Ještě jednou: co není v českých novinách
(9.9. jsem se účastnil v České televizi debaty v pořadu Netopýr o tom, co není v českých novinách. Předtím jsem požádal v Britských listech čtenáře, aby mi k tomu sami napsali svůj názor. (Transkript debaty v televizním pořadu Netopýr je v Britských listech z 15.9. a z 16.9..)
Dnes přináším některé příspěvky čtenářů na toto téma. Názory Ivana Kytky, Václava Žáka (zde je článek "Falešná diagnóza" od Václava Žáka) a Tomáše Peciny už v Britských listy vyšly. JČ.)
Pane Čulíku,
posílám Vám pár poznámek, jak jste o to požádal v BL.
Za prvé jsem jednoznačně přesvědčen, že neblahý stav, v jakém se nalézá česká žurnalistka, je dán především nedostatečným všeobecným vzděláním novinářů. (Tento nedostatek se pochopitelně netýká jen novinářů, ale je pouze projevem přetrvávající mizerné úrovně hlavně humanitních předmětů na všech vysokých školách). Co se týká profesionality, je rovněž nedostatečná. Zde je ale problém v tom, že žurnalistická profesionalita by se dala praxí postupně nabýt. Bohužel se to novináři nemají od koho učit. To je zase způsobeno podivnou demografickou a sociálně-mobilní strukturou novinářské obce.
Tu tvoří v menšině starší komunističtí novináři v předdůchodovém věku, kteří ale zaujímají nemalou část středních a vyšších postů v médiích a postupně přecházejí z jednoho média do druhého a zase zpět a zase dále. Z toho kruhu je spasí pouze uvolnění nějakého teplého dobře placené místo v mediu, které ovládá jejich kohorta se stejnými problémy a kde mohou tučně"dožít".
Ti nejsou schopni jakéhokoliv přizpůsobení nové době, mladým novinářům nic pozitivního pro práci nedají, jsou konformní a naopak zakonzervovávají daný stav a tento dále negativně ovlivňují.
Poté je mezi novináři dosti nepatrná skupina komunistických novinářů střední generace, kteří z doby bývalého režimu vynikali kariérismem a jsou schopni se rychle přizpůsobit. Ti mají v novinářské obci úspěchy, pracují v ČRo, ČT, ČTK, MFD a RP a včas nasedli na příznivou vlnu.
Jejich malý počet je dán tím, že tato skupina po pádu komunismu z velké části odešla na mnohem lépe placená místa. Ti podle mne dosáhli určitého profesionálního růstu, ale chybí jim právě ono vzdělání a vycházejí z toho, že je nemůže nic ohrozit.
A poslední složkou novinářské obce a současně drtivě nejpočetnější jsou mladí novináři, kterým chybí oboje. Část z nich má určité ambice, chce se učit, ale nemá u koho.
Charakteristikou této skupiny a proto, že je to skupina nejpočetnější, myslím, že je to charakteristika vůbec celé české mediální scény, je to, že zcela nestálá, nestabilní a podobně jako staří novináři se přesouvá z jednoho media do druhého.
Typický český novinář dostudoval až po pádu komunismu. Krátce pracoval možná ve své vystudované profesi, ale poté odchází do médií, především kvůli podstatně vyššímu platu a rychlejšímu platovému růstu.
Zde se ohřeje dva až čtyři roky a odchází, tentokráte ještě na lépe placená místa. Ale důvodem může být zklamání z velkého stereotypu práce (zní to neuvěřitelně, ale je to tak), nedostatek volnosti, jež je daná omezeností mediálního managementu a vlastníků a únavou ze špatné organizace práce.
"Nic" se však neděje, takový novinář může být nahrazen a také je nahrazen podobným člověkem. A tak to jde dále a dále.
Prostě v Čechách pro polistopadovou (profesně) generaci novinářů platí, že po 30 letech je třeba se přestat honit a je čas odejít.
Nyní bych se podíval tam, kde asi sedí žába na prameni. Bohužel česká média a tím i společnost trpí tím, že zde neexistuje jediný seriozní deník. A dosavadní listy se čím dál více bulvarizují.
Určitou výjimkou jsou Hospodářské noviny. Problém je ale v tom, že jsou zaměřeny čistě na úzkou skupinu lidí. Navíc jsou velmi impotentní, neexistuje tu investigativní žurnalistika ani náznakově a navíc jsou zcela konformní, určitá témata jsou tabu, skandály se v novinách objeví až tehdy, když se o nich píše několik dnů v jiných médiích, atd.
Určitým problém je v tom, že novinový trh v ČR je přesycen. Noviny se ženou za každým čtenářem, nejlépe je mít čtenářskou obec co nejširší a tak se noviny již ničím neliší.
Navíc není na trhu dostatek peněz z reklamy. Výsledkem je to, že část listů je několik let ztrátová, potácí se z jedné strany na druhou, střídá vedení a redaktory.
To že na trhu existují jenom bulvární média, je často zdůvodňováno tím, že si to veřejnost přeje. S tím se však nedá souhlasit, jelikož neexistuje u vlastníků média i managementu žádná odpovědnost za to, co svým vlivem způsobují a tak se vlastně lidem diktuje to, co mají číst, poslouchat a na co se mají dívat.
S pozdravem
