Skoncujme s touhle krutostí
Ještě jednou o chování novinářů k celebritám
Cestou z Prahy do Británie jsem si povšiml ještě tohoto článku v britském večerníku Evening Standard. Je v něm zajímavé, že na rozdíl od mnoha českých komentátorů, kteří zastávají názor, že noviny tisknout bulvární články a pronásledují celebrity, protože "lidi to chtějí", autor tohoto článku se domnívá, že tento přístup je v první řadě vinou novinářů.
Zajímavý je také názor, že tržní konkurence mezi bulvárním médiem a ostatními sdělovacími prostředky, nebo několika bulvárními médii nevede k větší rozmanitosti a zajímavosti sdělovacích prostředků, ale naopak (viz např. přizpůsobování se České televize televizi Nova.)
Níže uvedený článek vyšel na mediálních stránkách deníku Evening Standard. Ano, i tento v podstatě polobulvární britský večerník má speciální stránky, věnované problematice sdělovacích prostředků. JČ
Skoncujme s touhle krutostí
Henry Porter
Před rokem zorganizoval britský bulvární list The Sun telefonní průzkum veřejného mínění, v němž se dotazoval svých čtenářů, s kým by chtěli raději chodit - se Sarah Fergusonovou, vévodkyní z Yorku, anebo s kozou. Když jsem proti tomu zaútočil v listě Guardian, pozvali mě pak s šéfredaktorem deníku Sun Stuartem Higginsem do jednoho pořadu rozhlasu BBC. Měl jsem se ho zeptat, zda se nedomnívá, že tento telefonní průzkum veřejného mínění zašel až příliš daleko.
Higgins nechápal, proč je telefonní průzkum jeho listu, jehož účelem bylo zjevně získat drtivou převahu odpovědí od čtenářů, že by radši chodili s kozou než s vévodkyní z Yorku, urážlivý. Konec konců, argumentoval, Sarah Fergusonová ze sebe učinila trapné divadýlko, otevírá nákupní střediska a uzavírá podnikatelské smlouvy, aby se zbavila dluhů. Je prý naprosto férové, aby byla zesměšňována, vždyť si o to říká.
Možná že si o to skutečně říká, ale jde o to, že takovéto systematické útoky jsou korozivní. Postihují totiž nejen lidi, jako je Sarah Fergusonová , ale nesou odpovědnost za to, že u čtenářů snižují citlivost vůči takovýmto útokům. Higgins to nechtěl přijmout, i když Murdochovy noviny přispěly velkou měrou během posledních dvou desetiletí k snížení naší citlivosti vůči hrubosti ve veřejné sféře.
Kromě pronásledujících paparazziů to byla právě tato hrubost sdělovacích prostředků, tento nedostatek velkomyslnosti a potěšení z toho, že mohu kopnout do někoho, když je dole, která vyvolala v Británii onu náhlou vlnu podpory pro hraběte Spencera ve Westminsterském opatství a v parcích. Novináři i čtenáři si uvědomili, že jsme dovolili, aby poklesla úroveň férovosti a lidskosti. Myslím, že to nepřeháním, když řeknu, že v tom potlesku pro hraběte Spencera byla touha, nebo dokonce rozhodnutí, abychom na sebe nebyli tak hrubí.
Převážnou vinu v této věci přirozeně nesou novináři. Není to, jak někteří argumentují, odpovědnost čtenářů, kteří musejí prý sledovat tón a úroveň svých listů. Zaprvé, tón britského tisku poklesl během let pozvolna, nenápadně a bylo by obtížné vědět, kdy přesně proti tomu začít protestovat. Kromě toho, čtenář může udělat jen velmi málo, kromě toho, že si přestane kupovat ty noviny, které ho urazily. A to nemá smysl, protože skoro všechny lidové deníky se staly obětí téhož postupného poklesu morálky. Je paradoxní, že konkurence mezi listy Sun, Mirror a Star během týdne a týdeníků The People, News of the World a Mirror on Sundays vedla k tomu, že výběr a rozmanitost se snížily, nikoliv zvýšily. Ve všech těchto listech dnes najdete totéž odporné divošství a odpuzující sentimentalitu.
Jen jednou pamatuju, že čtenáři hromadně rebelovali proti dennímu listu. Bylo to, když deník Sun psal o tragédii na fotbalovém stadiónu v Hillsborough, kde zahynuly desítky fanoušků. Deník urazil obyvatele Liverpoolu, kteří mají silný pocit místní totožnosti, a prostě odmítl přijmout urážky, které na ně vrhali novináři ze Sunu během období intenzívního smutku. Dodneška je od té doby počet výtisků deníku Sun v Liverpoolu relativně nízký.
Všeobecně se přijímá, že je nyní Británie méně uctivá a více navzájem závistivá, než jaká byla v poválečných letech. Zároveň se v tisku přesunul důraz ze zpravodajství na zábavu. Odráží se to v tom, že se obrovským způsobem zvětšil počet tzv. "features", speciálních zábavných článků na jedno téma a fejetonů. My novináři usilujeme o efekt tím, že jsme odvážnější a otevřenější, méně rozlišujeme důležité podrobnosti a jsme méně laskaví.
Je pravda, že v čele tohoto trendu stojí Murdochovy deníky, ale většina novinářů jde za jejich vzorem bez protestů, dokonce i novináři z kvalitních listů, které se za posledních dvacet let změnily daleko více než bulvární deníky.
Je to otupovací proces. Nepostihuje ani tak rozsah znalostí, jako hloubku pochopení problémů. Zároveň došlo k omezení morálního a emocionálního rozsahu listů. Lidé se dost odnaučili jemně posuzovat to, o čem čtou, a namísto toho reagují extrémními emocemi anebo je články prostě nebaví, protože nejsou dost dráždivé.
V minulém týdnu neprokázali čtenáři těchto denních listů o nic více soudnosti, než řvoucí publikum amerického televizního talk show Oprah Winfreyové. Bylo to totiž čtenářstvo bulvárních listů, které požadovalo, aby tisk psal drsně o královské rodině. Bylo to přece daleko lehčí, než se pokusit pochopit, že Diana přispěla k rozpadu svého manželství stejnou měrou jako Charles a že se královská rodina snažila vyrovnat s tragedií v relativním ústraní zámku Balmoral.
Namísto toho obyčejní lidé požadovali, aby se královská rodina dostavila a projevila svůj smutek veřejně, dříve než princové. Nikdo si nepovšiml, jak divoce nedůsledné je kritizovat sdělovací prostředky, že pronikali do Dianina soukromí,. a zároveň nutit královskou rodinu, aby okamžitě vystoupila ze svého soukromí na veřejnost a uspokojila požadavky bulvárních čtenářů - tytéž lidi, kteří telefonovali do deníku Sun, aby zostudili Sarah Fergusonovou a tytéž lidi, kteří poslouchali nahrávku soukromého rozhovoru princezny Diany s jedním jejím milencem, kterou veřejnosti telefonní linkou zprostředkoval také deník Sun.
Tisk nese obrovskou vinu, a měli bychom začít tím, že se budeme trošku mírnit.
Henry Porter