Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív
Dokument: Evropské středisko pro práva Romů protestuje u Rady Evropy proti diskriminaci Romů v ČR
(Debata o situaci Romů v ČR byla v Britských listech z 25.8.1997 a 28.8.1997).
(Zde je český překlad tohoto dokumentu od Jana Čulíka, anglický originál viz níže.)
European Roma Rights Center
P.O.Box 10/24 - 1525 Budapest - Hungary - Phone: + (36 1)
327-98-77 Fax: + (36-1) 138-37-27
6. srpna 1997
Pan Guido de Marco
předseda, monitorovací výbor
Parlamentní shromáždění
Rada Evropy
F-67075 Strasbourg Cedex
kopie:
Pan Erik Jurgens
Pan Juris Sinka
Ms. Despina Chatzivassiliou
President Vaclav Havel
Premier Vaclav Klaus
ministr vnitra Jan Ruml
Ms. Jana Chalupova
Ms. Vlasta Stipova
Pan John Murray
Ms. Josephine Verspaget
Vážený pane de Marco,
naše Evropské středisko pro práva Romů (ERRC) zjistilo, že začátkem září 1997 bude hodnotit Výbor pro dodržování povinností členských států Rady Evropy, do jaké míry plní Česká republika své povinnosti podle statutu Rady Evropy, Evropské konvence pro lidská práva a koncence Rady, které ČR podepsala.
Hodnocen bude také pokrok, který Česká republika učinila při realizaci závazků, uzavřených při příležitostí svého vstupu do Rady Evropy.
Podle názoru Evropského střediska pro práva Romů učinila sice Česká republika podstatný pokrok při zavádění zákonnosti a při přizpůsobování praxe lidských práv evropským normám, avšak situace v oblasti lidských práv Romů zůstává neuspokojivá. V této oblasti nesplnila Česká republika své přísliby, učiněné Radě Evropy. Sledování, které provádí příslušný Výbor podle svého mandátu, by mělo pokračovat do té doby, než Česká republika poskytne jasné důkazy, že už splnila své závazky.
Středisko pro práva evropských Romů je právní organizace, zastávající veřejné zájmy, která sleduje situaci dodržování lidských práv Romů a poskytuje právní obranu v případech porušování jejich lidských práv.
Správní rada:
Andras Biro, předseda (Maďarsko) Nicolae Gheorghe (Rumunsko) Isabel Fonseca (Velká Británie) Deborah Harding (USA) Rudko Kawczynski (Německo) Khristo Kyuchukov (Bulharsko) Lord Lester of Herne Hill Q.C.(Velká Británie) Edgar Morin (Francie) Ina Zoon (Česká republika/Španělsko)
V roce 1993, poté, co bylo pokojně rozčleněno Československo, v novém státě začal platit zákon o občanství. Zákon byl vypracován koncem roku 1992 a byl řádně podepsán prezidentem. Zákon poskytl občanství jedné kategorii osob, které tehdy měly trvalý pobyt na území České republiky a uvedl podmínky, po jejichž splnění by některé osoby, jimž hned nebylo uděleno občanství, přestože byly občany zrušené České a slovenské federativní republiky, měly právo na získání občanství v novém státě.
Na rozdíl od nového slovenského zákona o občanství, který nabízel občanství bez rozdílu všem občanům Československa, český zákon rozlišoval mezi těmi Čechoslováky, kteří měli občanství České republiky, a těmi, kteří byli administrativně považováni za "Slováky". Tato druhá kategorie lidí musela o české občanství žádat. Základem pro rozlišování mezi určenými Čechy a Slováky podle nového českého zákona nebyla ani délka pobytu, ani hodnocení legitimních svazků občana vůči republice, ale do té doby nic neznamenající určení občana jako Čecha nebo Slováka podle zákona o občanství z roku 1969. Toto rozdělení občanů na Čechy a Slováky, které bylo zavedeno po Pražském jaru 1968, aby byli uspokojeni slovenští nacionalisté, nemělo před rokem 1993 žádný praktický účinek.
Když vešel tento nový zákon v platnost, přibližně 100 000 Romů, žijících tehdy v České republice, bylo rázem označeno za cizince a byla jim odepřena všechna práva, jimž se dosud těšili jako českoslovenští občané.
