pondělí 15. prosince O B S A H Kongres ODS v Poděbradech: Kongres ODS v Poděbradech - zvítězil kult osobnosti (Jan Čulík) K nepřesvědčivé zprávě Kontrolní komise ODS o financování této strany (Jan Čulík) Skandály (Václav Žák) Kongres ODS: povzbudivý začátek (Danny Novotný) ODS - strana zakonzervovaná? (Miroslav Jandora) Velká Británie: Labouristé dělají další chyby: nařizují sdělovacím prostředkům, jak mají dělat rozhovory s politiky (JČ) Rozhlasový rozhovor s labouristickou ministryní, který rozzuřil Labouristickou stranu Výhružný dopis od Labouristické strany adresovaný BBC Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy

Adresa Britských listů je zde.

(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)

Kongres ODS v Poděbradech - zvítězil kult osobnosti

Průběžné poznámky, vznikající během jednání Kongresu o víkendu

13:25, neděle 14.12. 1997: Václav Klaus byl zvolen předsedou Občanské demokratické strany počtem 227 hlasů z 312 možných. Jan Ruml získal 72 hlasů delegátů VIII. Kongresu ODS.

Anebo se z ČR nenávratně stane banánová republika východňárského typu, kde budou styky a osobní loajalita důležitější než čest?

Jiní to nechápou a zaslepeně hovoří - s téměř komunistickou paranoiou - o spiknutí nepřátel, o destabilizačních snahách, chtějících zabránit vstupu ČR do NATO, o tom, že se špinavé prádlo ODS nemělo prát veřejně, ale všechno se mělo upéct doma (Jan Koukal), hovoří se o loajalitě a o zradě.

Citace z projevu Ivana Pilipa, k němuž není třeba moc dodávat:

Ivan Pilip řekl:

Musím tedy potvrdit, že v září tohoto roku jsme na jednom z politických grémií ODS byli informováni o tom, že ODS má, zřejmě nikoliv pod tímto názvem, ale k dispozici peníze v zahraničí, a to ve výši asi 160 až 170 milionů korun, které existují již delší dobu a v souvislosti s touto diskusí také padla slova o nutnosti dořešit otázku podpisového práva. Pravda je také to, že byla určena komise, která se má touto otázkou zabývat. Zároveň měl - a doufám, že také byl - zhruba v této chvíli rozeslán dopis Hlavní kanceláře, který jednotlivé oblasti upozorňoval na to, že grémium nedalo souhlas k jiným způsobům financování, než jsou ty, které jsou obsaženy v dříve přijatých pravidlech. Zároveň musím říci, že jsem považoval za správné rozhodnutí grémia, které prohlásilo, že nevydalo souhlas, vědomý souhlas k nějakému jinému hledání zdrojů a hledalo cestu k tomu, aby takovýmto chybám do budoucna zabránilo. Zároveň však chci říci v této souvislosti, že považuji za nemožné přijmout principy určitého etického relativismu, kdy si tady začneme říkat, že jiné strany přece také mají politické problémy s financováním, že také mají sponzory v zahraničí a že tady nejsme sami. My musíme mluvit za sebe a hledat čistotu a důvěryhodnost naší politiky. Nemůžeme si tu také říkat, že všechno přece šetří příslušné orgány a ty, že nám dají odpověď. Politickou odpovědnost máme sami před sebou a jsme povinni si navzájem tyto věci vysvětlit.

(...)

A myslím proto, že stojíme před otázkou, co dál, jestli se uzavřít do sebe, hledat nepřátele, semknout se ještě pevněji, hledat, kdo všechno kolem nás anebo uvnitř nás za to může: opozice, prezident, koalice, média, ano, to je jasné řešení. Ale uvědomme si také jedno, i do budoucna budeme muset hledat partnery, se kterými budeme vyjednávat, se kterými budeme politiku schopni dělat. Je tady také druhá věc, druhý možný postup, že budeme hledat skutečné a hluboké příčiny našich problémů. Chceme se utkat s postsocialistickou levicí, ale hledejme také, jak pevné k tomu máme zázemí.

Citace z projevu Jindřicha Vodičky:

My dnes nejednáme v Poděbradech, protože jsme dělali příliš mnoho kompromisů, protože si někdo na nás chladí žáhu, proto že si někdo nepřeje náš vstup do evropských či euroatlantických struktur, nebo proto, že zde je nějaké spiknutí. Sedíme zde proto, že jsme nezvládli finanční skandál. Nedokázali jsme důvěryhodně vysvětlit, co vysvětlit šlo a omluvit se za to, co vysvětlit nešlo, jen se slaběji či silněji tušilo. Začali jsme ztrácet největší kapitál politické strany - důvěru. Definitivně selhala naše taktika - přiznávat jen to, co přiznat musíme.

