Britské listy

"Bezpochyby se uskuteční druhá komunistická revoluce. Doufám, že se nám ji podaří tentokrát realizovat bez občanské války," konstatuje třiasedmdesátiletý Jevgenij Marčenko, povoláním jaderný fyzik, se spoustou medailí na hrudi za výkony v socialistickém průmyslu a za hrdinství v druhé světové válce. "K revoluci bezpochyby dojde do pěti let," je přesvědčen Marčenko.

Ludmila Zinovjevová, pětačtyřicetiletá učitelka chemie, od hlavy k patě oblečená do komunistické rudé, je ještě víc optimistická. "Samozřejmě, že je triumf komunismu nevyhnutelný, a to nejen v Rusku, ale i po celém světě. "Lidé, kteří poznali radosti socialismu, nestrpí kapitalistický útlak příliš dlouho."

Tito lidé jsou podle listu Financial Times obdobou ruských věřících starého ortodoxního stylu, kteří odmítli v sedmnáctém století přijmout náboženské změny a dali přednost izolaci a smrti.

V Rusku slavily minulý týden osmdesáté výročí "Velké říjnové socialistické revoluce" po celé zemi tisíce Rusů. Jenže vyjdete-li ze skanzenu jejich starobylých schůzí do dnešního Ruska, rychle si uvědomíte, že je komunismus i v Rusku zcela mrtev.

Komunistická elita, která v Rusku donedávna vládla, objevila totiž daleko efektivnější a příjemnější způsob, jak vykonávat nad zemí moc - bez tajné policie, útlaku a komunistické ideologie.

Že je to nenapadlo dřív!

Sergej Karaganov, zástupce poradců ruského prezidenta zdůrazňuje, že se ruská vláda nyní odvrací od komunismu nadobro. "Jistě, vyvolává to emoce, ale jsou to zmírající emoce. Za tři roky bude komunismus už úplně mrtvý."

V loňských prezidentských volbách byli komunisté tvrdě poraženi. Mají sice značné množství poslanců v ruském parlamentu a komunističtí kandidáti byli zvoleni do řídících funkcí v mnoha regionech Ruska.

Ve skutečnosti však podle listu Financial Times už nejsou komunisté skutečnou opozicí. Je to podivné, protože v celé řadě postkomunistických zemí vyhráli po první, pravicové etapě komunisté znova volby a pak se ukázalo, že jsou velmi rozumnými a hospodářsky opatrnými politik. Typickým příkladem je Maďarsko a Polsko, kde jak se zdá, podle listu Financial Times, jsou nadějí pro budoucnost někdejší postkomunistické strany, nyní přerozené v sociální demokraty.

Vládnou tam s ekonomickou přísností, jaká jim vynáší opakovanou pochvalu od Mezinárodního měnového fondu.

Ruští komunisté, stejně jako komunisté čeští, však neměli jako postkomunisté v Maďarsku mladou, technokratickou, schopnou třídu, a proto jako politická strana neuspěli.

V Maďarsku a v Polsku se vrátili komunisté k moci se sociálně demokratickým programem. Podařilo se jim využít nespokojenosti obyčejných lidí, traumatizovaných těžkým přechodem od příkazní komunistické ekonomiky k tržnímu hospodářství. Ruští komunisté ale nejsou schopni nabídnout svým spoluobčanům "kapitalismus s lidskou tváří". Ruští komunisté nabízejí svým spoluobčanům jen čirou sovětskou nostalgii.

"Nemáme žádnou strategii, žádou vizi, máme jen pár hesel," stěžuje si Vladimír Semago, vlastník kasina, který je nyní v Moskvě poslancem a který je jednou z mála osob, zastávajících v Komunistické straně ruské federace sociálně demokratický postoj. "Zjuganov, šéf ruské komunistické strany, založil celý svůj politický program na nostalgii, na protestech lidí proti změnám. Jediné, co slibuje, je to, co už tady bylo."

V Rusku dodnes vládne komunistická elita, která tam vládla ještě před pádem komunismu, upozorňuje Financial Times. Prezident Jelcin byl členem sovětského politbyra, premiér Viktor Černomyrdin, byl za komunismu ministrem a šéfem významného sovětského průmyslového podniku.

"Vládne nám tatáž stará elita, tatáž stará komunistická vládnoucí vrstva," konstatuje Andrei Pointkovskij, šéf moskevského Střediska pro strategická studia. V roce 1991 prošlo Rusko obrovskou transformací, avšak v Rusku to byla revoluce, v níž vládnoucí elita přežila, přizpůsobila se a prosperuje.

Dnešní ruský vládnoucí režim se skládá z nejchytřejších ruských komunistů, Ruská komunistická strana se naopak skládá z těch nejhloupějších. "Je to strana těch, kteří prohráli," argumentuje Andrej Ostalskij, ruský novinář.

"Komunistickou elitu Gorbačovovy éry je možno rozdělit do dvou skupin," konstatuje Semago. "Jedna skupina včas naskočila do rozjíždějícího se vlaku historie. Druhá, menší skupina komunstů, zůstala na nádraží. Jejím cílem je prostě dostat se dnes taky do vlaku, v němž se vezou jejich kolegové. Nejde o nic jiného než o osobní kariéry. S jakýmsi komunismem to nemá vůbec nic společného."

Ani s trpělivou každodenní prací, které je nutno se věnovat, má-li vzniknout efektivní demokratická opozice.

Potíž je, zdůrazňuje deník Financial Times, že rozklad ruského komunismu neznamenal zároveň triumf ruské demokracie. Je pravda, že vláda zreformovaného ruského establishmentu je daleko tolerantnější než byla železná ruka bývalých sovětských komisařů. Rusové mají dnes možnost myslet si a říkat nahlas, co si myslí. Nemusejí se bát tajné policie. Pokud mají dost peněz, mohou si užívat západního konzumního zboží stejně neomezeně, jako lidé na Západě.

Jenže voliči v Rusku stále ještě mají jen velmi malý vliv na to, jak ovlivňovat své politiky a vedoucí představitele. Neprojevili svou politickou moc, tím, že by hlasováním donutili ruského prezidenta, aby odešel z funkce. Dvakrát ve volbách od roku 1991 změnili ruští voliči složení ruského parlamentu, ale to nemělo na ruskou politiku skoro žádný vliv, neboť ruský parlament je slabý.

A voliči nemají skoro žádnou možnost, jak se samostatně zorganizovat, protože ruské sdělovací prostředky a ruský tisk tisknou většinou jen názory svých vlastníků. Politické strany v Rusku jsou slabé a dezorganizované.

Je paradoxní, že úpadek komunistické strany v Rusku tento problém ještě zhoršuje. Komunisté totiž byli dosud jedinou celonárodní stranou, schopnou určité opozice.

"Milióny Rusů nemají vůbec žádnou možnost, jak vyjádřit svou nespokojenost," zdůrazňuje Piontkovskij. "Neexistují žádné opoziční hlasy, protože jediná strana, která by teoreticky mohla vyjadřovat opoziční názory, totiž strana komunistická, se stará jen o to, aby si její členové zajistili establishmentovou kariéru. Proto je strana nynější vládnoucí elity v Rusku strana, která má absolutní moc."

V den osmdesátého výročí bolševické revoluce mají Rusové dobrý důvod oslavovat konec Leninova krvežíznivého režimu. Jejich naléhavějším úkolem je ale postarat se o to, aby vznikly efektivní instituce občanské společnosti, založené na činnosti řadových voličů. Tyto instituce by měly být schopné ovlivnit dosud absolutistickou vládu Leninových dědiců," uzavírá Financial Times.