Malý britský uprchlický problém
Jak jsme informovali, britské sdělovací prostředky se celý tento týden velmi podrobně věnovaly mnoha aspektům příchodu českých a slovenských Romů do Velké Británie. Předchozí informace k tomuto tématu najdete ve včerejším vydání Britských listů, kde jsou také odkazy na další materiály.
Zpravodaj České televize Ivan Kytka, který tento týden strávil mezi Romy v Doveru mnoho hodin, píše pro Britské listy reportáž, kterou zveřejníme zítra.
Středeční list Guardian přinesl na titulní straně barevnou fotografii velikosti dvacet krát dvacet centimerů, asi dvou nebo tříletého trochu vyděšeného romského chlapce v bačkorkách, stojícího na koberci uprostřed rozházených hraček, s plastikovým červeným kufříkem na hraní v ruce. Titulek nad fotografií zní: "HLEDÁM DOMOV". Pod fotkou je nápis: "Slovenské (podtrhl JČ) uprchlické dítě v bývalém Millmeadském domově důchodců ve městě Margate, hrabství Kent. Komunální úřad se nyní stará přibližně o 800 Romů a prý jsou další na cestě. Viz analýza na straně 15.
Skoro celou tuto Stranu 15 věnoval list Guardian podrobné analýze uprchlického problému z britského hlediska. Je to myslím zajímavá ukázka, jak přistupují britští novináři k náhle vzniklým zprávám. Článek shrnuji:
Malý britský uprchlický problém
Z četby britského tisku byste tento týden mohli nabýt dojmu, že se přes evropské pláně přehnaly tisice "Romů - parazitů", bulvární poezií deníku Sun řečeno, oněch "Giro Czechs", lidí, kterým jde jen o šeky finanční podpory v nezaměstnanosti, a zaútočily tvrdou invazí na bílé doverské útesy. Konec konců je Británie v důsledku své liberálnosti uprchlíky systematicky zneužívána, pokud věříte pravicovému tisku nebo bývalým konzervativním ministrům vnitra.
Fakta však ukazují opačným směrem. Británie není nejpopulárnějším cílem pro uprchlíky. Není ani mezi prvními třiceti zeměmi světa, kam uprchlíci směřují nejčastěji. Například Německo přijalo v minulých letech daleko více uprchlíků. Británie je však země, která nedokáže umístit příjezd několika stovek českých a slovenských Romů do správného kontextu.
"Příchod těchto českých a slovenských Romů vyvolal větší množství nepřátelských telefonních reakcí než jsme zaznamenali kdy předtím," uvedl činitel britské Rady pro práva přistěhovalců. "Je to pudová reakce, protože jsou to cikáni. Lidi je skutečně velmi silně nenávidí. Zdá se, že je to kombinace skutečnosti, že přijeli cikáni - a všichni si myslí, že je dobře znají - a představy, že jimi bylo jaksi znásilněno hrabství Kent, zahrada Anglie. Je to skutečně odporné."
Podle rozsáhlého vyšetřování (Report of the Glidewell panel into the Asylum and Immigration Act, 1995) zažívá mnoho žadatelů o asyl v Británii "klima strachu". I děti školou povinné jim říkají "podvodníci, paraziti, žebráci, odporní a špinaví lidé". Na nedávné výroční konzervativní konferenci odmítl Lord Tebbit pojem mnohokulturní Británie (Konzervativní strana se však od jeho výroků distancovala, JČ), deník Sun volá na poplach, že 3000 Romů se chystá v Británii "dojit systém sociálního zabezpečení" a deník Daily Mail píše o "Doverské potopě".
Avšak do Británie dosud přijelo jen asi 800 Romů a mnozí z nich už zase odcestovali. Dejme to do kontrastu s 13 000 osobami, které čekají - většinou v Londýně a většinou dlouhé měsíce - na rozhodnutí britského ministerstva vnitra, zda smějí v Británii zůstat. Jediným rozdílem tentokrát je, že zřejmě středoevropští Romové neprchají z velké občanské války, jako v Bosně nebo ve Rwandě, ani z masakrů v Ruandě. Také přicestovali do malého města, Doveru, a tak jsou neobyčejně viditelní. Místní sociální služby si s nimi nemohou řádně poradit.
Hlavním důvodem je to, že se britská vláda odmítla zabývat otázkou uprchlíků na celonárodní úrovni. Namísto toho to nechala na jednotlivé komunální úřady, aby si poradily, jak umějí nejlépe. Když do Británie přišli uprchlíci z Bosny ve větším počtu a ještě předtím vietnamští "boat people", byli rozeslání po celé zemi a žádné město nemuselo se potýkat se zvlášť těžkým uprchlickým břemenem.
Avšak britská konzervativní vláda se rozhodla odebrat žadatelům o politický asyl právo na sociální podporu ode dne jejich příchodu do Británie, avšak posléze rozhodl britský Nejvyšší soud, že to byl čin, "jaký nemůže tolerovat žádný civilizovaný národ" (Rozhodnutí britského Nejvyššího soudu, 21. června 1996). Důsledkem byl byrokratický chaos.
Komunální úřady mají totiž i nadále právní povinnost postarat se, aby žadatelé o asyl neumřeli hladem a měli kde bydlet. Je to systém, který trestá autentické žadatele o asyl, kteří prchají před pronásledováním a obávají se o život, stejně jako hospodářské přistěhovalce, kteří se snaží zneužít procesu žádosti o asyl.
