Zář zmizela z českého hospodářství

Dokáže ponížený Václav Klaus situaci napravit?

Time Magazine, Europe

Maryann Bird

Nejlepší hospodářský model střední Evropy se rozložil. Kdysi energické české hospodářství, vychvalované jako postkomunistický ideál, se skoro přestalo rozvíjet. Po určitou dobu byla česká ekonomika zahalena v sametovém teple revoluce z roku 1989 a nyní stojí rozedraná, podepsalo se na ni několik posledních marnivých let. Dosud se Češi pokusili jen o několik drobných kosmetických operací, ale cesta k radikálnějším změnám je otevřená, poté, co potrestané a vystřízlivělé státní vedení přežilo jen minimálním počtem hlasů hlasování o důvěře vlády.

"Minulý rok uplynul v trvalém politickém napětí v parlamentě a ve společnosti," přiznal premiér Václav Klaus poté, co parlament minulý týden hlasoval v poměru 101-99 ve prospěch jeho koalice v obležení. "Je nutné rozbít tento začarovaný kruh, kde hospodářské problémy vyvolávají politickou nestabilitu a veřejné znepokojení, a kde tato nestabilita a strach vyvolává další hospodářské problémy."

Nyní začíná pro Klause skutečná bitva: úsilí dostat stagnující české hospodářství - které trpí obrovským obchodním a rozpočtovým schodkem a kapitálovým trhem, pošpiněným skandály - zpátky na cestu ke zdárnému rozvoji.

Česká ekonomika bývala obdivována, že se jí podařilo přejít od komunismu k volnému trhu bez hromadné nezaměstnanosti, zničení státního rozpočtu či hyperinflace, avšak loni začátkem roku se začala česká hospodářská situace zhoršovat. Klaus, přehnaně plný sebedůvěry, se zabýval nadcházejícími všeobecnými volbami a pak musel řídit menšinovou vládu, a zanedbal vznikající hospodářské potíže. Teprve letos začal na ně reagovat s něčím víc než svou obvyklou rétorikou. Stabilizační opatření, zveřejněná v dubnu 1997, byla však kritizována jako příliš malá akce, k níž došlo příliš pozdě. Mnozí uvažovali, jestli Klaus začal jednat příliš pozdě, aby si zachránil kůži. S pomocí jednoho sta poslanců, které ovládá, a jednoho nezávislého poslance, však Klaus přežil hlasování o důvěře vládě. Svým setkáním s možnou porážkou se zdá být Klaus - alespoň dočasně - ponížen. Možná, že nyní bude konečně ochoten přijmout drastičtější hospodářské kroky.

Jak je možné, že se "český hospodářský zázrak" dostal do tak nezáviděníhodné situace? Čím to, že Maďarsko a Polsko - které kdysi jedly pražský prach, měly vyšší obchodní schodek a musely napravovat celou řadu jiných kritických problémů - nyní jak se zdá směřují k udržitelnému rozvoji, zatímco České republika ukončila rok 1996 s obchodním deficitem ve výši 5,9 miliard dolarů a schodkem běžného účtu ve výši 4,5 miliard dolarů, tedy 8,6 procent hrubého domácího produktu?

Potíže jsou většinou důsledkem příliš velkých výdajů, nízké produktivity a kapitálového trhu, který dovolil, aby na něm rozbujela korupce a podvody. Jak uvedl jeden západní diplomat: "Češi si žijí nad poměry".

Mezi mnoha faktory, přispívající k české hospodářské spoušti, je úpadek výkonu průmyslu, neúměrný růst mezd, nedostatečná restrukturalizace podniků z komunistické éry, banky ochromené zadlužeností, nadhodnocená koruna (až do minulého měsíce, kdy ji bylo dovoleno volně plavat a poklesla vůči dolaru o deset procent) a investice občanů i podniků do množství pochybných, neregulovaných fondů.

Klaus přesvědčil lidi v ČR v roce 1995, že "zázračná" hospodářská restrukturalizace už skoro úplně skončila a že utahování opasků už není zapotřebí. Lidi očekávali, že dostanou svůj kus koláče - a dostali ho, formou vyšších platů. Zároveň však klaus nenutil podniky, aby restrukturalizovaly. Tyto podniky - v důsledku komplikovaného kupónového privatizačního programu, zahájeného o několik let předtím - byly často řízeny pochybnými investičními fondy, jejichž hlavním cílem bylo realizovat rychlé zisky, aniž by v podnicích učinily dlouhodobé strukturální změny.

A když začalo být zjevné, že existují problémy, Klaus odmítal vidět, že se kouzlo rozplynulo a že Česká republika potřebují takové finanční úsporné programy a takovou průmyslovou restrukturalizaci, jaké pomohy Polsku a Maďarsku dostat se z postkomunistické slepé uličky.

Klaus ignoroval známky nespokojenosti po celé zemi, nechal ekonomiku, aby se řídila sama, avšak opoziční sociální demokraté nedokázali pro sebe využít rostoucí rozčarovanosti veřejnosti.

A Češi skutečně rozčarováni jsou. Veřejnost, konstatuje prezident Václav Havel, má "blbou náladu". V dubnu navrhl Klaus celou řadu nerozumných úsporných opatřeních, ale systematicky je pak už nerealizoval. Jedním z jeho doporučení bylo, aby bylo zvýšení platů pro železničáře omezeno na 13 procent. O tři týdny předtím však vláda železničářům slíbila zvýšení platů o 17,2 procenta. "Co to je za vládu, která nedokáže předvídat, že bude o několik týdnů později muset zavádět úsporná opatření?" dotazuje se Jiří Kratochvil, náměstek šéfa odborového svazu železničářů.

Má-li Klaus být schopen napravit situaci ochromeného českého hospodářství, musí jeho vláda nejen zmodernizovat průmysl a finančnictví, ale musí také být schopna obnovit důvěru v Českou republiku. To ale bude asi těžké, i když minulý týden dostala česká vláda od parlamentu ještě jednu šanci. "Osobně si nemyslím, že vláda přežije do konce roku 1997," říká Jiří Pehe, politický a hospodářský analytik Rádia Svobodná Evropa. "Já bych se ale chaosu nebál. Tato země potřebuje změnu."

Se změnou si Česká republika jistě dokáže dobře poradit. Navzdory současným potížím, Češi - kvalifikovaní lidé, kteří se vždycky dokázali dostat se ze šlamastyky, žijící na hospodářsky velmi výhodném území mezi Německem a Rakouskem - zdaleka ještě nejsou na šikmé ploše.