Procedura, jejímž prostřednictvím se žádá o české občanství, byla vymyšlena tak, aby co nejvíce ztěžovala získání občanství. Kromě celé řady složitých administativních podmínek, ti občané, označení za "Slováky", museli dokázat, že po dobu předchozích pěti let mají čistý trestní rejstřík.
Posléze vyšly najevo dokumenty a veřejná prohlášení od českých činitelů, z nichž bylo zřejmé, že formulace nového českého zákona o občanství byly pravděpodobně částečně ovlivněny rasistickou motivací. Konkrétně jde o to, že někteří tvůrci nového českého zákona o občanství viděli rozčlenění československého státu jako příležitost k tomu, odsunout Romy z České republiky na Slovensko. Toto masové rozhodnutí zbavit se části populace přijal parlament a vláda, zvolené ve volbách, jichž se účastnili i postižení Romové.
V dubnu 1996, v reakci na mezinárodní kritiku, pozměnil český parlament zákon o občanství, což umožnilo ministerstvu vnitra zrušit v jednotlivých případech požadavek čistého trestního rejstříku. Nebylo však vyvinuto dostatečné úsilí informovat lidi, jichž se to týkalo, o existenci těchto zákonných změn. A co je důležitější, arbitrárnost individuálního užívání tohoto dodatku zákona ho činí nedostatečným jako nápravy pro základní nespravedlnost zmíněného zákona.
V přímém důsledku tohoto zákona jsou tisíce Romů, žijících v České republice, v současnosti de facto bez státní příslušnosti. To je připravilo o celou řadu práv, kterých se dostává jen českým občanům. Lidé bez občanství nemají právo hlasovat ve volbách, ani v nich kandidovat na veřejnou funkci. Mnoho neobčanů mají potíže při získávání trvalého pobytu, který je nutný, mají-li mít právo na státní sociální zabezpečení.
Kromě toho, jako neobčané, mohou být Romové odsuzování k trestu vyhoštění z ČR za spáchaný trestný čin. Často se to také děje. Tento trest vede k tomu, že jsou nuceně "navraceni" na Slovensko, do země, kterou mnozí z nich neznají a s níž nemají konkrétní styky.
Podle pražské nevládní Nadace Tolerance odsoudily české soudy od 1. ledna 1993 do 30. června 1996 k vyhoštění z České republiky 663 slovenských občanů.
Tolerance konstatuje, že z prvních 120 jimi zdokumentovaných případů byli ve 118 případech k odsunu z ČR na Slovensko odsouzeni Romové. Deportace jedné osoby na Slovensku byla součástí trestu pro osobu, odsouzenou za krádež cukrovky v hodnotě 140 Kč (přibližně pěti dolarů). Tuto deportaci zrušil v květnu 1997 Nejvyšší soud.
Při nedávném slyšení amerického Výboru pro bezpečnost a spolupráci v Evropě 13. května 1997označil Alexander Vondra, český velvyslanec ve Spojených státech, za "lež" zprávu organizace Human Rights Watch, že v českých sirotčincích žije podstatné množství (romských) dětí de facto bez státní příslušnosti.
Velvyslanec Vondra také tvrdil, že po loňské novelizaci českého zákona o občanství, "Rada Evropy (nyní) považuje zákon za uspokojivý a to je také názor různých nevládních organizací, v zahraničí i v mé zemi".
Toto tvrzení je falešné: mnoho organizací dál kritizuje novelizovaný český zákon o občanství. Zdůrazňují, že novela zákona neodstranila podstatné nedostatky této zákonné normy, v jejichž důsledku hrozí pořád Romům, kteří žili v ČR po mnoho let, že budou deportováni do jiné země. Kromě toho, prohlášení Rady Evropy, o němž hovořil velvyslanec Vondra, zdaleka není kategorickým schválením současného stavu věcí.
Nebezpečí však nehrozí Romům v České republice jenom v právní oblasti. Energické české hnutí skinheadů je Romy posedlé. Počet Romů, kteří se stali od roku 1989 obětí otevřeně rasistických útoků, je znepokojivě vysoký. V alespoň devíti případech byli Romové usmrceni. Český soudní systém kromě toho nezachází s vlnou násilí od skinheadů s vážností, jakou si zasluhuje.