V mnoha ohledech jsou na tom čeští a slovenští Romové, kteří nyní dostávají podporu v nezaměstnanosti, protože požádali o politický asyl, lépe než uprchlíci v Londýně, mnoha z nichž byla podpora v nezaměstnanosti odepřena a nesmějí pracovat. Dostávají tedy kupóny na jídlo a přespávají v noclehárnách do té doby, než bude jejich případ rozhodnut. Není divu, že Rada pro uprchlíky varuje, že vzniká vážné riziko poškození vztahů mezi různými společenskými skupinami.
Vláda se dosud vyhýbá otázce, zda obnoví podporu v nezaměstnanosti - i když ministři uznávají, že provizorní záplatování, které provádějí komunální úřady jako je Kent County Council je dvakrát tak nákladné, než kdyby se těmto žadatelům o asyl prostě vyplácela standardní podpora v nezaměstnanosti. Zuřivá reakce veřejnosti ohledně českých a slovenských Romů zřejmě přispěje k tomu, že se znovuzavedení podpory v nezaměstnanosti pro žadatele o asyl dále odloží.
Ministři nyní namísto tohoto řešení zůrazňují, že nejdůležitější je vyřídit obrovskou frontu 76 000 žádostí o asyl. Někteří žadatelé čekají na vyřízení odvolání ohledně své žádosti o asyl v Británii více než čtyři roky. Ministerstvo vnitra chce vypracovat novou "protirasistickou" asylovou politiku. Británie přestala deportovat žadatele o asyl zpět do Konga a do Sierra Leone, protože tam zuří občanská válka a došlo tam k násilným převratům. Na určitou dobu byly také zastaveny deportace do Alžírska.
V úterý odvysílaly slovenský rozhlas a televize speciální informaci britského ministerstva vnitra, která varovala Romy, že nejsou v Británii žádoucí a že bude tvrdě použit britský zákon proti těm, kteří se pokusí "zneužívat asylových procedur". Jenže jedním důvodem, proč přijíždějí Romové nyní do Británie, je, že od září platí Dublinská konvence Evropské unie, jejímž cílem bylo zavést pořádek do chaotické evropské imigrační a asylové politiky. Asylanté už nemusejí žádat o asyl v první bezpečné zemi, do níž dojedou. Jejichž žádost se bude projednávat v té zemi, v níž se rozhodnou požádat o asyl.
V roce 1996 zažádalo v Británii o politický asyl méně než 60 000 osob. Bylo to o třetinu méně než v roce 1995, hlavně proto, že se konzervativní ministr vnitra Michael Howard pokusil zamezit žadatelům o asyl vůbec se dostat do Británie. Za poslední čtyři roky přijela největší skupina uprchlíků - 14000 od roku 1993 - z Nigérie, po puči generála Abachi. Srovnejte to s počtem uprchlíků, kteří žádají o asyl v USA (646 000 ročně) a v Německu (569 000).
Nejvíce překvapivé je to, že během osmi let od pádu komunismu nepřijelo do Británie více českých a slovenských Romů. Jedna z prvních dvojic, které prošly na podzim roku 1989 dírou v Berlínské zdi, řekla německé televizi, že by si chtěla jít zatancovat do britského letoviska Blackpool. Od té doby přijelo ze střední Evropy jen málo lidí.
Středoevropští Romové na pádu komunismu roku 1989 prodělali ze všech nejvíc. Přestalo se utíkat před politickým útlakem a nahradila to hospodářská migrace. Výsledkem je, že vznikla Pevnost Evropská unie, kde byly sice zrušeny vnitřní hranice EU, ale na vnějších hranicích je vůči cizincům tvrdý režim.
Politiku Pevnosti Evropské unie prosazuje hlavně Německo. V důsledku své zeměpisné polohy, v důsledku své velikosti, svého bohatství a své liberální asylové praxe, která je důsledkem viny za nacistický rasismus, Německo přitahuje uprchlíky nejvíce ze všech zemí Evropské unie.
V roce 1992 zažádalo o asyl v zemích Evropské unie 690 000 osob. Více než šedesát procent těchto lidí zažádalo o asyl v Německu. Tyto počty byly tak obrovské v důsledku bosenské tragédie. Německo přijalo asi 400 000 uprchlíků z bývalé Jugoslávie, včetně 340 000 lidí z Bosny. Od roku 1990 přijalo také německo dva milióny etnických Němců z bývaléhoSovětského svazu a z východní Evropy.
Ale v Německu jde přivítání také ruku v ruce s velmi restriktivním zákonem o občanství. V Německu nyní žije sedm miliónů cizinců, mnozí z nich se tam narodili, a nemohou získat německé občanství. Bonn také naléhá na své východoevropské sousedy, aby si vzali zpět ilegální přistěhovalce, kteří přišli z jejich území. Asi 80 000 Bosňanů bylo zatím donuceno, aby se z Německa vrátili do Bosny.
Po celé Evropě se snaží politikové zavřít před přistěhovalci dveře co neprodyšněji. Ale to neguje jeden důležitý historický trend. Některé společnosti, především to v minulosti byly Spojené státy a USA, vybudovaly své bohatství a svou moc z několika přistěhovaleckých vln. Podle nedávné studie britského ministerstva vnitra (Home Office Research Study 141) bylo vysoké procento osob, přijatých do země jako uprchlíci, vysoce kvalifikovaných, s vysokoškolským vzděláním a z univerzitního prostředí".
Avšak kde jsou britští politikové a kde jsou britské noviny, které by byly schopny hovoři o kvalifikaci a o přínosu, který by zemi připlynul z příchodu uprchlíků?
