus such as Jan Černý complained that they were kept in the dark about their own government's policy too often (6). The "grey eminence" and suspected mastermind behind Klaus' downfall former Foreign Minister Zieleniec was not invited to the Podlbrady conference even as a guest although he was a co-founder of ODS (7). Thus most of Klaus' principle rivals came from within the upper echelons of the party.
Outside For
Below the highest echelons of ODS, it is true to say that the regional situation in early December was initially rather fluid and chaotic. Early on in the crisis, the ODS split was causing friction within regional party organisations and dividing local ODS associations against each other. An example of the confusion comes from the West Bohemian regional ODS association where the local party associations in three towns within this region adopted completely different positions on Klaus in the recent political upheaval. While the Karlovy Vary ODS Association was firmly behind Klaus, the Cheb Association supported Klaus' rivals within the party. At the same time, the ODS Association in Plzer remained on the fence, offering only very limited criticism of Klaus though accepting that some new faces at the top of the party might be necessary (8). In other parts of the country, whole regional organisations took a careful and politically pragmatic line in the earliest days. The North Moravian ODS Association on 29.12.97, for example, declared that it needed more information about the financial scandal before it could decide who to support (9).
Soon, however, the regional associations coalesced around Klaus (10). The earliest expressions of support for the embattled leader came even before Klaus folded his government. On 29th November, the North Bohemian Regional ODS Association, called on Klaus to simply replace the resigning Christian Democratic ministers in his government with ODS men no matter the consequences for democratic standards. The Central Bohemian ODS Association also chimed in on the same day in favour of Klaus, and both organisations strongly criticised Klaus' rivals in the party who had called for Klaus' resignation when the party chief was abroad (11).
Early support for Klaus often approached the radical not only in the above mentioned vote from North Bohemia which clearly took a page from 1948, but also in the street protests in Prague at which hundreds expressed their support for Klaus and bitterly denounced his ODS rivals. The Prague Regional ODS Leader and Prague Mayor Koukal also took part in those demonstrations and expressed the support of his region for Klaus (12). Of course, one must remember that these protests reflected only one side of the intra-party conflict and not the Czech public in general, which generally welcomed Klaus' demise (13).
As December progressed, more voices were heard from the regional level of the party, and it became ever more clear that Klaus was going to win the Podlbrady vote. He may have been ousted by an attack from within the top party elite, but his complete fall was prevented by those at the regional and local levels of the party. By the end of the first week of December, the majority of regional and local ODS organisations had made their choice: Klaus would return as ODS leader (14).
Despite the concerted attack from members of the central leadership Klaus was the choice of the regional ODS organs, and thus he was re-elected to lead the party on 14th December (15). Even though he consistently rejected his participation in the next government (16) and even though he has been one of the major stumbling blocks in the long devolution process, Klaus was saved by the regions.
A Lesson for the New Parties
The new parties on the right realise that they definitely need to build both their regional credentials and their regional party base. The new Freedom Union that was formally established last weekend by the anti-Klaus renegades has emphasised greater regional autonomy. While it is too early to tell if strong devolution will become a central aspect of their platform, it is worth mentioning that the Freedom Union intends to form its internal party organisation on the basis of the new fourteen regions (17). Regional autonomy is also a major issue for the new Party of Conservative Agreement formed from splinters of ODA (the Civic Democratic Alliance) (18). After witnessing what saved Klaus and while looking for support in the regions, these new parties may naturally offer support for greater regional power to entice potential members in local government to their cause.
Altogether, the recent political crisis has probably given a greater push to regional autonomy in the Czech Republic than the recently passed law on the new regions.
Notes:
1 Radio Prague 2.12.97.
2 Radio Prague 3.12.97, Chairman of the ODS Caucus Honajzer resigned his function over this issue.
3 Radio Prague 1.12.97; Radio Prague 14.12.97; Radio Prague 15.12.97; Mladá fronta DNES 11.6.96 Příloha "Volby '96" and Mladá fronta DNES 21.6.96.
4 Radio Prague 14.12.97.
5 Radio Prague 15.12.97. Though Klaus did have the support of Payne and Ivan Kočárník and of most of the Senators for ODS. Radio Prague 15.12.97 and Radio Prague 3.12.97.
6 See, for example, Jan Černý's comments at the Poděbrady conference in Radio Prague 14.12.97.
7 Radio Prague 15.12.97.
8 ČTK 1.12.97.
9 On-line Slovo, 29.12.97.
10 It must be mentioned that Klaus' strength at the regional level was clear to some of his opponents within the party even earlier. See Vodička's comments in Radio Prague 1.12.97 and Deputy Chairman of the South Moravian Regional Association of ODS Zdeněk Geist's in HTK 1.12.97. Vodihka announced at the same time that he would support Klaus' opponent in the leadership struggle and that if Klaus won, it would probably lead to the break-up of ODS - which is what happened. Geist is a close associate of Pilip and who was one who called early for Klaus' resignation.
11 On-line Slovo, 29.12.97.
12 Radio Prague 1.12.97, Mladá fronta DNES mimořádná příloha, 1.12.97.
13 75% of Czech citizens said they would welcome Klaus' departure from the political scene in a poll conducted by STEM and reported in Radio Prague 12.12.97.
14 Radio Prague, 6.12.98 and 8.12.97.
15 Radio Prague 15.12.97.
16 Radio Prague 30.11.97.
17 See the words of Zdeněk Geist at the founding conference of the Freedom Union in the Regionalist 19.1.98.
18 Regionalist 14.1.97
