Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
World in Action:
Není kam utéci
Pod tímto titulem vysílala celoplošná britská komerční televize ITV v pondělí 17. listopadu v nejsledovanějším čase ve 20 hodin půlhodinovou reportáž o pronásledování Romů v ČR a na Slovensku. Zde je doslovný český překlad.
(Pozn. Výroky interviewovaných Romů začínají česky, popř, slovensky, a asi po půl větě jsou ve filmu překryty anglickým překladem. Proto bylo při přepisu textu po několika slovech vždy nutno přejít k překladu. JČ.)
Komentář: Říkají, že utíkají před tímto:
(záběry skinheadů nesoucích českou vlajku a skandujících: Cikáni, do práce" Cikáni, do práce)
Ale přijeli, a čelí v Británii tomuto:
Žena v Doveru: Proč bychom tady měli mít tyhle lidi, když sami mnoho potřebujeme.
World in Action se v dnešním pořadu dotazuje, zda cikáni z bývalého Českolovenska přijeli do Británie pro svůj prospěch, anebo pro náš prospěch.
Znělka pořadu, úvodní titulky
Komentář: Dnes vidíme ulice, kde vás zmlátí skinheadi, i když jste jenom dítě.
"Utíkali jsme a oni utíkali za námi, s řetězy a noži, křičeli: Cikáni, pokopeme vás."
Vyhazují vás z restaurací. Říkají vám negře. Váš život je ohrožen. Váš dům může být podpálen. Jestliže jste náhodou cikán.
(Bílé doverské útesy)
Dover. Útočiště pro celé generace evropských uprchlíků. Ale v poslední době je rohožka přede dveřmi, s nápisem "Vítejte", poněkud prošoupaná. Týká se to nejnovějších příchozích, kteří říkají, že jsou doma pronásledováni.
Silné protesty vyvolal příchod jednoho tisíce cikánů, neboli Romů, z bývalého Československa. Tito lidé žádají v Británii o politický asyl.
Romové přicházejí do Británie v malých počtech už léta. Ale minulý měsíc se ten pramínek proměnil v proud. Jejich přítomnost v doverských penziónech vyvolala nepřátelství místních lidí.
Doverský muž: "Posadil bych je všechny na trajekt a poslal bych je, odkud přišli. Všechny."
Reportér: Proč?
"Vždyť nejsme schopni postarat se ani o vlastní lidi."
Žena: "Vyžírají Británii. A kromě toho, kradou v obchodech a všechno."
Reportér: Opravdu? Viděla jste je, jak kradou?
Žena: "Ne, neviděla jsem je. Ale slyšela jsem o tom."
Muž: "Většina z nich je tady, ve snaze vyždímat sociální systém. Jestliže z těch 800, co jsou nyní v Doveru, je jich řekněme padesát nebo stovka skuteční žadatrelé o asyl, mělo by jím být dovoleno, aby tu zůstali. Ale ostatní - ne."
Komentář: Britské veřejné mínění si myslí, že romské obavy z pronásledování jsou přehnané. Vydali jsme se do České a Slovenské republiky ve snaze zjistit, zda je to pravda.
(Záběr města Písku, s velkým jezerem v popředí.)
Písek, malebné město v České republice. S malou, ale viditelnou cikánskou menšinou.
Jednoho podzimního odpoledne se ozbrojil gang městských skinheadů baseballovými pálkami a vydal se najít cikány. Jakékoliv cikány.
Mladý Rom: Čtyři kluci, šli jsme do malého parku na ostrově, cvičit. Byli jsme tam asi pět minut, když na nás začalo křičet asi dvacet skinheadů: "Černé svině, zabijeme vás."
Skinhead: "My jsme je nenapadli. Tři z nás na ně jen pořvávali. Nějak došlo k násilí. Nechtěl bych se vyjadřovat k podrobnostem."
