|
Poznámka Jana Čulíka k výše uvedenému příspěvkuVážený pane,Obávám se, ptáte-li se, zda je váš postoj rasismem, v Evropě a v Americe by za rasismus považován byl. Základní princip totiž je, že je nutno jednání lidi posuzovat INDIVIDUÁLNĚ. Stroehlein má pravdu, pokud požaduje konkrétní jména a konkrétní svědectví, odmítá předsudky a legendy založené na strachu. Strach je vždycky špatný rádce. Žádná strategie se nedá budovat na strachu. Masaryk nabádal český národ: "Nebát se a nekrást." Co mnozí děláme dnes? V Londýně se mnoho mladých černochů (a určitá část mladých bělochů) živí kriminalitou. Nikdo by si však nedovolil označovat za kriminálníky černochy jako takové. Menšiny, zejména přistěhovalecké, mají vždycky problémy. Jsou nevzdělané, neumějí jazyk, živí se pochybným způsobem. Zajímavé je, že v chudých částech Londýna žilo od přelomu století postupně několik menšin: například židé z východní Evropy. Jakmile se vypracovali a rozptýlili se do nejvyšších míst v zemi, chudou čtvrť v dalších generacích opustili. Teď tam žijí černoši nebo Asijci. Zpočátku se všechny tyto komunity chovají tak ztraumatizovaně a nepřátelsky vůči většinové komunitě jako v ČR Romové. Byl byste rád, kdybyste třeba v Německu nemohl najít zaměstnání, protože by vás řadili k "oněm podřadným Čechům" a říkali, jak říkáte (o Romech) vy ve vašem příspěvku, "nemám čas ani chuť se ptát na jména. Vidím Čecha a je mi jedno, jak se jmenoval." Přitom je jasné, že civilizační úroveň v Německu je podstatně vyšší než v ČR. Váš požadavek integrace je zastaralý. Je to součástí souboru oněch postojů, na něž jsem poukázal ve své analýze 1300 diskusích příspěvku z Fóra Neviditelného psa. Vyplývá z ní, že mnozí čeští čtenáři si nedokážou poradit s odlišností, ať jde o Čechoameričany, Romy, homosexuály či jiné minority. Podle nich se odlišní lidé musejí přizpůsobit většině. Většina nemusí vůči menšině dělat nic. Tak se to ale dnes už ve světě příliš nepraktikuje. Podívejte se třeba na kanadský multikulturalismus. V USA, obávám se, začíná v řadě států dnes zcela převládat hispánská kultura. Existují tam velmi silné čínské, vietnamské, asijské, černošské komunity. Státy jsou dnes ve světě podstatně mnohonárodnostnější než je Česká republika. Neobhajuju trestné činy, které páchají Romové. Pokud se však občan dopustí trestného činu, musí být pohnán před soud. Mlhavé obviňování mezi sousedy nestačí. Neříkejte mi, že pohnat pachatele trestného činu před soud nejde, a tak si musíme bezmocně vylévat zlost na celou komunitu, k níž údajný pachatel patří. Je jasné, že situace v ČR v současnosti není zrovna lehká. Mnoho mýtů padá. Ale je racionální vylévat si přitom hněv na Romy? Argumentuju, že patologické chování Romů (chtěl bych ale vidět o tom nějaké konkrétní statistiky) je výsledkem stresu, jimž byli za mnoho desetiletí Romové vystaveni ve středoevropském prostoru v důsledku jejich odlišnosti. Chovají se stejně nepřátelsky vůči většinové komunitě, jak by se v podobné situaci a asi chovala každá menšina. V Severním Irsku a v Británii páchají "katolíci" na většinové komunitě teroristické vraždy!! Nikdo by si v Británii nedovolil označit všechny irské katolíky za zločince, i když je známo, že určité procento katolické populace Irskou republikánskou armádu otevřeně podporuje. Trestné činy se trestají INDIVIDUÁLNĚ. Je na inteligentnější, větší a zralejší ČESKÉ komunitě, aby hledala ve věci Romů řešení, třeba za pomoci lidí ze Západu, kteří s prací s menšinami mají zkušenosti. Není snad nutno ve všem objevovat Ameriku. Říkal v Scheinfeldu Petr Pithart, že se v Ostravě objevil jakýsi indický podnikatel. Nabídl se, že bude zprostředkovávat mezi českou a romskou komunitou. Hovoří s tamějšími Romy "jakýmsi indickým jazykem". Zcela mu začali důvěřovat. Romská komunita, do té doby žijící hrůzným, nepořádným a netolerantním způsobem, který byl Čechům na obtíž, se zcela zcivilizovala a v současnosti je vzorem občanského soužití. Najdete o tom informace v českém tisku. Nemělo by se zkoumat, jak to ten indický podnikatel dokázal? Neměla by tato iniciativa vyjít od českých lidí? Vím, že situace v ČR není v současnosti zrovna lehká. Dochází ke krachu mnoha iluzí. Můžete namítnout, že v obrovském množství problémů není zrovna romský problém ten nejdůležitější. Zdá se ale, že důležitý je. Má spojitost se vším, o co dnes v ČR jde. Jan Čulík |