Východoevropští sirotci působí americkým adoptivním rodičům neřešitelné problémy

Celá řada amerických rodin, které adoptovaly děti z postkomunistických zemí středovýchodní Evropy se vzdává pokusů je vychovat, neboť děti mají vážné psychické problémy.

Lékaři zdokumentovali, že až třetina východoevropských sirotků, adoptovaných americkými rodinami, trpí chronickým, nenapravidelným poškozením mozku. Děti mají nízkou inteligenci, chovají se ničivě a nejsou schopny adoptivním rodičům projevovat náklonnost.

Zdrojem těchto obtíží je prostředí, v němž sirotci žijí v sirotčincích v zemích jako je Rumunsko či Rusko. Nemluvňta jsou tam uchovávána v řadách postelí a každému z nich se věnuje dospělý člověk jen po několik minut denně. Tyto děti nikdo nikdy nepochová a nedostává se jim duševní stimulace.

Důsledkem toho je, konstatují lékaři, že jsou na rentgenech mozku těchto dětí rozsáhlé oblasti, kde nedochází k vůbec žádné mozkové činnosti. "Záporný vliv života v těchto sirotčincích nemizí, když se děti dostanou do domova, plného lásky," konstatoval Ronald Federici, neuropsycholog působící nedaleko Washingtonu, který léčil více než 1000 dětí z východní Evropy.

Federici obviňuje agentury, zabývající se adoptováním východoevropských dětí, že poskytují budoucím adoptivním rodičům špatné informace a nevarují je předem, že bude velmi obtížné starat se o psychicky poškozené děti.

Federici léčil mimo jiné ruská dvojčata, které adoptovali Američané z New Jersey. Dominantní dvojče propadalo dvaceti až třiceti hysterickým záchvatům denně a pokusilo se svého bratra utopit. V jiné rodině ten chlapec zaútočil na adoptivní matku baseballovou pálkou.

Jiná dvojice, která se vzdala snah vychovat rumunské adoptivní dítě, pochází z Kansas City. Zaplatili 25 000 dolarů za adopci dvouleté Stefanie z Rumunska, a dostalo se jim ujištění, že je dítě naprosto zdravé. Jakmile holčičku uviděli, uvědomili si, že s ní existují vážné problémy. Dítě bylo němé, pokoušelo se kousat nábytek a lízalo podlahu. Točilo se neustále do kruhu, mávalo rukama a bušilo hlavou do zdi. Adoptivní matka, zdravotní sestra, vzdala holčičku k psychologovi, který zjistil, že je dítě pravděpodobně autistické a že je zaostalé v důsledku poškození alkoholem před porodem, neboť její matka v době těhotenství silně pila. Americká adoptivní rodina chodila s holčičkou po doktorech, vzala si volno z práce, utratila veškeré své úspory ve výši 15 000 dolarů ve snaze dítě vyléčit a pak se rozhodli s těžkým srdcem celou věc vzdát.

Odhaduje se, že od konce studené války adoptovali Američané celkem asi 20 000 dětí z východní Evropy. Třetina z nich se dobře přizpůsobila novým poměrům, třetina má určité emocionální a vzdělávací problémy, zbývajících třicet procent adoptovaných východoevropských dětí má velmi vážné problémy.

Podpůrná skupina, The Parent Network for the Post-Institutionalised Child, Rodičovská síť pro děti, které prošly instituční péčí, v americkém Newarku má 2500 členů. Zaznamenala i případy, kdy se adoptované dítě pokusilo novým rodičům podpálit dům. "Tyto problémy jsou nepříjemným, skrytým tajemstvím adoptivního procesu," konstatoval přeseda skupiny.