Důrazně varuji před tím zlehčovat tento skandál, vydávat jej za zástupný problém. Nevíme, co nás ještě čeká v nejbližších měsících. Neztrácejme alespoň pud sebezáchovy!!

(...) Jak je možné, že debaty, které předcházely kongresu, byly zploštěny prakticky na referendum o předsedovi strany? Jak to, že bezprostřední příčina našeho kongresu - finanční skandál - je uzavírám pouze bezradnými výzvami k vedení strany, aby učinilo vše pro vysvětlení nejasností. Kde jsou výzvy k osobní odpovědnosti?! kterou ve svých programových dokumentech skloňujeme? Proč se nikdo nezeptal členů grémia, jak to bylo?

(...) Pouze nové vedení strany složené z lidí, kteří se nikdy na přímém řízení ODS nepodíleli, může mít všeobecnou důvěru.

Důležitý projev Michala Lobkowicze

Lobkowicz uvedl:

Dokud si budeme lhát do vlastní kapsy, nemůžeme být důvěryhodní.

Tohle ODS skutečně potřebuje slyšet. A jednat podle toho.

Rozumný byl také v sobotu večer projev poslance Jiřího Vlacha. I ten si uvědomuje, že má-li ODS nabýt důvěry u obyvatelstva, musí jednat radikálně, zveřejnit všechny údaje o pochybném financování a očistit se od lidí, kteří jím byli zdiskreditováni.

Předchozí řečníci však to, co řekl debatéři v sobotu večer a pak zejména v neděli, zjevně vůbec nechápou.

Nežije v reálném světě. Politikova pověst je nutně založena na důvěře u voličů. Proto si musí politik dávat obrovský pozor, aby se neodpovědným chováním, které se dá interpretovat jako podvodnictví či korupce, neznemožnil.

Britští labouristé přijali začátkem roku 1997 jeden milión liber od ředitele firmy Formula One Bernieho Ecclestona. Posléze - náhodou? - učinila jejich vláda při připravování jednoho zákona podstatný ústupek, ve prospěch právě firmy Formula One. Labouristé se důrazně bránili, že to s Ecclestonovým darem nemá nic společného a jeden milión liber vrátili.

Marně. Jejich pověst byla trvale poškozena.

Tragédie Jana Rumla

Projev, který Ruml pronesl na kongresu ODS, byl slabý.

Koncipoval celou historii ODS posledních týdnů jako levnou detektivku. Vyhnul se tomu, co se skutečně událo a co bylo příčinou pádu ODS i Václava Klause.

Mimochodem, rozum čtenáře někdy zůstává nad lacinými metaforami českých politiků skutečně stát. Co to je proboha za formulaci,

"V roce 1992 [jsme byli] pevně ideově a programově rozkročeni nad touto zemí"?

Jenže:

Proč Ruml neuvedl, co vlastně o pochybném financování ODS ví? To je to nejdůležitější. Všechno ostatní jsou plané řeči.

Jenže Rumlův projev neobsahoval vůbec žádné nové informace. Strana se dostala do obtížné situace v důsledku informací o pochybném financování. Proč tuto otázku nikdo neřeší?

Mnozí členové ODS chodí kolem problému financování, který jejich stranu zdiskreditoval, jako kolem horké kaše? Celý Rumlův projev je snůškou nejasných nekonkrétních podivností.

Proč Ruml neřekne otevřeně, co v této věci ví? Nebo neví nic? Zajímavá je - vzhledem k jeho údajně demokratickému přesvědčení - Rumlova intenzívní nenávist vůči Zemanovi a sociální demokracii. To si skutečně Ruml myslí, že nikdo jiný než ODS nepřivede ČR do NATO - kterýžto vstup do západních obranných struktur u lidí typu Rumla funguje jako konečná spása?

Václav Benda korunoval jednání sjezdu ODS tím, že vyjádřil názor, že nynější potíže ODS jsou důsledkem spiknutí, které chce zhatit budoucnost ČR. Je to krásně spiklenecká představa. Propadají ji i ti nejschopnější politikové v nejzralejších demokraciích.

Nahlédl jsem v sobotu do nového vydání britského satirického čtrnáctideníku Private Eye.

Paroduje se v něm politika neobyčejně vlivného a mocného labouristického ministra bez portfeje Petera Mandelsona, který se rozhodl vydat 200 000 liber na stavbu jakéhosi podivného dómu nedaleko Londýna k oslavě příchodu roku 2000, nikdo však neví, k čemu ten dóm má být.