Mladý Rom: "Pořád křičeli, že nás zabijou. Mávali baseballovými pálkami a honili nás. Nevěděli jsme, co dělat, tak jsme museli skočit do vody. Nějací lidé tam byli na kánoji, Volali jsme o pomoc a snažili jsme se , aby nás pustili do tý loďky, ale oni ne, oni nám odjeli."
Romská žena: "Z týhletý strany a z tamtý strany se na nás hnali skinové. Skopali do vody každého, kdo se snažil dostat ven. Kdykoli se naši kluci snažili dostat ven, skopali je zpět do vody. Nahoru dolů. Nahoru dolů. Nebylo to nic platné.
Komentář: Jeden z chlapců, Tibor Danihel, byl už příliš unavený na to, aby dál plaval. Podařilo se mi vylézt z řeky.
Mladý Rom: Když se dostal na břeh, kopali do něho a mlátili ho baseballovými pálkami. Spadl zpátky do vody a už se neobjevil.
Komentář: Tiborova rodina připravovala oslavu jeho osmnáctých narozenin, když se dověděla, že se utopil.
Tiborova matka: No, byli jsme na smrt všetci. To byla pro nás rána. Nepřišel na oslavu narozenin. Všechno skončilo. Dodnes jsme se s tím nevyrovnali. Pořád jsme ještě hotoví všetci.
Komentář: Jen čtyři z gangu skinheadů byli postaveni před soud. Našli jsme jednoho z nich. Dvaadvacetiletého skinheada jménem Milan Brat.
Milan Brat: "Já jsem to ani nevěděl, že se topí. Dověděli jsme se až druhého dne, že se utopil. Já jsem mu nic neudělal. Nemám důvodu, proč bych to měl mít na svědomí. "
Brat byl odsouzen k podmíněnému trestu za rasistické násilí. Tři ostatní byli uvězněni za dobu kratší než tři roky za to, že to zorganizovali. Byli žalováni z nevýznamných trestných činů. Žaloba se ani nezmínila o žádné oběti. Aktivisté za práva cikánů, neboli Romů, jsou přesvědčeni, že výsledek tohoto soudu signalizoval, že stát nebere útoky skinheadů vážně.
David Chirico, Roma Centre for Human Rights: Tento incident je pravděpodobně nejsilnějším potvrzením, že skinheadi, kteří útočí na Romy, nebudou řádně potrestáni. Že budou použity všechny odkladné taktiky, aby proces trval co nejdéle. V romské komunitě to vyvolalo obrovskou paniku a hněv. Romská komunita byla svědky toho, že po čtyřech letech procesu nebyl schopen český právní systém nazvat vraždu vraždou.
Komentář: Za posledních sedm let bylo jen v ČR zavražděno víc než 20 Romů. Většinu útoků mají na svědomí skinheadi.
Mladý Rom: Tady v Písku já bych večer vůbec nešel ven. V sedm, když se začíná stmívat, jdu domů. A jestliže jdou Romové ven, nechodí sami. Musí být ozbrojeni.
(Záběry reportáže televize Nova o Romech v Británii. Zvuky kytary.)
Komentář: Jestliže někdy vypadá život Romů v ČR jako peklo, jedna z domácích českých televizních stanic jim nabídla pohled do ráje. "Cikáni jdou do nebe" se jmenoval film o českých Romech, kteří žádají o politický asyl v Británii. Zdůraznil finanční výhody.
Josef Klíma: Kolik tady ten Rom dostává, jednotlivec či rodina?
Rom ve filmu TV Nova: Máme tři děti a dostávám 140 liber týdně. Sociální služba platí náš hotel a ubytování, včetně snídaně.
Josef Klíma: Jak z toho vyžijete, tady?
Rom: Perfektně.
Komentář televize ITV: To byl Ladislav Štuka. V českém televizním filmu hovořil o své podpoře v nezaměstnanosti. Když jsme s ním ale hovořili v Doveru my, zdůraznil, že jeho hlavním důvodem, proč přišel do Británie, byl děsivý útok zápalnou bombou na jeho byt v Praze.
