Sir Isaiah Berlin: pozitivní svoboda a negativní svoboda

V roce 1998 zemřel velký britský filozof Sir Isaiah Berlin. Vážné potíže zaznamenaly východoasijské ekonomiky.

Komentátor listu Financial Times Edward Mortimer vidí mezi obojím souvislost. Poukazuje na to, že Sir Isaiah Berlin definoval rozdíl mezi tzv. pozitivní a negativní svobodou. Potíž je, že východoasijské ekonomiky mají prý většinou pouze negativní svobodu. Mortimerova argumentace je zajímavá, týká se totiž i situace v České republice.

Pozitivní svoboda znamená právo účastnit se na správě vlastní země, znamená demokracii. Negativní svoboda je definována zaručenou sférou osobní nezávislosti - často se hovoří o negativní svobodě jako o klasickém liberalismu.

Poslední dobou se obě svobody často směšují. Usuzovalo se, že pád komunismu automaticky znamená "triumf demokracie".

V nejnovějším čísle amerického časopisu Foreign Affairs však vyšel článek s titulem: "Vzestup neliberální demokracie".

Autor článku, Fareed Zakaria, argumentuje, že demokracie existuje v současnosti v mnoha zemích světa, v tom smyslu, že vlády mnoha zemí jsou voleny jejich občany. Avšak, zdůrazňuje Zakaria, rozšíření demokratických voleb do mnoha zemí světa vůbec neznamená, že zároveň se do těchto zemí rozšířil odpovídajícím způsobem "ústavní liberalismus". Tím míní Zacharia zákonné pravomoci "na ochranu důstojnosti a samostatnosti jednotlivce před útlakem od státu, od církve či od společnosti".

V mnoha částech světa vládnou demokraticky zvolené vlády, které však vůbec nerespektují právo či individuální svobody. Zakaria cituje Rusko, Argentinu, Írán a Etiopii jako země, v nichž zvolené vlády omezily svobodu a porušují lidská práva. Zakaria tvrdí, že se situace zhoršuje: "Jen málo neliberálních demokracií dospělo v demokracie liberální. Naopak se většinou vyvíjejí směrem k zesílenému neliberalismu."

Dochází k tomu podle Zakarii proto, že se reformy uskutečnily ve špatném pořadí. Západní liberální demokracie byly nejprve liberální, a teprve pak se staly demokraciemi.

Ve východní Asii je většina politických režimů jen částečně demokratická. Nicméně se tyto země už nyní přece jen prý vyvíjejí podle západního modelu. Postupně dávají svým občanům stále více hospodářských občanských, náboženských a do určité míry i politických práv.

Podle řady západních pozorovatelů došlo ve východoasijských zemí poslední dobou k vážnějším hospodářským potížím, protože prý tyto země "nebyly dostatečně pozápadněné", neměly dostatečně efektivní sociální systém západního stylu, neměly robustní, pluralitní politické systémy s demokratickými institucemi s dlouhou a pevnou tradicí.