Andrew Stroehlein

Minulý týden vydala v Británii organizace Doctor - Patient Partnership (Partnerství mezi lékaři a pacienty) před nadcházejícím chřipkovým obdobím prohlášení, určené veřejnosti. Tato organizace, kterou společně vytvořily British Medical Association (Asociace britských lékařů) a Patients' Association (Asociace pacientů) dostala od britské vlády tři milióny liber na to, aby rozšířila ve veřejnosti tuto lékařskou informaci: Nechoďte k lékaři, máte-li chřipku. Lékaři v České republice by měli říkata veřejnosti totéž.

Co to má znamenat? Že nemáme chodit k doktorovi, máme-li chřipku? Cožpak ti Britové zešíleli? Ne, je to logické. Víte, moderní lékařství je vůči chřipce bezmocné. Neexistuje proti ní žádný lék. Chřipku působí viry, a antibiotika proti virům nic nezmohou. Jediné, co vám doktor může doporučit, je, abyste si vzali pár prášku proti bolesti a léky na uvolnění dýchacích cest a zůstali v posteli, dokud se neuzdravíte. Bohužel se nic jiného nedá dělat.

Jdete-li s chřipkou k lékaři, jednoduše je to plýtváním lékařova i pacientova času. Lékař má důležitější věci na práci, než aby se zabýval chřipkou. Pro pacienta by bylo daleko rozumnější, kdyby zůstal v posteli, než aby se vydával zimními ulicemi na cestu k doktorovi. Takže radí britské Partnerství mezi lékaři a pacienty, abyste zůstali doma, máte-li chřipku. Toto řešení šetří čas, peníze i energii všem zúčastněným i  státnímu zdravotnictví.

Samozřejmě, okamžitě jsem si vzpomněl na léta strávená v České republice. Známe všichni velmi dobře, co se děje v ČR, když dostanete chřipku: jdete k lékaři, čekáte tam hodinu nebo déle v čekárně s dalšími pacienty, kteří mají chřipku,, lékař vás vyšetří, zjistí, že máte chřipku (to je ale překvapení), orazítkuje pro vás různé papíry a vy jdete domů a padnete do postele a probudíte se až odpoledne. Za pár dní musíte jít k lékaři znovu, aby vám mohl sdělit něco jiného, co už stejně víte - že už vás chřipka přešla. Tyto hodiny času jsou vynaloženy zbytečně - jejich účelem jsou jen dvě věci.

Zaprvé, dostanete předpis na různé léky. Ty léky, které zmírňují příznaky chřipky, (kapky proti kašli, acylpyrin, atd.) byste si však mohli koupit v lékárně i bez předpisu. Často ale lékař předepíše antibiotika a pacient je poslušně začne užívat. To nemá naprosto žádný smysl, protože antibiotika nemají žádný vliv na viry, které způsobují chřipku. Přitom opakované předepisování antibiotik je hrozbou zdraví veřejnosti, protože pod neustálým selektivním tlakem od antibiotik si jsou bakterie (nikoliv viry) schopny časem vyvinout proti antibiotikům odolnost.

Je to šokující. Vím o stovkách dětí, kterým jsou pravidelně předepisována antibiotika jednou nebo dvakrát do roka. Jejich rodiče, kteří lékařům věří, poslušně plní tento zbytečný a vlastně škodlivý úkol. Vyrostl jsem ve Spojených státech a jako dítě mi lékaři nikdy ani jednou nepředepsali antibiotika, i když jsem přirozeně jako každý měl jednou až dvakrát do roka chřipku.

Proč tedy předepisují čeští lékaři pacientům proti chřipce antibiotika? Ptal jsem se na to několika českých lékařů. Přiznali, že samozřejmě vědí velmi dobře, že antibiotika proti virům nic nezmohou. Konec konců mají vynikající vědecké vzdělání a znají vědecká fakta. Bohužel to není otázkou vědy, ale otázkou kultury.

Kdyby lékař pacientovi odmítl předepsat antibiotika proti chřipce, svěřili se mi tito lékaři, pacient by si pravděpodobně šel pro léky, které od doktora očekává, jinam. Rozšířily by se informace, že lékař X dává míň léků a jeho pověst by utrpěla a přišel by o další pacienty. Český postoj vůči medicíně je ten, že člověk má jít k doktorovi, dostat od něho léky a vyléčit se. Každý lékař, který by pacientovi poradil něco jiného, by byl podezřelý.

Druhý papír, s nímž opouští pacient ordinaci, je samozřejmě neschopenka, která pacienta uvolňuje na několik dní z práce. Neschopenka je zjevně důležitější než antibiotika. Je jasné, že kdyby se měl v ČR změnit systém zacházení s chřipkou, musely by se změnit i tyto byrokratické procedury. Rád bych doporučil systém, který funguje v Americe relativně dobře. Každý zaměstnanec má tam kromě dovolené právo na určitý pevný počet nemocnských dnů. Když jsem například pracoval v americké státní službě, bylo to pět nemocenských dnů ročně.

Funguje to takto: když onemocním, zatelefonuju šéfovi a řeknu mu, že jsem nemocen a nepřijdu do práce. Dostanu za ten den plat, ale mohu to udělat jen po pět dní v roce. Mám-li chřipku, vyberu si tři nebo čtyři tyto placené nemocenské dny. Dostanu-li ji znovu, využiji zbylých nemocenských dnů a k tomu si vezmu jeden nebo dva dny neplacené dovolené. Na druhé straně, pokud už ten rok chřipku podruhé nedostanu, nevyužité nemocenské dny se promění ve finanční prémii. Každý nemocenský den má hodnotu dodatečného platu za jeden den. Takže existuje finanční pobídka, aby člověk nepředstíral, že je nemocný.

Samozřejmě, lidi se probudí někdy ráno s kocovinou a telefonují do práce, že jsou nemocni, ale takové osoby se vlastně jen připravují o svůj plat, protože prémie na konci roku bude nižší a nebudou mít nemocenské dny tehdy, kdy je budou potřebovat. Také je důležité si uvědomit, že s dlouhodobým onemocněním se zachází úplně jinak a nevyužívají se pro ně nemocenské dny. Systém amerického zdravotnictví (nebo spíše jeho neexistence) nelze s dobrým svědomím doporučovat, ale ustanovení nemocenských dnů, které používají mnohé americké podniky, funguje dost dobře.

V žádném případě nejsou nutně všechna západoevropská či americká řešení vhodná pro Českou republiku. V případě léčení chřipky bychom se však měli zamyslet nad doporučením britského Partnerství mezi lékaři a pacienty, protože je rozumné. Česká vláda a pojišťovny by měly vytvořit jednodušší systém, jak si poradit s tímto prostým problémem. Ušetřilo by to lékařům čas, pacientům energii, a všem lidem peníze a papírování.

Máte-li chřipku, měli byste zůstat doma, pít hodně tekutin a brát léky, které zmírňují její příznaky a které dostanete volně ke koupi v lékárně. Ať dělá váš lékař důležitější a užitečnější věci. Doufám, že se brzo uzdravíte.

Andrew Stroehlein