Private Eye paroduje Petera Mandelsona jeho fingovaným dopisem:

"Jsem rád, že mé plány pro neobyčejně úspěšný dóm pro rok 2000 pokračují vynikajícím způsobem. Lidé se sice ptají, proč chci vydat 200 000 liber a nevím, co v tom dómu bude. Odpovídám, buďte trpěliví. Dóm bude postaven a bude opravdu neobyčejně populární. A jestliže někdo říká, že tomu tak není, je zrádcem Tonyho Blaira, Velké Británie i mě samotného."

Konspirační teorie, zakrývající neschopnost a hloupost vládnoucích politiků, vznikají, jak vidno všude. Je daleko lehčí vymyslet si, že se ODS dostala do nynějších potíží v důsledku nějakého levicového či pravicového (či jakého) spiknutí, než analyzovat své vlastní interní problémy.

Myslím, že by si pravicový Václav Benda s levicovým Peterem Mandelsonem velmi dobře rozuměl. Některé tiky jsou mnoha lidem společné, bez ohledu na jejich politické přesvědčení.

Třeba byste, pane Bendo a pane Mandelsone, mohli vytvořit mezinárodní alianci.

Komentář - sobota 13. 12., 16. hodin středoevropského času

Bohužel tím opět dokázal, že není schopen dobře vnímat současnou českou realitu.

Několik odstavců před koncem projevu se Klaus dvakrát zmínil o obvinění, že jeho strana zřejmě (?) vedla zahraniční konta. Je pozoruhodné, že sám dává tomuto velmi vážnému obvinění tak malou důležitost, že se k němu dostal až ke konci projevu, vzhledem k tomu, že právě v důsledku tohoto obvinění jeho vláda padla. Klaus v projevu na toto téma uvedl:

Teď přibyla obvinění o zahraničních kontech. Chtěl bych říci, že o žádných kontech ODS doma či v zahraničí, o kontech volebních či o kontech regionálních nic nevím. Nikdy jsem nedal souhlas k těmto ani k jakýmkoli jiným podezřelým machinacím. Otázku financování jsem považoval - asi trochu chybně - za čistě technickou a administrativní záležitost. Chtěl bych zdůraznit, že do mých životních principů a postojů pozornost na tyto věci nepatří a právě proto jsem je podcenil.

Myslím, že to už samo stačí jako důkaz, že Václav Klaus není osobností, která by měla stát v čele českého státu. Financování a veřejné postoje vládnoucí strany musejí být naprosto čisté. Klaus by znovuzískal podporu voličů, kdyby zahájil svůj projev tím, že by otevřeně řekl, že o zahraničních a jiných kontech třeba nic neví, ale dává tímto signál k tomu, aby se tyto záležitosti otevřeně vyšetřily, aby se jeho strana od nich distancovala a aby se financování politických stran stoprocentně zprůhlednělo, že ODS půjde v této věci příkladem.

Neučinil to, a všechno ostatní jsou jen řeči kolem. Klaus vidí problémy své strany především jako osobní spor mezi sebou, svými stoupenci a svými odpůrci. Odmítá zabývat se problémem ODS, jako by to byl personální problém, týkající se hlavně jeho vlastní osoby a požaduje, aby se hovořilo o idejích a aby se na kongresu zachovala tolerance. Důraz na toleranci je mu ke cti. Škoda jen, že blíže nedefinoval, co považuje za ideje své strany, protože jako obvykle, užívá nálepek "pravicovosti", aniž by byl schopen tyto věci přesněji určit.

Klausův důraz na potřebu tvrdé ideologie, kolem níž by se měla ODS "semknout", je komunistický a obávám se, v dnešním světě, kdy vlády jednají podle toho, jak se mění situace, nepružný a nenosný. Doufejme, že jiné strany u moci v ČR nebudou praktikovat stejně zjednodušeně ideologický postoj. K tomuto postojí se ale Klaus uchyluje v důsledku frustrace - zjevně trpí tím, že se mu v posledních měsících, ne-li letech, vláda vymkla z rukou a nedokázal prosadit už skoro nic. Částečně je to možná proto, že se jeho vize, která byla i původně pro českou realitu nedostatečná, velmi radikálně od skutečnosti odchýlila. Ukázalo se, že skutečnost je jiná, než jak ji vidí Václav Klaus.

Klaus znovu v projevu varuje před "kolektivistickými experimenty". Nedefinoval, co to vlastně je, ale z předchozí zkušenosti známe, že pro Klause padá skoro veškerá politika západních - i konzervativních vlád - do oblasti "kolektivistických experimentů". Přitom ovšem důraz, který Klaus dává na individuální odpovědnost a svobodu občanů je správný. Stačí to však a učinila Klausova vláda dost pro to, aby mohli občané své individuální odpovědnosti a svobody - v prostředí poctivosti a zákonnosti - skutečně užívat?

