Britské listy

Pan Fronek ve svém dopise prezentuje svůj pohled na konflikt mezi Albánci a Makedonci (či Srby) na Balkáně. Nejsem novinář a nejsem o situaci v Kosovu či Makedonii informován lépe než řadový občan. Pan Fronek však zmiňuje ve svém dopise také řadu historických souvislostí, které se citím povinen poněkud poopravit.

Například zmínka o albánské SS divizi Skanderbeg a ortodoxních Slovanech jako kandidátech na vyvraždění nacisty je poněkud zavádějící.

Po vypuknutí partyzánského povstání v Jugoslávii v létě 1941 potřebovala Třetí říše na Balkáně více vojáků, než předpokládala a protože německé vojáky potřebovala na důležitějších frontách, začala verbovat dobrovolníky pro různé antikomunistické formace mezi příslušníky všech balkánských etnik. Srbové ani Albánci nebyli výjimkou.

Ve službách nacismu nakonec bojovalo asi 70 000 Srbů a 21 000 Albánců. Přímo součástí SS byl tzv. Srbský dobrovolnický sbor, který se (na rozdíl od divize Skanderbeg, jejíž vojáci dezertovali většinou hned potom, co vyfasovali zbraň a potraviny) vyznačoval vysokou bojovou morálkou a politickým uvědoměním. Jeho příslušníci byli žáky fašistického ideologa Dmitrije Ljotiče a bojovali za nacionální Srbsko, očištěné od Židů, zednářů a komunistů, které si najde důstojné místo v nacistické Nové Evropě.

Co se týče Makedonie, ta byla připojena za 2. sv. války k Bulharsku a její obyvatelé (krom Židů a Romů) rozhodně kandidáty na vyvraždění nebyly.

Současná "mírumilovná" makedonská vláda je tvořena nacionalistickou stranou VMRO. To je název makedonské teroristické organizace z meziválečného období, jejíž příslušník zavraždil v roce 1934 v Marseille krále Alexandra a francouzského ministra zahraničí Barthoua. K odkazu této teroristické organizace se současná makedonská vládní strana hlásí.

Co se týče multikulturní tolerance Srbů, myslím, že ve světle událostí ve Srebrenici v červenci 1995 toto tvrzení pana Fronka netřeba komentovat.