Navzdory tomu, že čeští skinheadi jsou posedlí Romy, policejní a soudní orgány zavírají oči před důkazy rasové motivace, když dochází k protiromským útokům.
Jedním příkladem, kdy prokurátor odmítl použít článků českého trestního zákona proti rasově motivovaným zločinům byl případ, k němuž došlo koncem roku 1996. Šlo o skinheady, kteří zaútočili na skupinu Romů a donutili je opustit vlak, že je prý vlak jen "pro bělochy". Soudce argumentoval, že tento zločin není rasisticky motivován, protože, skinheadi i Romové patří k téže "indoevropské rase".
Spletitá soudní argumentace má protějšek v dlouhých odkladech při úředním vyřizování žalob či stížností na diskriminaci a podněcování, i v případech, kdy jsou údajné trestní činy velké. V jednom případě, jemuž se dostalo široké publicity, byla romská rodina násilně vystěhována z bytů v severočeském městě Ústí nad Ladem, v nichž legálně bydlela. Její smlouva o pronájmu byla zkonfiskována a pod policejní eskortou byla rodina posazena do vlaku na Slovensko.
I když byla podána žaloba v tomto případě u okresního soudu v Ústí nad Labem dne 19. května 1993, soud se případem začal zabývat až o tři a půl roku později. Během tohoto období žili žalobci v parcích a opuštěných garážích kolem města. Teprve když zasáhl koncem roku 1996 český ústavní soud, právní řízení se rozběhlo.
Čeští prokurátoři prokazují tendenci využívat ustanovení českého trestního řádu, týkající se rasově motivovaných trestných činů, která jsou relativně nová, proti Romům.V jednom nedávném incidentu, k němuž došlo v městě Louny v severozápadních Čechách, bylo pět Romů odsouzeno za difamaci národa, rasy či víry (článek 198 trestního zákoníku) poté, co urazili policisty , kteří se dostavili, aby zabránili fyzickému konfliktu v bytě, a zaútočili na ně.
Toto zcela jasně není v duchu zákonných ustanovení, týkajících se rasově motivovaných zločinů. Článek 198, stejně jako obdobná ustanovení ve většině evropských právních řádů, byl do trestního řádu včleněn proto, aby chránil slabé menšiny. Jeho použití proti Romům, obviněným z násilí proti představitelům státu, se zdá být zvlášť cynické.
Drastické důsledky českého zákona o občanství a tolerance, kterou prokazuje české soudnictví rasově motivovanému násilí, jsou jen nejvýmluvnějšími příklady nedodržování mezinárodních zásad lidských práv v případech, týkajících se Romů. Ve všech oblastech života v České republice čelí Romové obrovskému množství diskriminačních praktik a překážek, které brání tomu, aby mohli žít s lidskou důstojností.
Konečně, znepokojující počet romských dětí je umisťován do škol pro duševně zaostalé, podle měřítek, které jsou pochybné a v nejlepším případě subjektivní. Obdobným způsobem jsou Romové velkými počty zastoupeni ve vězeních a v institucích pro duševně choré.
Rada Evropy nemůže rozhodnout, že Česká republika splňuje své závazky, vyplývající z členství v této organizaci, dokud nedojde k pozitivním výsledkům v těchto oblastech:
1. Musí dojít k zákonným změnám, aby byly zrušeny nejspornější rysy českého zákona o občanství z roku 1993
2. Ustanovení českého trestního zákona musejí být řádně užívána pro rasově motivované trestné činy
3. Romové musejí být uznání v České republice jako zranitelná menšina. Důsledkem toho musí být, že rasově motivované zločiny vůči Romům budou rychle trestány a případy rasové diskriminace budou efektivně sankcionovány.
4. Musejí být zavedeny důrazná opatření, jejichž cílem bude snížit vysoké počty Romů v takzvaných "zvláštních školách". Romské děti musejí být integrovány do škol, které jim poskytnou stejně rovné životní příležitosti, jako ostatním dětem.
Dokud nebude těchto pozitivních výsledků dosaženo, Středisko pro práva evropských Romů důrazně doporučuje, aby Výbor Rady Evropy situaci dále bedlivě monitoroval.
S pozdravem
Claude Cahn
koordinátor výzkumu