Ladislav Štuka v bílé košili a ve večerním obleku: "Moje dcera horela. Horela. Kebysom ji nezachránil, uhořela by mi před očima k smrti. Objevila se skupina skinheadů a některý z nich hodil Molotovův koktelj oknem k nám do bytu. Mám tři děti. Byl jsem tak zmaten, že jsem nevěděl, které dítě mám zachraňovat jako první. Odnesla to moje nejstarší dcera.
Komentář: Ve filmu chválili Romové v Doveru školy, zdravotnictví a policii. Ukázali české kameře své nové byty. Byl film pokusem odlákat Romy v České republiky?
Josef Klíma, TV Nova: Myslím, že možná to trochu posílilo proud uprchlíků. Ale situace by byla stejná i bez mého filmu. Tento problém by se jen objevil později.
(Praha, autobusové nádraží Florenc.)
Komentář: Exodus začal zde. Několik dní po odvysílání televizní reportáže byly autobusy do Londýna přeplněny českými Romy, kteří hledali způsob, jak z ČR uniknout.
(Záběry demonstrací na Václavském náměstí v Praze v listopadu 1989.)
Komentář: Právě před osmi lety se v Praze odehrávala revoluce. Bylo svrženo čtyřicet let brutálního komunismu. Ale konec toho režimu a rozčlenění země na ČR a na Slovensko vyvolal otevřené nepřátelství vůči Romům. Politikové dokonce navrhovali, aby se zaplatilo z veřejných fondů na vystěhování Romů do zahraničí.
David Chirico: Romové se nepodílejí na hospodářských změnách, na všech příležitostech, které nabízí tato nová společnost. Nedošlo k pokusu začlenit je do strukturálních změn. Takže z nízké nezaměstnanosti stoupla nezaměstnanost mezi Romy téměř na 70 procent a až na 90 procent v některých oblastech, i když v celé ČR nestoupla nezaměstnanost nad pět procent.
Komentář: Od vzniku ČR dále omezily vládní úřady status Romů. Zbavily čtvrtinu českých Romů českého občanství. A vzrůst českého nacionalismu vyvolal nové nebezpečí:
(Demonstrace skinheadů, skandujících: Sieg Heil, Sieg Heil)
Skinheady. Rostoucí a násilnou hrozbu v obou nových republikách. Mají vlastní hudbu, vlastní módu. Otevřeně obdivují myšlenky Adolfa Hitlera. Včetně jeho touhy zbavit svět Romů.
Demonstrace skinheadů skanduje: "Cikáni, do práce! Cikáni, do práce!"
Skinhead: Tuhletu módu samozřejmě vítám. Respektuji její hodnoty. Diktaturu a čistý bílý svět. Už jsem součástí tohohle hnutí pět let, od té doby, co mýmu kámošovi zabili Cikáni malýho bratra. Tak jsem se k tomu dostal. Když vidím, co Cikáni dělají, jak žijí z našich peněz, kradou, živí se prostitucí, a tak, to se mi nelíbí.
Komentář: Skinheadi bojují v pouličních potyčkách s antifašisty, ale schovávají si svou skutečnou nenávist pro Romy. A Romové mají dobré důvody bát se nacistického násilí. Téměř čtvrt miliónu Romů zahynulo v holocaustu. Aktivisté pokazují na to, že úřady podceňují hrozbu násilí skinheadů
David Chirico: Neexistuje tady vůle vůbec hledat organizované zázemí rasistických zločinů. Většina rasistických útoků, k nimž dochází, je páchána skinheadskými skupinami. Jsou to víceméně organizované skupiny, často mají spojení na zakázané nebo na polozakázané politické skupiny jako je Vlastenecká Fronta, anebo Hammerskins, které mají kontakty v Německu a jdou až do Británie.
Skinhead: Setkáváme se, skupina skinheadů ve městě, a dohodneme se na nějaké akci proti nim. Když cikáni něco udělají, sejdeme se, promluvíme o tom a uděláme to samý. Jak oni na nás, tak my na ně. My malý děti nemlátíme. Někdy je strašíme, ale my malý děti nemlátíme.
