Britské listy

Je s podivem, jak jedna událost, která je explicitním útokem na lidskou svobodu, může přispět k tomu, aby se tato svoboda ještě více otřásla v základech. Bezcitný terorismus, jehož jsme svědky, je bezpochyby otřesný a zavrženíhodný. Je to však důvodem pro to, aby si stát vyhrnul rukávy a začal přesvědčovat své občany o tom, že dozrála doba pro zmírnění tempa a výrazů, jak by řekl Václav Klaus?

Fabiano Golgo psal o cenzuře ve Spojených státech, ale pro příklady podobného účinku vůbec nemusíme chodit daleko. Česká média nám slavnostně servírují zprávy o tom, že česká policie se chystá trestně stíhat duševně narušené jedince (No dovolte!-pozn. TP), kteří veřejně schvalují teroristický útok na Spojené státy. Bylo by ztrátou času se bavit o zvrácennosti těchto myšlenek, ale je pravda, že svoboda projevu je jedním ze základních pilířů svobodné společnosti.

Předseda Národně sociálního bloku Jan Kopal neshledal na zmíněném teroristickém útoku vlastně nic zvláštního (resp. jenom na útoku na samotný Pentagon), a takto uvažoval ke své smůle nahlas před mikrofonem a ještě k tomu na veřejné demonstraci. Nyní je za svá slova trestně stíhán a údajně mu hrozí až jeden rok vězení. Ministři Gross s Burešem a několik dalších státních úředníků má za úkol vyprecizovat paragrafy určené na potírání verbální obhajoby terorismu.

Za peníze daňových poplatníků tedy budou hledat další cesty jak uzákonit to, co se smí říkat a co již ne.

V současnosti to může být třeba schvalování terorismu, zítra to zase může být schvalování kouření marihuany. Kde je hranice mezi legální a protiprávní mluvou?

Zákaz jakýchkoliv, byť sebezvrácenějších myšlenek je neúčinný a odporný. Myšlenky nelze lidem z hlav vymazat žádným paragrafem. Zákaz je rezignací na náročně přesvědčování o správnosti každého počínání, což je pro líné úředníky příliš náročné (ale nejenom pro úředníky, platí to např. i pro novináře). Diskuse je náročná a našinec na ní není stále ještě zvyklý a když už se najde někdo, kdo je ochoten diskutovat, tak je na něj hleděno skrz prsty (případ "extremistického" semináře na UK). Proč máme lidem vysvětlovat, že v čem ti náckové jsou nebezpeční? Zakážeme je!

Zákaz myšlení toto myšlení nezastavuje, ale naopak mu tvoří živnou půdu. Nebo si snad někdo myslí, že odsouzením vydavatele knihy Mein Kampf poklesne popularita nacismu?

To samé platí o zákazu projevovat veřejně své názory. Lidové noviny citují jednoho právníka, který tvrdí, že veřejný projev je odlišný soukromého.

Jaký je rozdíl mezi soukromým a veřejným projevem? Kde je ta hranice? Je veřejným projevem to, že si postavím vlastní sjezdový palác a pozvu si do něj tisíce spoluobčanů abych jim řekl, že si myslím to či ono?

Myslím, že bychom měli vždy řešit příčiny a ne důsledky. Měli bychom se ptát, proč jsou lidé, kteří smýšlejí tak a tak a ne je poslat na "převýchovu" za mříže. Česká policie, jejíž renomé není zrovna nejlepší, si lacině zlepšuje své skóre stíháním kuřáků a pěstitelů marihuany, vydavatelů knih, mlácením nevinných lidí, stíháním novinářů dělajících poctivě svou práci apod., zatímco zároveň prohrává vysoko na body s hospodářskou kriminalitou či organizovaným zločinem.