 |
|
Nemorální příběhVáclav Žák(Toto je reakce na mé výroky v televizním pořadu Netopýr, který se vysílal na ČT 2 v úterý 9.9. 1997 a kde jsem mj. upozornil na to, že základním problémem českých sdělovacích prostředků je nejasnost ohledně toho, kdo je vlastní. Argumentoval jsem, že si redakce deníků jako byla někdejší Mladá fronta či Rudé právo (a pak celá řada dalších) neoprávněně zprivatizovali zavedenou značku i cenné, velké množství předplatitelů těchto listů sami pro sebe. Jak po vysílání konstatoval Jan Jařab, účastník debaty: "Ano. Těžko mohou tyto noviny psát o tunelování podniků, když si jejich redakce své listy samy k svému osobnímu prospěchu vytunelovaly." Ivan Kytka k tomu poznamenal: "Nemohou li novináři v těchto listech pochopit, že noviny nelze ukrást, nemohou ani pochopit, proč byla privatizace tak, jak byla v ČR po revoluci provedena, provedena špatně." Přepis diskuse v pořadu Netopýr vyšel v Britských listech z 15. září 1997, první část, a 16. září 1997, druhá část. K debatě o sdělovacích prostředcích v pořadu Netopýr přišlo větší množství reakcí, k nimž se v Britských listech ještě vrátím. JČ)Nemorální příběhVáclav ŽákKdyž jsem byl před mnoha lety v Británii, vyprávěl jsem si s majitelem několika obchodů o tom, jak funguje "reálný" socialismus. Nijak ho to nepřekvapilo. Na zmínku o úplatcích, protekci a shánění věcí po známostech prohodil: "to tady bylo za války taky".Kupodivu, neargumentoval tím, že Angličané jsou morálnější a Češi nemorální. Patologické projevy ekonomiky nedostatku spojoval spíš - s tím nedostatkem. Předpokládal, že kdyby se v Anglii objevily vážné poruchy chodu systému, objevily by se jevy, o nichž jsme mluvili, nejspíš opět na scéně. Tehdy mne to překvapilo, ale pak jsem si ověřil, že uplatňování globálních "morálních" argumentů má poměrně malou vypovídací schopnost. Proto si myslím, že argument pana Čulíka, který tvrdí, že nemorální způsob privatizace českých novin má rozhodující vliv na jejich obsah, prostě neplatí. V Čechách je třeba se ohražovat proti zkratům: netvrdím, že způsob, jak se noviny zprivatizovaly, je z mravního hlediska bezvadný. Tvrdím ovšem, že neměl měřitelný vliv na způsob, jak noviny píšou. Proč? MFD a PRÁVO byly zprivatizovány téměř stejně. Podle teorie pana Čulíka by tedy obojí noviny měly být servilní vůči vládě, aby jim předseda vlády nemohl vytknout, jakým způsobem si je redaktoři přivlastnili. To ovšem evidentně není pravda. Jan Jařab v NETOPÝRU dokonce tvrdil, že PRÁVO je proti vládě apriori zaujaté (mimochodem z diskuse v NETOPÝRU bylo patrné, že pánové Čulík i Jařab PRÁVO nečtou. Bylo by od nich seriózní, kdyby o něm pak nepronášeli soudy). Podle mne existuje praktičtější vysvětlení. Udělejme myšlenkový experiment: mohlo se PRÁVO stát provládními novinami, tedy hrát roli dnešní MFD? Stěží. Primitivní antikomunismus, který se brzy stal součástí oficiální "pravicové" ideologie, by čtenářská obec RP nepřijala. RP udělalo logický manévr: odpoutalo se od zkostnatělé KSČM, které se nepovedl maďarský-polský-slovenský obrat, ale bylo kritické vůči kursu, jehož součástí byla nediferencované pomlouvání minulosti. Přitom se snažilo o otevřenost. To mu postupně přineslo přízeň kriticky myslících čtenářů. I těch, kteří se starým režimem neměli nic společného. MFD měla jiný osud. V roce 1990 to byly velmi bezbarvé noviny, které, podle zvyku, mírně podporovaly vládu, v jejímž čele stály osobnosti spojené s Občanským hnutím. Myslím, že to pan Leschtina v NETOPÝRU vylíčil upřímně: mladší redaktory MFD Václav Klaus nadchnul a strhnul, tak, jako nadchnul a strhnul podstatnou část české veřejnosti. Nejen české veřejnosti: vždyť se do něho zamiloval i filosof Bělohradský. Neznalost fungování moderní ústavní demokracie a neschopnost předvídat, kam Klausova strategie zemi přivede, vedla k tomu, že MFD (i jiné noviny) začaly vládě sloužit. "Když ne Klaus, tak kdo", říkali si novináři a vsugerovali si, že na svých bedrech nesou tíhu "budování kapitalismu". A tak zatloukali, cenzurovali, nálepkovali odlišné názory jako bolševické. Bohužel, nechápali - a mnozí dodnes nechápou - že tím profesionálně naprosto selhali. Když se po letech začali probouzet ze zamilování a najednou zjistili, že to, kam je Velký Václav vede, není vysněný liberální ráj, v němž je svoboda, stát nic nereguluje, ale přitom tam je pořádek, taxikáři se nezabíjejí na štaflu, nekrachují nemocnice, funguje veřejná doprava, atd. - tedy do ráje, který byl stejně reálný jako Marxova beztřídní společnost - propadli komplexu zhrzené milenky a do Velkého Vůdce se razantně pustili. To je v kostce poměrně smutný osud "předního" komentátora MFD. Obávám se, že to nemá nic společného se způsobem, jakým byly noviny privatizovány. I kdyby MFD a RP koupily okamžitě zahraniční investoři, je velmi pravděpodobné, že by způsob psaní obou novin byl podobný. Souvisí totiž se společenskou objednávkou, kterou novináři sice spoluvytvářejí, ale současně jsou i její funkcí. Nevěříte? Zazpívejte si V/W písničku o Čehonovi, už tam to všechno jeŠ P.S. Hádejte, jaké noviny čtou členové zastupitelstva na Praze 8, zvolení na kandidátce KSČM? Myslíte, že PRÁVO? Nebo Haló noviny? Samá voda. Čtou - Mladou frontu dnes. Byli zvyklí znát "oficiální" názory, které se "nosí" - tak je čtou tam, kde jsou. Oj, to jsou české paradoxy. P.P.S. Vyprávěli si dva čeští "kapitáni průmyslu". "Sakra, já dávám 100 mil na dobročinné účely ročně a ty noviny o mně píšou tak ošklivěŠ", stěžuje si jeden. "To já dávám 5 milionů ročně novinářům - a píšou o mně výborně", odpověděl s úsměvem druhý. To není vymyšleno, to je autentický rozhovor. Nebylo spíš tématem pro NETOPÝRA, jak si noviny hlídají fakticitu článků, které tisknou? Upozorňuji, pane Čulíku, že to je problém i novin, které vůbec nebyly zprivatizovány nemorálním způsobem. Václav Žák |
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|