(Slovensko, divadelní pódium v přírodě. Skupina cikánských dětí v krojích tančí při doprovodu hudby "Tancuj, tancuj, vykrúcaj".)
Komentář: Na malém městě na Slovensku, jménem Topolčany, je zvláštní škola. Většina žáků jsou Romové. Mnoho z nich je duševně zaostalých.
Minulý rok se vydala většina těchto dětí s učiteli na hokejový zápas na městském stadiónu. Zápas byl na dobročinné účely, aby se vydělaly peníze pro školy. S dětmi jely do města dvě učitelky.
Učitelka: Bylo to ve čtvrt na osm večer. Bylo už tma. Šli jsme tudy. Seřazovali jsme děti. Já jsem byla vpředu, má kolegyně byla vzadu. Přitom jsem si všimla skupiny skinheadů, jak čekají vedle nás. Měli baseballové pálky a baseballové čepice, obrácené dozadu. Dětem jsme nic neřekli, ale už jsme cítili, že se něco dětem stane.
Romské dítě: Nejprve se na nás jen dívali a jak jsme šli dál, křičeli na nás:
Reportérka: A co křičeli?
Romské dítě: Cigáni, do plynu! Takové věci.
Jiné romské děti: Utíkali jsme a oni utíkali za námi s řetězy a noži. Křičeli: Cikáni, pokopeme vás.
Jiná učitelka: Měli nože, řetězy. Měli kolem pasu řetězy místo pásků. Nadávali nám, Cikáni, my vás zbijeme. Zabijeme vás. Začali jsme utíkat pryč. Dva chlapci začali utíkat. Jednomu roztrhli texasky.
Větší romský chlapec: Nejprve mi podrazili nohy a pak do mě kopali, do nohou a do obličeje.
Jiný chlapec: Nás chytili a zbili.
Reportérka: Čím vás bili?
Chlapec: Řetězy?
Reportérka: Můžete nám ukázat, jak vás bili
Chlapec (ukazuje): Takhle.
Komentář: Gang zbil chlapce tak vážně, že museli jít do nemocnice. Ivanovi bylo nutno vybudovat nové přední zuby.
Učitelka: Neexistuje, aby tolik skinheadů ozbrojených s baseballovými pálkami a řetězy se vyskytlo na stadiónu v jednu dobu. Muselo to být připravené předem.
Komentář: Úřady nejprve popřely, že to byl rasistický útok. Nakonec byli pohnáni před soud jen čtyři skinheadi. Všichni čtyři dostali jen podmíněné tresty.
Učitelka: Nebyli přiměřeně potrestáni. A pokud byli, byl to jeden nebo dva a ostatní nebyli potrestáni vůbec.
(Dover)
Zde v Británii však začínalo být v "cikánském nebi" těsno. Uprchlíci, kteří se dostali do Doveru, tam zůstali. Když žádá uprchlík o asyl, nesmí pracovat, tak se musí spoléhat na sociální podporu. A změna předpisů, kterou provedla Konzervativní vláda, znamenala, že Romové musejí zůstat v prvním britském městě, kam přijeli. Netrvalo to dlouho, a Dover začal přijímat toto finanční břemeno s hněvem. Obchody rozšířily petici, která se dotazovala, proč musejí za Romy platit místní daňoví poplatníci.
Doverský řezník: Poslal jsem více než dvacet archů petice, plných podpisů. Je to tady všeobecný názor. Nikdo je tady nechce.
(Titulky britských bulvárních novin)
Bulvární tisk podporoval protiromské nálady. Nazýval Romy "parasity" a "sporožirovými Čechy". A britské ministerstvo vnitra začalo některé Romy posílat do vazby. To rozdělilo rodiny a kritikové konstatují, zabránilo lidem, aby v oprávněných případech žádali o asyl. Žádný Rom v Británii nedostal politický asyl.