Klaus kritiyuje nynější debatu ohledně ODS, že se prý nesoustřeďuje na smysl a cíl politiky, ale na "podružné věci kolem".

Jako by nechápal, že nyní především věrohodnost jeho strany dostala tvrdou ránu a že prvořadým úkolem, než se začne znovu mluvit o smyslu a cíli její politiky, je obnovit morální kredit ODS.

Zdá se, že hlavním tématem Klausova projevu na Kongresu ODS není ani tak vysoce důležitá otázka pochybného financování strany, ale Klausova bezmocnost.

Klaus se dostal v roce 1992 k moci a chvíli se mu zdálo, jak píše Milan Kundera, že se mu podařilo vzít do rukou otěže osudu a úpěšně zemi kočírovat směrem, o němž se domníval - a dosud se domnívá - že je pro zemi prospěšný.

Stalo se, co se stát muselo - ukázalo se, že jeho vize je nedokonalá, primitivní a nenosná a že realita je daleko složitější, než jak ji bývalý premiér chápá. Otěže osudu mu vyklouzly z ruky. To by se stalo každému. Obecně se ví, že lidské ideologie jsou nedokonalé, že k poznání skutečnosti jen aproximujeme a musíme svůj přístup přizpůsobovat a měnit podle toho, jak se dovídáme nové věci.

Klaus svému neúspěchu dodneška nerozumí. Je frustrován, že už jeho jednání nenese žádné ovoce. Domnívá se, že se věci zastavily a zasekly proto, že mnoho jeho partnerů v ODS a v dosavadní vládní koalici začalo být přehnaně ambiciózních, a mocenský boj ochromil řádnou politickou práci.

Klaus dále hrdě brání svou zpackanou privatizaci, i když trochu přiznává, že zanedbal rostoucí ekonomické problémy ČR a selhal při úkolu řádně regulovat finančnictví a kapitálové trhy.

Jeho obrana privatizace i v tomto projevu v jedné pasáži připomíná argumentaci Vladimíra Železného z televize Nova:

Nesmíme odstoupit od hrdosti na to, co bylo v naší zemi díky námi nastartované a námi tažené transformaci dosaženo. (...) . Dokázali jsme vytvořit atmosféru, která způsobila, že po desetiletích totálního útlumu statisíce či milióny našich spoluobčanů pozvedly hlavu, rozhlédly se kolem sebe a s vlastním rozumem, bez mentorských zákazů, pokynů či "rad moudrých", se začaly starat o věci své i o věci veřejné. Toto byl náš největší příspěvek dnešní době. To, že se ODS dokázala pohybovat mezi Scyllou a Charybdou, v onom nesmírně obtížném a nebezpečném prostředí, vymezeném na straně jedné pochopitelnou občanskou ustrašeností z neznámé budoucnosti ve svobodě a na straně druhé nutností provést radikální ekonomickou a společenskou reformu komunismem zdevastované země, způsobilo, že jsme se postupně stávali výhodným cílem útoků ze všech stran. V očích málo přemýšlejících radikálů a hlasatelů špatně pochopených učebnicových pravd byla ODS málo pravicová, v očích levicových intelektuálů a všech, kteří se obávají života bez státního paternalismu, byla naopak málo sociální. Tehdy začal generální útok na ODS. Útok, který byl snadnější než obrana. Jeho důležitou inspirací nebyl jen fakt, že byla ODS stranou nejsilnější, ale především to, že byla úspěšná, což se v naší zemi, alespoň u těch méně pracovitých, již tradičně neodpouští. Brzy se stalo módou a téměř povinností vyšlápnout si na ODS.

Tak je to jasné. Podobně jako na televizi Nova, lidé útočí na ODS, protože jí závidějí - byla příliš úspěšná. Kromě toho, kdokoliv se odváží ODS kritizovat, je buď "málo přemýšlející radikál špatně pochopených učebnicových pravd" anebo "levicový intelektuál obávající se života bez státního paternalismu". Nebo patří kritikové mezi líné, "méně pracovité" občany. Ti, kdo pracují hodně, zřejmě naopak s politikou ODS plně souhlasí.

To by bylo krásné, kdyby byl svět takhle jednoduchý.

A ten jazyk:

Podivuhodně šroubovaný je i výčet chyb, které jeho strana způsobila. Jeho styl připomíná komunistické sebekritiky:

Faktem je, že jsme nezabránili