|
Cikáni, Romové a Ondřej Neff O integraci, asimilaci a etnické identitě českých Romů Když se zeptáte průměrného Čecha, jaký je jeho vztah k Romům a co mu na nich vadí, dozvíte se nejčastěji, že Čech proti Romům jako etniku nic nemá, ale není ochoten snášet výstřelky romského životního stylu (hluk, hygiena, kriminalita atd.). Dotazovaný neopomene zdůraznit, že se nepovažuje za rasistu a často na důkaz uvede příklad tzv. slušných cikánských rodin, které žijí "jako Češi." Takový názor, zastoupený možná u 70-80 % neromské české populace, není otevřeným rasismem sládkovsko-skinheadského typu, ale zrnko rasové nesnášenlivosti obsahuje. Jde o to, že Češi chápou jako společensky akceptovatelné pouze ty Romy, kteří se zcela nebo z velké části asimilovali majoritní komunitě. Ondřej Neff zavádí ve svých nejnovějších komentářích na Psu dokonce terminologické odlišení: nežádoucí projevy etnické odlišnosti připisuje "cikánství," zatímco asimilované "Cikány" označuje jako "Romy." Kdybychom přenesli jeho dozajista v dobré víře koncipované rozlišování do prostředí severní Ameriky, mluvili bychom o slušných Afroameričanech a o těch ostatních, kteří nepochopili, kde je jejich místo, a chovají se stále jako negři. We don't mind your being black, but get rid of your niggerness! Budoucnost Romů v České republice spočívá samozřejmě v jejich integraci; to ovšem neznamená, že by se toto etnikum muselo nutně zcela asimilovat (připodobnit) českému vzoru. Je potřeba, aby Romové posílali své děti do škol (českých nebo romských), aby pracovali, aby, nebudou-li už kočovat, své byty užívali "trvale udržitelným" způsobem a aby soužití s nimi nepůsobilo jejich českému okolí nesnesitelné trauma, jak je tomu leckde nyní. Romové ovšem jsou a zůstanou odlišní a zbavit je jejich práva lišit se jim bere velmi cenný atribut, totiž vědomí sounáležitosti a etnické identity. Cikánství není, jak tvrdí Ondřej Neff, zavrženíhodnou stránkou romského universa, ale představuje mimo jiné právě ty znaky, jež bychom se měli naučit respektovat: cikánskou tradici, touhu po svobodném životě, pevnou hierarchii uvnitř komunity, cikánskou kulturu a svébytný životní názor. Jakkoli jsme se měli příležitost setkat se spíš s negativními prvky cikánství (Rom zloděj, Rom lhář a Rom násilník), nepochybujme o tom, že cikánství samotné je pro Romy stejně důležité jako pro nás Hradčany, návštěva divadla, vepřové s knedlíkem a se zelím nebo zpravodajství televize Nova. Svůj komentář bych chtěl uzavřít ještě jednou poznámkou: Je dozajista ostudnou vizitkou České republiky, že majoritní populace nedovedla najít s romskou komunitou modus vivendi. Posuzovat současnou krizi (slušelo by se říct současný seriál krizí; kolik bude mít dílů, záleží mj. na Josefu Klímovi) sub specie toho, jakou si uřízneme ve světě ostudu (Ivan Kytka), je cynické. Česká republika je stát založený na občanském principu a proto by nám mělo mnohem víc vadit, že náš soused z Nuslí procestoval půl Evropy a čeká teď ve vazbě na verdikt přistěhovaleckého úřadu, než že se tím ještě víc pokazí česká prestiž ve světě. Tomáš Pecina
|