Mike O'Brien, mluvčí britského ministerstva vnitra: Máme celou řadu Romů, kteří zažádali o asyl falešně. Hovořil jsem s některými z nich. Některým z nich, poté, co přijeli do Británie, bylo vysvětleno, co to znamená, status uprchlíka, a tak se rozhodli se další den vrátit. Zcela jasně existuje dost falešných žádostí o asyl. Někteří podali žádosti o asyl, které musíme jednotlivě a samostatně analysovat. To děláme.
Nezávislý britský právník, odborník na asylové právo: Toto je první autentická zkouška nové britské labouristické vlády v otázce lidských práv. A tato vláda v této zkoušce dramatickým způsobem selhala. Je to pořád tatáž historie. Jestliže jsou zde žadatelé asyl, ať už pocházejí odkudkoli, prý jsou to určitě falešní žadatelé, jsou to hospodářští imigranti. Došlo k tomu, že ministři britské vlády dohánějí pravicový tisk a předhánějí se s ním v příslušných výrocích.
Mike O'Brien, ministerstvo vnitra: Avšak mnoho zemí má takovéto problémy. Víte, my máme problémy i zde v Británii. Ale, my neočekáváme, že by lidé z Británie žádali o asyl jinde. Očekáváme, že naše vlastní vláda problémy našich občanů vyřeší. Česká vláda a slovenská vláda nás ujistily, že budou tyto problémy také řešit.
Dospělý Rom hovoří do kamery: Nachádzáme sa na sídlisku Sečov v Prešově. Tu, kde teraz konkrétne stojíme, je panelák, kde bydlím. Tady na této cestě jsou nápisy na zdech: Upalte negry. (Kamera sleduje) Cikáni do plynu. Tady na druhé straně je pak napsáno: Bílá rasa. Bílé Slovensko.
Komentář: Miroslav Lacko žije na Slovensku. Tamější vzrůst násilí proti Romům nedávno odsoudilo americké ministerstvo zahraničních věcí. Miroslav se snaží získat pro Romy právní zástupce. Je to součást snah postavit se toho, co Romové vidí jako nezájem slovenské vlády. Dnes navštěvuje Lacko rodinu ve vesnici Hontyjanské Nemce, kde vyvrcholilo nepřátelství mezi Romy a Neromy, když skupina vesničanů přišla uprostřed noci k tomuto romskému domu s kanistry s benzínem.
Romská žena: Dívali jsme se, jak dům hoří. Báli jsme se a byli jsme šokováni. Nevěděli jsme, co máme dělat. Děti brečely a křičely. A když jsme ještě byli v domě, ti lidé házeli dovnitř hadry namočené do benzínu. Házeli je do téže místnosti, kde jsme byli my. A my jsme házeli ty hořící hadry zase ven, protože plameny se už šířily do té části domu, kde jsme byli s dětmi.
Komentář: Většině Romů se podařilo vylézt ze zadního okna. Ale Lubin bratr Josef byl napaden betonovým sloupkem, když se snažil vylézt ven. Tyto květiny označují místo, kde našli jeho ohořelé tělo.
Romská žena: Běloši, kteří toto učinili, křičeli, že tady nechtějí žádné Romy, a že jsou Hitlerovi následovníci. A že Hitler Romy zabíjel a oni udělají totéž.
Komentář: Dodnes nebyl nikdo obžalován v souvislosti s tímto útokem. Ani nepovažují úřady tento útok za rasově motivovaný.
World in Action nalezl jednoho vesničana, který byl přítomen během útoku. Odmítl nám poskytnout rozhovor. Ale natočili jsme ho tajně, v zaměstnání. Jen přes kopec od vyhořelého romského domu:
Slovenský vesničan uprostřed záběru: Šli jsme tam se trochu povyrazit. Křičet trochu na ty Romy. Bylo to docela vzrušující. Házeli jsme po nich kamením, oni házeli kamením po nás. Chtěl jsem se dostat do domu, ale nebylo to možné. Tak jsem s kamarádem kopal do dveří tak dlouho, až povolily. A oni mi rozbili hlavu. Tím to skončilo. Šli jsme domů. Teda, ne domů, do místního hostince. To je náš domov. (Smích). Tak jsme šli do hostince a dal jsem si něco na hlavu, ještě mi tekla krev. Pak druhý den, za mnou přišla policie. Že prý dům vyhořel. Ale já jsem byl v druhé skupině. Byly tři skupiny. Já byl v druhé skupině. Dům zapálila třetí skupina.
