České párky: změny nešly pod kůži
Financial Times, 19. prosince 1997
Přibližně v době, kdy se někteří čtenáři silně rozčílili nad textem Jiřího Jírovce, v němž autor uvedl, že podle jeho názoru fungoval za komunismu v československých podmínkách východoevropský hospodářský systém dosti dobře, neboť čtyřicet let bez zadluženosti (jakou trpí například Kanada) uživil celou českou populaci, vyšel v deníku Financial Times článek o úspěšné české firmě, jejíž podnikatelská činnost se od dob komunismu příliš nezměnila.
Komunismus nebo kapitalismus: pro českou firmu, vyrábějící střívka na párky, je situace pořád stejná
Česká firma, jejíž ředitelství a zaměstnanci pracovali za komunismu stejně tak, jak pracují dnes za kapitalismu, hraje důležitou roli v úsilí jedné britské společnosti rozšířit svůj podíl na evropském trhu. K velkému potěšení nových majitelů se za poslední dva roky zdvojnásobil zisk této české firmy.
Cutisin, který má ústředí v Jilemnici, nedaleko česko-polských hranic, je jedníou z řady malých firem, rozesetých po celém světě, které vyrábějí střívka na párky.
Její továrny vyrábějí dlouhé trubice střívek z bílkoviny zvané collagen. Ty se pak dodávají potravinářským výrobcům a posléze se naplňují párkovou hmotou.
Cutisin zprivatizovala česká vláda začátkem devadesátých let tím, že většinový podíl v této firmě prodala americkému podniku Teepak. V roce 1995 koupil firmu Teepak podnik Devro, což je skotská společnost vyrábějící střívka na párky, kótovaná na britské burze. Devro se tak stalo jedním z největších světových podniků na výrobu střívek.
Změny v podniku Cutisin po pádu komunismu zdůraznily rozdíly mezi oběma systémy, avšak ředitelé zdůrazňují, že mnoho charakteristických rysů podnikání v jejich oblasti se vůbec nezměnilo. Skotský podnik Devro respektuje, co firma Cutisin dokázala za komunismu.
Petr Raschik, generální ředitel firmy Cutisin od roku 1990, byl donucen proti své vůli začít v podniku pracovat v roce 1967, byl tam poslán z univerzity. Tehdy se zabýval podnik čistě jen výrobou.
"Jen jsme vyráběli střívka. Dostali jsme rozpis, kdy máme očekávat nákladní vlaky, které odvezou naše výrobky," vysvětluje. Vlaky odvážely střívka výrobcům párků v Československu a v ostatních zemích RVHP, včetně Sovětského svazu.
"Nebylo naší odpovědností získávat objednávky," říká Raschik. "Odbyt byl dohodnut mezi naším ústředím, státní obchodní společností a státními potravinářskými podniky, zde v tehdejším Československu a v ostatních východoevropských zemích. Veškerá komunikace s našimi zákazníky měla jít prostřednictvím ústřední organizace."
Cutisin ale měl určité neformální styky se zákazníky. Když Raschik jako technický ředitel vyvinul nový druh střívek, nabídl ho českým zákazníkům ke zkouškám, dříve, než si ho mohli objednat. Nikdy ale přímo nejednal se zákazníky ze zahraničí. Nyní, když podnik Cutisin vlastní skotská firma Devro, styk se zákazníky je daleko těsnější.
Cutisin spolupracuje se zákazníky při vyvíjení nových výrobků. Nevyvíjí výrobek předem, aniž by zjistil, co budou zákazníci chtít.
Cutisin ovšem neřídí prodej a marketing. Rozhodnutí o nových výrobcích a o marketingu přijímá podnikatelský výbor, jehož je Raschik členem, a který sídlí v ústředí firmy Devro nedaleko skotského Glasgowa.
Jiří Jirásko, který je finančním ředitelem firmy Cutisin od roku 1986, zdůrazňuje, že i za komunismu se očekávalo, že firma bude vydělávat zisky. Cutisin však dostával jen peníze z domácích prodejů, nikoliv z prodeje svého zboží na export, a zisk si nechávalo státní ústředí.
Dnes má firma daleko realističtější účetnictví. Spravuje veškeré své finanční záležitosti, avšak zisky musí stejně jako dřív odevzdávat ústředí, nyní skotskému podniku Devro.
Oba ředitelé konstatují, že hlavním rozdílem od pádu komunismu je dnes silná motivace vydělávat zisky.
Důležité jsou v současnosti dva faktory. Zaprvé, tržní systém znamená, že je daleko jasnější propojení mezi výrobou, prodejem a zisky. Za komunismu byly ceny trvale pevné a ať byl výrobek populární nebo ne, neexistovaly žádné důvody proč by se měla zvyšovat výroba.
Zadruhé, podstatně se zlepšilo osobní odměňování. Vedoucí pracovníci v Cutisinu dostávají dnes daleko lepší plat než za komunismu, kdy byl jen malý rozdíl mezi platy ředitelů a řadových zaměstnanců.
Navzdory nepružnosti starého systému, Cutisin byl za komunismu velice úspěšný podnik, zejména co se týče technických inovací. V roce 1953 se stal Cutisin celosvětově první firmou, která vyrobila jedlý collagen. Továrna v Jilemnici, která byla postavena v roce 1963, vyrábí collagenová střívka jiným, ale nikoliv horším procesem, než jak je vyrábí firma Devro.
Za komunismu zvyšovala firma svou produktivitu o jedno až dvě procenta ročně v důsledku malých zlepšení výrobního procesu. Technici v podniku si často museli sami vyrábět zařízení.
Graeme Alexander, generální ředitel firmy Devro, konstatuje: "Na první pohled se zdá, že to, co bylo vybudováno v komunistickém bloku, je zastaralé a substandartní. Ale jakmile proniknete trochu do hloubky, zjistíte, že lidé mají pracovní etiku, úroveň kvalifikace a energii a motivaci, které jsou skutečně vynikající."
Hrubý zisk podniku Cutisin se za méně než dva roky zvýšil z třiceti procent na víc než padesát procent obratu od té doby, co jilemnickou firmu vlastní Devro. Částečně je to v důsledku výrazného vzrůstu objemu prodeje do východoevropských zemí a v důsledku rozvoje trhů v západní Evropě.
Ve snaze reagovat na rostoucí poptávku omezil podnik Cutisin letní období a období pro údržbu, kdy je podnik uzavřen, zkrátil dovolenou ve vánočním a novoročním období a pracuje nyní 24 hodin denně.
Obrat vzrostl z 18 miliónů liber v roce 1995 na 24 miliónů liber v roce 1996/97.
Navzdory těmto změnám v podnikatelské praxi konstatují zaměstnanci, že si nepovšimli příliš mnoha změn, říká Viktor Šebík, ředitel provozu. "Pro ně je podstatné, že podnik pořád ještě existuje."