Komentář: Zeptali jsme se tohoto vesničana, jménem Miro, jestli je mu líto, že jeden Rom v ohni uhořel.
Miro: Nejprve jsem se tomu smál. Bylo mi to jedno. Ale přestal jsem se smát, když přišla policie. Ale víte, jak to je. Líto mi to nebylo.
Romka mluvící romsky: Když chodíme nakupovat, chuligáni nás honí. Vyhazují nás z obchodů. Házejí po nás kamením a říkají, že smrdíme. My za to nemůžeme, že jsme černí.
Komentář: Východní Slovensko má velkou romskou populaci. Ale většin z nich nebydlí v městech a žijí v takovýchto čtvrtích. Více než 2500 Romů žije v těchto domech. Jen šest z nich má zaměstnání. Romové málokdy opouštějí své ghetto. Pokud to učiní, setkávají se s otevřenou diskriminací. Jak jsme zjistili, když jsme šli do města s Miroslavem.
Byli jsme svědky, jak ho odmítli vpustit do hotelů, do restaurací a do hostinců. Včetně tohoto nočního klubu.
Občané romského původu nemají povolený vstup. Je mi líto, já jsem si to nevymyslel. Bohužel, tak to je, já jsem ty předpisy nezavedl.
Komentář: Zkusili jsme to znovu. Tentokráte se skrytou kamerou.
(Záběr vchodu do nočního klubu. Otevřou se dveře, vyhlédne z nich muž. Romský mladík se ptá):
Vrátil jsem se, jestli bychom mohli dovnitř. Zkoušeli jsme řadu další míst.
Muž v nočním klubu: Vím. Je mi líto, není to můj nápad. Nechci přijít o zaměstnání, Je mi opravdu líto.
Rom: A proč nepouštíte Romy dovnitř?
Muž: Mně se na to neptejte. Tak to prostě je.
Rom: To je příkaz od ředitele, zakázat vstup Romům?
Muž: Ano. Jako zakazujeme vstup opilcům.
Rom: Ale já nic nedělám.
Muž: Já vím, že nic neděláte. Věřte mi ale, že můj nápad to není. Osobně proti vám nic nemám. Ale tak to je.
Rom: No tak dobře.
Muž: Je mi líto. Nashledanou.
Komentář: Diskriminace je velmi rozšířená v rodné zemi Romů, ale bude to mít nějaký vliv na reakci Britů na příchod těchto uprchlíků:
Mike O'Brian, britské ministerstvo vnitra: Nemůžete svalit všechny problémy chudoby, nezaměstnanosti, rasistických útoků a diskriminace na britský asylový systém a tvrdit, že Británie musí mít ve věci žadatelů o asyl politiku otevřených dveří. To není rozumné. Musíme mít takovou asylovou politiku, která je v souladu s našimi závazky v oblasti lidských práv. Jsme rozhodnuti tyto závazky plnit. To je také v plném souladu s přísným omezováním přistěhovalectví. Jsme rozhodnuti udržovat i tuto přísnost.
(Policejní vrtulník nad ulicemi v Doveru, potyčky s demonstranty v ulicích,
křik sobota 15. 11.)
Komentář: O minulém víkendu se situace ve městě jménem "cikánské nebe" nebezpečně rozvinula, Cikánům bylo poraděno, aby z města odešli. Sympazinti s nacismem uspořádali Doverem pochod a přilili oleje do ohně veřejných antipatií vůči uprchlíkům.
Romům bylo přislíbeno nebe. Ale dostalo se jim jen dobře známé kombinace nezájmu oficiálních míst a nepřátelství lidí v ulicích.
